Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Kolegyně 1. část

18. října 2012 v 13:07 | Schali |  <<JEDNORÁZOVKY>>
Ahojky, tak jsem tu s novou povídkou.Tentokrát Jednorázovkou. Říkala jsem si, že už jsem dlouho žádnou nenapsala.
Povídka byla moc dlouhá, takže vám ji sem dávám na dvě části.
Snad se bude líbit. Pište komety.
Postavy: Severus Snape, Hermiona Grangerová, Minerva McGonagalová a ostatní (jen okrajově)
Tak pěkné čtení
Vaše Schali

Povídka doposud neviděla Beta-read
***
 
"Severusi! To snad nemůžete myslet vážně!" rozčilovala se Hermiona sotva vešla do učebny lektvarů.
"O čem to mluvíte, slečno Grangerová?" zeptal se Severus a dělal nechápavého, ale Hermiona věděla, že to jen hraje!
Vždycky ji říkal Slečno Grangerová, když si z ní utahoval nebo ji chtěl naštvat.
"Jak jste mohl strhnout Lukasovi 200bodů za to, že se na chodbě objímal s dívkou?!"
"Panu Ezremu jsem ty bodu nestrhl za to, že se objímal slečnou Freyovou, ale za to, že když jsem ho napomenul řekl mi co je vole!" pronesl popuzeně Severus, ale za celý svůj proslov se nezvedl ze svého místa za katedrou.
"Ale 200bodů?!"
"Co po mě chcete Hermiono? Abych takové oslovení nechal být? Zvláště když se jednalo o žáka z vaší koleje, že?"
"O tohle přeci nejde a víte to moc dobře! Nenadržuji své koleji! Havraspár pro mě stojí na stejném místě jako Mrzimor či Nebelvír a Zmijozel, ale nezlobte se na mě… Těch 200bodů bylo moc! Copak jste nikdy nebyl mladý a nespletl jste se? Nikdy vám nic neujelo?"
Severus na ni okamžik nechápavě hleděl.
Od té doby co do Hermiona nastoupila do Bradavic jako profesorka kouzelných formulí uběhly už tři roky.
Tři roky, co učila na jejich škole.
Za tu dobu si dokázala sjednat respekt a obdiv u všech žáků, dokonce i žáků Zmijozelu.
Po té co Filius Kratiktot opustil Bradavice a šel do důchodu převzala po něm Hermiona vyučování i post ředitele Havraspárské koleje.
Co po něm teď vlastně chtěla?
"O tom co jsem dělal v mládí já, se tu nebavíme! Za těmi body si stojím a pokud se vám to nelíbí promluvte si se svými žáky aby příště dřív přemýšleli než mluvili!" pronesl Severus a aniž by řekl cokoli dalšího vrátil se zpět k opravování esejů a nechal Hermionu stát uprostřed svého kabinetu.
Ta na něho ještě několik minut upřeně zírala.
Cítil to, cítil její pohled.
Než se naštvaně otočila a s ne zrovna tichým zabouchnutím dveří odešla.
Severus se po jejím odchodu pohodlně opřel do křesla a zahleděl se na dveře, kterými jeho mladá kolegyně odešla.
Opět se vrátil myšlenkami zpět do minulosti.
Už to bylo pět let co Potter konečně zabil Voldemorta. Severusovi připadalo, jako by z něho spadl ohromný balvan, když ho oficiálně Ministerstvo zbavilo jakékoli viny.
Ještě, že Brumbál zanechal své vzpomínky.
Kdyby tak neučinil, nejspíše by teď hnil v Akabanu a nebo měl za sebou Mozkomorův polibek.
Když se pak vracel do Bradavic ani ho nepřekvapilo, že Minerva McGonagalová přijala místo ředitelky.
Ale co ho překvapilo bylo, že mu bez jakýchkoli řečí ihned nabídla zpět místo profesora lektvarů a byl to právě Severus, který se postaral o nového profesora Kouzelných formulí.
Když se k Severusovi další rok doneslo, že Filius chce odejít do důchodu okamžitě ho napadla náhrada.
Věděl, že Hermiona tou dobou studovala Kouzelné formule a jedné z vysokých škol v Londýně.
Když toto řešení nabízel Minervě, zdála se být nadšená, ale byl v tom problém. Hermiona musela nejdříve dokončit školu a tak se nakonec Filius uvolil, že ještě rok bude učit.
A tak tu byla.
Ona.
Dívka, žena, na kterou musel neustále myslet!
Trvalo mu poměrně dlouho než byl schopen se opět vrátit k opravování esejí.
**
"Severusi zítřejším dozorem v Prasinkách jsi byl určen ty a slečna Grangerová. Budete doprovázet čtvrté ročníky." Pronesla ředitelka na poradě a tím si vysloužil od Severus vražedný pohled.
"Jistě Minervo" pronesla Hermiona a usmála se na svoji nadřízenou.
Přeci si nenechá tak krásný den zkazit Severusovou špatnou náladou!
Vždyť za týden byly Vánoce!
"Můžeme?" ozvalo se jí druhý den za zády sotva vkročila do vstupní síně.
"Samozřejmě Severusi" usmála se na něho a vydala se s kolegou za studenty, kteří byly shromážděni u vchodu.
"Tak prosím" pronesla Hermiona tak silným hlasem, že se jí roznesl po celé síni.
"Tohle je váš první výlet do Prasinek v tomto roce. Doufám, že nikdo nezapomněl na potvrzení od rodičů či opatrovníků. Pokud ho někdo nemá, je mi to líto, ale zůstává na hradě! Potvrzení si od vás vybere pan Filch tak prosím! Postupujte ke vstupním dveřím, abychom mohli vyrazit!" pronesla Mia a pak už jen s úlevou sledovala, jak se všichni žáci řídí jejími pokyny.
Když u Filche stál poslední žák, vydala se Hermiona směrem ke skupince, která mířila k Prasinkám a Severus ji šel v patách.
Docela obdivoval její řeč na úvod.
Čekal, že takové nepříjemné povinnosti, jako mluvit před třiceti puberťáky nechá radši na něm.
"Než se rozejdeme ráda bych všem připomněla, že do hradu se vracíme přesně v pět hodin. Pokud bude někdo chtít vyrazit dříve přijde mi to oznámit. Najdete mě u tří košťat. Pokud zjistím, že jste se vzdálili z Prasinek bez mého vědomí neprojde vám to!" pronesl výhružně a pak už jen sledovala, jak se všichni studenti rozešli po obchodech v okolí.
"Omluvte mě" pronesla Hermiona směrem k Severusovi a vydala se ke třem košťatům.
"Půjdu s vámi" pronesl k jejími překvapení Severus a následoval ji do hostince.
Je pravda, že se ho nezeptala, jestli nechce jít s ní, ale upřímně ji nikdy nenapadlo, že by chtěl trávit nějaký čas v její přítomnosti.
Dokázala si představit, že v jeho mysli byla stále ta šprtka Grangerová!
"Co si dáte?" zeptala se Rosmerta.
"Dám si kávu Rosmerto, jako vždy" usmála se na majitelku hostince Hermiona.
Chodila sem docela často, občas prostě potřebovala vypadnout z hradu a navíc se tu scházela s Ronem a Harrym.
"A pro tebe Severusi? Také kávu?"
"Ano!" pronesl Severus a z hlasu mu opět byla slyšet ta věčná zloba a ledový podtón.
Hermiona se mírně otřásla, neslyšela ho tak mluvit už od doby co ji učil.
Po té co byl Voldemort zabit se změnil, nebo to alespoň předstíral. Uvědomila si v duchu a prsty objala hrnek, který ji Rosmerta donesla.
"Nepotřebujete si udělat nějaké vánoční nákupy?" zajímal se k jejímu překvapení Severus.
"Ne, mám nakoupené vše, co jsem chtěla." Pronesla Hemriona a opět se mezi nimi rozhostilo ticho.
"A co vy Severusi? Ani nevím, jestli Vánoce slavíte." Řekla Mia a zahleděla se na svého kolegu.
"Abych byl upřímný tak svátky moc nedržím, po smrti rodičů nebyl nikdo, s kým bych je rád slavil" přiznal Severus a Mia na něho s mírným šokem zůstala zírat.
Zdálo se jí to, nebo se jí právě svěřil? Otevřel?
"To mě mrzí. Takže zůstáváte na hradě?"
"Ano, jako každý rok. Copak jste si nikdy nevšimla, že jsem přes svátky na hradě?"
"Ne. Většinou trávím svátky doma. Až letos…"
"Co letos?"
"Rodiče se rozhodli, že stráví Vánoce cestou po Španělsku. Takže i já letos zůstávám na Vánoce tady."
"Proč nejedete s nimi?" zajímal se Severus, ale srdce mu tancovalo při představě, že tu bude celé svátky.
"Neláká mě trávit štědrý den chozením po památkách. Mám ráda na vánoce klid, pohodu a tradice. Ne plahočení po cizím státě."
"A nechtěla by jste…" začal Severus, ale pak se odmlčel, jako by hledal vhodná slova.
"Co jestli bych nechtěla?"
"Strávit Štědrý den u mě… Najíst se se mnou…" pronesl Severus a připadal si jako puberťák. Copak se jde zakoktat v tak jednoduché větě?
"To myslíte vážně?" zeptala se Hermiona jako by se bála, že si z ní che jen vystřelit.
"Ano. Ale pokud nechcete, rozhodně vás nebudu k ničemu nutit."
"Ráda…" zašeptala Hermiona a kdyby se na něho neusmála, myslel by si Severus, že se mu to jen zdálo.
Opravdu souhlasila, že stráví štědrý den s ním?
"Děkuji"
"Ne to já děkuji. Budu ráda, když nebudu muset být zavřená ve svých komnatách."
"A co pan Potter nebo pan Wesley? Neplánovala jste strávit svátky u nich?" zeptal se Severus a napjatě čekat co mu na to řekne.
"Upřímně ne. Oba jsou teď nesnesitelní, věčně se baví jen o nadcházejících Bystrozosrkých zkouškách. A navíc, Harry má Ginny, u nich bych jen zavazela. A Ron tuším chce strávit vánoce s Lenkou, ale i tak je u Wesleyových moc plno. Chtěla jsem klid. Proto jsem se rozhodla strávit Vánoce na hradě."
"Dobře, tak pokud vám nebude vadit trávit štědrý den v mé přítomnosti… máte nějaké speciální tradice?"
"Ne…" pronesla šeptem Mia a na tváři se ji objevil nejistý úsměv.
Proč se ji ptal zrovna to tohle? Copak ho to opravdu zajímalo?
Následující dvě hodiny se nebavili o ničem důležitém. Většinou probírali ostatní profesory a studenty.
Bylo to příjemné odpoledne, pro oba dva.
"Půjdeme?" zeptal se Severus, když bylo za pět minut pět.
"Ano" pronesla Mia, rychle zaplatili a vydali se ven, aby si počkali na žáky.
Když byly všichni, což se přesvědčili rychlím spočítáním, vydala Mia pokyn, aby se vrátily do hradu.
"Nashledanou Severusi" rozloučila se Mia a vydala se k sobě do komnat.
Ještě potřebovala opravit eseje z třetího a šestého ročníku.

*
"Dále" pronesla Hermiona nahlas, ale oči od opravovaní esejů nezvedla.
Až když se dveře otevřeli a zase zavřeli, podívala se na vetřelce.
"Něco se stalo?" zeptala se Hermiona, když zjistila, že před ní stojí ředitelka.
"Nic Hermiono. Jen bych si s tebou potřebovala o něčem promluvit." Pronesla a starostlivě svou podřízenou pozorovala.
Hermiona na nic nečekala, pokynula ji, aby ji následovala a zavedla ji do svých soukromých komnat, kde se posadili ke krbu.
"O co jde, Minervo?"
"O Severuse."
"Něco se mu stalo?" zajímala se Hermiona a musela se hodně snažit, aby jí z hlasu zmizel vyděšený tón.
Po jejích slovech se v ní všechno sevřelo strachy. Co se mu mohlo stát?
"Ne, nemusíš se bát. Severus je v pořádku a stále stejně nesnesitelný. Jde o to, že jsem mu nabídla, aby strávil Vánoce se mnou a ostatními profesory… no řeknu to slušně, poslal nás k šípku."
"Nechápu, proč s tím jdeš za mnou…?"
"Všimla jsem si, že jste se poněkud sblížili" pronesla Minerva a Hermioně neunikly pobavené jiskřičky, které se jí odráželi v očích.
"Minervo, řekni mi rovnou, co po mě chceš a přestaň chodit kolem horké kaše!"
"Proč bych měla chodit kolem kaše? A ještě k tomu horké?" nechápala Minerva.
"Mudlovský výraz…" pronesla Mia unaveně. Někdy dokázala být ředitelka pěkně nesnesitelná.
"Tak už mi řekni, co po mně chceš" vyzvala ji Mia.
"Ráda bych, abys si promluvila se Severusem. Pokus se ho přemluvit, aby strávil štědrý den s námi a nebyl zavřený ve sklepení! Třeba na tebe dá. Všimla jsme si, že si tě váží."
"Poslyš.., pokud nechce být na štědrý den s vámi musí k tomu mít důvod…" pronesla Mia a v duchu rychle přemýšlela, jestli by ji měla prozradit, že štědrý den nestráví sám, ale s ní.
Co by na to řekla?
A jak by reagoval Severus, kdyby zjistil, že ji to vyklopila?
"Mio, zkus ho přemluvit. Po pádu Voldemorta se hodně uzavřel do sebe, ale i tak byl na štědrý den s námi, alespoň do večeře. Tentokrát nechce přijít ani na ni."
"Slibuji Minervo, že si s ním promluvím. Stačí ti to?"
"Stačí. Děkuji" usmála se na ni ředitelka a pak už se rozloučila a opustila její komnaty.
Mia ještě několik minut seděla na tom samém místě a přemýšlela co to vlastně Minervě slíbila.
Copak se zbláznila?
Nakonec sama nad sebou zavrtěla hlavou a vydala se do sklepení.
Musí to mít co nejdříve za sebou!
"Severusi? Mohu?" otázala se, když vešla do učebny lektvarů, ale k jejímu překvapení byla místnost prázdná.
"Severusi?" zvolala nahlas a těkala pohledem od dveří do jeho komnat ke dveřím k laboratoři.
Odněkud přeci musí přijít, vždyť měl učebnu otevřenou.
"Kdo to sakra…!" ozval se Severusův zlostný hlas, když se objevil ve dveřích.
Hermiona na něho v šoku zůstala zírat.
Severus tam stál jako bůh pomsty, ale úchvatný!
Hermiona od něho nemohla odtrhnout zrak.
Ještě ho nikdy neviděla bez hábitu. Teď měl na sobě černé kalhoty a bílou košili.
To, že byla bílá pro ni byl šok, ale ještě větší šok byl, že ji neměl zapnutou!
Rozepnutá košile mu obnažovala vypracovaný hrudník.
"Hermiono!" pronesl Severus a rychle si začal košili zapínat, jako by se před ní styděl.
"Promiň…te! Neuvědomila jsme si, kolik je hodin! Přijdu jindy!" pronesla Mia a rychle se otočila ke dveřím, aby zmizela.
"Moment! Když už jste tady tak mi snad prozradíte důvod vaší návštěvy."
"Jistě." Zamumlala Mia a opět se k němu otočila čelem.
Tentokrát už se mohla v klidu nadechnout. Konečně byla košile zapnutá!
"Byla za mnou Minerva, abych vás přesvědčila o vaši návštěvě ve sborovně na štědrý den."
"Rozmyslela jste si snad…" nechápal Severus a upřeně pozoroval mladou kolegyni.
"Ne! Nic jsem si nerozmyslela! Jen jsem nevěděla, jestli mohu Minervě prozradit, že na štědrý den tu budeme spolu… Nevěděla jsem, jestli chcete, aby…"
"aby to někdo věděl.." dořekl za ní Severus a přitom ji propaloval pohledem.
"Nevidím důvod proč to tajit. Jsme přeci přátelé… nebo ne?"
"Jistě" pronesla Mia a usmála se na něho, ale její srdce volalo, že nechce být jen přítel!
"Pak nevidím důvod proč před Minervou tajit, že spolu povečeříme.
"Dobře… pak tedy… omlouvám se, že jsem rušila!" pronesla Hermiona, ale dělalo ji velké potíže, aby jednotlivá slova poskládala do věty.
Aniž by čekala na Severusovo jediné slovo rychle vyběhla z učebny.
Docela ji překvapil!
Tedy né docela, hodně!
Copak mu nevadí myšlenka, že si o nich budou všichni profesoři povídat? Nevadí mu, že pro všechny budou pár, který spolu tráví vánoce?
Když k sobě byla upřímná musela si připustit, že jí samotné to zrovna moc nevadilo.

*
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Niet Niet | 9. listopadu 2012 v 22:30 | Reagovat

Sice mě při čtení rušily občasné chyby, ale opravdu hezky napsaný :-D. SS/HG můj nejoblíbenější pár a ty skvěle píšeš :-)

2 Ahoj Ahoj | 22. července 2016 v 17:18 | Reagovat

Opět skvělá jednorázovka!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama