Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Duben 2009

2.kapitolka

28. dubna 2009 v 20:30 | Schali |  Překvanení...?
** Tak a je tu pokračování
Pište mi prosím vaše názory, opravdu je uvítám
Vaaše Schali


za beta-read děkuji Lianell
---
2.kapitolka


"Harry, vstávej!" ozval se celým domem ženský hlas, ale odpovědi se nedočkala.
Harry ležel spokojeně ve své posteli a dělal, že spí. Věděl, že mu to nadlouho neprojde, ale chtěl si užít spánku, dokud mohl. Najednou se otevřely dveře a něco, nebo spíše někdo, skočil Harrymu na postel.
"Áááá, Síriusi!" vykřikl a napřímil se tak rychle, že z něho pes spadl.
"To se dělá po mě skákat? Ty jsi ale ošklivý pes!"
"Hele!" ozvalo se, jakmile na sebe pes vzal lidskou podobu. "Mladej, uvědom si, s kým mluvíš!" prohlásil naoko naštvaně, ale pak se rozesmál.
"Tak už vstávej Harry, nebo zmeškáš vlak," pronesl a opustil jeho pokoj.
Harry se usmál a začal vstávat. Rychle se opláchl, oblékl a spěchal do kuchyně.
Počínaje dnešním dnem, měl nastoupit do Bradavic a docela se těšil.
"No helemese, kdo se rozhodl vstát," pronesl Remus, který seděl u stolu a popíjel kávu.
"Dobré ráno," pozdravil a sedl si na své místo, kde už měl nachystanou snídani v podobě topinek a sklenice džusu.
Už to bylo skoro deset let, co Lily se Siriusem a Remusem postavili nový dům na místě, kde to Lily chtěla. Když donesli domů Harryho od Dursleyových, nabídla Lily Remusovi a Siriovi, aby u nich zůstali. Od toho dne jsou jedna rodina. Všichni čtyři bydlí v jednom domě.
Potom, co byl Sirius propuštěn, požádal oficiálně o svěření Harryho do péče. Jelikož Lily stále všichni považovali za mrtvou, nebyla jiná možnost.
"Tak co, jsi nervózní?" zeptala se Lily, když si sedala vedle něho.
"Trochu," zašeptal Harry.
"To bude v pohodě," usmála se Lily.
"Půjdeš se mnou na nádraží?" zeptal se s nadějí a podíval se na matku.
"Harry o tom jsme už mluvili. Není to bezpečné, když si všichni myslí, že jsem mrtvá. Půjde s tebou Sirius s Remem."
"No jo, já vím," zašeptal smutně.
"Už jsi dojedl? Tak si běž ještě jednou zkontrolovat jestli máš všechno a za čtvrt hodinky vyrazíte." Harry přikývl a vydal se do svého pokoje.
"Docela se podobá na Jamese," zamumlal Sirius a zahleděl se na Lily.
"Já vím."
"Hodláš mu to někdy říct?" zapojil se do hovoru Remus.
"Jo určitě, ale není to pro mě jednoduché," zašeptala zkroušeně Lily.
"To my víme, ale nemůžeš to před ním tajit, zvláště teď, když nastupuje do školy," pronesl Sirius.
"Není vhodná doba, aby to věděl, na tom jsme se snad shodli, ne?"
"Máš pravdu a už toho nech Sirie," zastal se Lily Remus.
"Vždyť už mlčím. Jdu se nachystat," zamumlal a vyšel z kuchyně.
"Díky, že jsi se mě zastal," zamumlala Lily směrem k Remusovi.
"Není zač, ale musím se přiznat, že taky dávám přednost tomu, abys to Harrymu řekla co nejdříve."

O půl hodiny později už vystupoval Harry ze Záchranného autobusu.
"Tak jdeme," usmál se Sirius a s Harryho kufrem zamířil k nástupišti 9 a ¾, odkud pravidelně, už několik desítek let, odjíždí Bradavický expres.
"A jsme tu," pronesl Sirius a zastavil se před přepážkou. "Jak jsme ti už říkali, je to jen iluze, takže to projdeš bez sebemenších problémů." Zopakoval Sirius ten den už podruhé.
"Jasně Sirie," zasmál se Harry a podíval se na Remuse, který se vedle něho jen culil.
"Siriusi, Remusi?" ozval se za nimi ženský hlas. Když se Harry otočil spatřil skupinku dětí v doprovodu ženy, která podle všeho byla jejich matka. Všichni totiž měli totožné rezavé vlasy, takže to mohl Harry s jistotou prohlásit.
"Molly!" vykřikl Sirius a ženu objal, následován Remusem.
"Teda, ty tvoje děti vyrostly," zamumlal Remus a všechny je přejel pohledem.
"No jo Remusi, děti rostou rychle," zasmála se Molly.
"Jo, to víme," zamumlal Sirius a zahleděl se na Harryho.
"Předpokládám, že ty budeš Harry Potter, Siriusův kmotřenec," usmála se na něho žena.
"Ano paní," zamumlal slušně Harry a usmál se na ni.
"Jsem Molly Weasleyová a tohle jsou moje dět i - Percy, Fred a George, Ron a naše nejmladší Giny," Harry sledoval, jak je jejich matka představuje a nejdéle se zasekl u Freda s Georgem. Rychle je přejel pohledem a přemýšlel, jak je od sebe rozezná, oni byli totiž dvojčata a to jednovaječná.
"No nic, myslím, že půjdeme na nádraží, ať nám ještě neujede vlak," zamumlal Remus a když všichni přítomní nic nenamítali, vydali se vstříc přepážce, která je dělila od nádraží.
Když se dostali skrz, objevili se na peróně, kde se to hemžilo dětmi a rodiči. Harry se zadíval na lokomotivu, na které bylo napsáno Bradavický expres a usmál se.
"Půjdeme ti vybrat místo," usmál se Sirius a tlačíc před sebou Harryho vozík s kufrem, mířil podél vlaku dozadu. Když už se blížili ke konci vlaku, zahlédli volné kupé, a tak tam dostali Harryho kufr.
"Tak Harry, dávej na sebe pozor," usmál se na něho Sirius a objal ho.
"A tohle ti posílá maminka," zašeptal a podal mu medailon. "Zapomněl jsi ho na stole," zamumlal trochu káravě, ale pak se na něho usmál. "Kdyby se cokoli dělo, hned nám dej vědět."
"Nebojte, bude to v pořádku a navíc mám medailon, takže kdyby něco, hned byste to věděli." Zamumlal a dal si medailon na krk a schoval ho pod hábit.
Už to byly asi tři roky, co mu Lily ten medailon dala. Měli ho Remus se Siriusem. Díky němu se mohli přemisťovat i přes bariéry, jaké byly třeba v Bradavicích. Ten Harryho byl speciálně upraven tak, aby se mohl Harry přemístit z Bradavic domů a zpět, ale pouze tak. Přeci jen musela zajistit, aby se nemohl přemisťovat kamkoli by chtěl.
Díky tomu, že jsou jejich medailony vzájemně propojeny, je možné poznat, že se někomu z nositelů něco stalo.
"Tak běž Harry, vlak za chvíli pojede," zamumlal Remus a naposledy se na něho usmál.
Harry nastoupil do vlaku a vyklonil se z okénka, které měl v kupé.
"Ahoj a dávejte pozor na.." nedořekl, ale oba pochopili, a tak jen přikývli.
"Měj se," zavolal naposledy Sirius, ale to už se vlak rozjížděl a následně jim zmizel z dohledu.

Harry se posadil na sedadlo a zahleděl se z okna. Najednou někdo zaklepal na dveře kupé. Byl To jeden z těch Weasleyových, ale Harry si nemohl vybavit jméno.
"Ahoj, můžu si přisednout? Všude jinde je plno," zamumlal rezavý chlapec a vrhl na něho psí oči.
"Jasně," usmál se Harry.
Rezavý klučina si sedl naproti němu a začal si ho prohlížet.
"Ty jsi opravdu Harry Potter?" zeptal se nevěřícně.
"Hm," zamumlal jen Harry. Nesnášel ty řeči o tom, že je Vyvolený. Slýchal je už od svého dětství, sotva vytáhl paty z domu.
"Já jsem Ron," představil se chlapec a Harry se na něho usmál, alespoň teď věděl, jak se jmenuje.
"Ahoj," rozlehlo se znovu kupéčkem a když se kluci podívali ke dveřím, zjistili, že v nich stojí hnědovlasé děvče.
"Omlouvám se, ale všude jinde je plno," zamumlala smutně.
"To nic, sedni si k nám," nabídl hned Ron a usmál se na ni.
"Díky," zamumlala dívka a úsměv mu oplatila.
"Jsem Hermiona Grangerová," přestavila se dívka, když se usadila vedle Harryho.
"Já jsem Ron Weasley a tohle je Harry Potter," představil je hned Ron.
Od toho okamžiku se mezi nimi rozpoutala debata o všem možném. Hermiona jim sdělila všechno, co věděla o Bradavicích, přečetla totiž Bradavické dějiny.
Téma k hovoru jim vydrželo až do večera, než se přiblížili k Bradavicím, což znamenalo, dá se říci, krok do neznáma.



1.kapitolka

1.kapitolka

27. dubna 2009 v 6:57 | Schali |  Překvanení...?
** Tak konečně přidávám první kapitolku. Snad se vám bude líbit, berte ji za takový malý úvod
Komentáře uvítám...
Vaše Schali



za beta-read děkuji Lianell
--

1. Kapitolka

"Lily, vezmi Harryho a utečte. To je on…"

----
Bylo ráno a na nebi svítilo sluníčko. Den před tím, večer zmizel Ten-jehož-jméno-se-nevyslovuje. Všichni kouzelníci na celém světe slavili.
V Godrikově dole dříve stál krásný rodinný dům s bílým plotem, ale po události z předchozího večera se tam nacházelo jen napůl rozpadlé stavení.
Slunce bylo vysoko na obzoru, když ze zničeného domu vyšla žena s rezavými vlasy. Po tváři jí tekly slzy, měla odřený obličej a celá byla špinavá od prachu.
Chvíli stála na místě před domem, když se ozvalo je tiché "prask" a žena zmizela.
"Kdo je to?" ozvalo se, než se otevřely dveře rodinného domu na kraji Londýna.
"Lily, jsi to ty?" zašeptal nevěřícně muž a vtáhl ženu dovnitř.
"Remusi, co se stalo?" zašeptala Lily a zhroutila se na zem.
"Lil, nemůžu uvěřit, že žiješ. Všude po světě koluje zpráva, že jste s Jamesem po smrti."
"On… on… je mrtvý. On ho zabil… Objevil se večer… nečekali jsme to.. kde je Harry?" dostala ze sebe mezi vzlyky Lily a upírala na svého přítele smaragdové oči.
"Harry je v pořádku. Brumbál ho dopravil k tvé sestře."
"Alespoň tak," zašeptala žena a omdlela. Remus na ni chvíli koukal se směsicí pocitů úlevy, že žije a pocitů bolesti, co se všechno stalo.

