Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Kapitola 2.

21. července 2009 v 21:01 | Schali |  Každý máme minulost
Tak a další kapitolka, dnes posledni


Do cukrárny se vrátila až o hodinu později. Dalo jí trochu zabrat vysvětlit skřetům v Gringottově bance, že potřebuje ze svého trezoru vybrat jen částku v hodnotě 100 liber a tu následně i tak proplatit. Nakonec se jí to povedlo a cítila se alespoň trochu v pohodě. Věděla, že by se jí nemuselo vyplatit vrátit se domů bez těch peněz, i když žádné nevzala.
Jenže díky tomuhle incidentu jí už v trezoru moc peněz nezbylo.
"Jsem zpět," pronesla hned ve dveřích. Pohledem přejela celý lokál, ale zjistila, že nemají žádné hosty.
"Ten tvůj profesor odešel chvíli po tobě," vysvětlila Nell, když si všimla jejího pohledu.
Hermiona jen přikývla, ale byla ráda, že už tu není. Teď se ještě připravit na to, co bude následovat ve škole po dnešním incidentu.
Domů se dostala až kolem sedmé hodiny a sotva se držela na nohou. Byla ze všeho utahaná.
"Máš ty peníze?!" vyštěkl na ni strýc, sotva se objevila ve dveřích.
"Jo," řekla znechuceně a hodina mu peníze na stůl. Za její neurvalá slova se jí na tváři opět ocitla jeho ruka.
Další tři hodiny Hermiona strávila úklidem domu a vařením večeře. Až teprve měla všechno hotové, vydala se do svého pokoje.
Jako první si zalezla do vany, aby si uvolnila trochu svaly.
Když vylezla ven, vzala si učebnice ze školy a pustila se do úkolů. Dostali toho přes prázdniny opravdu hodně a pokud je chtěla stihnout, musela každý den udělat alespoň jeden.
Ani se nenadála a byl Štědrý den. Snape se v cukrárně už neobjevil a naštěstí ani nikdo jiný z Bradavic.
"Ahoj, Nell," zamumlala Mia, když se objevila v cukrárně.
"Ahoj, Hermi," dostalo se jí odpovědi a Nell zmizela v šatně. Po chvíli se vrátila se svou taškou.
"Dnes tu byl celkem klid. Tak si to užij," zamumlala a zmizela. Přes Štědrý den dělala Mia sama. Bylo zbytečné, aby tam byly dvě a jelikož Hermiona potřebovala peníze, tak se dobrovolně přihlásila.
Pravda byla taková, že jí přišlo trochu divné mít otevřeno na Štědrý den, když jsou většinou všichni u rodin.
Sedla si na jednu z barových židlí a vzala si učebnici do lektvarů. Snape po nich chtěl esej o využití dračí blány na dva svitky. V duchu ho za to proklínala, protože to znamenalo několik hodin práce.
Otevřela si knihu a začetla se do ní. Když narazila na něco zajímavého nebo důležitého, dělala si poznámky rozhodnuta to později zpracovat do vět.
Když se dostala asi do poloviny své četby, ozval se zvonek na dveřích. Trhnutím zvedla hlavu a opět ztuhla, jako před pár dny. Ve dveřích stál Severus Snape.
"Dobrý den," pozravila nejistě a zmateně ho pozorovala.
"Dobrý," zamumlal a přešel ke stolku, kde seděl minule.
Hermiona se nejistě zvedla a vydala se k němu.
"Co si dáte, profesore?"
"Černou kávu," zamumlal a podivným pohledem ji pozoroval. Hermiona přikývla a vydala se mu ji uvařit. Bez jediného slova ji před něho postavila a vydala se zpět k pultu. Sbalila si pergameny, co si roztáhla na pultu a odnesla je za bar.
Nakonec se rozhodla Snapa ignorovat a dělat, že je to jakýkoli jiný zákazník. Vzala si knížku, ze které ji vyrušil a sedla si na jednu ze skříněk, co byla za barem.
Chvíli jí trvalo, než našla, kde skončila a pak nerušeně pokračovala dál. Byla rozhodnuta si to přečíst s tím, že výpisek pak udělá z toho, co si zapamatuje, nebo z poznámek.
Po určité době vždy jen zvedla hlavu a zkontrolovala, jestli má Snape ještě kávu.
Když se na něho podívala asi potřetí, zjistila, že ji Snape upřeně pozoruje. Chvíli mu pohled opětovala, pak zaklapla knížku a vydala se k němu.
"Přejete si něco, profesore?"
"Ano, rád bych věděl, co tady děláte na Štědrý den."
"Pracuji," pronesla, jakoby to nebylo už tak dosti jasné.
"Víte na co se ptám," pronesl značně nevrle.
"Vím, ale nemám důvod vám odpovídat," řekla Mia trochu nejistým hlasem. Nechtěla se mu svěřovat! Nic mu do toho nebylo.
"Pan Weasley či pan Potter vědí, že tu pracujete?" zajímal se a upíral na ni své černé oči.
"Ne, a byla bych vám vděčná, kdybyste si to nechal pro sebe."
"Potom bych uvítal nějaké vysvětlení."
"O co vám jde, profesore? Nejsme ve škole, takže za mě nemáte vůbec žádnou odpovědnost, tak proč se staráte?" nevydržela Mia a vyjela na něho.
Snape se tvářil, jako by se ho to vůbec nedotklo. V klidu seděl v jednom z křesel a vzhlížel k ní.
"Je sice pravda, že zrovna neprobíhá vyučování, takže za vás, jako učitel, odpovědnost nenesu, ale i tak bych rád věděl, proč jste na Štědrý den v práci a ne doma s rodiči."
Hermiona při vyslovení "doma s rodiči" značně posmutněla, ale snažila se to nedat najevo.
,Co se to děje? Pracuje v téhle kavárně už dva roky a nikoho tu nepotkala. Teď, když je v posledním ročníku, se tu najednou objeví jeden z učitelů.'
"Při vší úctě profesore, do toho vám nic není!" pronesla rázně. "Pokud nemáte žádné přání, tak mě omluvte," pronesla a vydala se zpět za bar, než stihl Snape něco dalšího říci.
Další hodinu bylo v kavárně naprosté ticho. Hermiona mu jen občas dolévala kávu, ale už na sebe nepromluvili.
Když se blížila desátá večerní hodina a kavárna měla zavírat, vzhlédla Hermiona k Severusovi a zjistila, že ten ji upřeně pozoruje.
Odvrátila pohled a začala si balit věci. Když to měla všechno poklizené, zhluboka se nadechla a vydala se k němu.
"Promiňte profesore, ale budu zavírat," pronesla pevným hlasem.
Snape na to nic neřekl, jen vytáhl peněženku a dal Hermioně peníze za vypitou kávu.
Co Hermionu opravdu vytočilo, bylo, že z kavárny neodešel dříve, než se sebrala k odchodu ona.
"Nashledanou, profesore," pronesla, když za sebou zamkla kavárnu a chtěla se vydat k "domovu".
"Nashledanou, slečno," odvětil Snape a následně se přemístil.
Hermiona ještě chvíli stála před kavárnou a zírala do temné ulice před sebou.
Vůbec se jí nechtělo domů. Její strýc tam pořádá párty s těmi svými přáteli a Hermiona pochybovala, že by se to obešlo bez nějakých potíží.
V mysli si vybavila fotku svých rodičů a po tváři jí stekla jedna osamělá slza, dalším už to nedovolila.
Naposledy se bezradně rozhlédla kolem sebe a pak se vydala k domovu.


Když nastal den odjezdu, vstala Hermiona obzvláště brzy, aby se stihla sbalit a nachystat strýci jídlo na pár dní dopředu.
Před desátou už vycházela z domu a mířila si to na nádraží. I když vycházela tak brzo, stejně dorazila na poslední chvíli.
"Hermiono," ozvalo se přes celé nástupiště 9 a ¾. Když se otočila za hlasem, spatřila Harryho s Ronem, jak k ní běží. Harry ji hned objal a ani si nevšiml, že sebou Hermiona cukla bolestí.
"Tak jaké byly Vánoce?" zeptal se Harry, když ji pustil.
"Skvělé, jak jste si je užili vy?" zeptala se, když hledli volné kupé.
"Byla to zábava. Dokonce jsme si zahráli i famfrpál, tedy když zrovna nesněžilo," zasmál se Ron a posadil se do prázdného kupé.
Hermiona mu věnovala úsměv a opřela s o sedadlo u okna, ale v zápětí si za to vynadala. Modřiny a pohmožděniny se jí znovu ozvaly. Mírně se předklonila, ale stále se usmívala.
"A co ty, byli jste v těch Alpách? Čekali jsme, že se ozveš," pronesl Harry, který seděl vedle Rona, naproti ní.
"Jo byli," zalhala Hermiona. "Bylo to super, ale jsem z toho unavená, pořád jsme jen lyžovali."
"Alespoň sis to užila."
"Jo, to užila," zamumlala a podívala se z okna. Ani nevěděla, proč jim tak lže. Už od prvního ročníku, když si vymyslela své rodiče, toho začala litovat. Jenže ona jim nemohla říci pravdu, jak by se na ni teď dívali a navíc se styděla za to všechno, co jí strýc dělal a jak se k ní choval.
Sotva vlak vyjel, vzala si Hermiona knížku a začetla se do ní. Kluci se začali bavit zase o famfrpálu, takže jim to ani nevadilo.
Hermiona odložila knížku, až když se blížili k Bradavicím. Kluci se na chvíli vytratili z kupé, aby se mohla Mia převléknout a pak na chvíli zmizela ona.
"Ahoj, vy tři," ozvalo se, sotva vystoupili z vlaku.
"Ahoj, Hagride," odpověděli mu s úsměvem.
"Tak jaké byly Vánoce?"
"Super," odpověděl Ron.
"Tak utíkejte, je tu zima," zamumlal Hagrid, když viděl, jak se Hermiona třese. Rychle se rozloučili a nastoupili do jednoho z kočárů.
Hagrid ještě zůstal na nádraží a dohlížel na to, aby všichni žáci vystoupili a odjeli kočáry.
Na hrad dorazili přesně ve chvíli, kdy se podávala večeře, a tak se vydali rovnou do Velké síně.
Hermiona si sedla naproti Ronovi s Harrym a pustila se do jídla. Za ten týden jí vyhládlo, protože toho moc nesnědla.
"Nazdar," ozvalo se za ní a na zádech jí přistála něčí ruka. Hermiona proti své vůli vyjekla bolestí a otočila se na toho, kdo se jí dotkl.
"Co jsem udělal?" zeptal se zmateně Neville a sedl si vedle ní.
"Nic," zamumlala Mia.
"Hermi, jsi v pohodě?" zajímal se Harry a se strachem se na ni zahleděl.
"Jasně, nic to není. Jen jsem se trochu na těch lyžích natloukla," zamumlala a chabě se na něho usmála. Vypadalo to, že se s tím všichni okolo smířili a pustili se dál do jídla.
Hermioně najednou pohled zabloudil k učitelskému stolu a střetla se s černýma očima, které ji upřeně pozorovaly.
Mia se pod tím upřeným pohledem zachvěla a radši sklopila oči zpět k jídlu.
"Měla by sis skočit na ošetřovnu pro nějakou mast," poradil jí Ron.
"Jasně, možná si tam skočím," zamumlala a dál pokračovala v jídle.
Nemohla jít na ošetřovnu, to jí bylo jasné. Madame Pomfreyová by určitě na první pohled poznala, že modřiny a pohmožděniny, které má téměř po celém těle, nejsou od lyžování.
Když se Hermiona na Štědrý den vrátila domů, zjistila, že strýc i jeho přátelé jsou značně v podnapilém stavu. Pak už bylo jen otázkou času, než na ni některý vztáhne ruku.
Po jídle se vydali do nebelvírské společenské místnosti, kde se usadili u krbu a probírali prožité Vánoce.
Když Hermiona začala líčit vymyšlenou verzi výletu v Alpách bylo jí jasné, že už toho lhaní má plné zuby.
Bude muset říci klukům pravdu, ale jak, aby ji ještě neodsoudili za to, že jim sedm let lhala?

 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 neky neky | 21. července 2009 v 21:27 | Reagovat

:-D Skvělá kapitola,těšim se na pokračování.

2 ft ft | 21. července 2009 v 22:13 | Reagovat

To je fofr, dík

3 Exa Exa | 22. července 2009 v 8:16 | Reagovat

Jooo, pěkné... Ale kluci to pochopí :)

4 olda olda | 22. července 2009 v 11:09 | Reagovat

nádhera skvělá kapitolka těším se na další a snad nebudou ty dva moc vyvádět herry by to chápat mohl sice ho nebijou ale taky má strašné příbuzné :-) :-D

5 Esperanza Esperanza | 22. července 2009 v 11:23 | Reagovat

Krásná kapitola :-) Taky si myslíš že to kluci pochopí. :-)

6 Anna Anna | 22. července 2009 v 11:49 | Reagovat

Pěkná kapitola, těším se na další.

7 tajnostka22 tajnostka22 | Web | 22. července 2009 v 15:48 | Reagovat

ahojky díky...už sa teším na ďalšiu

8 Jane Jane | Web | 22. července 2009 v 19:31 | Reagovat

Super povídka a ještě lepší kapitolka, už se těším na další

9 Elis Elis | 26. července 2009 v 22:04 | Reagovat

Skvělé, těším se na další kapču!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama