Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Červen 2009

12.kapitolka

25. června 2009 v 9:37 | Schali |  Překvanení...?
Tak další kapitolka, užíte si ji.
Snad se bude líbit

11.kapitolka

23. června 2009 v 19:37 | Schali |  Překvanení...?
________________________________________
11.kapitolka

Harry se opět objevil v nepoužívané části třetího patra.
Po tom, co zkontroloval hodiny, se vydal do Velké síně, protože věděl, že tam Ron s Hermionou stále budou.
Když vešel dovnitř, pohled mu padl na muže u učitelského stolu.
,Jak může být mým otcem?' přemítal, zatímco mířil ke svým přátelům. Snape zvedl hlavu, jako by vycítil jeho pohled. Chvíli si koukali navzájem do očí, ale když Harry ucítil tlak na svou mysl, rychle sklopil oči.
"Ahoj," pronesl, když si přisedl ke svým přátelům.
"Harry? Jak to, že jsi zpátky?" vyhrkl se zájmem Ron a pak se zděšeně podíval kolem sebe, ale vypadalo to, že ho nikdo neslyšel.
"Nechtěl jsem tam zůstávat dlouho, aby mě tady nepostrádali," vysvětlil Harry.
"Tak co ti řekli?" zajímala se Hermiona.
"Tady o tom nebudeme mluvit," zamumlal potichu Harry a vzal si ze stolu jablko, do kterého se zakousl.
"Je to tak zlé?" zeptal se ze zájmem Ron. Harry jen přikývl a opět pohledem zabrousil k učitelskému stolu. Snape ho stále pozoroval.
"Půjdeme do KNP?" zeptala se Hermiona, když dojedli.
Harry s Ronem jen přikývli a pak společně vyšli z Velké síně.
"Tak co?" vypálila Hermiona, sotva se usadili v křeslech.
"Asi bude lepší, když vám to ukážu," zamumlal Harry, namířil si na hlavu hůlkou a párkrát s ní mávl. Najednou mu z hlavy začalo proudit bílé světlo, které se zastavilo ve vzduchu.
K ohromení Hermiony a Rona se začaly promítat Harryho myšlenky, jako když koukáte na mudlovský film.
Harry jim ukázal celý jejich rozhovor v kuchyni a pak to přerušil.
S obavou koukal na své přátelé a čekal, co z nich vypadne.
"Teda," zašeptala Hermiona a soucitně Harryho pozorovala.
"Teda kámo, to znamená, že ten slizkej netopýr je tvůj otec?" zeptal se Ron nevěřícně.
"Bohužel jo," zamumlal Harry.
"Jak se cítíš?" zeptala se Mia a starostlivě si ho měřila. Harry se na ni mírně usmál a hledal vhodnou odpověď.
"Nic moc. Po tom, co jsem to zjistil, jsem se cítil opravdu mizerně, ale teď je mi to jedno. I když je Snape můj otec, nic se nemění. Pro celý svět i pro mě zůstane mým otcem James Potter."
"Jak se k němu budeš chovat?" zajímala se Mia, zatímco Ron seděl mlčky a jen je poslouchal.
"Stejně jako předtím. On nic neví a nikdy se to nedozví, byla by to katastrofa a navíc máma si to stejně nepřeje, jinak by mu to už dávno řekla."
