Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

16.kapitolka

16. září 2013 v 11:49 | Schali |  Odi et Amo!
Ahojky, tak jsem tady s další kapitolkou. Tentokrát k Odi et Amo!
Snad se vám bude líbit.
Uvítala bych komentáře. Docela mě sklamal počet k minulé kapitolce. Myslela jsem, že jsem vám víc chyběla Nevinný
Kapitolka je věnována všem, kteří se na ni těšily Líbající
Vaše Schali



16. kapitolka


Bella seděla na své nové postel, ve svém novém pokoji. Už to byly dvě hodiny co si Lie a Ness šli lehnout.

Dvě hodiny seděla na posteli skoro bez hnutí a držela kolem sebe štít tak usilovně, aby neslyšela rozhovor, který vycházel z přízemí.

Bylo až neuvěřitelné, že ho dokázala udržet tak dlouho a ta silný. Ještě trocha tréningu a bude moci kolem sebe vytvořit štít tak, aby nepříjmala nové schopnosti se svými dětmi.

Ale sotva na to pomyslela cítila, jak se kolem ní štít hroutí. Došli jí síly.

Sotva štít opadl dolehlo k ní něco co nečekala. Píseň. Její píseň. Píseň, kterou pro ni složil Edward.

Belle se okamžitě v očích objevili slzy.

Proč ji to dělá?

Aniž by se rozmýšlela vydala se upíří rychlostí k balkónu a aniž by na něco čekala vyskočila ven.

Když stála pod balkónem trochu nejistě se otočila k domu. Její děti spaly v pokoji.

Nakonec sama sebe ujistila, že v tomhle domě jim nic nehrozí. Věděla, že by Cullenovi radši zemřeli, než aby jim někdo ublížil. Oni patřili do jejich rodiny.

Belle se opět v očích objevila další várka slz. Aniž by čekala na něco dalšího rozběhla se směrem k lesu.

Běžela a běžela.

Uběhla několik mil než konečně trochu zpomalila, ale upíří rychlost neopustila.

Když po několika dalších minutách zastavila zjistila, že je na mýtině.

Na jejich mýtině!

Zkroušeně se zhroutila na zem a už se nesnažila zadržet slzy.

Proč ji to jen dělají?

Copak nedokáží pochopit, jaká je to pro ni bolest, když musí být v jeho blízkosti?

Chápala, že ho chtějí Ness s Liem poznat. Ani jim to neměla za zlé, ale nebyla si jistá, jestli tu bolest vydrží.

Najednou se ji nad hlavou objevil blesk a následně začalo pršet.

Ale odkud? Přemítala v duchu, když sledovala nebe, kde ještě před minutou nebyl ani mráček.

Bella seděla stále na tom samém místě, i když na ni bez přestávky padala jedna kapka za druhou. Byla to snad věčnost, než se konečně trochu uklidnila a přestala brečet.

"Mami?" ozval se ji v hlavě vyděšený hlas Lia.

"jsem v pořádku!" odpověděla nazpět a doufala, že Lie zkusil jen komunakaci a nenavázal s ní úplné spojení.

Pak by totiž viděl kde je a v jakém stavu je!

"Co je ti?" ozvala se teď pro změnu Ness.

"Nic. Za chvíli budu d… u vás"

skoro jsem řekla doma! Nadávala na sebe v duchu. Už dlouho ten dům nemohla považovat za svůj dům.

"Pospěš si! Není bezpečné, abys byla sama" pronesla vystrašeně Ness a Lie jen přitakal.

Jistě Viktoria.

Mohla být kdekoli.

"Dejte mi pár minut" pronesla a pomalu se zvedla na nohy. Ještě se dovolila poslední pohled po mýtině a pak se rozběhla ke svým dětem.





Lie a Ness se probudili skoro ve stejnou chvíli.

Když se oba naráz dostali ke dveřím a otevřeli je nezbylo jim nic jiného než se na sebe usmát.

No jo, dvojčata.

Bylo v celku pravidlem, že když se jim podařilo dostat do postele ve stejnou dobu tak se jim povedlo i ve stejnou dobu vstávat.

"Mami?" ozvala se Ness, když otevírala dveře do jejího pokoje. Bylo zvláštní, že ji necítila, ale předpokládala, že kolem sebe vytvořila štít.

Jaký to pro ni byl šok, když byl pokoj prázný.

Cítila, že i Lie, který ji šel v patách rovněž stuhl.

"Asi šla nakonec dolů" pronesl Lie, ale i Ness věděla, že to není moc pravděpodobné.

Nakonec se oba vydali po schodech do přízemí, kde cítili všechny Cullenovic.

"Je tu máma?" zeptal se Lie sotva vkročil do místnosti.

"Musí být u sebe v pokoji" pronesla Esme a na oba se usmála. "Dolů nepřišla."

"Ness!" vykřikl Lie a natáhl ruku k sestře, která na nic nečekala a uchopila ho.

Oba zavřeli oči a soustředili se na hledání své matky zatímco na ně všichni Cullenovi nechápavě zírali.

"Mami?" pronesl vyděšeně Lie, když ucítil spojení.

"Jsem v pořádku" ozval se jim v hlavě Bellin hlas, ale ať říkala cokoli oba věděli, že je všechno, jen né v pořádku.

"Co je ti?" zeptala se Ness a cítila jak jí začali slzet oči.

To znamenalo jen jedno.

Bella brečí!

"Nic. Za chvíli budu d… u vás."

"Pospěš si! Není bezpečně abys byla sama" pronesla Ness a cítila jak se jí začíná zmocňovat panika.

"Dejte mi pár minut" odvětila Bella a pak s nimi ukončila spojení.

Po té co kolem sebe zvedla štít už s ní nebyly schopni komunikovat.

Ness otevřela oči a zadívala se na bratra. Z očí ji tekly slzy.

"Cítil jsi to?" zeptala se vyděšeně.

"Cítil" pronesl skoro šeptem Lie a pak už měl Ness v náručí a snažil se ji utěšit.

"Měli jsme…" snažila se něco říci, ale vzliky ji vzali řeč.

"Vím. Musíme odsud" pronesl Lie a přitom hladil sestru po vlasech.

Proč jen mamku neposlouchali? Proč ji jen přesvědčili, že tohle je jediná možnost?

Tu bolest, kterou cítili, když navázali spojení… byla prostě nesnesitelná!

"Co se děje?" zeptala se Alice, která už nevydržela pohled na vzlikající děti.

"Neměli jsme sem nikdy jezdit" pronesl Lie aniž by se na alici podíval.

"Lie? Ness?" ozvalo se odedveří sotva se otevřeli.

"Mami!" vykřikli oba naráz a vrhli se k matce, která je okamžitě objala.

"Promiňte! Nechtěla jsem vás vyděsit!" pronesla, když objímala vzlikající dceru a smutného syna.

"Ty nám promiň. Měli jsme odjet domů. Neměli jsme tě nutit…" začal Lie když ji pustil, ale Bella ho zastavila mávnutím ruky.

"Takže jste to cítili" pronesla Bella.

"Promiň nám to" zašeptala Ness, která měla v očích stále slzy.

Bože, jak byla empatická!

"V pořádku!"

"Nic není v pořádku!" protestoval Lie popuzeně. "Nemůžeme tu zůstat. Vždyť se hroutíš!"

"Lie, zlato. Jsem dospělá! Dokáži se o sebe postarat sama!"

"Nezapomínej, že jsme všechno cítili. Všechnu bolest." Zašeptala Ness.

"Ničí tě to!" dodal Lie.

"Zvládnu to. Zvládla jsem i horší" pronesla Bella a snažila se, aby ji oba uvěřili.

"Nebudeš muset, když se tomu dá zabránit" pronesla Ness.

"Chcete tady zůstat."

"Ale ne za cenu, že ty budeš trpět!"

"Bell?" ozvala se Esme nejistě a postoupila k trojici. "O co jde?"

"O nic Esme" pronesla Bella a pohledem stále těkala pohledem mezi Liem a Ness.

"Jde o to, že tu máma trpí!" pronesla Ness a podívala se na Esme.

"Proč?" zeptala se Alice, jako by nechápala všechny situace, ze kterých by Bella mohla trpět.

"proč? To myslíš vážně, Alice?" nechápal Lie a přitom Alici upřeně pozoroval. "Nevíš co by tady mámě mohlo ubližovat?"

"já" ozvalo se o Edwarda, který za celou dobu, co byly s Bellou, Liem a Ness řekl pár slov. "To kvůli mně je nešťastná"

"Ano" pronesl Lie a přitom otce propaloval pohledem.

"Nikdy mi neodpustíš, že? I když jsem tě chtěl jen chránit" pronesl zkroušeně Edward.

"Jak by ti mohla odpustit?" pronesl opět Lie dříve něž stihla Bella promluvit. "Opustil jsi ji. Opustil jsi nás. Vůbec netušíš co si musela máma vytrpět a co musela bez tebe zvládnout!"

"Tak mi to pomozte pochopit!" pronesl popuzeně Edward. "Bells, miluju tě! Nic se nezměnilo! Chtěl jsem jen, abys byla v bezpečí!"

"V bezpečí?" pronesla Bella, jako by to nedokázala pochopit.

"Po tom, co se stalo na oslavě tvých narozenin… Pochopil jsem, že s námi ti hrozí velké nebezpečí. Miloval jsem tě tak, že jsem tě musel ochránit. Nikdy mě nenapadlo, že po mém odchodu budeš tak trpět."

Lie a Ness si vyměnili nejisté pohledy a pak se oba podívali na mámu, která nespustila pohled s Edwarda.

Po několika vteřinách, nebo snad minutách se nadechla připravena odpovědět.



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | 20. září 2013 v 16:33 | Reagovat

Jsem ráda, žes nepřestala psát a přidala jsi novou kapitolu, už jsem pomale přestávala doufat. Je skvělá, moc se ti povedla. Doufám, že brzy přibude další 8-).

2 Fanynka12 Fanynka12 | 7. října 2013 v 23:22 | Reagovat

Teprve dneska jsem si všimla, že se tu po dlouhé době zase objevilo pár kapitolek, takže jsem úplně super mega nadšená, že si zpět :-) Jak tahle kapitolka, tak kapitola k Nečekanému zjištění je super a doufám, že se tu objeví nová kapitolka - k jakékoli povídce - co nejdřív aneb závislost pokračuje :-D
Z malého počtu komentářů si zatim nic nedělej, možná hodně lidí, co sem dříve chodili, ještě ani neví (jako já do dneška), že se tu objevily nové příspěvky, takže hlavu vzhůru, ono se to zase rozběhne ;-)

3 Dobby Dobby | 2. listopadu 2013 v 22:48 | Reagovat

Chcelo by to pokračovanie :-)

4 Dobby Dobby | 2. listopadu 2013 v 22:49 | Reagovat

A ešte opraviť ten tmavý text na tmavom podklade.

5 Hannahinka Hannahinka | 8. března 2015 v 13:54 | Reagovat

Prosím další kapitolu

6 Molly Sue Molly Sue | Web | 9. října 2015 v 15:07 | Reagovat

Celou tuto kapitolovku jsem četla jedním dechem, a musím říct že máš talent :)
Kdy bude další pokračování? Určitě by to stálo za to ^^

7 Ahoj Ahoj | 20. července 2016 v 18:10 | Reagovat

Ahoj.
Hrozně super kapitola!!!
Moc se mi líbí a doufám,že bude pokračování.
Píšeš skvěle. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama