Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Květen 2009

8.kapitolka

21. května 2009 v 13:15 | Schali |  Překvanení...?
* Tak a je tu slíbená kapitolka. Moc se omlouvám, že to trvalo tak dlouho, ale jak jsem již psala, je toho teď na mě trochu moc...
Další kapitolka tu bude až příští týden.. V úterý maturuji, takže do pátku tu bude(nejpozději o víkendu..) a snad se mi povede i k povídce na přání.. Následné přidávání kapitolek už nebude mít mezi sebou takové rozestupy, to slibuji
Tak si ji užíjte, snad se bude líbit
Vaše Schali


za beta-read děkuji Lianell

________________________________________
8.kapitolka

Harry se přenesl do nepoužívané části hradu ve třetím patře. Sotva se objevil, rychle se rozhlédl, aby se ujistil, že ho nikdo neviděl.
Schoval přívěšek a vydal se do společenky. Cestou uvažoval nad několika závažnými věcmi.
Za prvé: Snape je smrtijed. Jenže má jeho mamka pravdu a špehuje pro Brumbála? Nebo je to jinak? Co když špehuje pro Voldemorta a všichni okolo jsou v nebezpečí? Jenže pokud to tak je, určitě by mu Brumbál nevěřil! Je to mocný kouzelník a Harry pochyboval, že by mu někdo jako Snape byl schopný lhát.
Za druhé: Jeho mamka mu říká Severus. Harry věděl, že to není jen tím, že byli spolužáci. To, jak vyjela na Remuse nebylo jen tak. Něco za tím bude!
Za třetí: Jak jen ve společence vysvětlí, kde byl tak dlouho? Bude si muset promluvit doma o tom, zda může říci Ronovi a Hermioně pravdu. Nebo alespoň část pravdy o tom, že se může přemisťovat. Aspoň by ho případně kryli.
No nakonec usoudil, že co se týká prvního bodu, musí si dát na Snapa v každém případě pozor.
Na vysvětlení bodu druhého si bude muset počkat do víkendu. Naštěstí to byly už jen dva dny, takže to snad vydrží. Jenže co řekne Ronovi a Hermioně? Teď si uvědomil, že pokud na víkend zmizí bude potřebovat, aby ho někdo kryl. Rozhodl se, že hned ráno napíše domů a ujistí se, že jim nebude vadit, když se jeho přátelé dozví pravdu.
No a pokud jde o třetí bod, teď se z toho nějak vykroutí a bude doufat, že jim co nejdříve řekne pravdu.
Když prošel portrétem Buclaté dámy do společenské místnosti, zjistil, že Ron s Hermionou sedí u krbu a o něčem se spolu baví.
"Harry!" vykřikla Mia, když si ho všimla. "Tak co? Jaký byl trest?"
"Děs, musel jsem drhnout kotlíky," zamumlal a zhroutil se do křesla vedle Rona. Byl unavený, ne z toho trestu, ale z toho boje.
"Tak to tě lituju kamaráde," ozval se Ron a věnoval mu soucitný pohled. Harry na to nic neřekl, jen kývl hlavou. Chvilku s nimi ještě seděl u krbu, ale pak se odebral do postele.

Ráno vstal o něco dříve a vydal se do společenky s pergamenem a brkem. Jedním pohledem se ujistil, že ještě všichni spí a pustil se do psaní dopisu.

Mami, Remusi, Siriusi,
přemýšlel jsem, jak to o víkendu udělám, aby si nikdo nevšiml, že jsem pryč. Mohl bych Ronovi a Hermioně říci pravdu? Potřebuji, aby mě někdo kryl a pokud se stane ještě něco podobného co včera, budu to potřebovat. Řeknu jim jen to nejdůležitější, pokud si to přejete.
Odepište co nejdříve. Harry

Harry si po sobě dopis ještě jednou přečetl a když usoudil, že to stačí, vydal se do sovince, kde předal dopis Hedvice.
Sotva se vrátil do společenky, srazil se ještě v portrétu s Ronem a Hermionou.
"Kde jsi byl?" zajímal se hned Ron.
"Potřeboval jsem poslat jeden dopis. Jdeme na snídani?" zamumlal a když oba přikývli, vydali se do Velké síně.
"Kdo myslíte, že to byl?" zaslechli něčí hlas, sotva se přiblížili k síni.
"Nevím Severusi, ale mám takový dojem, že to nebylo naposledy, co jsme s nimi měli tu čest," promluvil Brumbál. Harry s Ronem a Hermionou zuhli na místě a zaposlouchali se do rozhovoru.
"Taky mám ten pocit. Dosti mě zarazilo, že je Black s Lupinem znali. A podle jejich rozhovoru, co jsem zaslechl, ta jedna postava snad byla žena," ozval se Snape.
"Máš pravdu Severusi, taky jsem něco zaslechl. A myslím, že ta druhá postava by mohl být ještě kluk. Podle postavy by to odpovídalo na někoho v mladém věku, jenže ten by zase nemohl kouzlit a to ta osoba dovedla obstojně," zamumlal Brumbál. Harry se při jeho slovech narovnal, jak ho jeho slova potěšila. Kdyby jen věděl.
Harry usoudil, že dále poslouchat by se jim nevyplatilo, a tak pokynul Ronovi a Hermioně, aby pokračovali. Oba po něm hodili opravdu ošklivý pohled, ale nakonec se za ním vydali.
Sotva se dostali za roh, hned na něho Ron vyštěkl, že chtěl ještě poslouchat.
"Rone, umíš si představit, co by Snape udělal, kdyby nás tam načapal?" zajímal se Harry, zatímco mířili ke stolu.
"Máš pravdu, ale stejně bych rád věděl o co šlo," zamumlal a pustil se do jídla.
"Tak to já taky," přidala se Mia, jen Harry to nekomentoval. Ten moc dobře věděl o co šlo, ale dokud mu nepřijde dopis z domova, musí si to nechat pro sebe.
Po snídani se vydali na Bylinkářství a následně pak na OPČM a Přeměňování.
Do Velké síně se vrátili až těsně před obědem. Sotva se posadili ke stolu, objevila se Hedvika. Každý z přítomných se na ni nechápavě díval, protože do Bradavic se dopisy dostávaly převážně o snídani.
Hedvika se snesla před Harryho a podala mu dopis, který svírala v zobáku.
"Díky," usmál se na ni Harry, Hedvika jen slabě zahoukala a vznesla se.
"Kdo ti píše?" zajímal se Ron a i Hermiona na něho se zájmem koukali.
"To je z domova," zamumlal a otevřel dopis.

Drahý Harry,
prodiskutovala jsem všechno s Remusem a Siriusem a myslíme si, že by jsi jim měl říci pravdu. Weasleyovy známe už několik let a jsme si jisti, že tvoje kamarádka jistě dokáže udržet tajemství. Byli bychom také rádi, kdybychom je mohli poznat.
Ano Harry, opravdu jim můžeš říci vše, opravdu vše. Jen se nejdříve ujisti zda dokáží udržet tajemství, pro jistotu.
Zeptej se jich, jestli by nás nechtěli navštívit třeba vánočních prázdninách? Jen na pár dní…
No zlatíčko, dávej na sebe pozor a o víkendu se uvidíme.
Mám tě ráda Máma

Harry nemohl uvěřit svým očím. Opravdu jim mohl říci vše? S tím ani nepočítal, jen jim chtěl říci, že se dokáže přemisťovat z Bradavic..
Ale zase říci jim vše má své výhody. A navíc by spolu mohli být o prázdninách.
"Co píší?" zajímal se Ron.
"Řeknu vám to," usmál se na ně Harry. " Ale ne tady. Potřeboval bych s vámi mluvit v soukromí, nesmí nás nikdo slyšet."
"A co komnata nejvyšší potřeby?" zamumlal Ron.
"Co?"
"No kluci mi vyprávěli, že je na hradě komnata, která se ukáže jen když ji někdo potřebuje. Je prý ve třetím patře a dostaneš se do ní, když třikrát projdeš kolem severní zdi. Prý se dokonce vybaví podle tvého přání," vysvětlil jim Ron.
"To by se nám hodilo," zamumlal Harry a usmál se na Hermionu, která taky souhlasila.
"Hned po vyučování ji půjdeme najít, teď bychom ale měli jít na lektvary," zamumlala Hermiona a zvedla se. Harry s Ronem ji následovali ven z Velké síně a následně po schodech do sklepení.



7.kapitolka

Můžete mi pomoci?

13. května 2009 v 21:00 | Schali |  Zprávičky-novinky...
Ahojky
měla bych k Vám prosbičku. Zrovna sháním byt, nejlépe 3+1 (možno i 2+1) v Olomouci. Nevíte někdo o něčem? Byla bych vděčná za vaši pomoc

Jinak praktickou maturitu mám za sebou, za 1 , všem co na mě mysleli, děkuji
Pokusím se co nejdříve napsat další kapitolku, ale teď už se blíží ústní, takže mě prosím omluvte, když se tu třeba delší dobu nic neukáže. Termín ústních mám 26.5 takže potom se pustím do psaní, pokud tedy maturitu udělám

To by mělo být vše, takže pokud víte někdo o nějakým bytu dejte mi prosím vědět

7.kapitolka

12. května 2009 v 19:16 | Schali |  Překvanení...?
** Tuto kapitolku bych ráda věnovala tajnostka22 , její komentář k minulé kapitolce mě opravdu potěšil.
Snad se vám bude tato kapitolka líbit. Vím, že Harry působí moc, jak bych to řekla vyspěle, na svůj věk, ale berte to prosím s rezervou, přeci jen je mu 11let a to už není dítě
Jak už jsem psala do komentů k minulé kapitolce, už mě unavilo z vás vynucovat komentáře. Kapitolky budu přidávat podle času a jak mi je moje beta vrátí..
Každý váš koment mě potěší, ale nevinucuji si je!
Tak si užíjte kapitolku, snad se bude líbit, mimochodem, tentokrát by tam neměla být ani jedna věta opsaná z knížky
Vaše Schali
PS: zítra mám praktickou maturitu, tak na mě myslete
.
.
za beta-read děkuji Lianell
.
________________________________________
7.kapitolka

Harry vyšel z Velké síně a po dvou minutách stanul před učebnou lektvarů. Sotva zaklepal, ozvalo se nevrlé "dále."
Harry se zhluboka nadechl a vstoupil.
"Á, pan Potter," pronesl Snape s úšklebkem. "Velice nečekané, jdete včas," pokračoval dál a přitom se šklebil.
"Dobrý den, profesore," pronesl Harry a vrhl na Snapa znechucený pohled.
"Támhle jsou kotlíky, které je potřeba vyčistit, tak se do toho pusťte a abych nezapomněl, tak bez použití magie."
Harry se jen znechuceně ušklíbl a vydal se směrem, kam ukazoval. Pohledem sjel všechny kotlíky a odhadoval to tak na tříhodinovou práci. Pak už si jen povzdechl, ale tak, aby to Snape neslyšel a pustil se práce.
Za celou dobu ani jeden z nich nepromluvil.
Snape seděl u svého stolu a něco opravoval a Harryho si nevšímal, tedy alespoň to tak vypadalo. Pravda byla jiná. Snape seděl a nenápadně pokukoval po Harrym. V duchu uvažoval proč zrovna on musí mít takovou smůlu, že tu má před sebou dalšího Pottera. Už na škole měl staršího Pottera plné zuby, byl to takový arogantní pitomec a Snape byl přesvědčen, že Potter mladší bude stejný. Jak by taky ne, když má v sobě Potterovi geny a ještě k tomu ho vychovával Black.
Když byl Harry asi v polovině své práce, najednou se jeho přívěšek rozehřál. Když to ucítil, začalo mu srdce bít daleko rychleji. Rychle si utřel ruce a vytáhl přívěšek. To, že hřál znamenalo, že je buď někdo ve velkém nebezpečí nebo je zraněný.
Teď potřeboval rychle vymyslet, jak odsud vypadnout. Snape by asi jen tak nepřijal, kdyby se mu přemístil rovnou před očima.
Najednou si všiml, že sebou Snape škubl a chytil se za levé předloktí. Chvíli vypadal velice zmateně, ale pak se otočil na Harryho s podivným výrazem.
"Pottere, vypadněte a hned!" vykřikl a Harry mu to beze slova splnil. Ať se stalo cokoli, znamenalo to, že se může nepozorován přenést. Rychle se sebral a zmizel z učebny, sotva za sebou zavřel dveře chytil se přívěsku a zmizel.
"Mami, co se stalo?" vyhrkl, sotva se objevil doma.
"Ulici nedaleko napadli smrtijedi. Nechápu to, Voldemort se musel nějak vrátit," řekla zoufale a pobíhala po domě.
"Kdo?" zamumlal a sledoval svou matku, jak něco hledá.
"Myslím, že Sirius, ale nevím jistě, šli tam oba."
"Musíme jim pomoc! Mami?!?" téměř vykřikl a jeho matka se najednou zastavila na místě. Chvíli ho pozorovala a pak přikývla.
"Fajn," zamumlala a vztáhla ruku s hůlkou směrem k Harrymu. Následně začala odříkávat několik latinských vět, které Harry už tak dlouho neslyšel. Když se do jeho těla vpilo modré světlo, jen se usmál.
"Dobře Harry, ale ještě mi slib, že na sebe dáš pozor!" pronesla téměř zoufale.
"Samozřejmě," usmál se Harry. "Accio pláště!" vykřikl s hůlkou ve vzduchu a za okamžik k němu doletěly dva téměř totožné modro-bílé pláště. Ten větší podal matce a menší si oblékl sám.
Díky tomu kouzlu, které na něj použila jeho matka, byl schopný kouzlit i mimo školu a nemusel se hrozit nějakého trestu. Vymyslet toto kouzlo trvalo skoro dva roky, ale nakonec se to Lily povedlo.
Když bylo Harrymu šest, začali ho učit kouzla. Chtěli mít jistotu, že až se jednoho dne bude muset postavit Voldemortovi, bude připraven se mu ubránit, a tak se rozhodli začít co nejdříve.
"Jdeme," vykřikla Lily a přehodila si kapuci přes hlavu. Harry ji hned napodobil a tím skryli své obličeje. Pláště ani kapuce jim nemohl nikdo kromě nich sundat, takže nehrozilo, že by je někdo poznal.
Rychle vyběhli před dům a Lily je přemístila do středu boje.
"To je dost," vykřikl vedle nich Remus. Harry se na něho otočil a všiml si, že má tržnou ránu na rameni. Pohledem vyhledal Siriuse a zjistil, že na tom není o nic lépe. Smrtijedů bylo asi přes dvacet a útočili na všechny kolem.
"Expeliarmus," vykřikl na smrtijeda, který stál nejblíže a tím ho odzbrojil. Jeho hůlka se rozlétla směrem k Harrymu, ale než k němu doletěla, vykřikl "Duro" a hůlka v letu zkameněla a když dopadla na zem, roztříštila se. Harry se jen ušklíbl.
"Septimo," zamumlal a hůlkou namířil na dalšího smrtijeda, který se propadl do země.
Najedou se mu o ruku otřelo nějaké kouzlo a Harry se rozhlédl po původci. Zahlédl, jak jeho matka bojuje se dvěma smrtijedy naráz, stejně jako Remus. Siriuse nikde nespatřil, ale nemohl ho hledat, protože na něho někdo zaútočil a to hned Cruciem.
"Protego!" vykřikl a před ním se objevil silný štít, takže kouzlo do něho narazilo.
"Kdo jsi?" vykřikl zakuklenec.
Harry se neobtěžoval odpovědět a místo toho vykřikl "Everte stativ" a smrtijeda odhodil stranou.
Najednou se tam začali přemisťovat kouzelníci a Harry poznal toho v čele, byl to Brumbál. Úlevně si vzdychl, ale pak zpozorněl.
"Everte stativ!" zaburácel jeho hlas a kouzlo mířilo směrem k Brumbálovi. Ten se zatvářil zmateně a chystal se kouzlo odrazit, když ho najednou minulo a zasáhlo smrtijeda kousek od něho.
Harry se rozhlédl po bojišti. Zahlédl Remuse a mámu, ale po Siriusovi ani památka. Rychle se rozběhl k Remusovi, který byl nejblíže a držel se za zraněnou ruku. Mávnutím hůlky mu zastavil krvácení, zatímco k němu dobíhal.
"Kde je Sirius?" vykřikl zmateně a stále pátral očima po okolí.
"Neviděl jsem ho," zamumlal zatímco si stoupal.
O okamžik později se k nim dostala i Lily. Většina smrtijedů okolo byla v bezvědomí a nebo utekli.
"Kde je?" vykřikl opět Harry a v hlase mu bylo znát zoufalství.
"Lil?" zašeptal Remus k ženě vedle sebe. Ta přikývla a chytla se přívěsku. Chvíli bylo mezi nimi ticho. Harry si všiml, že k nim míří Brumbál s ostatními kouzelníky, ale teď mu to bylo jedno. Měl na sobě plášť takže nehrozilo, že by ho poznal.
"Tak co?" zeptal se Remus.
"Je někde tady, v bezvědomí," zamumlal žena a začala se rozhlížet.
"Sírius?" vykřikl Harry a vydal se k místu, kde ho viděl naposledy. Když se blížil, začal se rozhlížet kolem, až mu pohled padl na muže v černém hábitu.
"Tady je!" vykřikl na svou matku s Remusem, kteří se k němu okamžitě rozběhli a nebyli sami. Všichni kouzelníci, kteří tomu přihlíželi se vydali za nimi v čele s Brumbálem.
"Rennervate," vykřikl Harry a namířil hůlku na Siriuse. Ten se trochu zachvěl a pak se pohnul. Nejistě se začal zvedat, až se dostal do sedu.
"Díky bohu," zamumlal Harry.
"Co tu děláš?" zeptal se Sirius, když ho poznal.
"Co myslíš?" ozvala se za Harryho zády Lily.
"Ty jsi tu taky? Měli byste rychle zmizet," zamumlal a s Removou pomocí se postavil, pak ukázal na Brumbála, který byl už kousek od nich.
Lily přikývla a chytila Harryho za ruku.
"Jsi v pořádku?" zeptala se.
"Jo," zamumlal Sirius a Lily s Harrym zmizeli.
"Určitě jsi ok Tichošlápku?" zeptal se Remus.
"Už mi bylo i hůř," zamumlal a zadíval se na Brumbála. "Jen nevím, jak to budeme vysvětlovat jim."
"Jen těžko."
"Remusi, Siriusi, co se tady dělo?" vykřikl Brumbál, sotva se k němu dostal.
"Jak jste viděl Brumbále, smrtijedi si tu udělali malý večírek, ale nás nepozvali," ušklíbl se Sirius.
Remus nad tím jen zavrtěl hlavou, ale koutky mu cukaly.
"Dozvěděli jsme se, že smrtijedi útočí na tuhle vesnici, tak jsme se vydali na pomoc," řekl správnou odpověď Remus.
"Kdo byli ti dva, co se přemístili?" zajímal se Pošuk Moody.
"Tvoje oko neprokouklo jejich pláště, co?" zasmál se Sirius. "To tě muselo pěkně štvát."
"Siriusi nech toho," zamumlal Remus. "Byly to jedni známí, kteří nabídli pomoc, ale svoji totožnost tají."
"Ale vy je znáte!" nedal se Moody.
"To si piš," pronesl Sirius a ušklíbl se.
"Ale jejich totožnost vám neprozradíme," dodal Remus a Siriusovi věnoval pohled typu neprovokuj.
"Brumbále, pokud nás omluvíte, šli bychom domů," zamumlal Remus a než stačil Brumbál či někdo jiný zareagovat, vytáhl si přívěsek a spolu se Siriusem se přemístil.
Sotva se objevili v domě, tak se Sirius zhroutil na pohovku.
"Na," ozval se najednou Harry a podstrkoval mu nějaký lektvar. Sirius na to nic neřekl, jen si ho vzal a kopl ho do sebe. Pak už jen cítil, že je mu lépe, bolest ustupovala a žaludek se mu taky zklidnil.
"Harry, když už jsi tady, mohl bys mi vysvětlit ten trest se Snapem?" zeptal se Sirius a zahleděl se na svého kmotřence.
"Není co. Proč jsem ho dostal jsem vám napsal a z trestu toho moc nebylo. Měl jsem ho dnes, ale jakmile začal hřát přívěšek, tak jsem skončil."
"Cože?"ozvalo se trojí vykřiknutí
"Nechceš mi doufám tvrdit, že jsi se přenesl před Snapem," zeptal se nevěřícně Remus.
"Ne to ne, on mě totiž po tom, co začal přívěšek hřát vyhodil."
"Jak to?" zajímal se Sirius.
"Nevím. Chvíli po tom, co se rozehřál sebou Snape škubl a chytil se za ruku, pak mě hned vyhodil," vysvětlil a sledoval naprosto totožný výraz na všech třech. "O co jde?" zeptal se, když všichni mlčeli.
"Nic tě nenapadá?" zeptal se Sirius
"Ne.." odvětil hned Harry, ale pak se zamyslel. "Počkej, nechceš mi doufám tvrdit, že je smrtijed," pronesl nevěřícně.
"Jo to je," ušklíbl se Sirius.
"Cože?"
"Klid Harry," ozvala se hned jeho matka, "není to tak, jak si myslíš. Severus není oddaný Voldemortovi. Špehuje pro Brumbála a Fénixův řád."
"Severus?" zamumlal Harry a zahleděl se na matku.
"Jo, známe se ze školy," pronesla nejistě a zmateně se podívala na Remuse a Siriuse.
"Lily?" ozval se Remus a zahleděl se na ni.
"Řeklo se o víkendu!" vyjela na něho. "Teď by se měl vrátit do školy, než zjistí, že zmizel!" pronesla a vydala se pryč.
"Co to mělo znamenat?" nechápal Harry a pohledem těkal ze Siriuse na Remuse.
"To je jedno, teď se vrať do školy, uvidíme se o víkendu," pronesl Remus a Harrymu nezbylo nic jiného, než poslechnout.


6.kapitolka

6.kapitolka

10. května 2009 v 12:27 | Schali |  Překvanení...?
Rozhodla jsem se vám tey přidat další kapitolku, i když počet komentářů k minulé kapitolce mě trošku zklamal.
Vím, že jste se těšili na ten trest u Snapa, ale budete si muset počkat, ten bude až v další kapitolce
Vaše Schali
PS: opravdu bych uvítala, kdyby jste psaly komentáře. Průměrná návštěvnost za den se pohybuje vždy přes 100, ale komentářů ke kapitolce je sotva 20. To je to tak těžké napsat jak se vám kapitolka líbila, či případně nelíbila? Opravdu mi na vašich komentářích záleží a dodávají mi chuť psát, když vím, že je vůbec někdo čte..


za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

6.kapitolka

Když se Harry dostal do vstupní síně, Hermiona s Ronem tam na něho už čekali. Společně pak vyrazili ven na bradavické pozemky, kde měla probíhat jejich hodina létání na koštěti.
"Dobrý den třído, jmenuji se madame Hoochová," představila se jim profesorka, když k ní všichni došli. Tedy, právě se dozvěděli, že ani není kvalifikovaná profesorka.
"Postavte se každý vedle svého koštěte z pravé strany. Natáhněte ruku nad koště a řekněte hop," instruovala je madame Hoochová a sledovala jak všichni plní její pokyny.
Harry natáhl ruku nad koště a sotva řekl "hop" vyskočilo mu koště do ruky, jen se tomu pousmál a podíval se na Rona.
Ron už ta tři písmenka, která tvořila slovo hop, vykřikoval snad po desáté, ale koště se nehnulo. Tedy hnulo se, ale jen u země, nechtělo se mu vyskočit do Ronovy natažené dlaně.
"Hop," vykřikl už naštvaně a koště se pohnulo nahoru, jenže ne do jeho ruky, ale praštilo ho do nosu.
Harry se začal smát, prostě nemohl jinak.
"Nech toho Harry," pronesl naoko naštvaně Ron, ale následně se také usmál.
Hermiona s koštětem v ruce je jen s pobaveným úsměvem pozorovala.
"Takže, jak budete mít všichni v rukou koště, nasednete na něho," pokračovala v instrukci madame Hoochová. Jelikož už všichni měli své koště, tak na něho nasedli.
"Až zapískám, vznesete se dva metry nad zem a následně se mírně předkloníte a dosednete zpět."
Dřív něž se ovšem rozlehlo její písknutí, začalo se zvedat Nevillovo koště.
"Pane Longbotome, co to děláte?" zeptala se zmateně a trochu vyděšeně madame Hoochová, protože se na koštěti Nevill nejistě kýval. Vypadalo to, že z něho za chvíli spadne.
"Neville, co blbneš, vždyť se na něm neudržíš!" vykřikla zoufale Hermiona, když byl Nevill už značně vysoko.
Madame Hoochová vytáhla hůlku, že ho sundá dolů, ale v té chvíli se Nevillovo koště rozletělo přímo na ni a jen těsně jí proletělo nad hlavou a mířilo si to k Bradavické věži.
Nevill vypadal, že každou chvíli spadne, ale držel se až do chvíle, než koště narazilo na střechu hradu, pak už jen neovladatelně padal k zemi.
Madame Hoochová ho jedním mávnutím hůlky zastavila asi pět metrů nad zemí a následně ho pomalu spustila na zem.
"Pane Longbotome, co to mělo znamenat?" vykřikla na něho, když k němu doběhla.
"Promiňte madame Hoochová, ale to koště se nedalo ovládat," pronesl úzkostlivě Nevill a mnul si bolavou ruku, kterou si při nárazu na střechu poranil.
"Fajn, pojďte se mnou, odvedu vás na ošetřovnu," pronesla směrem k Nevillovi a pak se otočila na zbylé žáky, kteří stáli hned za ní.
"Doprovodím pana Longbotoma na ošetřovnu a vy počkáte zde. Pokud uvidím ve vzduchu jediné koště, tak ten, co na něm poletí, vyletí z Bradavic dříve než stihne říci Famfrpál!" vykřikla a vydala se s Nevillem zpět do školy.
"Co je to za kouli?" ozval se za Harrym jízlivý hlas.
"Malfoy, dej to sem!" pronesl bojovně a postoupil kupředu. Malfoy právě držel Nevillova pamatováčka, kterého dostal od své babičky.
"Ale Pottere, neříkej mi, že ten pamatováček je tvůj!" pronesl posměšně a následně se rozchechtal celý Zmijozel. Než stihl Harry zareagovat, Malfoy pokračoval.
"Ne, nejspíše bude Longbotoma. Kdyby tu kouli pořádně zmáčkl, věděl by, že má spadnout na prdel!" a opět nastala chvíle Zmijozelského smíchu, ale to už Harry nevydržel a zasáhl.
"Dej to sem Malfoy!"
"Ale Pottere, pokud to tak moc chceš, tak si pro to pojď," pronesl s úsměvem a nasedl na koště. Zastavil se pár metrů nad zemí a otočil se na Harryho, který stál stále na zemi.
"Sem si za mnou netroufneš?"
Harry na nic nečekal a nasedl na koště. Děkoval bohu, že ho Sirius naučil létat a rozlétl se za Malfoyem.
"Dej to sem!" zopakoval, když dolétl až k němu.
"Chceš to? Tak chytej!" pronesl a hodil koulí směrem k hradu. Harry na nic nečekal a rozlétl se za ní, až málem shodil Malfoye, když ho míjel.
Když se blížil k hradu, jen se modlil, aby to zvládl ubrzdit. Začal se přibližovat ke skleněné kouli, natáhl ruku a sevřel dlaň kolem ní. Pak rychle sklonil koště a zastavil sotva půl metru od stěny hradu.
Sklonil koště a zamířil k zemi, kde už na něho čekali spolužáci. Sotva přistál, začali všichni tleskat.
"Pane Pottere!" ozval se za nimi hlas a když se trochu rozestoupili, uviděli profesorku McGonagallovou. "Kde je madame Hoochová?" zeptala se a všechny si změřila pohledem.
"Na ošetřovně, Nevill se zranil," odpověděla jí Hermiona.
"Pane Pottere, vy půjdete se mnou. Ostatní tu zůstanou, počkají na madame Hoochovou a všichni zůstanou nohama na zemi!" pronesla nebezpečným hlasem a vydala se k hradu.
Harry se nejistě podíval na přátele, podal jim koště a vydal se za McGonagallovou.
,Tak Siriusi i v tomhle jsem tě zklamal,' přemítal v duchu. ,Povedlo se mi naštvat starou McGonagallovou.'
Když došli do hradu, velice Harryho překvapilo, že nemíří k profesorce do kabinetu ani do ředitelny, místo toho se zastavili před učebnou OPČM.
"Počkejte tady!" zamumlala a vstoupila do třídy.
"Promiňte profesore Quirelle, potřebovala bych si na chvíli půjčit Olivera Wooda."
"J-j-jistě" vykoktal ze sebe profesor. Oliver Wood se zvedl a vyšel na chodbu za profesorkou.
"Ano, paní profesorko?"
"Pane Woode, našla jsem vám chytače," pronesla pyšným hlasem.
"Prosím?" ozval se Harry.
"Viděla jsem, jak tady pan Potter chytil za letu skleněného pamatováčka," vysvětlila Oliverovi, který se na Harryho usmál.
"Já si Harryho vyzkouším," pronesl Oliver.
"Dobře, můžete se vrátit do třídy," propustila ho McGonagallová a když odešel, otočila se na Harryho.
"Tak Pottere a teď mi prozraďte, co jste dělal ve vzduchu, když nebyla madame Hoochová přítomná."
"No víte, Malfoy vzal Nevillovi toho pamatováčka a pak ho hodil proti hradu, musel jsem zakročit."
"Takže pokud to chápu dobře, nechal jste se panem Malfoyem vyprovokovat."
"Dá se říci," zamumlal Harry a mírně sklonil hlavu v očekávání trestu.
"Pro tentokrát vás nepotrestám, ale ovládejte se, nechcete přeci Nebelvír připravit o body!" pronesla, otočila se a zamířila pryč.
Harry za ní ještě chvíli koukal a pak se vydal zpět na hodinu.
Když došel do Vstupní haly, potkal Rona s Hermionou, hodina už skončila.
"Co chtěla McGonagallová?" zajímal se hned Ron.
"Viděla jak jsem chytil toho pamatováčka, a tak mě dovedla k Oliverovi Woodovi, že prý našla chytače."
"To jako, že bys byl chytačem, za Nebelvír? Vždyť první ročníky se famfrpálu neúčastní!"
"Já nevím Rone, ale Oliver si mě bude muset prý vyzkoušet."
"To je jasný," souhlasil hned Ron.
"Co když se znemožním?" zamumlal Harry.
"Neboj neznemožníš," pronesla Hermiona a oba se na ni nechápavě podívali.
"Pojďte za mnou, něco vám ukážu," pronesla Hermiona a vydala se po schodech nahoru. Kluci se na sebe nechápavě podívali, ale nakonec ji následovali.
Hermiona se zastavila ve druhém patře u jedné skleněné výlohy.
"Podívej," zamumlala a na něco ukázala. Harry se k ní přiblížil a podíval se, co jim chtěla ukázat.
Hermiona ukazovala na jeden zlatý odznak Nebelvírského chytače. Bylo na něm jméno James Potter.
"Proč jsi nám neřekl, že tvůj táta hrál famfrpál?" zajímal se Ron.
"Já to nevěděl, Sirius s Remem mi o tom nikdy neřekli," zamumlal Harry a hleděl na odznak.
"Koukněte," pronesl najednou Ron a ukázal na jeden z odznaků kousek výš. "Vidíte to, co já?"
"Jo," zamumlal Harry s Hermionou naráz. Odznak, který Rona tak zaujal, byl taky odznak chytače, ale tentokrát na něm nebylo jméno James Potter, ale Severus Snape.
"Umíte si představit Snapa, jako chytače?" zajímal se Ron, zatímco civěl na odznak.
"Ne a je to divná představa!" zašklebil se Harry.
"Tak pojďte, půjdeme do společenky," zavelela Hermiona a vydala se pryč následována Harrym a Ronem.
Všichni tři se usadili u krbu ve společenské místnosti a pustili se do úkolů. Na to, že byli druhý den ve škole, už měli několik esejí na vypracování.
S úkoly skončili těsně před večeří, a tak se vydali do Velké síně. Když dojedli a stůl před nimi se vyprázdnil, rozložil Ron šachy, které vzal s sebou a pustil se s Harrym do hry. Hermiona si naopak vzala knížku a četla si. Velká síň se začala postupně vyprazdňovat, takže tam nakonec seděli skoro sami.
"Harry.." promluvila po půlhodině Hermiona. "Za chvíli bude sedm.."
"Hm, vůbec se mi tam nechce," zamumlal a poslal černého jezdce na pole D4 a tím dal Ronovy šach.
"Harry?"
"No jo Mion, vždyť už jdu," pronesl trochu zoufale a zvedl se od stolu. Než však odešel dal mu Ron šach mat, takže stejně dohráli. Ron se na něho naposledy zašklebil a Harry vyběhl z Velké síně přímo do sklepení.
Po dvou minutách stanul před učebnou lektvarů. Sotva zaklepal, ozvalo se nevrlé "Dále."
Harry se zhluboka nadechl a vstoupil.


5.kapitolka

8. května 2009 v 19:46 | Schali |  Překvanení...?
A je tu další kapitolka. Mám napsanou a opravenou i 6.kapitolku, takže bude záležet na vás kdy ji tu uvidíte. Pokud tu bude dostatečné množství komentářů (čím víc, tím líp ) tak zítra k večeru či v neděli ji tu budete mít.

Jinak začala jsem psát novou povídku. To víte pořád se učím tak se potřebuji nějak odreagovat. Zatím to vypadá na pár HG/SS, takže pravděpodobně hned začátkem června se máte na co těšit

Pokud jde o povídku na přání, tak pokračování bude během příštího týdne. Požadovaný počet komentářů tam je, takže do pátku by tu určitě bude
Vaše Schali




za beta-read děkuji Lianell
________________________________________

5.kapitolka

"Harry vstávej, nebo nestihneme snídani," zavolal na něho Ron přes celý pokoj. Harry se jen neochotně začal zvedat, ale zřejmě moc pomalu, protože na něho vzápětí doletěl polštář.
"No jo Rone, vždyť už jsem vzhůru," pronesl a zmizel v koupelně.
Když došli do společenky, Hermiona na ně už netrpělivě čekala.
"No to je dost, už jsem chtěla jít sama," promluvila na ně, sotva je uviděla.
"Také tobě dobré ráno," pronesl Harry s ironickým úsměvem. Hermiona nad tím jen zavrtěla hlavou a vydala se portrétem ven. Kluci ji mlčky následovali.
Sotva seběhli poslední schodiště, které jim bránilo ve vstupu do Velké síně, narazil Harry do jediného člověka, kterého zrovna potkat nechtěl.
"Pan Potter," ozval se nad ním Snape, zatímco se sbíral ze země. Ron s Hermionou ho jen s lítostivým pohledem sledovali.
"Za to, že nedáváte pozor deset bodů z Nebelvíru. Ovšem to není vše! Za vaše včerejší chování v mém kabinetě vám strávám dvacet bodů, dalších pět za nedovolené opuštění mého kabinetu a k tomu školní trest dnes v sedm u mě v kabinetě!" pronesl Snape, naposledy mu věnoval úšklebek a zmizel.
"Super Harry, právě jsi připravil Nebelvír o třicet pět bodů a to druhý den školy," pronesl Ron s úšklebkem.
"Hele nech toho, já za to nemůžu. Slyšel jsi včera dvojčata, nenechá si ujít možnost strhnout body a dát trest," soptil Harry, zatímco mířil do Velké síně. Tohle mu ještě chybělo. ,Ten Snape je ale ironickej, slizkej netopýr!!' přemítal, zatímco si sedal. Pohledem zabrousil k učitelskému stolu, kde už Snape seděl a upíjel ze svého hrnku.
Spokojeně se ušklíbl směrem k Harrymu, když si všiml, že ho pozoruje. Harry si jen odfrkl a otočil se ke své snídani.
V tu chvíli vletěly do síně stovky sov a začaly před žáky házet poštu. Harry se usmál, když zahlédl bílou sněžnou sovu, Hedviku. Harry ji dostal do Remuse k desátým narozeninám.
Hedvika se snesla před Harryho a upustila před něho dopis. Harry jí pohladil a nastavil pohár s vodou.
"Počkej v sovinci Hedviko, napíši později odpověď," pronesl a usmál se na svou sovu. Hedvika na znamení souhlasu zahoukala a vznesla se.
Sotva Harry otevřel obálku, vypadly z ní tři dopisy. Rychle otevřel první, psaný úhledným písmem.

Harry, zlatíčko,
tak jak to jde ve škole? Jsem moc ráda, že jsi se dostal do Nebelvíru.
Dávej na sebe pozor a kdyby něco, hned se ozvi.
Jsem na tebe hrdá, mám tě ráda.
Máma

Při čtení dopisu se Harry usmíval. Z kapsy vytáhl hůlku a mávnutím dopis nechal shořet.
Přeci jen nikdo nevěděl, že jeho mamka žije a co kdyby někdo dopis našel? Doteď pořádně nechápal proč musí tajit, že je naživu. Sice se mu snažili namluvit něco jako, že by se je mohl pokusit Voldemort znovu zabít, ale jak, když je mrtvý? Nebo třeba to, že by nikdo nepochopil, jak mohla přežít kletbu smrti.
Jenže Harry věděl, že to není vše. Cítil, že je něco, co před ním tají a teď po řeči moudrého klobouku se v tom jen utvrdil.
Vzal do ruky druhý dopis, který byl od jeho kmotra a ani si nevšiml udivených pohledů, kterými ho pozorovala půlka Velké síně.
Kde se naučil ničit dopisy?
Proč ho zničil?

To byly otázky, které většině vrtaly hlavou, ale Harry si ničeho nevšiml.

Harry,
tak jak se máš? Remus říkal, že jsi v Nebelvíru, to je skvělý.
Hlavně moc nezlob starou McGonagalovou.
Už sis našel přátele?
Harry, chtěl jsem tě o něco poprosit, pokud to bude možné,
zkus vydržet alespoň první týden bez trestu.
Brzy se ozvi. Tichošlápek



Tak při tomhle dopisu se smál ještě víc. ,Nedostat trest? Pozdě. Z tohohle nebudou moc nadšení,' přemítal, zatímco otevíral poslední dopis.

Ahoj Harry,
tak jak je? Čekal jsem, že se ozveš hned druhý den,
docela jsi mě zklamal, ale jsem rád, že jsi v Nebelvíru.
Jinak se snaž nezlobit. Vím, že už je to otrava,
jistě tě o to prosil i Sirius s Lil, ale to je protože víme, jak snadno se dostaneš do problémů.
Jinak nevím, jestli ti to už někdo psal, ale o víkendu se přenes domů.
Potřebujeme něco probrat, myslím, že je nejvyšší čas ti to říci.
Zatím s měj. Remus

Skvělý, tak že bych se konečně dozvěděl pravdu?
"Kdo ti píše?" zeptala se Hermiona, která už zřejmě nemohla vydržet zvědavost, která jí sžírala.
"Můj kmotr a jeho kamarád ze školy," zamumlal a znovu se zahleděl na dopis.
"A co ten dopis, co jsi spálil?"
Harry se na ni podíval a přemýšlel, co říci. Pravda by nebyla zrovna nejlepší, ale jak se z toho vymotat?
"Neměli bychom jít na hodinu?" nadhodil a doufal, že pochopí, že o tom nechce mluvit.
"Máš pravdu, jdeme," zavelel Ron a zvedl se následován Harrym a Hermionou, na které bylo vidět, že se jen tak nedá.

Sotva jim skončily Dějiny čar a kouzel, OPČM, Bylinkářství a Přeměňování, objevili se znovu ve Velké síni na oběd.
Harry si rychle sedl a vylovil brk s pergamenem a pustil se do psaní dopisu domů. Zatím na to neměl čas a věděl, že doma budou očekávat odpověď.
Mami, Siriusi, Remusi, začal a nenápadně se rozhlédl kolem sebe. Když zjistil, že v nejbližším okolí nikdo není, pokračoval.
Mám se tu dobře. Jsem na pokoji s Ronem Weasleyem a je to fajn kluk. Skamarádil jsem se i s jednou holkou, jmenuje se Hermiona Grangerová. Sirie, musím tě zklamat, ale ten týden jsem nevydržel. Hned dnes ráno jsem dostal trest a připravil kolej o pár bodů. Tady se opět zasekl a ušklíbl se. Tohle asi doma způsobí malý rozruch.
Nebyla to, ale zas úplně moje vina. Hned první den se mi jeden učitel pokusil dostat do hlavy a když jsem mu to pak lehce vytknul, dostal jsem trest. Ten Snape si na mě normálně zasedl! Při první hodině lektvarů mě zesměšnil před celou třídou a to bylo hned první den!
Jinak o víkendu se přemístím a doufám, že už mi konečně všechno vysvětlíte. Zatím se mějte, o víkendu se uvidíme. Váš Harry

S tím dopis složil a strčil do kapsy. Teď ho ještě poslat.
Nabral si oběd a pustil se do jídla, když zvedl oči všiml si, že ho oba přátelé pozorují.
"Harry, co s tebou je? Ty máš holku nebo co?" zasmál se Ron.
"Proč?"
"Že si tak hlídáš poštu," zamumlala Hermiona. "To nám nevěříš?"
"Ale věřím, neberte si to osobně. Psal jsem jen domů," řekl a omluvně se na ně usmál. Vypadalo to, že to Hermiona vzdala, ale zdála se být dotčená.
Harry rychle snědl oběd a začal se zvedat.
"Musím si skočit do sovince a poslat to. Za chvíli jsem zpět a pak půjdeme spolu na další hodinu," zamumlal a zmizel. Další hodinu měli létání na koštěti a na to se Harry těšil, takže do sovince vyběhl nezvyklou rychlostí.
"Hedviko?" pronesl a pohledem projel všechny sovy.
Hedvika seděla úplně nahoře na jednom trámu, ale když Harry promluvil slétla k němu a sedla si mu na rameno.
"Hedviko, odnes to domů," usmál se na sovu, která na souhlas zahoukala, vzala si do zobáku dopis a vylétla ven.
Harry za ní ještě chvíli koukal a pak se rozeběhl zpět za Ronem a Hermionou.
Když se dostal zpátky do vstupní haly, Ron s Miou už na něho čekali.


4.kapitolka

5. května 2009 v 21:31 | Schali |  Překvanení...?
** Další kapitolka
Pro přidání 5.kaptiolky bych tu ráda viděla minimálně 20.komentářů
Snad se vám bude kapitolka líbit
Vaše Schali


za beta-read děkuji Lianell
-----
4.kapitolka


Jakmile začali všichni postupně dojídat a jen tak koukali kolem sebe, opět povstal Brumbál.
"Je čas jít do vašich společenských místností. První ročníky odvedou prefekti, ostatní ročníky jistě trefí. Jinak, heslo je stejné, jako bylo na konci roku, nové se zavede během tohoto týdne a to vám sdělí hlava vaší koleje. Rozvrhy vám budou dodány během zítřejší snídaně a vyučování začne od odpoledních hodin. Pokud budete mít nějaké otázky, hlavně první ročníky, obraťte se na prefekta či ředitele vaší koleje. To je již pro dnešek vše. Prosím prefekty, aby odvedli první ročníky. Přeji vám Dobrou noc," ukončil svůj proslov Brumbál.
Jako na povel se všichni zvedli a začali opouštět Velkou síň.
"Nebelvírští za mnou," zahalekal Percy Weasley, který byl prefektem Nebelvírské koleje.
---
"Dávejte pozor na schodiště, rádo mění směr," pronesl, když před nimi jedno schodiště uhnulo stranou. Po pár minutách došli do pátého patra, kde se nacházela společenská místnost.
Zastavili se před zvláštním obrazem. Byla na něm žena silnější postavy a měla na sobě růžové šaty s bílými krajkami. Celé to působilo zvláštním dojmem.
"Buclatá dámo," promluvil Percy a lehce se jí uklonil na pozdrav.
"Znáte heslo?"
"Heslo je Caput draconis," pronesl Percy a všichni už jen sledovali, jak se portrét odklonil a za ním se objevil vchod.
Když vešli dovnitř, objevili se v místnosti s křesly a krbem.
"Toto je společenská místnost. Teď už jen k vašim ložnicích. Chlapecké ložnice se nachází po schodech nahoru vlevo, dívky rovněž po schodech nahoru, ale tentokrát vpravo. Kufry už vynesli, takže byste je měli mít v ložnicích," pronesl a vytratil se portrétem ven.
"Tak jdeme?" zeptal se Harry Rona a když přikývl, vydali se po schodech následováni ostatními studenty. S Hermionou se rozloučili už po pár schodech, protože se schodiště začalo rozdělovat.
"Páni," zamumlal Ron, když vešel do pokoje, na kterém bylo napsáno jeho a Harryho jméno.
Ložnice byla celá laděná do červené barvy. V místnosti bylo pět postelí s nebesy a u každého stál hnědý dřevěný noční stolek.
Harry se hned vydal k posteli nejblíže okna a Ron zabral postel vedle.
Nakonec se v pokoji objevili další tři kluci. Jeden z nich byl Neville a druzí dva se představili jako Seamus Finnigan a Dean Thomas.
Netrvalo dlouho a kluci zalehli do postelí, přeci jen je zítra čeká první školní den.

---

S Hermionou se sešli ve společence a potom zamířili do Velké síně na snídani. Ve dveřích se srazili s profesorkou McGonagalovou, která každému strčila do ruky rozvrh a zmizela z očí.
Usadili se někde doprostřed stolu, kde už seděla dvojčata Weasleyova.
"Ahoj," pozdravili je a pustili se do jídla. Hermiona mezitím studovala rozvrh.
"Co máte první hodinu?" zeptal se ze zájmem Fred, nebo George?
"No, vypadá to na přeměňování a dvouhodinovka lektvarů," zamumlala Hermiona, když rozpoznala zkratky v jejím rozvrhu.
"Tak to vám nezávidím, hned první den mít Snapa," ušklíbl se jeden z bratrů.
"Který je Snape?" zeptal se ze zájmem Harry.
"Sedí támhle na kraji stolu, v tom černém," zamumlal George a kývl hlavou k učitelskému stolu.
Všichni se tam jako na povel otočili a zadívali se a profesora, o kterém byla řeč.
"To je ten Snape, kterým jste mě strašili?" zeptal se Ron, když se otočil na bratry.
"Jo," odpověděli dvouhlasně.
"Proč strašili?" zajímala se Hermiona, zatímco Harry hypnotizoval stále profesora.
"Je to nejobávanější profesor na škole. Šikanuje všechny Nebelvířany a nenechá si ujít možnost strhnout nám body, nebo dát trest. Je ředitelem Zmijozelu, takže logicky své koleji nadržuje. Ani jednou za ty roky jsem neslyšel, že by strhl Zmijozelu byť jen dva body."
"Tak to je parchant," zamumlal Ron s plnou pusou.
"To je, dejte si na něho pozor," pronesli dvojčata a někam se vytratili.
"To bude zajímavý," pronesl Harry, když konečně odtrhl oči od Snapa.
"Souhlasím," pronesla Hermiona a ukousla ze své bulky. "Co budeme dělat do oběda? Nechcete se jít trochu projít po hradě?"
"Jasně," souhlasili hned oba a rychle se pustili do jídla.
O deset minut později už společně vycházeli z Velké síně sledováni párem černých očí.
Postupně procházeli celým hradem, až na třetí patro. Po Brumbálově proslovu se mu raději vyhnuli.
Hermionu nejvíce zaujala knihovna. Byla obrovská, dokonce si Mia stihla zamluvit i dvě knížky.
Po půl hodině narazili i na ošetřovnu a některé kabinety učitelů a učebny. Dostali se i na Astronomickou věž, kde se Harrymu obzvláště zalíbilo. Byl z ní krásný výhled na celé Bradavické pozemky a část Zapovězeného lesa.
Jen těsně stihli oběd, přeci jen Bradavický hrad byl opravdu velký, ale alespoň měli zhruba představu, kde se nacházela jaká učebna.
U oběda se potkali s Nevillem a pak společně zamířili na jejich první hodinu, přeměňování.
Učebnu našli celkem rychle, zvláště proto, že ji před zhruba půl hodinou míjeli.
Profesorka McGonagallová je seznámila s hrubým plánem učení. Nechtěla toho první hodinu moc, jen četla jména na seznamu, který měla a seznamovala se ze svými žáky.
Hodina utekla neskutečně rychle a nastaly lektvary. Když se tak Harry rozhlížel po svých spolužácích, usoudil, že každý už o Snapovi něco slyšel. Dalo se to poznat velice rychle, všichni byli bledí a někteří se dokonce třásli, jako třeba Nevill.
"Dovnitř," ozval se ledový hlas sotva se otevřely dveře. Všichni poslušně naklusali a posadili se do lavic. Všichni si hned nasedali dozadu, takže Harrymu s Hermionou a Ronem nezbylo nic jiného, než si sednout dopředu a to hned do první lavice. Harry jen v duchu zaúpěl.
Profesor Snape se mu nelíbil už jen z toho důvodu, že se mu hned první den pokoušel vlézt do mysli. Ještě, že umí nitroobranu. Vlastně doteď nevěděl, odkud ji umí. Když se na to jednou zeptal mamky, hned změnila téma, ale co zaslechl z vyprávění jeho otec nitroobranu neovládal. Bylo mu jasné, že ji musel po někom zdědit, ale po kom? Nakonec usoudil, že to muselo být po nějakém předkovi a snažil se to vypustit z hlavy, ale někdy si na to vzpomněl a začal nad tím opět uvažovat.
Jenže, co vedlo profesora Snapa k tomu, aby se Harrymu pokoušel nabourat do mysli?
"V mých hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou ani přihlouplá zaříkadla!" pronesl zatímco mířil uličkou mezi lavicemi ke katedře.
"Lektvary jsou náročný obor a nevkládám do vás žádné naděje s tím, že by ho někdo zvládl. Jistě se najdou tací, komu půjdou," pronesl a podíval se na Malfoye, který se na něho zvláštně culil.
Snape si přeměřil pohledem všechny studenty, až se zastavil u Harryho, který si znuděně něco čmáral do bloku.
"Pane Pottere, naše nová celebrita. Myslíte si, že všechno umíte, že nemusíte dávat pozor?!?" vyštěkl na něho a zamířil k němu.
"Pottere, schválně mi řekněte, co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?" zeptal se a s úšklebkem sledoval Harryho zmatený pohled.
"Nevíte, tak zkusíme něco lehčího. Kdybych vám řekl, ať mi přinesete bezoár, kde by jste ho hledal?"
"Nevím, pane," pronesl Harry a v duchu Snapa proklínal, že ho znemožňuje před celou třídou. Tohle by snad nevěděl nikdo, tedy kromě Hermiony, které málem upadla ruka jak se hlásila, ale Snape ji statečně ignoroval.
"Zdá se, pane Pottere, že sláva není všechno," pronesl ledově a pohrdavě se ušklíbl.
Dál už si Harryho nevšímal, za což byl jen vděčný. Harry byl neskonale šťasten, když zazvonilo a on mohl vypadnout ze třídy. Nechápal, co proti němu Snape má.
"Pane Pottere, na slovíčko," zastavil ho ve dveřích jeho hlas, až mu přeběhl mráz po zádech.
"Počkejte na mě venku," zašeptal směrem k Ronovi a vydal se ke katedře.
"Ano, pane?" pronesl, když stál dva metry před ním.
"Rád bych si s vámi promluvil o tom, co se stalo včera u večeře."
"Myslíte o tom, jak jste se mi snažil dostat do hlavy?" pronesl ledovým hlasem, až se někomu neuvěřitelně podobal.
"Nebuďte drzý, nebo vám hned první den strhnu body! Teď mi vysvětlete, kde jste se naučil takovou úroveň nitrobrany!"
"Co je vám po tom? Myslím, že moje nitrobrana či nitrozpyt nijak nesouvisí s hodinou lektvarů a byl bych vám vděčný, kdybyste se mi příště nesnažil dostat do hlavy!"
"Pottere, jak to se mnou mluvíte?! Jsem váš profesor!"
"Jistě pane profesore. Pokud mě omluvíte, rád bych šel do společenky," pronesl a než se stihl Snape vzpamatovat, už se za Harrym zavíraly dveře.
"Co po tobě chtěl?" zajímalo hned Rona, sotva se objevil na chodbě.
"Nic vážného, jen chtěl projednat náš malý včerejší incident."
"Jaký incident?" zajímalo hned Hermionu.
"No včera při večeři na mě použil nitrozpyt," pronesl jako by nic.
"Nitrozpyt? O tom jsem už něco slyšel," zamumlal Ron a vypadalo to, že usilovně přemýšlí.
"Díky nitrozpytu se může člověk, co ho ovládá, dostat do vzpomínek i myšlenek někoho jiného," vysvětlila mu hned Hermiona. "Teď Harry, proč na tebe použil nitrozpyt a hlavně, ty snad ovládáš nitrobranu? Četla jsem, že jen málokdo dokáže rozpoznat, že se mu někdo dostal do hlavy a nitrobrana je prý těžká na naučení. Většinou ji nejlépe zvládají jen ti, co ji mají vrozenou," poskytla jim Hermiona odbornou přednášku, až se Ron s Harrym jen ušklíbli.
"Nevím proč na mě použil nitrozpyt," začal odpovídat Harry, protože se na něho Hermiona začala mračit, když dlouho mlčel. "A jinak nitrobranu ovládám celkem obstojně, a proto se mnou chtěl mluvit. Chtěl vědět, kde jsem se ji naučil."
"A kde jsi se ji naučil?" zeptal se Ron, když se dostali před obraz Buclaté dámy.
"Mám ji vrozenou. Caput draconis," pronesl heslo a vstoupil dovnitř následován svými přáteli, kteří byli trochu v šoku.



3.kapitolka

3.kapitolka

4. května 2009 v 6:40 | Schali |  Překvanení...?
** Takže další kapitolka.
Pro přidání 4.kapitolky bych tu ráda viděla 20.komentářů.
Vaše Schali

PS: trochu delší kapitolka,a el snad se bude líbit...

Tu úvodní píseň Moudrého klobouku jsem vymýšlela přes hodinu, místy se moc sice nerýmuje,ale alespoň je k tématu


za beta-read děkuji Lianell
----
3. kapitolka

Vlak zastavil a všichni cestující se začali hrnout ven. Sotva Harry vystoupit, tak se rozhlédl kolem, ale nebylo toho moc vidět. Nádraží bylo plné studentů a navíc bylo kolem osmé večer, takže byla celkem tma.
"Hagrid?" pronesl směrem k muži před sebou. Tedy pokud se za muže dal považovat. Sirius s Remusem mu vyprávěli o muži, který byl napůl člověk a napůl obr. Takže když teď před sebou uviděl obrovského muže, došlo mu, kdo to je.
"Harry?" zašeptal dojatě poloobr. "Jsi to ty? Viděl jsem tě, když jsi byl ještě škvrně, ale jsi podobný otci, až na ty oči, ty máš po matce."
"Já vím," pronesl Harry s úsměvem.
"Odkud vlastně víš, jak se jmenuju?" zajímal se Hagrid.
"Od Siriuse Blacka a Remuse Lupina, hodně mi toho o vás vyprávěli."
"To jsem si moh myslet," zasmál se Hagrid. "Ale prosím tě, tykej mi! A kdo jsou tvoji přátelé?" zeptal se, když si všiml Rona s Hermionou.
"Hermiona Grangerová," představila se dívka a usmála se.
"Rád tě poznávám Hermiono a ty budeš nejspíše Weasley," obrátil se na zrzka Hagrid.
"Ron Weasley," ušklíbl se zrzek.
Hagrid se jen usmál a pak se rozhlédl.
"Takže prvňáci sem ke mně!" zahalekal na celé nástupiště. Potom jim stručně vysvětlil, že je tradice, aby se první ročníky plavili do Bradavic přes jezero.
"Takže, nastupovat po čtyřech do jedné loďky!" bylo poslední, co jim řekl. Potom si sám vlezl do jedné z loděk a když byli všichni usazeni podle pokynů, loďky se samy rozjely.
Harry s Ronem a Hermionou seděli v loďce hned za Hagridem. S nimi seděl ještě jeden kluk, který držel v rukou žábu. Když vypluli, představil se jim jako Nevill Longbottom, potom už moc nemluvili. Po deseti minutách plavby se jim poprvé naskytl pohled na Bradavický hrad.
Stál na mírném kopci a osvětlovaly ho snad tisíce světel. Harry se při tom pohledu usmál. Úplně to předčilo jeho představy a vyprávění mámy s Remusem a Síriem.
Uběhlo dalších deset minut a konečně dorazili ke břehu a mohli vystoupit. Ocitli se přímo pod hradem.
Hagrid se na ně usmál a pokynul jim, aby ho následovali a vydal se ke vstupní bráně.
Když vstoupili dovnitř, všichni se omámeně rozhlíželi kolem. Ocitli se v obrovské hale, ze které vedli troje dveře a naproti bylo ohromné schodiště.
Hagrid jim pokynul, aby zůstali a sám zmizel ve dveřích napravo. Po několika minutách vyšla ze dveří postarší žena. Měla na sobě hábit v barvách červené a zlaté. Harrymu hned došlo, že jsou to barvy Nebelvíru, což byla kolej, kde studovali rodiče spolu s Remusem a Siriusem.
"Vítám vás v Bradavicích. Mé jméno je Minerva McGonagallová a jsem profesorka přeměňování, zástupkyně ředitele a ředitelka Nebelvírské koleje. Dále tu jsou koleje Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Každý z vás bude jednotlivě do jedné z kolejí zařazen a ta se pro vás stane, po dobu vaše studia, rodinou. Za každý dobře splněný úkol budou koleji přiděleny body, za každý prohřešek budou body odebrány.Teď tu chvíli počkejte, zajdu se podívat, jestli můžeme vejít." Po proslovu jim zmizela profesorka McGonagallová z očí.
"Takže je to pravda," ozval se vedle Harryho neznámí a jízlivý hlas. "Harry Potter dorazil do Bradavic," pronesl chlapec. Harry si ho beze slova prohlížel. Už na první pohled mu byl nesympatický a to nemusel ani promluvit.
"Jsem Malfoy, Draco Malfoy," představil se kluk s blonďatými vlasy a nezvykle bílou pokožkou.
Ron se vedle něho ušklíbl a Harry k tomu neměl daleko.
"Moje jméno je k smíchu?" otočil se Draco Malfoy na Rona. "Na tvoje jméno se ani ptát nemusím. Obnošený hábit a zrzavé vlasy, musíš být Weasley," pronesl nechutně jízlivě a znovu se otočil k Harrymu.
"Sám brzy zjistíš, že s některými nestojí za to se přátelit," řekl posměšně.
"Myslím Malfoy," pronesl Harry značně naštvaný, "že sám zjistím, kdo za co stojí!" a dál už si ho nevšímal. Otočil se zpět na Rona, který mu věnoval vděčný úsměv a na Hermionou. Vtom se otevřely dveře a objevila se opět profesorka McGonagallová.
"Seřaďte se do dvojic a následujte mě!"
Všichni se podle jejich pokynů seřadili a vydali se za ní. Harry šel s Ronem a Hermiona hned za nimi s neznámou dívkou.
Procházeli velkou síní mezi dvěma dlouhými stoly. Jak Harry předpokládal, byl pro každou kolej vyhrazen jeden stůl. V čele místnosti stál pátý, u kterého seděli profesoři.
Když se podíval ke stropu, uviděl jen noční oblohu a ještě svíce, které se vznášeli ve vzduchu. O tom stropu jim říkala ve vlaku Hermiona, je prý začarovaný tak, aby vypadal jako noční obloha.
Když došli blíže k profesorskému stolu, naznačila jim McGonagallová, aby se postavili do půlkruhu před ředitele, který seděl uprostřed. Když se rozestavěli podle jejího přání, Brumbál povstal.
"Vítám v Bradavicích nové i stálé studenty. Než začneme s zařazováním poprosil mě náš školník pan Filch, abych vám připomněl, že vstup do Zapovězeného lesa na pozemcích školy je přísně zakázán. Dále je zakázán i vstup do třetího patra pro ty, kdo nechtějí zemřít bolestivou smrtí," pronesl Brumbál a všichni na něho šokovaně koukali. Co to právě řekl?
Dál už nic neřekl, jen pokynul McGonagallové.
"Toto je Moudrý klobouk," pronesla jasným hlasem a ukázala na klobouk na stoličce. "Poté, co pronese svou úvodní řeč přistoupíme k zařazování."
Dále už se Velkou síní rozlehl jen Moudrý klobouk, který začal svou píseň, která byla každý rok jiná.

Vítejte u nás v Bradavicích,
já Moudrý klobouk jsem,
rozdělím vás do kolejí,
ty budeš tady, ty pojď sem.
Dříve než však začneme,
já musím něco říci,
to týká se jednoho z vás,
tak prosím chvíli strpení.
Ty jenž jsi tu prvně
teď pozorně poslouchej,
tvůj osud je jistý,
však pomoci se ti dostane.
Věštba před lety vyřčená
není zcela správně,
ty nejsi sám
a oba to víme.
Teď jen rozvažuj,
kdo hodný je tvého tajemství,
jen poslední radu mou
si dobře vyslechni.
Nic není tak,
jak na první pohled se zdá,
však pravdu zjistíš,
až bude ten správný čas.
Neodsuzuj je za to,
však bylo to tak správné,
oni neměli jinou možnost
to pochopíš časem.
Už dost mého žvanění,
stojíte tu dlouho,
naraz si mě na uši
ať duši tvoji spatřím,
pak neomylně povím ti
do které koleje patříš.


Moudrý klobouk dozpíval a v síni se rozhostilo ticho. Nakonec se ozvalo nejisté tleskání, které postupně zesílilo.
"Takže přistoupíme k zařazování," pronesla McGonagallová, když potlesk utichl.
"Abbottová Hannah," pronesla profesorka a pohledem hledala dívku toho jména.
Volaná dívka vystoupila z řady, následně se posadila na třínohou židličku uprostřed a McGonagallová jí nasadila klobouk. Sotva se dotknul její hlavy vykřikl svůj verdikt.
"MRZIMOR," zahalekal na celou Velkou síň a od stolu jednoho ze stolu uprostřed se ozval potlesk a Hannah k němu zamířila.
"Bonesová Susan."
"MRZIMOR."
"Boot Tarry."
"HAVRASPÁR."
"Grangerová Hermiona," zaznělo po pěti minutách. Hermiona se nejistě usmála na Harryho a vydala se ke stoličce. Sotva se Moudrý klobouk dotkl její hlavy, zazněl Velkou síní "NEBELVÍR" a Hermiona s úsměvem mířila ke stolu, který zrovna duněl potleskem.
"Nevill Longbottom."
"NEBELVÍR."
"MacDouglov."
"ZMIJOZEL."
"Malfoy Draco."
"ZMIJOZEL."
"Potter Harry," zaznělo po dalších deseti minutách a Harry konečně vystoupil z řady. Sedl si na stoličku a následně mu na hlavě přistál Moudrý klobouk.
"Zdravím tě, Harry Pottere," ozval se mu v hlavě neznámí hlas.
"Ahoj," zamumlal Harry v odpověď.
" Jak se ti líbila moje úvodní píseň?" zajímal se klobouk.
"Zajímavá, předpokládám, že byla směřována na mě," pronesl nejistě.
,,Správně, doufám, že sis z ní něco odnesl."
,,Moudrý klobouku, děje se něco?" ozval se hlas Albuse Brumbála.
"Ne pane řediteli, jen jsme se trochu zapovídali," pronesl Moudrý klobouk k řediteli. "Hned to bude."
"Do které koleje, tě mám poslat?" ozval se mu opět hlas v hlavě. "Máš v sobě krev Zmijozela stejně jako Nebelvíra."
"Zmijozela?" zhrozil se Harry. "Vždyť oba moji rodiče byli z Nebelvíru!"
"Toto vysvětlení nepřísluší mě, Harry Pottere. Jen pamatuj na má úvodní slova," zašeptal hlas a následně se Velkou síní ozval výkřik "NEBELVÍR." Když McGonagallová sundala Harrymu klobouk, vydal se ke stolu, který zrovna tleskal. V hlavě měl tisíce otázek, jak to Moudrý klobouk myslel?
Když skončilo zařazovaní, znovu povstal Brumbál, ale tentokrát pouze, aby jim popřál dobrou chuť.
Harry se s chutí pustil do jídla a přitom se ještě usmál na své dva přátele, Ron i Hermiona byli také v Nebelvíru, za což byl vděčný.
Když si začínal nabírat jídlo, pocítil divný tlak vzadu na hlavě. Zmateně se rozhlédl po Velké síni, až se střetl s párem černých očí.
Harry se jen ušklíbl a odvrátil hlavu. Jen nechápal proč se mu ten neznámý profesor snažil dostat do hlavy a používá na něho Nitrozpyt.
Stejně jako profesor Snape nechápal, kde se mohl Harry Potter v jedenácti letech naučit tak pokročilý stav Nitroobrany.


2.kapitolka