Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

17.kapitolka

14. března 2017 v 12:45 | Schali |  Odi et Amo!

povídka neprošla beta-read



kapitolka 17



"Měli bychom si něco vyjasnit Edwarde." Pronesla Bella, když byla konečně schopna promluvit.

"Nebudu ti tady do očí lhát, že tě nemiluji. Nebyla by to pravda. Ale to nemění nic na faktu, že jsi mi ublížil, tak, že to asi nikdy nepřebolí. Nenastěhovala jsem se sem kvůli nám, ale kvůli nim," pronesla Bella a kývnutím hlavy naznačila, že myslí Lie a Ness.

"Pokaždé, když jsme na vás někde narazili, vzali jsme nohy na ramena, protože jsem nebyla připravená na setkání s vámi. Je načase, abych dala svým dětem možnost volby." Pronesla Bella a neodpustila si láskyplný pohled na ty dva.

"Chtěli tě poznat a stejně tak i tvoji rodinu." Pronesla a snažila se ignorovat bolestivé bodnutí.

Koutkem oka zaregistrovala Jasperův pohled plný bolesti a rychle kolem sebe vytáhla štít. Nechtěla mu ubližovat svojí bolestí.

Jeho rodinu! Jak ráda by byla, aby je mohla nazývat svoji rodinou.

"Také vám chci poděkovat, že tu můžeme pár dní zůstat. Spojím se s Arem a záležitost ohledně Viktorie vyřešíme." Pronesla Bella a pak se otočila na Lie a Ness.

"Půjdu k sobě. Popovídejte si" dodala skoro šeptem a pak už vycházela schody do pokoje. Který byl pro ni určen.

Stále si nedokázala představit, jak to v tomhle domě vydrží. Ale kvůli těm dvěma se bude muset snažit.

Když procházela prvním patrem a pohled ji padl na jedny ze dveří opět se ji v očích zatřpitili slzy.

Edwardův pokoj.

Proč jen ho musela stále milovat?

Když za sebou zavírala dveře do pokoje zaslechla v přízemí hlasy, ale díky svému štítu nerozuměla jedinému slovu a byla za to ráda.

Nestála o to, aby věděla o čem spolu budou mluvit.

Nakonec se posadila na postel, vzala do ruky mobil a vytočila tolik známé číslo.

Bylo načase zavolat Arovi.



Lie s Ness se nechápavě dívali na schody, kde před chvíli zmizela jejich matka.

"Lie? Ness?" ozvala se Esme, když Belliny kroky na schodech utichly.

"Ano?" ozvali se zaráz.

"Proč přesně Bella odešla?"

"Trápí se" pronesla Ness a pohledem opět zabrousila na schody.

"Jak ji můžeme pomoci?" zajímala se Alice.

"Nemůžete" ozval se tentokrát Lie. "Po té co ji Edward opustil se uzavřela do sebe. Dokud jsme se s vámi tady nepotkali… Ani jsme nevěděli co ji vedlo k té nenávisti" přiznal Charlie.

"Teď už to víte" pronesl Carlisle.

"Ano. Řekla nám co se stalo tenkrát v tom lese i to, jak se cítila, když zjistila, že je těhotná." Pronesla Ness a přitom se pohledem vpíjela do svého otce. "Kdyby nebylo Ara, Marcuse a ostatních… nevím co by s mámou a námi bylo."

"Omlouvám se" pronesl Edward a tím si vysloužil pohled všech přítomných. "Věděl jsem, že Belle svým odchodem ublížím, ale doufal jsem, že se rychle vzpamatuje a půjde dál. Jen jsem chtěl, aby byla v bezpečí."

"V bezpečí byla s tebou" přiznala Ness. "Milovala tě. Po tvém odchodě se zhroutila. Každá zmínka o vás ji dostávala zpět na dno. Nakonec se povedlo Marcusovi, aby opět myslela na něco jiného a začala žít."

Edward jen přikývl a sklopil pohled.

Co na tohle mohl říct?

Ublížil ji, věděl to. Miloval ji tak moc, že ji chtěl jen chránit.

"Stále tě miluje. Nestrácej naději!" dolehli k němu Jasperovi myšlenky a Edwardovi s nadějí poskočilo srdce.

Má ještě nějakou šanci ji opět získat?

"Miluješ ji?" zeptal se Lie, který pozoroval jeho vnitřní souboj.