"Kde to jsem?" ozvalo se z postele, u které Remus už druhý den seděl.
"U mě, Lily."
"Reme?"
"Ano, neboj všechno bude v pořádku," zašeptal a povzbudivě jí stiskl ruku. "Lil, co se vlastně stalo, když vás Voldemort napadl?"
"Já přesně nevím. Vzpomínám si, jak na mě James volal, abych s Harrym utekla, že přišel. Zrovna jsem zavírala dveře Harryho pokoje, když se objevil na schodech. Pak si jen pamatuji zelený záblesk a probudila jsem se ve zničeném domě."
"Ty… on na tebe použil Avadu a ty jsi to přežila?" zeptal se nevěřícně Remus.
"Asi ano, nevím přesně, všechno je tak zmatené. Vím, že do mě paprsek narazil a pak všechno zčernalo. Uslyšela jsem pláč, který mi trhal srdce. Věděla jsem, že je tam Harry s ním sám a chtěla jsem mu pomoci, vrátit se. Pak už jen vím, že jsem se probudila, když vycházelo slunce."
"To je neuvěřitelné. Jen mi nejde na mysl proč vás Sirius zradil," pronesl nevěřícně a pohlédl stranou.
"Jak nás zradil? Sirius by nás nikdy nezradil!" začala se čertit Lily a nahněvaně se na Remuse dívala.
"Jak to? Vždyť to Sirius byl strážcem tajemství, on musel Voldemortovi říci, kde jste!"
"Reme, Sirius nebyl strážcem. Na poslední chvíli nás přemluvil a my strážcem udělali Petera. Sirius měl strach, že po něm půjde Voldemort jako první, protože nám byl nejblíže," vysvětlila trpělivě Lily.
"Takže to celé Peter? Nechce se mi věřit, že by něčeho takového byl Červíček schopen."
"To jsme si nemysleli ani my."
"Lily, asi bys měla vědět, že je Sirius v Azkabanu. Zavřeli ho za to, že vás vyzradil Voldemortovi, vraždu dvaceti mudlů a Peterovu."
"Cože?!? Sirius by nikdy nikoho nezabil!"
"Já vím. Myslel jsem si, že vás vyzradil on, ale když to byl Červíček, nevěřím, že by někoho zabil."
"Reme, musíme něco udělat. Nemůžeme dovolit, aby zůstal v Azkabanu! Vždyť se tam zblázní."
"Máš pravdu Lil, ale co chceš dělat?"
"Najdeme Petera! Nevěřím, že by ho Sirius zabil!"
"Fajn Lil, ale teď jsi ještě odpočiň, nejsi ještě úplně fit."

----

"Sirius Black, je tímto oficiálně zproštěn veškerého obvinění a počínaje dnešním dnem je propuštěn na svobodu.
Peter Petigrew je obviněn ze zrady manželů Potterových, sympatizování s Tím- jehož-jméno-se-nevyslovuje, dále vraždy dvaceti mudlů a pokusu svalit veškerou vinu na zde přítomného Siriuse Blacka. Peter Petigrew se odsuzuje k doživotnímu vězení v Azkabanu!" vykřikl předseda Starostolce a tím bylo dokonáno.

"Siriusi, jak je?"
"Dobře Náměsíčníku, teď už dobře, ale nechápu jak jsi věděl, že je Červíček živý?" zeptal se nevěřícně přítele, když mířili z Ministerstva kouzel.
"To se dozvíš až u mě a určitě budeš překvapený," usmál se záhadně Remus a spolu se Siriusem se přemístil.
"Tak vítej na svobodě," usmál se Remus, když ho pouštěl do domu.
"Siriusi?" ozval se ženský hlas tak nečekaně, až oslovený ztuhl.
"Lily?" zašeptal nevěřícně a zíral na ženu před sebou. "Panebože, myslel jsem, že jsi mrtvá," pronesl a v hlase mu bylo znát dojetí, když ji pevně objímal.
"Nejsem, jsem v pořádku."
"A James?"
"Ten ne, bohužel Sirie, ale James to nepřežil."
"Co je s Harrym?" zeptal se po chvíli, když se vzpamatoval z toho šoku.
"Je u Petunie, ale ráda bych si pro něho co nejdříve došla. Už tak jsem od něho déle něž bych chtěla," pronesla Lily a smutně se na Siriuse zadívala.
"Alespoň je v pořádku. Co budeme teď dělat?"
"Já," zašeptala Lily a oba je sjela pohledem než pokračovala. "Ráda bych se vrátila do Godrikova dolu. Sehnala jsem pozemek na opačné straně než stál náš dům, ale chci se tam vrátit. Jen tam byl můj domov."
"Jasně Lil, to nebude problém, se vším ti pomůžeme a pak si dojdeme pro Harryho," pronesl rozhodně Sirius a usmál se.
"Děkuji."


----

"Kdo je to?!?" ozvalo se z domu č.4 v Zobí ulici dříve, než se otevřely dveře. Sirius se pobaveně usmál na Remuse, o švagrovi Lil už slyšel a teď má možnost ho poznat osobně.
"Kdo jste?" vyštěkl tělnatý muž hned jak otevřel dveře.
"Sirius Black a toho je Remus Lupin, přišli jsme si pro Harryho," ujal se slova Sirius a pobaveně si měřil muže před sebou.
"Tady žádný Harry není!" vykřikl vztekle a chystal se zabouchnout dveře mužům před obličejem, ale Sirius mu tam strčil nohu.
"Hele, pokud nechcete mít problémy tak nám Harryho okamžitě dejte. Myslím, že tušíte co jsme zač!" zavrčel vztekle, protože už ho veškerá dobrá nálada přešla.
"Fajn, pojďte si pro toho spratka!" vykřikl a pustil je dovnitř.
"Kde je?" vyštěkl Remus.
"Tam," zamumlal Vernon a ukázal na přístěnek pod schody. Sirius s Remusem se po sobě nechápavě podívali.
"To snad nemyslíte vážně!" vykřikl Sirius a skoro se rozběhl k přístěnku, který hned otevřel. V šoku ztuhl, když uviděl proutěný košík ležící na zemi a v něm dítě. Opatrně vyndal Harryho a bezpečně ho ukryl do své náruče.
"Kdo vám dal právo se k němu takhle chovat? Odkdy se dítě nechává v přístěnku?!?" křičel nepříčetně Sirius až probudil spícího Harryho, který se dal okamžitě do breku.
"Siriusi," ozval se tichý hlas a někdo bral Siriusovi Harryho z rukou. Ten na to nic neřekl a dal dítě osobě před sebou. Vernon vyděšeně zíral, jak se malý Harry chvíli vznáší vzduchem a následně zmizel.
Lily schovaná pod neviditelným pláštěm se snažila uklidnit brečícího Harryho a za okamžik se jí to povedlo. Chlapec poznal svojí mámu a uklidnil se, ale to byl v místnosti jediný.
Sirius s Remusem vztekle pozorovali muže před sebou.
"Kdyby nebyl Cruciatus zakázaný, poznal byste ho na vlastní kůži!" vyštěkl nepříčetně Sirius a mířil na muže hůlkou.
"Siriusi," ozval se znovu tichý ženský hlas.
"Siriusi, tohle nemá cenu," zamumlal Remus. "Pojď, Harry je v pořádku a to je důležité."
"Máš pravdu Reme, ale nejraději bych ho zabil!" vyštěkl a spolu s Remusem a Lily pod pláštěm opustil dům.
"Jdeme domů," ozval se, jakmile se ocitli v dostatečné vzdálenosti od domu. Lily ze sebe sundala plášť a podala ho Remusovi, potom vytáhla přívěsek (přenášedlo) a za okamžik zmizela.
Remus se Siriusem na nic nečekali a přemístili se za ní.


Oznam..

25. dubna 2009 v 16:12 | Schali |  Harry a nová rodina
ft: dám na tvoji radu a budu o pokračování uvažovat.

Za vaše nápady k pokračování Nové rodiny budu jen vděčná. Potom to dám nějak dohromady a na vaše přání napíši pokračování, ale snad mě omluvíte, že nejdříve složim maturitu.
Kapitolky k povídkám budou přibývat, zrovna čekám, až mi beta-read pošle zpět první kapitolku k povídce Překvapení..
Možná se nakonec pustím i do toho pokračování Nové rodiny už před maturou, ale neslibuji..

V každém případě od června mi začíná oficíální volno (už aby to bylo), takže se připravte na nával kapitolek, do té doby budou přibývat pomalu..
Doufám jen, že to semnou vydržíte
Vaše Schali

34.kapitolka

24. dubna 2009 v 16:57 | Schali |  Harry a nová rodina
** Takže je to tu, poslední kapitolka.
Doufám, že se vám moje povídka líbila
Vaše Schali

Ps: pište mi, prosím, vaše názory


za beta-read děkuji Lianell
-----
"No Harry, my půjdeme," usmála se Hermiona a spolu s Ronem odešli.
Severus přešel k Harryho posteli a sedl si na židli, ze které Ron vstal.
"Pane neměl byste být na hodině?" zeptal se po chvíli ticha Harry a zadíval se na Snapa.
"Neměl. Je sobota a navíc rozhovor s tebou je důležitější."
"Aha."
"Takže, co chceš vědět?"
Harry se na něho chvíli nechápavě a nejistě díval, ale nakonec promluvil. "Proč? Proč jste mě uznal za syna?"
"Protože jím jsi. Už tenkrát v ředitelně jsme se domluvili, že to spolu zkusíme. Jenže já pak na ten soud zapomněl. Měl jsem spoustu starostí se Sam. Vážně mě to mrzí."
"Jak je Sam?" zeptal se nesměle. Severus se na něho udiveně podíval.
"Dobře, teď už dobře. Když jsme tě dostali zpátky."
"Nechápu…"
"Sam se skoro zhroutila, když nám Brumbál ohlásil, že jsem propásl ten soud."
"Takže, teď už je v pořádku? I to malé?" zeptal se šeptem.
"Ano oba," pronesl Severus a obdivně Harryho sledoval. Nechápal proč se vyptává na Sam. Myslel si, že ji bude spíše nenávidět, že kvůli ní Harryho ignoroval, ale on ne, on o ni měl vážně strach.
"Harry poslyš, možná to bude znít v tuto chvíli divně, ale jsi můj syn a já tě mám rád. Ani si neumíš představit, jaké jsem prožíval peklo, když mi to Brumbál řekl."
Harry na něho mlčky zíral. ,Vážně to řekl?'
"Vím, že jsem ti ublížil, když jsem nepřišel, ale mohli bychom na to zapomenout a začít znovu?"
"Rád pane profesore," pronesl po chvíli ticha.
"Děkuji Harry a chtěl bych tě poprosit, abys mi neříkal pane nebo pane profesore. Nečekám, že mi budeš říkat tati, ale co takhle Severusi?"
Opět nastala chvíle, kdy na něho Harry zíral v šoku. "Rád bych ti říkal tati," zašeptal nesměle a zahleděl se na svou peřinu.
Severus vedle něho ztuhl, tohle nečekal, ale potěšilo ho to. Když viděl Harryho rozpaky, sedl si k němu na postel a objal ho.
"Mám tě rád, Harry."
"Já tebe taky, tati."


Už to byl měsíc, co se celá škola dozvěděla, že je Harry ve skutečnosti syn Snapa. K jeho překvapení se k němu nikdo z Nebelvíru neotočil zády a vše běželo stejně jako předtím.
Brumbál vrátil Harrymu jeho pravou podobu a tím jen potvrdil jeho biologického otce.
Harry měl totiž stejně černé a rovné vlasy jako Severus, ale na rozdíl od něho, ty jeho nevypadaly mastně. Rysy v obličeji se zvýraznili a trochu se mu protáhl obličej. Ale nebyly to výrazné změny. Jeho oči mu zůstaly stejné a za to jediné děkoval. Byl rád, že má oči po matce.
Harry, Hermiona a Ron přibrali do své trojice ještě Tobyho a chodili všude spolu.
Nastal konec roku a Harry Snape spolu se svým bratrem mířili z nástupiště 9 a ¾ domů.



--
prozatím konec..., ale bude pokračování




33.kapitolka

22. dubna 2009 v 21:59 | Schali |  Harry a nová rodina
*** Takže je tu další kapitolka a dnes už poslední. Prosím o komentáře a poslední kapitolku vám sem dám buď zítra nebo v sobotu dopoledne..


za beta-read děkuji Lianell
--

"Takže tohle bude tvůj pokoj." pronesl Popletal, když otevřel jedny z pěti dveří. "Zůstaň tady. Z pokoje smíš vycházet jen, když ti to dovolím. Kdybys něco potřebovat zavolej si skřítku!" pronesl, mávnutím hůlky mu zvětšil kufr a při odchodu za sebou zavřel dveře.
Harry pohledem zhodnotil pokoj. Nebyl zrovna útulném. Byl v celku malý a byla v měl jen poste, skříň a psací stůl.
"Lepší než přístěnek pod schody" zašeptal a začal si vybalovat věci.
'Harry?' ozval se mu v hlavě hlas tak náhle až sebou trhl.
'Co je?' pronesl v odpověď nevrle a sedl si k oknu. 'Jak se Snape dostal k jeho náramku?'
'Omlouvám se, že jsem nepřišel'
'To je teď úplně jedno' pronesl a zahleděl se ven. Musel uznat, že alespoň výhled na louku a stromy je krásný.
'Není to jedno. Neuvědomoval jsem si jak ti ubližuji a to, že jsem zapomněl na ten soud je neomluvitelné'
'Zapomněl..' pronesl a zase mu začali téct slzy.
'Harry, vážně se omlouvám. Udělám všechno pro to, abych to napravil'
'Pane profesore, zapomeňte na mě. Sam teď čeká dítě tak se z toho radujte a mě nechte být. Sbohem' pronesl a sundal si náramek. Uložil ho do šuplíku u stolku a lehl si na postel.


** v Bradavicích**

"Co říkal?" zeptal se Toby, který napjatě sledoval svého otce, když si sundával náramek.
"Že mu máme dát pokoj"
"Cože? To ho nechápe u Popletala?" zašeptal zoufale Toby a vzal si od otce náramek. "Promluvím si s ním"
"Myslím, že to nepůjde. Nejspíše si ho sundal"
"Tati co uděláme?"
"Půjdu si promluvit s brumbálem, pokud bude ochotný mě poslouchat. Nenechám svého syna v rukou Kornelia Popletala!" pronesl ledově a vydal se do ředitelny.

----
Už to byl týden co byl harry u Popletala. Za celou dobu ani jednou neopustil pokoj. Za prvé neměl povolení a za druhé neměl k tomu důvod. V pokoji měl všechno co potřeboval a jídlo mu donášeli skřítci.
Vydal se do koupelny a opláchl si obličej studenou vodou. Za ten týden pořád jenom přemýšlel a v noci skoro nespal. Byl ze všeho zničený a cítil se hrozně unavený, ale prostě nemohl usnout.
Hned první den si uvědomil, že nechal v Bradavicích Hedviku, takže nemohl ani napsat přátelům.
"Pan Harry má jít dolů" ozval se skřítek, který se zrovna objevil v pokoji.
"Díky Dropsie, hned jdu" zamumlal Harry a namáhavě se vydal ke dveřím. Doufal, že alespoň dojde za Popletalem, protože byl naprosto vyčerpaný, sotva se udržel na nohou.
Vydal se s pokoje a zamířil po schodech dolů. Sice se domem ani jednou neprocházel, ale vzpomínal si kudy přišli. Cestou dolů se přidržoval zábradlí protože se mu trochu motala hlava.
Měl se snažit víc odpočívat a hlavně jíst, ale copak měl na něco z toho chuť?
Když dorazil do haly rozhlédl se kolem a přemýšlel kam teĎ. Najednou zaslechl hlasy a tak se po krátkém vnitřním boji vydal za nimi.
Když otevřel dveře, které ho dělili od mluvících lidí objevil se někde v přímacím salónu, nebo si to alespoň myslel.
"Chtěl jste se mnou mluvit?" zeptal se Popletala, který stál naproti dveřím.
"Harry?" ozval se až moc známí hlas. Harry pohledem přejel celou místnost až se zastavil u dvou mužů.
"Profesore Brumbále?" zašeptal nevěřícně a vydal se vrávoravým krokem k němu. "Co tu děláte?"
"Přišli jsme si pro tebe" pronesl muž vedle Brumbála.
"Profesor Snape?"
"Co to s tebou dělal?" zeptal se vyděšeně Brumbál, když se na Harryho pořádně zaměřil.
"Nic, jen jsem toho poslední dobou moc nenaspal" zašeptal a pokusil se o úsměv.
"A zřejmě i moc nesnědl" pronesl Severus, který si ho upřeně měřil.
"Jak jste myslel to, že jste si pro mě přišli?"
"Odvedeme tě odsud. Potom ti to vysvětlíme." pronesl Brumbál a podepřel Harryho, když se začal motat. "Měla by se na tebe podívat Popy, kde máš věci?"
"V pokoji, v druhém patře, jsou to druhé dveře vpravo" zašeptal a opřel se o Brumbála.
Severus beze slova vyšel z místnosti a po pár minutách se vrátil s Harryho kufrem v kapse.
"Můžeme jít" pronesl a vydal se k Harrymu. Podepřel ho z druhé strany zatímco Brumbál vytahoval přenašedlo.
"Sbohem Popletale!" pronesl ledově Severus a pak všichni zmizeli.

"Harry, jak ti je" ozvalo se vedle něho, ale Harrymu chvíli trvalo než byl schopný otevřít oči.
Když se mu to konečně povedlo tak mu pohled padl na Brumbála.
"Jde to profesore, kde to jsem?"
"Na ošetřovně, v Bradavicích" vysvětlil Brumbál a sedl si na židli vedle postele.
"Harry co jsi to prosím tě vyváděl. Proč jsi nejedl?"
"Neměl jsem chuť" zašeptal.
"Teď už je to jedno, budeš v pořádku to je důležité."
" Profesore proč jsem tady? Co se stalo?" zeptal se Harry a upřel na Brumbála své zelené oči.
"Stalo se to, že Popletal už není tvým opatrovníkem."
"Cože? A kdo tedy?"
"Já" ozvalo se z rohu místnosti. Když se tam Harry podíval vyděl svého otce.
"Nechápu" zašeptal a podíval se opět na Brumbála.
"Za ten týden co jsi byl u Popletala jsme kontaktovali Starostolec. Sice chvíli trvalo je přesvědčit, ale nakonec nás vyslechli. Potom co jim dal Severus důkaz, že je tvým otcem svolili zrušit opatrovnictví a Severus tě uznal za syna."
"Aha" zašeptal Harry, ale oči upíral stále na Brumbála. "Alespoň to znamená, že můžu zůstat v Bravicích" pronesl po chvíli a usmál se na Brumbála.
"Ano, zůstaneš tady. Teď jsi odpočiň" pronesl Brumbál odešel z ošetřovny.
"Harry?" ozval se Severus a přešel k jeho posteli.
"Ano, pane?"
"Chci se ti znovu omluvit, že jsem tenkrát nepřišel. Ani nevíš jak jsem si to vyčítal."
"Na tom už nezáleží" zašeptal a otočil se k němu zády.
"Ale záleží, Harry. Ublížil jsem ti a moc mě to mrzí" pronesl, ale Harry nereagoval.
"Omlouvám se" zašeptal znovu a opustil ošetřovnu. Harry se stočil do klubíčka a z očí mu začali téct slzy.

"Harry" ozvalo se dalšího dne ráno. Když se podíval ke dveřím střetl se s párem hnědých očí.
"Mion" zašeptal Harry, ale to už mu Hermiona ležela v náručí.
"Myslela jsem, že už tě neuvidím" mumlala přes slzy, které ji stékali po tváři.
"Ahoj Rone" usmál se na kamaráda přes Hermioninu hlavu.
"Ahoj kamaráde, tak jak je?"
"Super, pokud mě Hermiona neudusí" pronesl žertem a odpovědí mu vylo dloubnutí do žeber.
"Jak jsi to přežil u Popletala?" zeptal se Ron zatím co si sedal na židli. Hermiona zůstala sedět na posteli a oba zvědavě pozorovali Harryho.
"No přežil"
"Brumbál říkal, že jsi vůbec nejedl" zašeptala Hermiona.
"Bylo toho na mě trochu moc. Pořád jsem přemýšlel, nemohl spát a chuť do jídla mi taky chyběla. Ale to je teď jedno. Co se dělo tady?"
"Tady byl hotový blázinec" pronesl vážně Ron.
"Jak to?"
"Co jsi odešel tak se Brumbál se Snapem začaly chovat divně. Lektvary nám věčně odpadaly a Snape s Brumbálem nebyly k zastihnutí" vysvětlovala Hemriona. "Až od Tobyho jsme se dozvěděli, že všechen čas tráví na ministerstvu a snaží se tě dostat zpátky."
"Snape byl dosti mimo, když se dozvěděl, že zmeškal ten soud." pronesl Ron. "Od Tobyho víme, že se s tebou pokoušel spojit pomocí toho vašeho náramku. Víš já nemám Snapa zrovna v lásce, ale on o tebe vážně bojoval. Záleží mu na tobě."
"A kde bereš tu jistotu Rone? Třeba mu jde jen o to, aby chlapec-který-přežil nevyrůstal u Popletala, protože bych neměl šanci zabít Voldemorta."
"Harry, ty tomuhle věříš?" zeptala se nevěřícně Hermiona.
"Já nevím. Vážně mě ranilo, když nepřišel k tomu soudu, nevím co si mám myslet." zašeptal zoufale.
"Tak myslím, že by jsme si to měli ujasnit" ozvalo se ze dveří. Když se k nim Harry podíval tak tam, stejně jako včera, stál jeho otec.



32.kapitolka

22. dubna 2009 v 15:57 | Schali |  Harry a nová rodina
*** A je tu další kapitolka. Děkuji za komentáře k minulé kapitolce.
Přidání kapitolky opět záleží na vás. Jakmile uvidím přijatelný počet komentářu přidám již předposlední kapitolku. Ano čtete dobře, čekají vás už jen dvě kapitolky
Snad se tato bude líbit.
Vaše Schali


za beta read-děkuji Lianell
---
"Dále," ozvalo se, když Hermiona zaklepala na dveře ředitelny.
"Dobrý den pane profesore, můžeme?"
"Jistě slečno Grangerová, posaďte se."
"Pane, prosím vysvětlete nám, co se stalo? Jak je možné, že Harryho dostal do opatrovnictví Popletal?"
"Ach, slečno Grangerová. Ani nevíte jak je mi to líto. Myslel jsem, že nebude třeba se toho soudu děsit, počítal jsem s tím, že Harry půjde k Severusovi, vždyť je to jeho otec. Jenže on se tam vůbec neobjevil, nevím, co se mohlo stát. Slíbil, že přijde."
"To nám chcete tvrdit, že se tím už nedá nic dělat? To jen tak necháte Harryho odejít?" zoufal Ron.
"Nemám na vybranou, pane Wesley. Nemůžu ho tu zavřít. Kornelius je teď jeho zákonný zástupce, nemůžu mu bránit v tom, odvést Harryho."
"Ale co je se Snapem? Proč nepřišel?" zašeptala zoufale Hermiona a po tváři jí stékaly slzy.
"Netuším, ale míním to zjistit. Pokud mě omluvíte, půjdu na malou návštěvu," pronesl Brumbál a po tom, co se Ron s Hermionou rozloučili a odešli, vstoupil do krbu.
"Dům rodiny Snapů!" řekl ledovým hlasem, který u Brumbála zatím nikdo neslyšel.
"Pane řediteli," ozvalo se, sotva vystoupil z krbu. Toby seděl v křesle u krbu a vedle něho Samantha.
"Zdravím, kde je Severus!"
"Nahoře," zašeptala Sam a nejistě ho pozorovala.
"Můžete ho zavolat?"
"Jistě, Toby doběhni pro něho," pronesla Sam a stoupla si. Když Toby vyběhl z obýváku, zadívala se na Brumbála.
"Stalo se něco?"
"Ano, stalo!" pronesl Brumbál, ale to už ze schodů scházel Severus.
"Albusi, rád tě vidím, copak se stalo? Už se mám vrátit do školy?" zeptal se s úsměvem a stoupl si vedle své manželky.
"Co se stalo? To se mě jen tak ptáš?" už skoro křičel Brumbál a Severusovi zmrzl úsměv na rtech. "Laskavě mi vysvětli, kde jsi dnes byl!"
"Kde bych byl, přeci tady. Můžeš mi vysvětlit, co se stalo?!?"
"Samozřejmě," řekl jízlivě Brumbál, až se nad tím všichni pozastavili. Takhle se Brumbál nikdy nechoval. "Víš, vždycky jsem si o tobě myslel jen to nejlepší, ale dneska jsi to už přehnal! Pokud Harryho tak strašně nesnášíš mohl jsi to říci rovnou a já bych vymyslel něco jiného!"
"O čem to sakra mluvíš? Co to má znamenat?" vyjel na něho Severus, protože se už nemohl udržet.
"Dnes byl ten soud! Díky tomu, že jsi nepřišel, se stal Popletal Harryho opatrovníkem. Pokud jsi o něho nestál, měl jsi to říci a já bych ho adoptoval sám! Nikdy bych nedovolil, aby ho získal Kornelius!"
"Panebože," zašeptal Severus. "Dnes, já na to zapomněl"
"To si ze mě děláš jen srandu, že jo? Měl jsem o tobě větší mínění Severusi. Záleží ti jen na sobě? Nevíš jak teď je Harrymu! Je totálně na dně. Viděl jsem ty jeho pohledy na prázdnou židli vedle sebe. Ten chlapec celou dobu doufal, že ti na něm alespoň trochu záleží, ale ty jsi na něho zapomněl!" Brumbál byl naprosto nepříčetný. Harryho měl rád jako vnuka a chtěl, aby měl šťastnou rodinu, ale zřejmě doufal v nemožné.
"Vzpomněl jsi si na něho vůbec v poslední době? To, že Samantha čeká dítě je skvělá věc, ale ono zatím není na světě. Snažíš se pomáhat jednomu, které se ještě nenarodilo a ubližuješ druhému, které toho v životě zažilo už tolik."
Brumbál je všechny opovržlivě sledoval. Všiml si, že Tobymu začaly téci slzy.
"Omlouvám se, že jsem vás vyrušil. Nenechte se rušit a užívejte si volna, já se musím ještě s někým rozloučit," pronesl už klidným hlasem, ale hlasem plným bolesti. Vstoupil do krbu a za okamžik ho pohltily zelené plameny.
"Panebože," zašeptala Sam a zhroutila se do křesla. "Brumbál měl pravdu. Úplně jsme Harryho vystrnadili."
"Ale přeci jsme to neudělali schválně," namítl Severus.
"Ty to nechápeš. Harry musí být úplně zničený. Vzpomeň jak ho zasáhlo to, co tenkrát slyšel v kuchyni."
"Chci jít do Bradavic," ozval se Toby, kterému tekly slzy. "Chci mluvit s Harrym."


** mezitím v Bradavicích**

"Harry, dole na tebe čeká ministr, máš prý přijít dolů," vstoupil do pokoje jeden z prvňáků.
"Jasně, díky," zamumlal a vstal z postele.
"Je tu brzo, říkal jsi ve dvě a ještě není ani jedna," namítla Hermiona.
"To je jedno Mion, stejně bych se tomu nevyhnul," zašeptal a s kufrem, který před ním levitoval, zamířil pryč z ložnice. Ron s Hermionou ho následovali.
Když se objevili ve Vstupní síni, Popletal už tam netrpělivě pochodoval.
"Tak jdeme!"
"Jistě, jen se rozloučím," zašeptal a otočil se na Rona s Hermionou.
"Harry," zašeptala Hermiona a vrhla se mu kolem krku. "Mám tě ráda, dávej na sebe pozor."
"Neboj, nějak to přežiji. Nebude to horší jak u Dursleyových," pronesl šeptem, naposledy k sobě Hermionu ještě přivinul a pustil ji.
"Sbohem Rone," obrátil se ke svému nejlepšímu příteli.
"Harry, dávej na sebe pozor a napiš nám!"
"Jasně. Chci, abyste si vzali tohle," pronesl a vytáhl z kasy pergamen.
"Pobertův plánek," zašeptala Hermiona.
"Ano, mě už teď bude k ničemu a vám by se mohl hodit. Pozdravujte o de mě všechny a Hagridovi vyřiďte, že ho mám rád," zašeptal, mírně se na ně usmál a vydal se za Popletalem.
"Konečně," pronesl nevrle, mávnutím hůlky mu zmenšil kufr a vydal se ke kočáru, který na ně čekal. Harry se naposledy otočil na své přátele a nastoupil k Popletalovi.
Hemriona se zhroutila Ronovi do náručí a rozbrečela se naplno.
"Co se stalo? Kde je Harry?" ozvalo se za nimi, a když se otočili zjistili, že k ním míří Brumbál.
"Právě odjel, Popletal přijel dřív," odpověděl Ron, protože Hermiona nebyla schopna slova.
"Cože?" ozval se nevěřícně Brumbál.
"Kde je Harry?" ozvalo se podruhé.
Hermiona najednou přestala brečet, když uviděla Snapa, naplnila ji taková nenávist. Kvůli němu přišli o nejlepšího přítele. Podívala se na Rona, a když kývl, vydali se do společenky, aniž by se znovu podívali na Snapa či Tobyho, který stál vedle otce.
"Kde je Harry?" zopakoval Snape a zadíval se na Brumbála.
"Zrovna si ho Popletal odvezl," pronesl a vydal se do ředitelny, aniž by se na ně znovu podíval.
Severusovi se sevřelo srdce. ,Tohle přeci není pravda.'
Toby na nic nečekal a rozeběhl se za Ronem a Hermionou, musel s nimi mluvit. Doběhl je až u Buclaté dámy.
"Rone, Hermiono," promluvil na ně.
"Co je?" vyštěkla Mia, až Toby ustoupil.
"Já.. proč… Harry…. Co se vlastně stalo?" zakoktal se Toby.
"Co se stalo? Harry vás měl rád, to se stalo. Jenže sotva tvoje matka otěhotněla, hned jste na něho zapomněli!"
"Hermi, pojď, tohle nemá cenu," pronesl Ron a spolu s Hermionou prošli portrétem. Tobyho nechali stát venku. Ten ještě chvíli zíral na portrét a pak se rozeběhl do sklepení.



31.kapitolka

20. dubna 2009 v 22:47 | Schali |  Harry a nová rodina
** Zdravím , tak jsem tady s další kapitolkou.
Chtěla bych vám nejdříve poděkovat za vaše komentáře k předcházející kapitolce- vážně mě potěšily .
Snad se vám bude tato kapitolka líbit, i když to nejspíše nebude podle vašeho očekávání, jak jsem se dozvěděla z komentářu. Děj vás překvapí .
Prostě jsem tam potřebovala nějakou zápletku

Schali

PS: prosím komenty ať vím vaše názory. Další apitolka přibude až podle vás, takže se snažte


---
Uběhl skoro týden, co se dozvěděli, že je Samantha těhotná. Toby se Snapem trávili všechen volný čas doma, dokonce tam začali i přespávat a do Bradavic se vraceli pouze na vyučování.
"Albusi, rád bych si vzal dovolenou," pronesl Severus v ředitelně.
"Dovolenou? Severusi, vždyť je střed roku!"
"Já vím, ale bylo by to jen na pár dní. Chci být doma se Sam."
Brumbál na něho vyjeveně koukal, ale nakonec souhlasil. "Dobře, vezmu za tebe zatím hodiny. Na jak dlouho by jsi tu dovolenou chtěl?"
"No, myslel jsem tak týden, do pondělí budu zpět. A chtěl bych vzít ze školy i Tobyho. Není to na dlouho a pak mu pomůžu se doučit."
"Fajn, to se dá zvládnout. S hodinami nebude problém a pokud jde o Tobyho, to se dá taky zařídit. Ten týden toho moc nezamešká. Jen nezapomeň, že má Harry 10.ledna v 10 hodin ten soud."
"Jasně Albusi," pronesl Severus a vyšel z ředitelny.
Harry seděl ve spolčence a koukal do krbu. Zrovna před chvílí odešel Toby s tím, že bude týden doma. Harry se cítil odstrčený. Nečekal, že by ho hned přijali do rodiny, ale taky nečekal, že na něho Toby hned zapomene. Cítil se zrazený, to bylo to přesné slovo.
Dny ubíhaly a soud se blížil. Harry každý den přemýšlel, jestli to má vůbec cenu. ,Vždyť, když budou mít teď Snapovi dalšího potomka, nebude jim zavazet? Stojí o něho vůbec ještě?'

"Harry, potřebuji s tebou mluvit," pronesl Brumbál, když k němu při snídani došel.
"Jistě profesore," zamumlal Harry a následoval ho do ředitelny.
"Takže zítra je ten soud," pronesl, když se oba usadili u Brumbála v ředitelně. "Máme tam být v deset hodin, takže tě omluvím z vyučování."
"Takže to znamená, že půjdete se mnou?"
"Samozřejmě, přeci jsi nečekal, že bych tě tam nechal jít samotného," pronesl Brumbál a povzbudivě se na něho usmál.
"Severus by tam měl dorazit, takže se nemusíš bát, všechno dopadne dobře."
"Snad máte pravdu profesore. Můžu teď jít? Za chvíli máme lektvary," pronesl a usmál se na Brumbála.
"Jistě a jako tvůj dosavadní učitel lektvarů tě doprovodím," pronesl rovněž s úsměvem Brumbál a spolu s Harrym se vydali do sklepení.
"Co chtěl Brumbál?" zeptala se Hermiona, když skončily lektvary. Od té doby, co měli z lektvarů Brumbála, Nebelvír nepřišel o jediný bod, a dokonce i Nevill byl schopný dokončit lektvary ke zdárnému konci.
"Pojďte do KNP, tady o tom nechci mluvit," pronesl Harry a společně zamířili do třetího patra. Měli zrovna hodinu volno, takže nehrozilo, že by přišli na vyučování pozdě.
"Tak o co jde?" zeptal se Ron, sotva se usadili v křeslech, které byly v Komnatě nejvyšší potřeby.
"Jde o to, že zítra mám soud."
"Jaký soud?!?" vykřikla zděšeně Hermiona.
"Jde o to, že mě chce Popletal do opatrovnictví. Zítra se má rozhodnout, jestli půjdu k němu."
"A dá se tomu zabránit?" zeptal se Ron. "Můžou tě třeba adoptovat naši, určitě by jim to nevadilo."
"To mě taky napadlo, ale vaši by neměli proti Popletalovi šanci. Podle Brumbála jediný, kdo mi může pomoci, je Snape. Jako můj biologický otec by měl mít přednost."
"Jak na to Snape reagoval?" zeptala se Mia.
"No, po chvíli souhlasil."
"No tak vidíš. Nakonec budeš mít ještě úplnou rodinu," usmála se Hermiona.
"Ano," zašeptal Harry a snažil se, aby mu v hlase nebyl znát ten strach, co cítil.

"Harry, můžeme?" zeptal se Brumbál, sotva k němu Harry ve vstupní síni došel.
"Ano pane."
Harry se vydal za Brumbálem přes školní pozemky. Sotva došli za jejich hranici, tak je Brumbál přemístil na ministerstvo.
Harry se posadil na židli vedle Brumbála. Po levé straně měl ještě volnou židli pro Snapa, ale ten stále nikde.
"Prosím povstaňte," ozvalo se a začal přicházet celý Starostolec.
"Posaďte se," ozvalo se podruhé a Harry si sedl na židli. Pohled mu padl na svou levou stranu, místo vedle něho bylo stále prázdné. ,Co se mohlo stát, že tu není? Vždyť to slíbil.'
"Jsme tu ve věci opatrovnictví Harryho Pottera. Podle dopisu zaslaného Abusem Brumbálem se objevila nečekaná skutečnost. Harry Potter má prý žijícího biologického otce, takže prosím, aby předstoupil a dokázal nám otcovství."
"Vážený kolegové," pronesl Brumbál, jako jeden ze členů Starostolce je tak směl oslovit a nikdo se nad tím nepozastavoval. "Vyskytl se nečekaný problém a Harryho otec se nemohl dostavit."
"Ale prosím vás," ozval se Popletal a všichni přítomní se na něho podívali. "Každý přeci ví, že je Harry Potter syn Jamese Pottera, vždyť je mu podobný. Je naprosto vyloučeno, aby měl jiného otce. Proto prosím Starostolec, aby rozhodl o opatrovnictví a dále to nezdržoval!"
Když to Harry slyšel, měl pocit, že omdlí. ,To přeci nejde. Kde je ten zatracenej Snape?'
"Máte pravdu, pane ministře. Jelikož je to všechno jen formalita a my jsme se na tom už dohodli poslechněte si náš verdikt. Harry Potter tímto dnem má za svého opatrovníka ministra Korneliuse Popletala. Ještě dnes budou připraveny všechny potřebné papíry," ozvalo se a Harrymu se už vážně udělalo špatně. Všechno bylo k ničemu. Teď je jeho opatrovníkem Popletal.
"Kolegové, to přeci nemyslíte vážně!" ozval se nevrle Brumbál.
"Je mi líto Albusi, ale už je rozhodnuto" a než stačil Brumbál něco dalšího říci, tak všichni členové Starostovce odešli.
"Harry, ještě dnes si tě vyzvednu v Bradavicích!" ozval se Popletal, který k nim s vítězným úsměvem došel. "Sbal si všechny věci a ve dvě mě čekej ve Vstupní síni," dodal a byl pryč.
"Harry, je mi to líto," zašeptal Brumbál. "Něco se muselo stát, že Severus nepřišel."
"Na tom už nezáleží profesore. Pojďme zpět do školy ať se stihnu sbalit," zašeptal Harry a měl pocit, že se každou chvíli rozbrečí.

Hermiona s Ronem se zrovna vrátili z oběda, když vstoupil Harry.
"Tak co Harry?" ozvala se Hermiona.
"Jdu si zabalit," zašeptal a vydal se do své ložnice. Hermiona s Ronem se po sobě vyděšeně podívali a rozeběhli se za ním.
"Co to má znamenat?" zeptal se Ron, sotva vpadli do ložnice. "Nevyhráli jste?"
"Snape vůbec nepřišel," pronesl, zatímco skládal věci do kufru.
"Cože?!?" ozvalo se dvouhlasně.
"Jak to myslíš? Sakra Harry, nech toho balení a odpověz!" vyjela na něho Hermiona.
"Myslím to tak, že se tam Snape vůbec neukázal! A jelikož jsem stále podobný na Jamese nikdo nevěřil, že bych měl jiného otce. Ve dvě si pro mě přijde Popletal, takže pokud dovolíte, rád bych se dobalil!" skoro křičel, když to říkal a nakonec se vrátil zpět k balení.
"Jdu za Brumbálem!" pronesla Hermiona a s Ronem v patách zamířili ven z ložnice.
"To ti nepomůže," zašeptal Harry a zhroutil se na postel. ,Takže nejhorší noční můra se splnila. Konečně jsem našel domov a teď ho musím opustit. Našel jsem si přátelé a nesmím se s nimi vídat. Dokonce jsem poznal i rodinu, ale ta o mě už nestojí.' Přemítal v duchu a po tváři mu tekly slzy. Tohle bylo jak zlý sen.



30.kapitolka

19. dubna 2009 v 19:56 | Schali |  Harry a nová rodina
**Takže mám pro vás pár zpráviček
1. tato povídka se blíží ke konci. Celkem má 34.kapitol a jen co projdou přes Lianell tak vám je sem přidám, ale pod jednou podmínkou , že k této kapitolce bude optimální počet komentář (min.15)


2. Chystám další povdíku a podle ankety, kterou jsme vám sem 5.března vložila vyšla 1možnost, což je povídka, kde bude Harry syn Severuse (opět), ale tentokrát tam budou neočekávané postavy..

3. Byla bych ráda, kdyby jste (všichni) začali komentovat moje povídky. Když vidím, že za den navštívilo můj blog přes 100lidí a přitom nepřibyl jediný komentář tak mě to docela mrzí...


Doufám, že se vám bude tato kapitolka líbit.
Vaše Schali


Za beta-read děkuji Lianell
-----

Zbytek vánočních prázdnin proběhl celkem v klidu. Harry trávil všechen čas s Tobym a se Severusem se vídával jen u jídla. Ani jednomu to nevadilo, spíše to vypadalo, že si oba potřebují v hlavě něco urovnat.
"Zítra kolem páté večer se vracíme do Bradavic, tak se začněte pomalu balit," oznámil jim Snape při večeři. Ani jeden na to nic neřekl. Tobymu se moc nechtělo, bylo na něm vidět, že by chtěl zůstat doma. Naopak Harry se těšil. Bradavice pro něho budou vždycky domovem a navíc uvidí zase své přátele. Jediné, co mu dělalo opravdu strach, bylo, jak se k němu bude Snape chovat.
,Bude stejný jako vždycky?'

"Harry," zaznělo společenkou sotva se otevřel portrét.
"Hermiono, rád tě vidím," usmál se na ni Harry a objal ji.
"Rone, jak je?"
"Dobře Harry, a co ty?"
"V pohodě," usmál se na ně a všichni se posadili ke krbu.
"Tak, jaké byly Vánoce?" zeptala se hned Hermiona a pohledem těkala z Harryho na Tobyho.
"Celkem v pohodě, sice se to neobešlo bez malých problémů, ale jinak to šlo."
"Jakých problémů?" zeptal se Ron.
"Tady o tom nechci mluvit, řeknu vám to jindy," pronesl Harry a mírně se na ně usmál. Nemusí přeci hned vědět o tom soudu.
,Soud, ještě 8 dní,' uvědomil si Harry a sevřelo se mu srdce.
'Co je Harry?' ozval se mu v hlavě Tobyho hlas.
'Nic, jsem pohodě.'
"Tak, nepůjdeme na večeři?" zeptala se Hermiona a když nikdo nenamítal, vydali se společně do Velké síně.
Večeře proběhla ve velkém stylu. Brumbál je všechny uvítal a následně se v síni strhla debata jak se kdo měl o Vánocích.
Všichni čtyři pak ještě dlouho seděli u krbu a povídali si o svých zážitcích. No, v podstatě hlavně mluvili jen tři osoby, Harry celou dobu jen poslouchal a řekl sotva dvě věty.
Další den ráno se sešli ve spolčence a zamířili na snídani. Jako první hodinu měli přeměňování, a tak se nakonec od Tobyho oddělili a zamířili na vyučování. Znovu se potkali až u oběda a Toby se tvářil nějak sklesle.
"Co je Toby?" zeptal se Harry, když si k němu sedali.
"No, dnes psala mamka, že s námi potřebuje nutně mluvit. Hned po vyučování se prý vydáme s taťkou domů. Zajímalo by mě, co se stalo."
"Určitě to nebude nic vážného" zamumlal Harry a povzbudivě se na něho usmál.

Toby se vrátil až pozdě po večeři, ale s úsměvem od ucha k uchu.
"Tak co se stalo?" zeptal se Harry, sotva ho uviděl.
"Budu mít sourozence, máma je těhotná" pronesl šťastně Toby. "Ale prý si musí dávat pozor, aby o miminko nepřišla, takže jí teď budeme hodně pomáhat. No nic, jdu spát," vychrlil ze sebe a zmizel na schodech vedoucích do ložnic, než se někdo stihl vzpamatovat.
"Těhotná," zašeptal Harry.
"To je přeci skvělé, budeš mít dalšího sourozence," usmála se na něho Hermiona. Jenže Harry to tak necítil. Měl pocit, že je něco špatně, ale nebyl si jistý co.
"Máš pravdu," zašeptal, když si všiml Hermionina pohledu.
"Půjdu si lehnout. První den školy mě vyčerpal," pronesl Harry po chvíli ticha a zvedl se.
"Já jdu taky, dobrou Hermi," pronesl Ron a vydal se za Harrym.
Harry hned zapadl do koupelny a když se vrátil do pokoje, Ron už ležel v posteli a spal. Jen se usmál a zalehl taky.
,Lektvary,' pronesl v hlavě sklíčeně. Už to byl třetí den, co odešel od Snapa a od té doby vídal Severuse jen ve Velké síni. Tohle bude jejich první společná hodina. Harry byl hodně nervózní, jak se k němu bude Snape chovat.
"To bude dobrý," zamumlala Hermiona, když se objevili před učebnou lektvarů.
"Já vím Hermi, nějak to dopadne."
"Dovnitř!" ozval se jim za zády ledový hlas sotva se otevřely dveře učebny.
"Takže strana sto dvacet pět. Lektvar neviditelnosti. Postup máte na tabuli!" pronesl a začal procházet mezi lavicemi. Všichni žáci se bez řečí pustili do práce.
"Pane Finegane, můžete mi říci, co je v kroku číslo dva?" zeptal se nevrle Snape, sotva se objevil u Seamusova kotlíku.
"Nasekat kůži z hřímala"
"Tak mi laskavě řekněte, proč tu kůži krájíte a ještě k tomu na takové velké kusy?!? Deset bodů z Nebelvíru a začněte znovu!"
"Ano pane," zašeptal sklíčeně Seamus a podle rozkazu začal od začátku.
Snape si to mířil směrem k Harrymu a tomu se sevřelo srdce. ,Co bude teď? Zase mě bude ponižovat?'
Ale k jeho překvapení mu Snape nevěnoval ani jeden pohled a mířil si to k Malfoyovi.
Harry na něho chvíli mlčky zíral a pak se pustil do práce. ,Co je lepší? Ignorace nebo když mě uráží?' přemítal v duchu.
Konec hodiny se dostavil neobvykle rychle. Snape strhl Nebelvíru skoro 50 bodů, ale za celé ty dvě hodiny ani jednou nepromluvil na Harryho.
"Ani jsem nečekala, že tě bude tak ignorovat," pronesla Hermiona, když mířili na hodinu péče o kouzelnické tvory.
"Já taky ne."
"Ahoj Hagride" usmál se na něho Harry, když k němu došli.
"Ahoj vy tři. Jaký byly Vánoce?"
"Skvělý," usmála se Hermiona.
"Tak pojďte za mnou," pronesl Hagrid, když se všichni jeho žáci doloudali až k němu. Rozešel se směrem k Zapovězenému lesu, ale nešli hluboko, drželi se spíše jen okraje. Najednou se před nimi objevilo něco, co většinu vyděsilo. Byl to muž s tělem koně. Kentaur.
"Ahoj Firenzi," pozdravil 'muže' Harry.
"Harry Potter, rád tě opět vidím," odvětil mu Firenze.
"Takže třído, tohle je Firenze a je to kentaur jak jste si jistě už všimli."
Hodina s Hagridem byla jako vždy zábavná. Seznámili se s vlastnostmi a návyky kentaurů a Firenze jim na závěr ukázal, jak skáče nebo jak rychle dokáže utíkat.
Nakonec se Ron, Hermiona a Harry vydali ještě na Bylinkářství a OPČM. Po obědě měli mít ještě Studium mudlů a Dějiny čar a kouzel.
Opět si ve Velké síni přisedli k Tobymu, který tam už seděl.
,,Tak, jaké byly hodiny?" zeptala se Mia, zatímco si nandávala na talíř jídlo.
"Ale jo, šlo to."
Půjdete dnes zase za Samanthou?" zeptal se Harry.
"Jasně, jen co táta odučí," zamumlal Toby.
"A jak se těšíš na sourozence?" zeptala se Mia, když dojídali oběd.
"Strašně. Budu mít mladšího brášku nebo sestřičku, to bude super," usmál se Toby. "Musím jít, máme Přeměňování a McGonagalová nesnáší, když někdo přijde pozdě," pronesl Toby a zmizel.
Hermiona se zmateně podívala na Harryho, který nehybně seděl.
"Harry?"
"To je dobrý, jen je šťastný. Bude mít přeci mladšího sourozence."
"Jo, ale zdá se mi, že na toho staršího trochu zapomněl," pronesla šeptem.
"Mion, nech toho," pronesl ledově Harry a bez dalšího slova se zvedl a odešel.


29. kapitolka

12. dubna 2009 v 19:51 | Schali |  Harry a nová rodina
** Taže je tu další kapitolka. Všem mým čtenářům přeji, aby si užili zítřejší Velikonoce a holky- nenechte se moc zmlátit
Snad se vám bude kapitolka líbit,
Vaše schali


za beta-read děkuji Lianell

---

"Severusi? Co ty na to?"
To kdybych věděl, přemítal v duchu Severus a snažil se urovnat si myšlenky. Stále zvažoval všechna pro a proti. Jenže si byl jist, že má jen jednu jedinou možnost. Adoptovat Harryho. Věděl, že by mu Lily nikdy neodpustila, kdyby se o něj nepostaral. Navíc mohl by připustit, aby se o něj staral Popletal? To by pak neměli šanci porazit Voldemorta a toho si byl Severus vědom.
"Souhlasím, zažádám o opatrovnictví Harryho Pottera." pronesl nahlas, až se jeho hlas nesl celou ředitelnou. Harry se na něj s děsem v očích podíval, zatímco Brumbál se usmíval.
"Skvělé Severusi, věděl jsem, že to tak dopadne." zašvitořil Brumbál a oba je obdařil úsměvem.
To přeci nejde? To se mi musí jen zdát, že právě souhlasil s tím, že se ke mně přihlásí. Harry na něj vyděšeně zíral, ale Snape si toho nevšímal. Ani jednou za celou dobu se na něj nepodíval a to vadilo Harrymu ještě víc. Beze slova se zvedl a vyšel z ředitelny, nebo spíš utekl.
"Harry?" zaslechl za sebou křiknout ředitele, ale to už sbíhal schody z ředitelny a rozeběhl se nejkratší cestou ven z hradu.
To přeci nemůže být pravda, tohle on nechtěl. Chtěl Snapa jen poznat, spřátelit se a teď by se měl najednou stát jeho legálním synem. To přeci nejde. Není na to připravený.
"Vždyť to nepůjde tak rychle" uklidňovalo Harryho jeho já.
"No a taky je tu pořád možnost, že mě soud přeci jen svěří do péče Popletalovi." přemítal nahlas zatímco si dostal k jezeru. Opřel se o jeden ze stromů a zahleděl se na hladinu.
Proč to musí mít vždycky v životě tak složité? Nemůže být jednou šťastný? A to si myslel, že tohle bude klidný Štědrý den.
Jenže co teď má dělat? Jak bude celý Nebelvír reagovat až se dozví, že on je synem Snapa? Harry se zkroušeně opřel o strom a zavřel oči. Byl už ze všeho tak unavený.
"Harry?" ozvalo se za ním. Jmenovaný se však ani nepohnul, okamžitě poznal hlas, který na něj promluvil.
Když bylo dlouho ticho namáhavě otevřel oči a zadíval se na muže před sebou. Bylo už pozdě večer, takže mu neviděl do obličeje a to mu moc nepřidalo, protože nevěděl jak se tváří.
"Můžeme si promluvit?" zeptal se Severus a stoupl si naproti němu.
"Jasně a o čem?" zeptal se nevrle Harry a hleděl na muže před sebou.
"Ty k tomu nemáš co říct?" zeptal se nechápavě Severus.
"Mám a myslím, že všechno už jsem řekl, jenže jste mě nikdo neposlouchali! Každému je jedno co si myslím!"
"Harry mě to jedno není, ale teď chvíli přemýšlej ano? Máš pouze dvě možnosti. Buď budeš vyrůstat u Popletala, který tě pravděpodobně vezme z Bradavic a nebo budeš vyrůstat u nás. Tobyho máš rád a troufám si tvrdit, že i Sam. Jediný problém by mohl nastat mezi námi, ale doufám, že to se nějak vyřeší. Myslím, že ta nenávist, co mezi námi byla, je alespoň z části pryč. Proč bychom to spolu nemohli zkusit? Nikde není napsáno, že jakmile se stanu tvým otcem i podle papíru, tak se tak začnu hned chovat. Nevím jak ty, ale já tě chci nejdříve poznat. Tak co myslíš? Budeš souhlasit s tím, abych se přihlásil k otcovství?"
Harry na něj mlčky koukal. Jeho slova mu trochu pomohla, ani nevěděl proč. Uvědomil si, že ani pro Snapa to není lehké.
"Dobře" zašeptal sotva slyšitelně. Kdyby nebyla taková tma, mohl by zahlédnout na tváři svého otce úlevný úsměv.
"Fajn. takže tohle bychom pro začátek měli."
"Pane, mám ještě otázku" pronesl stále ještě potichu Harry, když se chtěl Severus vydat zpět k hradu.
"O co jde?"
"Co bude s Voldemortem? Upřímně, to jak se mi dnes dostal do hlavy mě trochu vyděsilo."
"Nejsem jistý jak to přesně myslíš…"
"No Voldemort chce, abych stanul po boku svého otce na jeho straně. Budete chtít, aby se to stalo? Budete chtít, abych se přidal k němu?" musel se zeptat, musel mít jistotu, že se tohle nikdy nestane.
"Harry, teď mě dobře poslouchej. NIKDY, opakuji nikdy nedovolím, abys ses přidal na jeho stranu."
"Ale co bude s vámi, když se k němu nepřidám?"
"To nech na mě. Myslím, že moje špehování už je u konce. Dosti dlouho jsem se vystavoval riziku. Navíc soud by nikdy nepovolil abych si tě vzal do péče, kdybych stále vystupoval jako špeh."
"Takže pokud to chápu dobře, vy se chcete kvůli mě vzdát špehování?"
"Jak se to vezme, ale v podstatě ano. Víš, už dlouho mi to vadilo, v podstatě od té doby, co mě opustila Lily. Jenže jsem se zatím neodhodlal k tomu, toho nechat. A pokud jde o to, jak se ti dostal do hlavy, tak s tím ti taky pomůžu. Hned po prázdninách tě začnu učit nitroobranu, díky ní budeš schopný chránit si mysl a Temný pán se ti tam nedostane."
"Opravdu? To je skvělé, už nikdy bych to nechtěl zažít" usmál se na něj Harry a Severusovi proti své vůli poskočilo srdce.
"Tak dojednáno, teď pojď zpátky do školy, nebo tu oba zmrzneme."

"V pořádku?" zeptal se Brumbál sotva se objevili ředitelně.
"Ano, všechno jsme si vyříkali a Harry souhlasí."
"To jsem rád Harry." usmál se na něj Brumbál. Harry jen pokýval hlavou, ale jinak nic neřekl.
"Jinak Brumbále, musíme pak vyřešit ještě to moje špehování. Slíbil jsem Harrymu, že už se k němu nevrátím a jistě mi dáte za pravdu, že kdybych byl stále špeh, neměl bych u soudu žádnou šanci."
"Taky jsem na to už myslel. Promluvíme si až se vrátíte do školy. Teď už je docela pozdě a navíc Štědrý den, měli byste se vydat domů" usmál se na ně Brumbál.
"Máš pravdu, sbohem" zamumlal Severus a vydal se ke krbu.
"Nashledanou" zamumlal Harry a spolu s Snapem zmizeli v záři zelených plamenů.

"Harry, konečně" ozvala se Sam sotva vypadl z krbu. "Už jsem měla strach, co se stalo?"
"Myslím, že bychom si měli sednout" ozval se Severus, který vyšel z krbu hned po Harrym.
"Je všechno v pořádku?" zeptala se Sam a starostlivě si Harryho měřila.
"Ano, všechno je v pohodě. Mohli byste mě omluvit? Bylo toho na mě trochu moc a chtěl bych si jít lehnout."
"Jistě Harry, běž" zamumlal Severus.
"Mám jít s tebou?" zeptal se Toby. Harry mu za to byl vděčný. Věděl, že umírá zvědavostí co se stalo, ale nabízel mu možnost, že půjde s ním a přijde tak o informace od otce.
"To je dobrý Toby, jen zůstaň. Profesor vám to vysvětlí, dobrou noc" zamumlal a zmizel na schodech.
"Severusi, tak o co jde?" zeptala se Sam sotva Harry zmizel.
"Black řekl Harrymu, že ministr Popletal chce Harryho do opatrovnictví. To je důvod proč chtěl tak nutně za Brumbálem, chtěl to potvrdit."
"A? řekl mu, že to není pravda, že jo?" zeptal se se strachem Toby.
"Ne synku, bohužel to pravda je. Je tu možnost jak z toho Harryho dostat a to, že se přihlásím k otcovství." prohlásil Severus a čekal na verdikt.
"To jako, že by Harry oficiálně patřil do rodiny," zeptal se s nadějí Toby.
"Ano."
"Tak to bude skvělý."
"Co si o tom myslíš ty, Sam?"
"Já souhlasím. Je přeci samozřejmé, že se za svého syna postavíš. Nic jiného bych ti ani nedovolila" usmála se na manžela. "Jak na to reagoval Harry?"
"Nebyl z toho moc nadšený, ale nakonec souhlasil."
"Tak to je dobře. No myslím, že je čas to zabalit. Toby šupej se umýt a do postele." pronesla Sam. K jejich překvapení Toby nic nenamítal, každému dal pusu a vyběhl po schodech nahoru.
"Seve? Ještě otázka, jak to chceš udělat s Tím-jehož-jméno-se-nevyslovuje?"
"Domluvil jsem se s Harrym, že skončím. Myslím, že už jsem nás všechny ohrožoval dost dlouho a navíc, pokud chci mít šanci zvítězit u soudu, nesmím už vystupovat jako špeh."
"Ach Seve, to je skvělá zpráva." Usmála se šťastně Sam a objala manžela. "Konečně se o tebe nebudu muset pořád strachovat."
"Tak pojď, půjdeme si taky lehnout. Dnešek byl moc dlouhý" pronesl Severus a spolu se Sam se vydali do ložnice.


Oznamenííí...

11. dubna 2009 v 21:02 | Schali |  Zprávičky-novinky...
Takže:
dala jsem na vaše rady a počínaje dneškem mám svou beta-read
Sama mi tuto možnost nabídla a já jsem jí za to vděčná. Postupně opraví všechny moje povídky a začne opravovat i nastávající kapitolky.
Takže VELKÉ DÍKY patří moji beta-read Lianell



28.kapitolka

9. dubna 2009 v 20:50 | Schali |  Harry a nová rodina
***Takže je tu další kapitolka. Včera jsem složila první maturitní zkoušku, teď se ještě uvidí jestli úspěšně, ale hlavní je, že ji mám za sebou. Jetě dvě a budu mít klid.
Snad se vám bude další kapitolka líbit, pokusím se přes prázdniny ještě minimálně jednu přidat...
Vaše shcali
PS: Komenty potěší


-------
za beta-read děkuji Lianell

***

,,Cože???" ozvalo se za ním a když se Harry otočil, koukal se do černých očí. Do očí svého otce.
Harry na něho vyjeveně koukal. Co tu chce?
,,Můžeš mi vysvětli to, co jsi právě řekl?!?" vyjel na něho Snape.
,,Ne!" vykřikl Harry, sotva se vzpamatoval. ,,Říkal jsem vám, že chci mluvit s ředitelem o samotě. Neměl jste právo jít za mnou!"
,,To sis vážně myslel, že po tom, jak jsi vypadal, když ses vrátil do obýváku, bych tě nechal jít samotného?"
,,Ano! Neříkejte, že o mě máte najednou strach! Spíše vám vadilo, že jsem vám nic neřekl. Nikdy vám nešlo o mě!" vykřikl Harry a ledově si ho měřil. Po kom asi ten ledový pohled má?
,,Hele, takhle se mnou mluvit nebudeš!" vyjel na něho podrážděně Snape.
,,Dost, nebudete se mi tady hádat!" promluvil Brumbál.
,,Máte pravdu, omlouvám se, profesore," zamumlal Harry, když se na ředitele otočil. ,,Chtěl bych s vámi mluvit, ale o samotě!" dodal.
,,Já nikam nepůjdu!" ozvalo se mu za zády.
,,Nemáte na to žádné právo!"
,,Harry, Severus na to právo má. Vždyť se to týká i jeho.." řekl Brumbál a na Harryho se usmál.
,,Netýká! Týká se to jen mě! Nikoho jiného."
,,Je to tvůj otec!" nevydržel Brumbál a zvýšil hlas. Tohle se mu přestávalo líbit.
,,Otec?" odfrkl si Harry. ,,Možná tak zploditel, nic víc!" zamumlal a najednou mu hlavou projela ostrá bolest. Přitiskl si ruce na hlavu a sesunul se na podlahu. Oba muži se k němu hned zmateně vydali.
,,Harry Potter," ozval se mu v hlavě až moc známý hlas.
,Voldemorte, co chceš, ty hadí ksichte?" vykřikl v hlavě Harry.
,,Harry, Harry, jak to se mnou jen mluvíš. Asi budu muset říci Severusovi, aby tě naučil slušnosti!"
,,Říkej mu co chceš, já ho stejně poslouchat nebudu!" vzdoroval Harry.
,,Je to přeci tvůj otec. No proto jsem tady, nabízím ti přidat se ke mně. Stanout s otcem po mém boku."
Harry se mírně zasmál, jelikož bolest v hlavě mu neumožňovala se rozesmát naplno.
,,Ty jsi se musel zbláznit!" vykřikl nahlas a muži v ředitelně se po sobě nechápavě podívali.
,,Vypadni z mé hlavy, nikdy se k tobě nepřidám, jasný!"
,,V tom případě tě zabiji!" vykřikl naposledy Voldemort a zmizel z jeho hlavy.
,,Harry? Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Brumbál.
,,Asi jo," zašeptal Harry a úplně se zhroutil na zem. Sedl si, hlavu si vzal do dlaní a zavřel oči. Proč mu to Voldemort dělá? A jak vůbec zjistil, že je Snape jeho otec?
,,Harry?" ozval se znovu ředitel.
,,Hm, jsem v pořádku," zamumlal a nejistě se začal zvedat.
,,Co se stalo?" promluvil Snape a se strachem se díval na Harryho. Byl to opravdu strach, co jsem viděl v jeho očích?Ptal se sám sebe, když si Snapea prohlížel. Ne to je blbost, on se o mě nikdy nebude strachovat.
,,Voldemort mi právě nabídl, abych se k němu přidal. Nějak zjistil, že jste můj…" pronesl, ale poslední slovo nedořekl. Byl na Snapea naštvaný, že ho následoval do ředitelny, i když si to nepřál.
,,Stalo se to už někdy dříve?" zeptal se Brumbál, který si sedal za svůj stůl. Rukou pokynul Harrymu a Snapeovi na křesla naproti.
,,Ne, to bylo poprvé," zašeptal Harry, když se posadil.
,,No musíme něco udělat, aby se to už neopakovalo!" prohlásil vedle něho Snape a Harry se na něho zmateně podíval.
,,Máš pravdu Severusi," pronesl Brumbál a starostlivě si prohlížel Harryho.
,,Fajn, ale teď dáme Voldemorta k ledu! Přišel jsem sem z jiného důvodu!" Začal Harry, když se z toho všeho vzpamatoval. ,,Můžete mi konečně říci přesně, co se děje? Sírius mi toho moc neřekl."
,,No Harry, ono je to celkem složité," řekl Brumbál a pohodlně se opřel do křesla, než opět promluvil. ,,Když ti zemřeli poslední příbuzní, tedy alespoň pro okolní svět, stal ses sirotkem. Jak už jsem ti říkal, počítal jsem s tím, že tě dají do dětského domova, jelikož jsi nezletilý. Jenže pak napadl Popletala ten ztřeštěný nápad. Zřejmě si uvědomil, že by to byla šance, jak si zajistit oblibu u celého kouzelnického světa. Přeci jen by byl opatrovníkem chlapce-který-přežil. I když se ti to moc nelíbí, jsi něco jako legenda. Každý v duši doufá, že ty jediný nás dokážeš zbavit Voldemorta. Kdyby Popletal získal opatrovnictví, měl by zajištěno, že ho nikdo nesesadí z ministerského křesla a navíc by tě mohl dostat z mého vlivu. Jistě víš, že se s Korneliem nemáme moc v lásce."
Harry seděl a mlčky profesorovi naslouchal. Tohle všechno bylo jak zlý sen. Dnes je Štědrý den, to se všechno musí dít dnes?
,,Albusi, dá se tomu zabránit?" zeptal se Severus a zahleděl se na ředitele.
,,Jak už jistě Sirius řekl Harrymu, jediná možnost je, že bys požádal o adopci. Měl bys jedinou šanci jelikož jsi jeho otcem."
,,Ne," ozval se Harry a oba se na něho nechápavě podívali. ,,Už jsem vám jednou říkal, že k tomuhle nedojde."
,,Harry, nemáš na výběr. Buď Popletal nebo tady Severus."
,,Profesore, myslím, že tohle nejsou jediné možnosti, co mám. Nikdy se nestanu synem tady profesora, stejně jako nedovolím, aby mě Popletal dostal do opatrovnictví. Ještě mám možnost, že se prostě vydám za Síriem a budu se schovávat s ním. Jo, to by se mi líbilo, alespoň bych byl konečně s někým, komu na mě záleží," přemítal si chvíli jen pro sebe. Když zvedl hlavu, kterou před okamžikem podvědomě sklonil, zjistil, že se na něho upírají dva páry očí. Jedny modré a druhé černé.
,,Harry, to myslíš vážně?" zeptal se nejistě Brumbál.
,,Co přesně máte na mysli?"
,,Že by ses skrýval se Siriusem."
,,Bylo by to řešení a navíc bych se dostal i z Voldemortova dosahu."
,,Anebo bys je všechny přivedl k němu," dodal Brumbál. ,,Harry to je čirá pitomost, co jsi právě řekl."
Harry podvědomě věděl, že je to pravda, ale byla by krása žít se Siriusem.
,,Fajn, máte pravdu. Tak zbývá Popletal," rezignoval a sklonil hlavu.
Brumbál ho chvíli pozoroval, a pak se zahleděl na Severuse. Ten vypadal, že bojuje sám se sebou.
,,Severusi? Co ty na to?"


Kapitolka 5 - Špatná zpráva

4. dubna 2009 v 20:56 | Schali |  Na přání- Esperanzy :)
** Přidávám i kapitolku sem. Deset komentů jste splnili a to jsem ráda
Pro další kapitolku stejná podmínka - 10 komentářů
Tahle kapitolka je možná trošku kratší, ale snad se vám bude i tak líbit.
Vaše Schali

za beta read děkuji Lianell
---

"Jsi v pořádku?" "Co se stalo?" "Jak ti je?" "Co ti řekl?" začaly se na ni sypat otázky, sotva se objevila ve společence.
"Jsem v pořádku a nic po mě nechtěl, jen mi dal lektvar," pronesla Cher sotva si sedla.
"Cher, fakt promiň," zamumlal sklíčeně Nevill.
"V pohodě Neve, ale příště si pořádně pročti postup a hlavně se jím řiď!"
Nevill jen mlčky přikývl.
"Určitě jsi v pohodě?" zeptala se starostlivě Tara.
"Jasně," usmála se Cher
"Tak, jak na tebe zapůsobil obávaný profesor lektvarů?" zajímalo Seamuse.
"Fakt zapůsobil, je takový jak jste říkali," pronesla, i když si tím v tuto chvíli nebyla moc jistá.
"To jak vyjel na Nevilla, stává se to často?"
"Jo," přitakala Tara, "už od prváku. Pěkně si na něho zasedl a chudák Nevill se rozklepe hned, jak se k němu přiblíží."
"Proč z něho máš takový strach, Neve?" zeptala se ze zájmem Cher.
"Já ani nevím, prostě se rozklepu jen ho vidím," zamumlal Nevill a plaše se usmál.
"A co lektvary? Vždyť to není těžkej předmět. Stačilo by, kdyby jsi se trochu soustředil," usmála se Cher.
"Jasně, to se ti řekne. Jenže, když je Snape po blíž, tak to nejde."
"Neve, Snape je po blíž pořád a když se nezačneš soustředit, jak chceš zvládnout OVCE?"
"Nevím," zašeptal a bylo na něm vidět, že se chce bavit o něčem jiném.
Cher se rozhodla, že už ho nechá. Když bude potřebovat pomoc, tak mu ji poskytne, ona s lektvary problém neměla.
"Tak, jaký máte dojem z toho nového učitele?" změnil Seamus se téma a Cher našpicovala uši.
"No, mě přijde skvělý, možná nás i něco naučí. A navíc je to kus chlapa," usmála se Leona a nevině se usmála na Seamuse, který se na ni zamračil.
"Hele, dávej si pozor co říkáš," začal se čertit, ale Leona ho umlčela polibkem.
Všichni se začali smát. Seamus byl hrozně žárlivý.
"To mě taky přijde skvělý, ale nejvíce by o něm asi mohla říci tady Cher," vysypala ze sebe Tara a svatouškovsky se na ni usmála.
"Nevím co bych o něm mohla říci. Je to prostě učitel."
"Ale nevykládej. Je tu první den a ty už jsi s ním chtěla mluvit po vyučování," nedala se Tara a Cher si všimla, že je všichni zvědavě pozorují.
"Měla jsem prostě otázečku k učivu," snažila se z toho vykroutit. "Nezapomínejte, že jsem tu nová, chtěla jsem vědět, jaké má jako učitel nároky," dodala, když se zdálo, že jí moc nevěří. Nakonec to asi přijali, protože se k tomu už nevraceli.

"Nechcete se jít na chvíli projít po pozemcích?" zeptala se z ničeho nic Tara. "Jsme tu chvíli, ale už potřebuji na vzduch."
"Jasně," přitakali všichni a vydali se pro hábity do pokoje. Za dvě minuty už stáli všichni ve společence a následně se vydali ven.
Asi hodinu se brouzdali po pozemcích, když si všimli ředitele, jak míří jejich směrem. Cher se okamžitě rozbušilo srdce, cítila, že je něco špatně.
"Slečno Drewová, mohl bych s vámi mluvit?" zeptal se a Cher si hned všimla, že se neusmívá.
"Jistě profesore."
"Pojďte prosím za mnou, půjdeme do ředitelny." Cher přikývla a vydala se za ředitelem do hradu. Ještě stihla hodit vyděšený pohled na přátelé.
"Prosím posaďte se," vyzval ji Brumbál, sotva se objevili v ředitelně.
"Profesore prosím, o co jde?" zašeptala, když Brumbál dlouho mlčel.
"Není pro mě lehké vám to říci," pronesl a na chvíli se zase odmlčel, "jde o to, že před pár hodinami bylo napadeno ministerstvo kouzel."
Cher ztuhla. Její rodiče!!
"Profesore??" zašeptala a srdce se jí stahovalo strachem.
"Nebudu vám lhát slečno, vaši rodiče jsou na tom velmi špatně. Zhruba před hodinou je převezli ke sv.Mungovi, od té doby o nich nemám zprávy," pronesl Brumbál a starostlivě ji pozoroval.
Cher seděla v křesle a snažila se vstřebat, co jí Brumbál právě řekl. ,To nemůže být pravda,' zoufala v duchu. ,Ne, prosím.'
"Promiňte," zašeptala a vyběhla z ředitelny. Po tváři jí stékaly slzy a Cher se je nesnažila zastavit.
Proběhla celým hradem, až stanula před dveřmi do učebny OPČM. Bez klepání vtrhla dovnitř a na chvíli se zarazila. V učebně byly dvě postavy. Cher se rozhodla tomu nevěnovat pozornost a rozběhla se k profesorovi na obranu.
"Cher?" pronesl Sam, když se objevila ve dveřích. Vyděsilo ho, že měla v očích slzy a teď se mu zhroutila do náručí a na plno se rozbrečela.
"Máma…. táta…. útok.. na… ministerstvo," dostala ze sebe mezi vzlyky, ale Sam to vůbec nechápal.
"Cher, zlato co se stalo?" zeptal se vyděšeně. Ale ona nebyla schopna mluvit.
"Severusi," otočil se na profesora, který stál opodál a přihlížel tomu. "Nemáte lektvar na uklidnění?" zeptal se a sledoval, jak si Snape mávnutím hůlky lektvar přivolal. Beze slova ho podal Samovi.
"Cher, vypij to!" pronesl Sma a přitiskl ji flakonek k ústům.
Když se trochu uklidnila, opřel ji o svůj stůl a starostlivě ji pozoroval. "Co se stalo?" zeptal se po chvíli ticha.
"Máma s tátou.. útok na ministerstvo.. jsou v nemocnici," dostala ze sebe s obtížemi.
,,Co? co je s mámou?" zeptal se vyděšeně Sam. "A co Hugo? Tvůj otec?"
"Nevím, Brumbál říkal, že jsou u Munga, ale že o nich nic neví," zašeptala bezradně a zadívala se na bratra.
"Same, já o ně nechci přijít. Vždyť máma o tobě ani neví," zašeptala a znovu jí z očí začaly stékat slzy.
"Pšš, to bude v pořádku. Teď musíš být silná. Určitě budou oba v pořádku," zamumlal Sam a znovu k sobě Cher přivinul.
"Mám hrozný strach."
"Pojď, půjdeme do ředitelny a použijeme jeho krb. Jistě mu to nebude vadit a co s nimi je, zjistíme jedině u Munga," pronesl rozhodně a trochu Cher podepřel. Pak se teprve vydali ven z učebny.
"Severusi," otočil se ve dveřích Sam, "Přijdu pak za tebou a dořešíme to," zamumlal a byl pryč. Nechal za sebou jen zmateného profesora lektvarů.


4.kapitolka

27.kapitolka

4. dubna 2009 v 20:35 | Schali |  Harry a nová rodina
** Tak další kapitolka, snad se bude líbit
Vaše Schali


----
za beta-read děkuji Lianell

***

Sotva se objevili u nich v pokoji, vydal se Harry do skříně, kde měl ukryté zrcátko. Toby se zatím usadil na Harryho postel a za nedlouho se k němu Harry přidal.
,,Siriusi?" zašeptal a zadíval se na zrcátko.
,,Harry?? Toby? rád vás vidím," objevil se v zrcátku Siriusův obličej a usmíval se na ně.
,,Sirie, ahoj," pozdravili ho oba a rovněž se na něho usmáli.
,,Tak jak se vám líbil dárek? Předpokládám, že jsi druhý dal Tobymu, že?" zeptal se a oba si je měřil s jiskřičkami v očích.
Kluci na to nic neřekli, jen oba zvedli ruku a ukázali mu své náramky.
,,Sirie, díky," zamumlal Harry. ,,Je to skvělej dárek."
,,Já taky děkuji Harry, ta myslánka od tebe je krásná a hodí se mi," pronesl tajemně.
,,Jsem rád, že se ti líbí."
,,A co jinak? Jak si užíváš Vánoce u Snapea?"
,,Celkem to jde."
,,Už…?" zašeptal a nenápadně se podíval na Tobyho.
,,Jo Sirie, už to ví. On i jeho máma."
,,A co? Jak jsi to vzal Toby? A co tvoje máma?"
,,No máma to vzala celkem dobře. Mě to řekli až později," pronesl Toby, ,,Ale jsem rád, že mám bráchu a že je to Harry."
,,Tak to jsem rád. Ani nevíš, jak se Harry bál tvé reakce," pronesl Sirius a usmál se na Harryho.
,,Taky jsem rád, že to tak dopadlo," usmál se Harry.
,,A co jinak, kdy se vracíte do školy?"
,,Myslím, že táta říkal, že 2. ledna," řekl Toby.
,,Tak to si to ještě užijete. Máte ještě devět dní volna," zasmál se Sírius.
,,Jo, to bude super."
,,A co ty Sírie? Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Harry.
,,Jasně, hele kmotřenče, nepřeháníš to trochu s tou starostlivostí? Neměl bych se spíše starat já o tebe?"
,,Jak se to vezme," zasmál se Harry.
,,A co Snape, jak s ním vycházíš?" změnil Sirius téma.
,,Dá se říci, že jo. Od té doby, co to ví se snaží mě neurážet, ale nevím jak to bude, až se vrátíme do školy. Nejspíše opět bude profesor lektvarů, který mě nemůže vystát," zamumlal Harry a snažil se, aby jeho hlas nezněl tak smutně, jak se cítil. Vlastně ani pořádně nevěděl, co chce. Netoužil po tom, aby se Snape ze dne na den začal chovat jako otec. Ale rád by ho lépe poznal. Trochu se s ním sblížil. Vždyť on o vlastním otci skoro nic neví. Jaké má záliby? Co rád dělá? Co rád čte? Jaká je jeho oblíbená barva či jídlo? Jediné, co o něm věděl bylo, že má rád lektvary.
,,Harry, myslím, že to nebude tak zlé," snažil se ho povzbudit Sirius.
,,Jasně, Sirius má pravdu. Táta se k tobě bude chovat hezky, uvidíš."
,,Tak jo, když myslíte," kapituloval Harry a po chvíli se opět usmál.
,,Toby, mohl bych na okamžik mluvit s Harrym o samotě?" pronesl najednou vážně Sirius a zadíval se na mladšího z bratrů.
,,Jistě," pronesl trochu zklamaně, že ho tam nechtějí.
,,Jenom minutku," zašeptal Sirius a povzbudivě se na něho usmál.
Počkal, dokud nezaslechl zavření dveří a zadíval se na Harryho.
,,Je pryč?" zeptal se pro jistotu.
,,Hm," zamumlal Harry a napjatě čekal, co mu chce Sirius tak důležitého.
,,Harry, dnes ráno mi přišel dopis od Brumbála."
,,A jé," zašeptal Harry. Věděl, že to nebude nic dobrého.
,,To je výstižné."
,,Tak o co jde? Už to vyklop, Sírie."
,,Zhruba před třemi dny přišel Brumbálovi dopis z ministerstva. Nastal menší problém. Ministr Kornelius Popletal, ten starý dědek, tě chce do opatrovnictví."
,,COŽE???" vykřikl Harry a napřímil se na posteli. ,,Sirie, řekni, že je to vtip, prosím."
,,Není. Chce si pojistit, že bude další rok opět zvolen ministrem a kdyby vychovával chlapce, který zůstal naživu, měl by to pojištěné. A navíc, Brumbál si myslí, že tě chce dostat z jeho vlivu. Pro Popletala je Brumbál starý senilní dědek. Nikdo nevěří, že by se Voldemort vrátil a navíc ministerstvo odmítá připustit, že by jeho zkáza byla v tvých rukou."
,,Sirie, to se nemůže stát," zašeptal Harry a cítil se najednou hrozně špatně. Proč se to děje všechno jemu? To nemůže mít alespoň chvíli klid?
,,Dá se tomu ještě zabránit?" zeptal se po chvíli.
,,Podle Brumbála je jediná možnost, že by tě Snape uznal za syna. Já, jelikož jsem hledaný vrah, nepřipadám v úvahu."
,,Jenže to nejde. Snape to nikdy nedovolí a já si navíc nejsem jist, že bych to chtěl. Sakra Sírie, vždyť já ho ani pořádně neznám!"
,,Já vím Harry a ani nevíš, jak je mi to líto. Ale jiná možnost není. Buď Popletal nebo Snape."
,,A co někdo jiný? Třeba Weasleyovi?"
,,Harry tak lehké to není. Weasleyovi mají už dost dětí, ale jak znám Molly, jistě by tě vzala mezi ně. Problém je v tom, že mezi Weasleovými a Popletalem by vyhrál Popletal. Je ministr. Jediná možnost a naděje je Snape. Je tvůj biologický otec, a tak by mu mohl dát soud přednost, jenže ani to není jisté."
Harry myslel, že se rozbrečí. Tohle přeci není možné.
,,Promiň, že jsem ti to řekl dnes. Vím, že jsem ti tím zkazil Vánoce, ale je lepší, když to budeš vědět co nejdříve a rozmyslíš si, co dělat. Podle Brumbála jste předvoláni před Starostolec už 10. ledna. Popletal zřejmě na nic nečeká."
,,Co mám dělat?" zašeptal sklesle a z očí mu stekla jedna jediná slza. Dalším už to nedovolil.
,,Musíš se rozmyslet. Můžu ti jen říci svůj názor a to je, že Snape je ta lepší možnost. A musíš uznat, že ode mě to zní divně."
,,To jo. Musím mluvit s Brumbálem," řekl po chvíli rozhodně Harry. ,,Potřebuji vědět všechno, co ví on. Zatím Ahoj."
,,Ahoj Harry a dávej na sebe pozor. Potom se ozvi," pronesl, naposledy se usmál a zmizel.
Harry schoval zrcátko a vydal se po schodech do obývacího pokoje.
,,Harry? V pořádku?" zeptal se Toby, když si ho všiml.
,,Ani ne," zamumlal, nebylo proč jim lhát. Ani nechtěl.
,,Profesore, potřeboval bych do Bradavic. Musím mluvit s profesorem Brumbálem!"
,,Co se stalo? Co ti Black řekl?" zeptal se starostlivě Severus.
,,Prosím, musím mluvit s ředitelem," zašeptal Harry a věděl, že pokud se ho budou ještě chvíli ptát, tak se rozbrečí. ,Prosím," zašeptal znovu. Severus se na něho upřeně díval.
,,Řekni mi to, a pak se rozmyslíme, jestli je tak nutné rušit ho ve Štědrý den."
,,Teď vám nemíním nic vysvětlovat!" vyštěkl Harry a tím rozhodil všechny přítomné. ,,Prostě potřebuji za Brumbálem, musím vědět jestli je to pravda!!"
,,Severusi," promluvila do ticha místnosti Sam, ,,myslím, že bys tam měl Harryho dopravit. Pokud by nám to chtěl říci, tak by to udělal."
,,Fajn," řekl ledovým hlasem Snape. Mávnul hůlkou a oheň v krbu se uhasil. Natáhl ruku ke květináči na římse a následně ruku s květináčem natáhl k Harrymu.Ten popošel blíže a nabral si letax.
,,Děkuji, zůstaňte prosím tady. Musím s ním mluvit o samotě!" vyhrkl a vstoupil do krbu.
,,Ředitelna Aluse Brumbála, Bradavice!" vykřikl zřetelně a pohltily ho zelené plameny.
Najednou se objevil v ředitelně a k jeho štěstí v křesle seděl Brumbál.
,,Harry? Děje se něco?" zeptal se starostlivě a zadíval se na něho.
,,Jo! Právě jsem mluvil se Síriem, můžete mi říci, co je pravdy na tom, že mě chce Popletal do opatrovnictví?!?!" vykřikl na celou ředitelnu.
,,Cože???" ozvalo se za ním a když se Harry otočil, koukal se do černých očí. Do očí svého otce.