"Jo Harry, ale co když se to někdy dozví?" nenechala ho Hermiona a dál se vyptávala.
"Na tom zase tak moc nezáleží. I kdyby se to někdy dozvěděl, stejně mu to bude jedno. Nenávidí mě a to se nezmění!" pronesl Harry a byl si jistý každým svým slovem.
"No teda kamaráde, když jsi odsud ráno odcházel, fakt mě nenapadlo, že ti chtějí říci něco takového. To je fakt pecka," ozval se po dlouhé době zase Ron.
"Jo to je," souhlasil Harry. "Co podnikneme?" zeptal se Harry, když se mezi nimi na delší dobu rozhostilo ticho.
"Nevím, mohli bychom jít chvíli ven," pronesla zamyšleně Hermiona.
"Jasně, lepší než být zavřený na hradě," zamumlal Ron a společně se vydali na pozemky.
Hned, jak se objevili venku, zamířili k jezeru, kde se posadili ke stromu.
Harry kolem nich párkrát mávl hůlkou a zajistil tak, že jim bude teplo.
"Kde jsi se naučil tolik kouzel?" zeptala se ze zájmem Mia.
"Už jsem ti to říkal, učili mě Sirius s Remem a mámou. Zbytek jsem se pak doučil sám," zamumlal s úsměvem a zahleděl se na jezero.
"Hoj vy tři," ozvalo se za nimi nečekaně.
Když se otočili, spatřili, že za nimi stojí Hagrid a s úsměvem je pozoruje.
"Nazdar Hagride," pronesl Harry a oplatil mu úsměv.
"Tak jak se máte?"
"Jde to," odvětila Hermiona.
"To sem rád. No musím teď jít, ale někdy se za mnou zastavte na čaj," pronesl a odkráčel si to směrem ke skleníkům.
"Harry," ozvala se Hermiona po chvíli ticha. "Jen mi pořád nejde do hlavy, jak je možné, že to neví. Když to vezmeš logicky, tvoje mamka s ním chodila, když jsi byl počat. Jak si může myslet, že jsi synem Jamese?"
Harry nemusel ani dlouho přemýšlet o čem to Hermiona začala mluvit, i když skákala z jednoho tématu do druhého. Před chvíli se bavili o kouzlech, pak s Hagridem a teď jsou zase zpátky u jeho otce.
"To nevím Mion, ale podle všeho si myslel, že ho máma s Jamesem podváděla. Víš Mion, nechci o tom mluvit!"
"Jasně, chápu, promiň," zamumlala kajícně.
"V pohodě. Hele, už jste napsali domů?"
"Jo, hned jak jsi odešel," odvětil Ron s úsměvem. "Zatím sice nepřišla odpověď, ale doufám, že k vám budeme moci jet. Opravdu bych všechny rád poznal."
"Jo já taky," usmála se Hermiona.
"No, snad to vyjde."
Následující hodiny se bavili o všem možném. Ať už o dětství, rodině či škole. Skvěle se bavili a díky Harryho kouzlu jim nebyla zima.
Do hradu se vrátili až těsně před večeří a potom, co ji rychle snědli, se vydali do společenky, kde ještě chvíli pokračovali v rozhovoru.
Chvíli po desáté se Harry omluvil, že je unavený a když se k němu přidal i Ron, zapadl do svého pokoje a zanedlouho i do postele a spal tvrdě jako špalek.

Neděle proběhla vcelku klidně. Harrymu se povedlo celý den úspěšně vyhýbat Snapovi. Po obědě měl mít trénink s Oliverem, aby si ho vyzkoušel jako chytače.
Když mu vysvětlil k čemu slouží jednotlivé míče, dostal Harry za úkol chytit zlatonku. K Oliverově šoku se to Harrymu povedlo celkem rychle.
Po hodině tréninku, kdy mu Oliver oznámil, že ho rád příjme do družstva jako chytače, se k němu přidal i Ron.
Oliver se vytratil zpět do hradu a Harry zůstal na hřišti jen s Ronem.
"Nezalétáme si?" zeptal se Harry.
"Jasně, ale musím si doběhnout pro koště," zamumlal Ron.
"Nemusíš," usmál se záhadně Harry. " Accio Ronovo koště," pronesl pevným hlasem a za okamžik se k němu přiřítilo Ronovo koště.
"No teda, budeš mě muset něco naučit!" řekl Ron a s radostí, že nemusí běžet přes celý hrad, aby si mohl zalétat, nasedl na koště a vyletěl do vzduchu.
Jelikož měl Ron pět bratrů, na koštěti to díky nim uměl celkem obstojně.
Další dvě hodiny strávili poletováním po pozemcích a přestali až když jim byla celkem zima.
"Teda, kdybych neviděl ten Snapův odznak, asi bych se zajímal po kom máš ten talent. Je neuvěřitelné, co na koštěti dokážeš," řekl z ničeho nic Ron.
"Díky. Ale stejně si neumím Snapa představit na koštěti, jak se honí za zlatonkou," řekl Harry a při pokusu představit si to se musel zasmát.
"Něco k smíchu, pane Pottere?" ozvalo se za nimi a Harry se s bušícím srdcem zastavil. Ten hlas poznal a vůbec se mu nelíbilo, že ON byl zrovna tady a teď.
,Co slyšel? O čem všem se bavili?'
"Nic pane," pronesl Harry a otočil se na Snapa.
"To jsem rád. A teď byste mi mohl vysvětlit, proč si tady pan Wesley myslí, že talent na koštěti máte po mě!" zaznělo mrazivě a do Harryho se zabodával pár černých očí.
"To Ron jen tak plácal," zamumlal Harry a sklopil oči.
Nevěděl, co mu má říci, jak se z toho vykroutit? Najednou se Harryho přívěsek rozehřát tak silně, že to znamenalo jediné možné vysvětlení.
Harry s děsem v očích vytáhl přívěsek a pevně ho sevřel v dlani.
Pohledem vyhledal Rona, který ho nechápavě pozoroval stejně jako Snape.
"Musím jít," zašeptal zkrušeně Harry a poslední, co zaslechl, bylo Ronovo vyděšené "Harry, ne!!"


10.kapitolka

10.kapitolka

13. června 2009 v 21:49 | Schali |  Překvanení...?
________________________________________

10.kapitolka

Když se Harry objevil doma, všichni ještě seděli v kuchyni a popíjeli kávu.
"Ahoj," pozdravil je a přisedl si vedle Síria.
"Ty už jsi tady?" zeptala se Lily, jakoby to nebylo nad slunce jasné.
"Ano," odvětil Harry.
"Jak bylo ve škole?" zajímal se Sírius a Harrymu hned došlo, že se jim moc nechce říci to, proč je tu.
"Šlo to. Řekl jsem Ronovi a Hermioně pravdu."
"A co oni na to?" zeptal se ze zájmem Remus.
"Vzali to. Říkali, že napíší domů, jestli by mohli část prázdnin strávit u nás," pronesl Harry a po jeho slovech se v kuchyni rozhostilo nepříjemné ticho. Asi po pěti minutách už to Harry nevydržel.
"Takže o co jde?" zeptal se a pohled upřel na mámu.
"Víš, ono to není tak jednoduché," zamumlala sklesle.
Harry na to nic neřekl. Rozhodl se dopřát jí trochu času, aby si rozmyslela, jak mu to říci.
"Harry, jde o to, že James… že James," zkusila znovu, ale opět se zasekla. S pohledem prosící o pomoc se otočila na Remuse.
"Tak co je?" ozval se Harry a těkal očima z jednoho na druhého. "Co je s tátou?"
"Víš Harry, o to právě jde," ozval se Remus a starostlivě si ho prohlížel. "James nebyl tvůj otec."
"Cože?" zaznělo vyděšeně kuchyní. "Co tím myslíš? Mami?"
"Remus má pravdu zlato. James nebyl tvůj otec."
"Pokud to nebyl James, tak kdo?" zaznělo sklesle a s bolestí v očích čekal, co mu matka řekne.
Lily se podívala nejdříve na Remuse a Siriuse, ale když viděla v jejich tvářích pobídku, rozhodla se synovi odpovědět.
"Tvůj otec je Severus."
"Kdo?" vykřikl Harry. "Jakej Severus? Počkej… snad nemyslíš toho Severuse… prosím, řekni mi, že to není Snape!" pronesl zoufale.
"Harry," zamumlala Lily zkroušeně.
"Takže je to tak? To jako Snape je můj otec? Ten, který se mi hned první den snažil dostat do hlavy a od té doby mě ponižuje? Ten má být mým otcem?" z hlasu mu byla slyšet čirá zoufalost a v očích měl nehoráznou bolest.
"Ano Harry, je to tak."
"Ale proč jsi mi to neřekla dřív? Proč až teď? Nebo ještě lépe, proč mi to vůbec říkáš?"
"Máš právo vědět, kdo je tvůj otec. A jelikož jsi ho už poznal rozhodli jsme se ti říci pravdu co nejdříve."
"Takže on je můj otec," zamumlal jakoby byl myšlenkami jinde. Všichni tři ho starostlivě pozorovali.
"Mohla bys mi říci, jak to bylo? Jak může být můj otec? To jsi celou dobu Jamesovi lhala?"
"Ne James věděl všechno, ale bude lepší, když ti povím celý příběh, snad to potom pochopíš," pronesla a na chvíli se odmlčela, jako by hledala vhodná slova.
"Se Severusem jsme se znali už od prvního ročníku. Stali se z nás docela dobří přátelé a když se pak Poberti začali do Seva navážet, já ho bránila. Celé ty roky v Bradavicích jsme byli opravdu jen dobří přátelé, až od šestého ročníku se to změnilo. Celý šestý rok jsme si byli blíž než obvykle. Když končil rok, poprvé jsme se políbili. Celé dva měsíce prázdnin jsem na něho myslela a těšila se do školy," vyprávěla Lily a přitom koukala Harrymu do očí.
"Konečně nastala zase škola a já mohla být se Severusem. Po týdnu školy jsme spolu začali chodit, ale tak, aby o tom nikdo nevěděl. Přeci jen, on byl ze Zmijozelu a já z Nebelvíru. Byli jsme pořád spolu, jak jen nám to bylo dovoleno. Ani jsme se nenadáli a byly Vánoce. Pak se všechno změnilo." Harry si všiml bolestivého výrazu v jejích očích, ale radši ji nepřerušoval, chtěl vědět, co se dělo dál.
"Po Vánocích se mi začal odcizovat. Ke konci ledna jsem zjistila, že jsem těhotná a měla jsem obrovskou radost. Chtěla jsem se hned rozběhnout za Severusem a říci mu, že bude otec. Jenže tou dobou začalo hradem kolovat, že se někteří žáci Bradavic přidali na Voldemortovu stranu. Když jsem se vydala za Severusem, zaslechla jsem Malfoye, jak říká Severusovi, že se musí večer dostavit na setkání, jinak se bude Pán vztekat. Bylo mi hned jasné, že patří k nim.
Tu noc jsem celou probrečela, byla jsem doslova na dně a pak se objevil James. Ani nevím jak mě k tomu donutil, ale řekla jsem mu všechno i o dítěti. Nabídl se, že mi pomůže a šel se mnou i za Brumbálem. Když jsem mu řekla, že jsem těhotná, byl dosti v šoku, ale pak mi jen gratuloval. Seslal na mě iluzi, takže nikdo z mých spolužáků neviděl, jak mi roste bříško.
Domluvili jsme se, že si to necháme pro sebe, jen to musel oznámit profesorce McGonagalové, která byla i tehdy ředitelkou Nebelvíru." Po tomhle se na chvíli odmlčela a upila ze své kávy.
"Od toho okamžiku, co jsem to zjistila, jsem se Severusem nemluvila a místo toho se začala sbližovat s Jamesem. Ne, že bych ho milovala jako Seva, ale měla jsem ho ráda a on to věděl. Po škole mě požádal o ruku a já souhlasila. Když ses potom narodil, dohodli jsme se s Jamesem, že na tebe sešleme dědičné kouzlo, aby bylo viděl, že jsi jeho syn. Trochu mě to mrzelo, ale po tom, co pro mě James udělal jsem souhlasila. Když ti byl skoro rok, byla vyřčena ta věštba, ale zbytek už znáš."
Harry seděl na židli a snažil se vstřebat všechny informace.
"A víš proč se po těch Vánocích tak změnil?" zašeptal Harry a upřeně pozoroval mámu.
"Nevím, ale prý na Jamese žárlil. Podle všeho si myslel, že s ním něco mám. Jenže po tom, co jsem zjistila, že patří mezi smrtijedy jsem neměla náladu mu něco vysvětlovat."
"To chápu," zašeptal sotva slyšitelně. "Já, potřebuji být chvíli sám," pronesl po chvíli a vydal se k sobě do pokoje.
Harry si sedl na zem pod okno a hlavu složil do dlaní.
"To přeci nemůže být pravda! Já nemůžu být jeho synem!" mumlal si pro sebe.
Když šel ráno domů, čekal, že to, co mu chtějí říci bude něco důležitého, ale ani ve snu ho nenapadlo, že se to týká toho, že James nebyl jeho otec.
Vždyť to je hrůza, on je synem Snapa!
Jak se k němu má teď chovat? Co když to někdy zjistí?
Teď už docela chápal, proč chtěla jeho máma zůstat jako mrtvá. Nechtěla se potkat se Snapem a něco mu vysvětlovat.
A jak to vezme Hermiona s Ronem? Co když se s ním kvůli tomu přestanou bavit?
Harry byl úplně na dně. Jak se všechno mohlo najednou tak pokazit?
Z pokoje vyšel až těsně před obědem. Za těch pár hodin si to zvládl v hlavě trochu urovnat.
Alespoň před ním teď nic netají, jenže nebylo by to lepší než tohle?
"Ahoj," pozdravil, když se objevil v kuchyni.
"Jak je, zlatíčko?" přispěchala k němu hned máma a objala ho.
"Ujde to," zašeptal a sedl si na svou židli u stolu.
Když se podíval na Remuse a Siriuse, zjistil, že ho starostlivě pozorují.
"Je mi fajn, opravdu. To, že je Snape můj otec na tom nic nemění! Stejně se to nikdy nedozví tak je to jedno!" pronesl sebejistě a všem věnoval úsměv.
Harry se totiž rozhodl dělat, jako by se nic nestalo. Stejně to neovlivní a stejně pro okolní svět je James jeho otec, a tak to i zůstane.
"Harry, opravdu nás mrzí, že…" začal Remus, ale Harry ho přerušil.
"To je v pohodě Reme, jsem rád, že jste mi to řekli. Z toho zatajování jsem začínal už šílet," zamumlal a věnoval mu úsměv.
"A kdy se chceš vrátit do školy?" zajímal se Sirius.
"Nevím, ale možná by bylo lepší po obědě. Přeci jen, když zmizí někdo jako já ze školy, určitě si toho všimnou. Ron s Hermionou mě sice budou krýt, ale přeci jen to nadlouho nepůjde."
"Máš pravdu," pronesl Sirius z vážnou tváří. "Nebylo by dobré, kdyby se někdo dozvěděl, že jsi zmizel ze školy."
Harry jen přikývl.
"A co jinak? Jak to jde ve škole?" zajímal se Remus
"Celkem to zvládám. Když mi něco nejde, tak mi Hermiona pomůže, je to asi ta největší šprtka na škole, ale to myslím jen v dobrém," zasmál se Harry a Remus se Síriem a Lily se k němu přidali. Konečně z Harryho trochu spadlo to napětí.
"Už se opravdu těším až je poznám," pronesla s úsměvem Lily. Bylo na ní vidět, že je ráda, že ji z toho Harry neviní. Bála se, aby na ni kvůli tomu třeba nezanevřel.
Po obědě se Harry rozloučil a přenesl se do školy.
Snad se hned nepotkám se Snapem, byla jeho poslední myšlenka, než se přenesl.



9.kapitolka

9.kapitolka

4. června 2009 v 21:21 | Schali |  Překvanení...?
**Takže mám, tu pro vás další kapitolku..
Než se pustíte do čtení, slíbila jsem Lianell, že sem vložím vzkaz od ní..
Takže tady je:
,,Všem se předem omlouvám za zdržení. V úterý píšu pololetní práci z matiky a fyziky a jsem ústně zkoušená z angličtiny. Proto pošle-li mi Schali kapitolku, objeví se tu nejdřív ve středu. Díky za pochopení. Lianell"

Tak to je vše. Snad se bude kapitolka líbit a další přidám, hned jak to bude možné..
Vaše Schali

PS: tahle kapitolka je taková o ničem, ale slibuji, že v další už bude slibovaný víkend..

________________________________________
9.kapitolka


Za celou dvouhodinovku lektvarů strhl Snape Nebelvíru asi třicet bodů. Harry ho celou dobu nenápadně pozoroval a přemýšlel nad skutečností, že je jeho učitel smrtijed.
Snape si jeho pohledů nevšímal, ale když ho jednou načapal, strhl hned Nebelvíru pět bodů.
Sotva skončila hodina, vydal se Harry s Ronem a Hermionou do třetího patra.
"Měla by to být tahle stěna," zamumlal Ron.
Harry přikývl a podle Ronových předešlých instrukcí přešel kolem stěny třikrát, když se objevily dveře.
Harry se jen pousmál a vešel dovnitř.
Celá místnost Komnaty nejvyšší potřeby byla laděna do Nebelvírských barev.
V místnosti byl krb, u kterého byla tři tmavě červená křesla.
Každý se usadil do jednoho křesla a najednou nastala chvíle ticha.
"Tak Harry, povídej," zamumlala Hermiona a povzbudivě se na něho usmála.
"Dobře. Jak víte, přišel mi dopis z domova, že mám svolení vám vše říci, ale nejdříve po vás chci slib, že to, co vám teď řeknu, si necháte pro sebe. Sice si moc nejsem jistý proč, ale zatím o tom nesmí nikdo vědět!"
"Jasně Harry, necháme si to pro sebe," ozval se hned Ron, který byl netrpělivý. Hermiona jen s úsměvem přikývla.
"Dobře, všechno vám povím, jen mě prosím nepřerušujte, na otázky budete mít čas potom," zamumlal a na chvíli se zahleděl do ohně. Nevěděl, kde má začít, ale nakonec se rozhodl začít úplně od začátku.
"Jak víte, byl mi sotva rok, když Voldemort," pronesl a dělal, že si nevšiml, jak oba jeho přátelé sebou škubli, "zaútočil na dům, ve kterém jsem tou dobou bydlel s rodiči. Jenže co nevíte je to, že moje mamka jeho útok přežila," na chvíli se odmlčel, ale když viděl, že se jeho přátelé chtějí na něco zeptat, rychle pokračoval.
"Vyprávěla mi, že když umírala zaslechla můj pláč, a tak se za ním vydala. Když se probudila, už jsem v domě nebyl. Vydala se za Remusem Lupinem, to byl její kamarád. Pak se dozvěděla, že byl Sirius obviněn z toho, že je zradil a za zabití Petera Pettigrewa. S Remusem to dali do pořádku, protože byl Sirius nevinný. Pak si přišli pro mě.
Já s mámou jsme se nastěhovali do domu, který si nechali postavit na okraji Godrikova dolu. Netrvalo dlouho a začal s námi bydlet i Remus se Siriusem. Sirius oficiálně požádal o svěření do péče, jelikož jako můj kmotr na to měl právo a soud mu to schválil.
No a to je prozatím asi všechno. Jen, že si mamka nepřeje, aby kdokoli věděl, že je naživu. Teď se ptejte a pak vám dopovím zbytek," zamumlal a sledoval udivené pohledy svých přátel.
"Takže," začal Ron, ale najednou zmlkl.
"Takže tvoje máma je živá," promluvila místo něho Hermiona.
"Ano."
Následně se mezi nimi utvořilo opět ticho, než ho prolomila zase Hermiona.
"No myslím, že budu mluvit i za Rona, když řeknu, že nás tvoje důvěra těší a že si to necháme pro sebe," Ron jen přikyvoval, zatímco mluvila. Harry jim věnoval úsměv.
"To jsem rád. Teď ještě něco," pronesl a zhluboka se nadechl. Vylovil z hábitu přívěšek a ukázal ho Ronovi a Hermioně.
"Díky tomuto přívěšku se smím přemisťovat i tady v Bradavicích. Máme ho všichni čtyři, vyrobila ho máma, když mi bylo asi pět."
"Cože, takže ty se můžeš kdykoli přemístit domů?" zeptal se udiveně Ron a Harry jen přikývl.
"To je super."
"Ano to je a dosti se to hodí. Víte, jak jsme zaslechli Snapa s Brumbálem, jak se baví o těch dvou neznámých lidech po útoku smrtijedů?"
"Jasně," pronesl napjatě Ron.
"No tak to jsem byl já a máma. Díky tomuhle přívěšku jsem s nimi propojen a když se někomu něco stane, začnou ostatní pálit. Byl jsem zrovna na trestu u Snapa, když se najednou rozehřál. Rychle jsem se přenesl domů a máma mi řekla, že smrtijedi zaútočili na jednu vesnici nedaleko."
"Počkej Harry," přerušila ho Hermiona, "Jak jsi to myslel, že jsi to byl ty? Nejsi plnoletý nemůžeš kouzlit, a to jsi se přenesl přímo před Snapem?"
"Ne nepřenesl, on mě hned po tom, co se přívěšek rozehřál vyhodil z kabinetu. Abyste rozuměli, Snape je jeden ze smrtijedů, ale podle mamky a Remuse je na straně dobra a špehuje pro Brumbála."
"Takže Snape je smrtijed! To jsem si mohl myslet," vykřikl Ron.
"Rone, je na straně dobra, slyšel jsi Harryho," vyhrkla Hermiona.
"No, abych to dokončil Mion. Jsem sice nezletilý, ale má mamka je výborná čarodějka. Vymyslela kouzlo, díky kterému jsem chráněn před ministerstvem a můžu kouzlit podle libosti."
"Cože?" vykřikli oba naráz a Harry se neubránil smíchu, když viděl jejich nevěřícné obličeje.
"Je to pravda. Existuje jedna věštba, která určuje, že musím zabít Voldemorta. Že já jediný to zvládnu. Už několik let mě doma cvičí různá kouzla, abych byl jednou schopný se mu postavit."
"Tak to je něco," zamumlal Rona a sesunul se do křesla.
"Jo to je. Takže zase zpět k mému příběhu. Poté, co začal přívěšek hřát, jsem se objevil doma. Mamka na mě vyslala to kouzlo a vydali jsme se na pomoc Siriusovi a Remusovi, protože jsme věděli, že jeden z nich je zraněn. Vzali jsme si na sebe pláště, díky kterým nikdo nemohl poznat, kdo jsme.
Když jsme zahnali všechny smrtijedy, objevil se tam Brumbál a já s mámou jsme zmizeli. Když se vrátil domů Remus se Síriem, dozvěděl jsem se to o Snapovi."
Opět se mezi nimi rozhostilo ticho.
"Nemůžu uvěřit, že jsi to byl ty, o kom Brumbál se Snapem mluvili," zamumlala nevěřícně Hermiona.
"To chápu, ale je to tak."
"Harry, proč jsi se rozhodl nám to všechno říci?" zajímal se Ron po další chvíli ticha.
"Jde o to, že jsem vám nechtěl lhát a navíc musím na víkend domů. Doma mi už pěknou dobu něco tají a teď se konečně rozhodli, že mi to řeknou. Potřebuji, abyste mě kryli a kdyby něco, dali mi vědět, abych se rychle vrátil."
"Jasně, to nebude problém a myslíš, že bys nám to pak řekl?" zajímal se Ron a Harry s Hermionou se rozesmáli.
"Ty jsi zvědavej," vypískla Hermiona.
"No co," zamumlal naštvaně Ron.
"Jasně, že vám to řeknu," vydechl Harry, když se zklidnil. "No teď bychom asi měli jít do společenky, pokud nemáte žádné jiné otázky?"
"Myslím, že ne," pronesla Hermiona.
"Jo, ještě jsem zapomněl, máma by vás ráda poznala. Nechtěli byste konec vánočních prázdnin strávit u nás?" zeptal se, když vycházeli z komnaty.
"To by bylo super," pronesl hned Ron nadšeně. "Hned napíši mamce a zeptám se."
"A co ty Mion?"
"Ráda pojedu. Našim to vadit nebude," usmála se Hermiona.
"Super."
Celou cestu do společenky se pak bavili jen o blbostech. Když chtěl jednou Ron pronést něco o Harryho matce, rychle ho oba umlčeli a připomněli mu, že to nesmí nikdo vědět.
Víkend nastal až neskutečně brzy. Harry se vydal s Ronem a Hermionou na snídani.
"Kdy jdeš?" zašeptala Hermiona.
"Hned po snídani. Je také možné, že do večeře budu zpět. Začínám se pomalu děsit, co mi chtějí říct," odpověděl jí šeptem Harry.
"Myslím, že to nebude nic hrozného," pronesla Hermiona a povzbudivě se na něho usmála.
"Tak tomu právě nevěřím. Tak dlouho mi to tajili, že to bude určitě něco vážného," zamumlal Harry a rychle do sebe hodil poslední sousto.
"Tak já padám, kdyby něco tak pošlete Hedviku a já se hned vrátím," pronesl, naposledy se na ně usmál a vyběhl z Velké síně.
Zamířil si to na školní pozemky. Jakmile byl z dosahu hradu a nikde v okolí nikdo nebyl, chytil se přívěsku a přenesl se.


8.kapitolka