"Víc než před lety." Přiznal Edward a zahleděl se na svého syna.

"Tak ji dej čas." Poradil mu a pak se vydal po schodech za matkou.

"ness?"

"Omluvte mě. Půjdu za nimi" pronesla rychle, když s Culleovimi osaměla a vydala se za bratrem.

"Chtěli bychom vám něco říci" ozvala se nečekaně Kerley, která stála s Jacka. Po jejích slovech se na ni všichni Cullenovi otočili.

"Co se děje?" zeptal se Edward a zadíval se na svoji sestru.

"Rozhodli jsme se s Jackem, že na čas odejdeme."

"CO?" vyhrkl nechápavě Edward.

"Máte teď dost jiných starostí" chopil se slova Jack. "a my dva jsem tu navíc."

"A kromě toho chceme být nějaký čas spolu… sami…" dodala Kerley a věnovala jim úsměv.

"Jsi si jistá, sestřičko?"

"Ano Ede. Jsem ráda, že jsem tě našla, že jsi v pořádku. Ale chci se zase vrátit k cestování. Kdybych tě potřebovala vím kde tě hledat." Řekla Kerley a pak už ji Edward drtil v obětí. Sotva ji pustil ocitla se v další a další náručí než ji objali všichni Cullenovi.

"Budete nám chybět" zašeptala dojatě Esme.

"Vždyť se neloučíme na pořád. Za pár let se zase uvidíme" pronesla s úsměvem a nakonec ji objal ještě Carlisle a popřál jí hodně štěstí.

Jack tam celou dobu jen stál a s mírným úsměvem je pozoroval.

"Kdy chcete odjet?" zajímal se Edward.

"CO nejdřívě. Zbalíme si pár věcí a pojedeme." Pronesl Jack.

Kerley jen přikývla a pak se společně vydali do pokoje zbalit si věci. Tedy spíše si je vzít, protože věci si zbalili už v noci.

Chtěli odjet a nikdo jim v tom nezabrání.

Když po pár minutách sešli opět dolů s několika kufry tak na ně Culleovi zůstali v šoku zírat.

"Už jste byly sbalení?" zeptala se Rosalie a vysloužila si jen dvojí přikývnutí.

"Je čas jít dál. Navíc teď budete mít jiné starosti." Pronesla Kerley.

"Pozdravujte ode mě Bellu a neteř se synovcem. Určitě budeme mýt možnost se pořádně poznat. Teď na to není ta správná chvíle."

Naposledy objala bratra.

Slíbila, že bude volat a pak už jen sledovali, jak odjíždí.

Edward se zhroutil do prvního křesla, které stálo nejblíže ke dveřím.

Copak bylo možné, aby se všechno tak rapidně změnilo za pouhých pár hodin?

Nejdříve ten šok z toho, že Bella s Charliem a Ness chtějí odjet!

Nakonec se jim povedlo přesvědčit je, aby se nastěhovali k nim!

Bellino zmizení!

Bellin rozhovor s dětmi a následné obviňování Edwarda!

A teď k tomu všemu mu odjela ještě sestra!

Copak nebude mít nikdy klid?

"Ede?" ozvala se nejistě Rosalie.

"Co je Rose?"

"Jsi v pohodě?"

"Ani ne! Bella mě nenávidí stejně jako ti dva! A moje sestra zrovna odjela! Opravdu nejsem v pohodě!" pronesl popuzeně Edward a po svých slovech by si nejraději nafackoval.

Rosalie si rozhodně nezasloužila to, aby si na ni vylíval zlost.

"Promiň Rose. Já to tak nemyslel!"

"V pořádku" pronesla Rose a usmála se na něho. "Dokáži si představit jak je to všechno pro tebe těžké."

Jistě, ozval se Edwardovi v hlavě jeho ironické já. Dokáže s to představit!

" Bella tě miluje a jak říkal Lie… musíš jí dát čas. Potřebuje si to všechno pořádně urovnat v hlavě."

"Rose má pravdu, zlato" pronesla Esme, která se posadila na opěradlo Edwardova křesla.

"Bella je zpátky v naší rodině a tentokrát ji už nenecháme odejít" dodal Carlisle a povzbudivě se na svého syna usmál.

Edward jen zkroušeně kývl hlavou a v mysli se vydal do druhého patra, kde byla dívka, kterou miloval a jejich dvě děti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama