Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Kolegyně 2. část

18. října 2012 v 13:08 | Schali |  <<JEDNORÁZOVKY>>

2.část

Ani tuto část neviděla beta-read

***

"Severusi? Mohu?"zeptala se Hermiona, když otevřela dveře do učebny lektvarů.
Deja vu!
"Pojďte dál, Hermiono!" ozvalo se z otevřených dveří, které museli vést do jeho soukromých komnat. Sotva došla do půlky třídy objevil se ve dveřích s hůlkou v ruce.
Jedním mávnutím zajistil dveře, kterými přišla a pokynul ji, aby prošla kolem něj.
Když ho Mia míjela věnovala mu nejistý pohled a skoro přestala dýchat.
Opět měl na sobě jen černé kalhoty a bílou košili.
Jak je možné, že takovéto obyčejné oblečení může někomu tak slušet?
"Posaďte se" vyzval ji Severus, když se už pár minut rozhlížela po pokoji.
Musel si přiznat, že neměl moc velkou výzdobu. Nesnášel takové ty okázalosti jako lamely a girlandy!
V rohu u knihovny měl malý stromek, jen lehce nazdobený. Na krbové římse měl Vánoční hvězdu a u dveří jmelí.
I tato výzdoba byla na jeho vkus moc, ale musí něco přetrpět, pokud chce udělat Hermioně pěkné vánoce.
Víc jak toto skřítkům nepovolil a byl za to rád, když vyděl výzdobu ve Velké síni!
"Můžu…?" pronesla Hermiona nejistě a podávala mu zabalený dárek, který svírala v rukou.
"Děkuji" zamumlala Severus a přidal dárek pod stromeček, kde už jeden ležel.
"Tak už se posaďte"vyzval ji znovu a pak už jen sledoval, jak se nejistě usazuje.
Když ji uviděl ve své učebně, došel mu dech. Byla úchvatná!
Vlasy měla lehce sepnuté, aby ji nepadaly do očí, ale bohaté kudrliny ji volně spadali po zádech.
Na sobě měla lehké černéšaty a přes ně svetřík stejné barvy.
Když se usadila, zaujal Severus místo naproti ní.
"Bílé nebo červené?"zeptal se a rukou poukázal na dvě lahve vína.
"Bíle"
Severus jen přikývl a vzal příslušnou láhev.
Samozřejmě, že bílé. K dušenému krocanu se ani jiné víno nehodilo, ale musel ji nabídnout ičervené.
Co kdyby neměla bílé ráda?
"Tak Veselé Vánoce"řekla se Hermiona, když pozvedla sklenici.
"Veselé Vánoce."Pronesl Severus a k Miinýmu překvapení se na ni usmál. "A pokud to ode měnebude moc troufalé… Na tykání" dodal a opět pozvedl sklenici k té její.
"Na tykání" přitakala Mia a úsměv mu oplatila.
Dostal si! Už po několikáté ji doslova vyrazil dech!
"Dobrou chuť" popřál ji, když odložila sklenici stranou.
Pak už oba v tichosti jedli, ale rozhodně ne v klidu.
Hermiona si nemohla pomoci, ale byla z jeho přítomnosti nervózní.
Jak by taky ne? Sedm let to byl její profesor, musela k němu chovat respekt a úctu a nakonec je jeho kolegyní. A ještě ke všemu zamilovanou kolegyní!
Už si ani nepamatovala, kdy ho začala mít ráda. Jestli tehdy, když se před ni postavil při závěrečném boji, aby ji chránil vlastním tělem. Nebo když se dozvěděla, že to on ji navrhl jako novou profesorku Kouzelných formulí.
Nepamatovala si, kdy to začalo, ale věděla jistě, že muže před sebou miluje!

"Přesuneme se ke krbu?" zeptal se Severus, když oba dojedli.
"Jistě" usmála se Hermiona, vzala si svoji sklenici vína a posadila se do křesla.
Severus na ni ještěchvíli koukal, když se posadila a pak se vydal ke stromečku, odkud vzal dva dárky. Jeden pro Miu a ten druhý pro něho.
"Na" pronesl skorošeptem a podal ji malou krabičku.
"Co to je?" Nechápala Hermiona, ale krabičku si od něho vzala.
"Dárek. Snad jsi nečekala, že ti nic nekoupím." Pronesl Severus a pak se pustil do rozbalování svého dárku, aby se nějak zaměstnal a nemusel na ni zírat.
Bál se její reakce aždárek otevře.
On Severus Snape se bál!
Když otevřel svůj dárek zjistil, že mu Mia koupila sadu na testování lektvarů.
Nebyla to žádná vzácnost, ale sada byla velice užitečná.
Pokud se použili ampulky a odměrky samy se zbarvily, pokud lektvar v ní nebyl správněpřipravený, obsahoval jed, nebo byl jinak nebezpečný.
"Děkuji" pronesl Severus a usmál se na Miu.
Ta jen kývla hlavou, ale očima se na něho nepodívala. Pohled upínala na malou krabičku, kterou držela v ruce.
Kéž by…
Nakonec si dovolila jeden rychlý pohled na Severuse, aby zjistila, že ji upřeně pozoruje a pak se opět zadívala na krabičku.
Dovolila si hluboký nádech a pak ji otevřela.
PRSTEN!
Pro merlina opravdu tam byl prsten!
"Severusi…" začala nejistě, ale on ji přerušil.
"Hermiono! Prosím, nežněco řekneš tak mě vyslechni!"
Hermiona po jeho slovech a naléhavém tónu jen kývla hlavou.
"Dlouho jsem přemýšlel, co bych ti měl koupit a tohle jediné mi přišlo jako správné. Nejsem žádnýřečník, to víš! Ale mám tě rád!"
Hermiona nebyla schopna slova! On ji měl rád! On JI měl rád!
"Rád bych, abys mi dala šanci. Jsem si vědom toho, jaký jsem byl jako profesor, když jsem tě učil. I náš věkový rozdíl. Chtěl bych říci, že za moje chování tehdy mohl Voldemort, ale nebyla by to tak úplně pravda. Já jsem jaký jsem a s tím nic neudělám. Jen bych tě chtěl poprosit o šanci… Možná by jsi mě začala mít ráda… časem…"
Hermiona těkala pohledem od prstenu k jeho tváři a přemýšlela, jestli nevypila moc vína. Nezdá se jí to?
Opravdu ji tady vykládá jak ji má rád?
Není to nějaký žert? Copak byl Severus někdy takhle otevřený?
"Já… Nevím co na toříct…" pronesla zastřeným hlasem.
"Nemusíš říkat nic…Jen si to nech projít hlavou…"
Hermiona na něho ještěchvíli upřeně zírala, než jemně zavrtěla hlavou.
Následně mohla sledovat jak se Severusův obličej změnil opět na ledovou masku a v očích mu mohla číst bolest.
"Nemám si co rozmýšlet" pronesla skoro šeptem a tentokrát upírala pohled na prsten.
Byl prostě krásný.
Bílé zlato s jedním kapínkem, smaragdem.
Severus ji upřeněpozoroval a měl pocit, jako když mu někdo zabodl kudli do srdce.
Po jejích slovech se mu zhroutil svět.
Alespoň měl ten pocit než se Hermioně z ničeho nic na tváři objevil lehký úsměv.
Pak k jeho překvapením, nebo spíše šoku, vytáhla prsten, párkrát ho otočila v prstech, jak si ho prohlížela a nakonec si ho navlékla na prst.
"Co…" začal Severus, ale pak mu uvízla slova v krku, když vyděl jak si nadšeně prohlíží prsten na své ruce.
"Mio?"
"Severusi! Vždyť já těmám taky ráda!" pronesla, když už ho nechtěla déle trápit.
"Miluji tě!" dodala, když na ni stále nevěřícně zíral.
Po jejím druhém ujištění už na nic nečekal.
Vyskočil z křesla a než se Hermiona nadála, už ji měl v náručí a na svých rtech mohla cítit ty jeho.
"Miluji tě" pronesl Severus, když se od ní na chvíli odtrhl, aby popadl dech.
"Proč jsi mi nikdy neřekl…?" zajímala se Hermiona, když se posadili vedle sebe na pohovku, ve vzájemném obětí.
"že tě mám rád?"dopověděl za ní Severus a přitom ji jemně pohladil po tváři.
"Myslel jsme si, že k tomu nikdy nedostanu odvahu. Pak jsi, ale souhlasila s tou dnešní večeří a mě napadlo to vyřešit takhle. Chtěl jsem tě přemluvit, abys to se mnou zkusila. Že by jsi se mě třeba naučila mýt ráda" přiznal Severus a na tváři mu pohrával lehký úsměv.
"Ne třeba… Mám těráda! A vím, jak to myslíš. Taky jsme se neodhodlala ti něco povědět. Bála jsem se, abys se mi nevysmál."
"Tobě? Nikdy!"
"Já vím, ale i tak jsem se bála…"
"Teď už je všechno jak má být" pronesl samolibě Severus. "Miluji tě!" řekl znovu a po jeho slovech se jim dlouho nedostávalo dechu.


Po konci školního roku oznámil Severus s Hermionou zásnuby a v srpnu, než se do školy vrátili studenti, se vzali ve Velké síni.
Po dlouhém přesvědčování je oddala Minerva, která jako ředitelka Bradavické školy k tomuto měla povolení.
Harry s Ronem byly na svatbě za svědky.
Když jim Mia oznámila,že se zamilovala a bude se vdávat přáli ji jen to nejlepší, dokud jim neřekla jméno svého nastávajícího.
Po několika hodinách dohadování a nepěkných slov to byla Ginny, která k Hermioně přišla a popřála ji se Severusem štěstí.
Rona s Harrym sjela za to, že kamarádce nepřejí štěstí a lásku. Jako by se ti dva po jejích slovech probudili a najednou je měla oba u sebe jak ji vroucně objímali a omlouvali se.
Tak tu teď všichni stáli.
Hermiona v bílýchšatech. Severus v černém mudlovském obleku s bílou košilí. Harry rovněž v obleku, ale s košilí ve světle modré barvě, aby ladil k šatům, které měla Ginny.
Ron oproti tomu vežluté košili.
Hermiona stála v kolečku svých nejbližších a milovaných a měla pocit že šťastnější užnemůže být.
Byly tu všichni, které měla tak ráda.
Rodiče, Harry, Ron, Ginny, Lenka, Pan a paní Wesleyovi, Fred, Georg, Bill s Fluer, Percy, Charlie, Remus s Tonksovou a jejich syn Teddy, Minerva a zbytek profesorského sboru.
Celá její rodina.
Mia se podívala na svého manžela, který měl na tváři lehký úsměv a chytila ho za ruku.
Nikdy se neusmíval před tolika lidmi!
"Miluji tě!"
"Já tebe taky!"
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blesk Blesk | 18. října 2012 v 16:36 | Reagovat

No, přiznávám, že na tom konci to obsahovalo přemíru cukru, ale rozhodně si nebudu stěžovat. Během debaty o posmoderním trendu kompatibilních médiích to bylo docela příjemné zpestření. :-D Jsem ráda, že seš zpátky a pěkně ti to píše. :-)

2 Eňa Eňa | E-mail | Web | 18. října 2012 v 20:36 | Reagovat

Bolo to pekné... možno trošku presladené... ale my cukráci :-D vieme svoje. :-D
Pri niektorých preklepoch nastal u mňa výbuch smiechu. :-D Ale aj tak je to v pohode... :D

3 Zora Zora | Web | 22. října 2012 v 10:18 | Reagovat

Ahojky... máš úžasné stránky... všetky sú perfektné a táto sa mi veľmi páči... milujem tento pár:-)...

4 Fanynka12 Fanynka12 | 29. října 2012 v 15:52 | Reagovat

Super oddechová jednorázovka :-) jen tak dál ;-)

5 affordable wedding gowns affordable wedding gowns | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 2:02 | Reagovat

Why didnt I find this post earlier? Keep up the good work!.
http://www.sentdresses.com/

6 Niet Niet | 9. listopadu 2012 v 22:57 | Reagovat

:-) Krásný :-D... jsem prostě na sladké povídky a Severus? :-? slint :-D  :-D  :-D... No nic, jsem strašně ráda za objevení těhle stránek a místo spánku vydávám číst další... :-)

7 Ahoj Ahoj | 13. července 2016 v 23:01 | Reagovat

Úžasná jednorázovka.Moc povedená. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama