Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Únor 2009

24.Kapitolka

24. února 2009 v 19:05 | Schali |  Harry a nová rodina
** Tak přidávám slíbenou kapitolku . Snad se vám bude líbit. původně jsem měla trochu jiný děj, ale podle těch vaších komentářů mi to nedalo a musela jsem to změnit
Snad se vám to bude líbit
Vaše Schali
PS: Uvítám komentáře...



---
za beta-read děkuji Lianell

***

*** Chroptící chýše ***
Když se Harry ráno probudil, cítil se dost pod psa. Žaludek měl sevřený a bolela ho hlava, o zádech radši nemluvě. Vstal z kanape kam večer, vlastně dnes ráno, ulehl a vydal se znovu zapálit v krbu. Přeci jen byl prosinec a dům nebyl vůbec zateplený. V některých místech bylo vidět i ven.
Cítil, že je značně podchlazený, zapálit v krbu mu trvalo skoro půl hodiny a už to chtěl i vzdát, ale nakonec se objevil plamínek jeho naděje.
Usadil se zpět na kanape a zahleděl se do ohně.
Myšlenkami se toulal u svého otce a bratra.

*** U Snapů ****
Toby část odpoledne strávil ve svém pokoji, ale nakonec se rozhodl vydat do jídelny. Sice byl Štědrý den, ale na jeho náladě to ničemu nepomohlo. Cítil se pod psa.
,,Co je Toby?" zeptala se starostlivě mamka.
,,Nic, pořád musím myslel na Harryho. Kde může být?"
,,To nevím Toby, ale určitě je v bezpečí," zamumlala povzbudivě jeho matka.
,,Přeci se nemohl jen tak vypařit," začal se vztekat Toby. ,,Kam mohl jít? Třeba je u Weasleyových, ale ti jeli do Rumunska," zamumlal když si to uvědomil. ,,Přece musí být nějaké místo, kam se mohl schovat, kde se cítí v bezpečí," přemítal nahlas a Sam se Severusem na něho mlčky koukali. ,,Kdyby tu tak nechal to zrcátko, mohli jsme se zeptat Siriuse," zamumlal sklesle a opřel si hlavu o stůl.
,,Jasně Black," vykřikl Severus a vstal od stolu. ,,Asi vím kde je," dodal a popadl plášť. Než se stačili Toby nebo Sam na něco zeptat, přemístil se pryč.
,,Snad ho najde."
,,Určitě Toby. Dáme si čaj, co ty na to?" usmála se na něho matka a vstala.

*** Chroptící chýše ***
Harry už opět ležel na kanapi a třásl se zimou. Teď litoval, že od nich odešel. Ale to jsem tam měl zůstat? ptal se sám sebe. Slyšel jsem jasně, jak říká, že mě nenávidí. To jsem s ním měl další den zasednout ke stolu? To bych rozhodně nezvládl!
Fakt skvělý Štědrý den, pronesl v duchu jízlivě
Najednou zavrzala podlaha a Harry vyskočil s hůlkou připravenou. Jenže měl tak zkřehlé prsty, že mu vypadla z rukou.
,,Sakra," zaklel a sehnul se pro ni. Když se opět postavil, koukal do černých očí. Do očí svého otce.
,,Harry," zašeptal Severus a vydal se k němu.
,,Pane profesore? Co tu děláte?" zeptal se Harry a aniž si to uvědomil, začal lehce couvat.
,,Všude jsem tě hledal," pronesl Severus, jako by to všechno vysvětlovalo. ,,Proč jsi odcházel?"
,,Nemohl jsem u vás už zůstat," pronesl a otočil se zpět ke krbu.
,,Harry, vrať se domů," zašeptal prosebně, až se na něho Harry nevěřícně podíval.
,,Já nemám domov," pronesl ledově. ,,Jediný domov, který jsem kdy měl byly Bradavice," dodal.
,,Harry pojď, je tu strašná zima a tvůj bratr se o tebe bojí."
Harry cítil, jak mu po tváři tečou slzy.
,,Vyřiďte Tobymu, že jsem v pořádku. Jak jste mě tu vůbec našel?"
,,Díky Tobymu. Řekl, že kdybychom měli to tvoje zrcátko mohli bychom se zeptat Blacka a já si uvědomil, kde bys mohl být," vysvětlil mu Sev a postoupil blíže k němu
,,Aha. Nevěděl jsem kam jinam jít. Tady se mi změnil celý život," zašeptal a utřel si slzy.
,,Harry, pojď domů. Jsi celý zkřehlý, musí ti být hrozná zima."
,,Neříkejte, že máte o mě starost," vpálil mu Harry, až na něho zůstal Severus nechápavě koukat.
,,Jistěže mám o tebe starost. Jsi přece můj syn!"
,,Možná podle krve, ale nezapomeňte na to, jak mě nenávidíte," pronesl jeho slova a Severusovi přeběhl mráz po zádech. Takže tohle slyšel, došlo mu, když si ty slova vybavil. U Merlina, že já radši nemlčel!!
,,Harry," začal opatrně. ,,To, co jsi včera slyšel, já to tak nemyslel."
,,Jistě," pronesl jízlivě. ,,Ale víte co bylo nejhorší?" zeptal se a otočil se na něho. Severus se zhrozil, když uviděl jeho oči zarudlé od pláče. ,,Když jste mi potvrdil moje obavy. Myslel jsem si, že mě nenávidíte, všichni se mi to snažili vymlouvat a já jim nakonec uvěřil. Když jsem slyšel vaše slova, došlo mi, že jsem měl pravdu. Nejde jen o tu nenávist k mému otci, ale vy nenávidíte přímo mě!" ukončil proslov a znovu se otočil. Ani si neuvědomil, že Jamese Pottera opět nazval svým otcem, ale Severusovi to neuniklo.
,,Harry tohle neříkej," zašeptal Severus a přešel k němu. Vzal ho za ramena a přes jeho usilovném protesty ho objal. ,,Není to tak, že bych tě nenáviděl, jen jsem neměl šanci tě poznat. Zabraňovala mi v tom ta tvoje podoba s Jamesem a vědomí, že je tvůj otec. Neodsuzuj mě za něco, co jsem řekl. Prosím tě, dej mi šanci se s tebou víc poznat, poznat tě jako syna," dodal a pevně si k sobě Harryho přitiskl. Cítil, jak jim otřásají vzlyky. Severus ho zabalil do svého pláště a Harry se k němu víc přitulil.
,,Půjdeme domů?" zeptal se svého syna a odpovědí mu bylo lehké přikývnutí.
Trochu se pousmál a přemístil se.
Objevili se v obýváku a Harry se odlepil od svého otce. Ten se na něho upřeně zadíval a najednou vytáhl hůlku.
,,Máš zarudlé oči od pláče," zamumlal nějaké kouzlo a jeho obličej nabral známou barvu. ,,Takhle je to lepší. Alespoň se tě Toby se Sam hned neleknou," řekl a usmál se na něho.
,,Tak pojď, nejspíše budou v kuchyni," řekl a vydal se napřed, Harry mu šel v patách.
,,Tati, tak co, našel jsi ho?" ,,Tak co Severusi?" zazněly naráz dvě otázky a Severus se jen usmál. Když ustoupil stranou, tak Toby vykřikl radostí.
,,Harry!" a rozběhl se (bratrovi) Harrymu do náručí.
,,Toby," zašeptal a pevně ho objal.
,,Mel jsem o tebe strach! Slíbil jsi mi, že až se rozhodneš zase zmizet řekneš mi kam!"
,,Ale to platilo jen v Bradavicích, bratříčku," řekl Harry s úsměvem a ani si pořádně neuvědomil, co to vlastně řekl. Dokud nezaslechl zalapání po dechu a Toby se od něho neodtrhl.
,,Jak jsi mi to řekl?" zeptal se a upřeně se na něho zadíval.
,,Toby?" zkusil Harry, ale tušil, že to neprojde.
,,Ne, řekl jsi mi bratříčku."
,,Promiň," zamumlal Harry. ,,Nevěděl jsem, že by ti to vadilo. Jsi jako můj bratr," pronesl nakonec. Sice mu neřekl úplně pravdu, ale v podstatě ani moc nelhal.
,,Harry," zašeptal Toby a znovu ho objal. Harry na chvíli zavřel oči, ale když je otevřel, setkal se s pohledem svého otce a jeho manželky. K jeho překvapení se oba usmívali.
,,Toby, musíme ti něco říct," pronesl Snape a tím zrušil objímající chvilku.
,,A co?" zeptal se zvědavě Toby. Harry se na Snapea jen vyjeveně podíval. Když viděl výraz v jeho očích, došlo mu co chce Tobymu říci.
,,Pane profesore…" začal, ale Sev ho přerušil.
,,Ne Harry, prostě mu to řekneme. Je jediný, kdo to zatím neví a to je vůči němu nefér, nemyslíš?"
,,Ano, ale.."
,,Dost. Sedněte si," přikázal Snape a nikdo se neodvážil odporovat.
,,Tak o co jde?" zeptal se zvědavě Toby. To prohlášení, že je jediný, kdo to neví se mu moc nelíbilo.
,,Jde o to, že tady Harry je opravdu tvůj bratr," řekl na rovinu Severus a sledoval výraz svého mladšího syna.
,,To myslíš vážně?" zeptal se nevěřícně a Harrymu se udělalo špatně. Teď mě zavrhne, bude mě nenávidět za to, že jsem mu lhal..
,,Ano myslím."
,,Proč jsi mi to neřekl?" zeptal se Toby Harryho, teď už s vědomím, že je to jeho bratr.
,,Promiň Toby. Vím, že jsem ti to měl říci, ale nevěděl jsem jak," řekl smutně a podíval se stranou.
,,Jak dlouho to víš?" zeptal se otce.
,,Jeden den," odpověděl upřímně.
Harry seděl v kuchyni, kde se najednou utvořilo neskutečné ticho. Neměl jsem se sem vracet! Nikdy. Akorát jsem všem zkazil Vánoce!honilo se Harrymu hlavou. Najednou ho popadla taková zimnice, že se roztřásl po celém těle, nemohl to prostě zastavit.
,,Harry, co je?" zeptal se ho vyděšeně bratr.
,,Nic, je mi fajn," snažil se dostat přes drkotající zuby.
,,Musí hned pod teplou vodu. Je úplně promrzlý," vyštěkl Severus a vstal. Přešel k Harrymu, kterého vzal následně do náručí a zamířil s ním do koupelny v prvním patře.
Pustil teplou vodu a začal napouštět vanu. Pomohl Harrymu sundat oblečení a za chvíli už Harry ležel v teplé vodě.
,,Zůstaň ležet, skočím ti pro lektvar, ať z toho ještě nejsi nemocný," pronesl a vyšel ven. Opravdu jsem v jeho hlase slyšel osten strachu? přemýšlel, zatímco se pomalu zahříval. Ovšem stále se třásl po celém těle. Ne to je blbost, Snape o mě přeci nemá strach.Ta zima mi už leze na mozek!usoudil nakonec a ponořil se do vody až po hlavu. Chvíli byl pod vodou a když se vynořil, stál v místnosti opět jeho otec.
,,Už jsem myslel, že se ti něco stalo. Na tohle vypij!" přikázal a podal mu lahvičku s lektvarem. Konečně se Harry přestal třást, takže nehrozilo, že by ji vylil.
,,Děkuji," zašeptal, když mu lahvičku vracel. Severus jen přikývl a odešel z místnosti.
Asi po deseti minutách byl zpět i s Harryho věcmi. Nesl mu čisté kalhoty s trikem a svetr, který dostal loni od paní Weasleyové k Vánocům.
Harry tedy vylezl z vany a oblékl se. Když vyšel ven, zjistil, že na něho otec čeká.
,,Jak je?"
,,Už lépe, děkuji."
,,Přestaň pořád děkovat! Pojď dolů, Sam udělala horké kakao," řekl a spolu se synem se vydal po schodech dolů.


Chat

24. února 2009 v 18:48 | Schali |  VOLNÁ DISKUZE :)

↑ chat jen pro Vás

Návštěvní kniha

24. února 2009 v 18:36 | Schali |  VOLNÁ DISKUZE :)

↑ sem můžete chodit debatovat o mých stránkých, Severusovi či všelijakých povídkách
Vaše Schali

menší dodatek..

22. února 2009 v 21:31 | Schali |  Zprávičky-novinky...
Ahojky,
takže k těm mým překlepům v povídce Harry a nová rodina: píši povídku ve wordu,abych se vyvarovala některým chybám, ale word mi pro změnu opravuje některá jména. Někdy si toho nevšimlu a tak místo Hagrid je Hibrid, Snapa je Knapa, Harry je Hanry... snažím se to hned opravovat, ale když mě popadne psaní tak to zapomenu hlídat..
Co nejdříve si všechny kapitolky přečtu znovu a chyby a překlepy opravím..
Vaše Schali
Ps: děkuji za upozoznění


↓ info v komentářích....

23.kapitolka

21. února 2009 v 21:50 | Schali |  Harry a nová rodina
POZOR!!!!
přidávám další kapitolku , snad se vám bude líbit. Vím, že mi to hodně dloho trvalo, ale škola má přednost... Mám napsanou ještě jednu a půl kapitolky, takže po menších úpravách přibudou další..
Pište komentáře, ať vím, jak se vám kapitolka líbí..
Vaše Schali


---

za beta- read děkuji Lianell

***

Když se kluci vrátili domů, Sam zrovna dodělávala oběd. Po jídle se šli nachystat a po půl hodince vyrazili do města koupit stromeček.
Harry se držel v blízkosti Tobyho a co nejdále od Snapea. Vůbec se mu nelíbilo, jak ho celou dobu pozoroval.
Nakonec vybrali stromeček, který se všem líbil a když dorazili domů, pustili se hned do jeho zdobení. Harry se za celý den na Severuse skoro nepodíval a už vůbec s ním nepromluvil.
Musí se nejdříve vyrovnat s tím, že Snape ví pravdu a pak s ním může o něčem mluvit.

Byl něco po půlnoci, když se Harry objevil na chodbě. Dlouho si s Tobym povídali v podstatě o ničem, a když jeho malý bráška ( který o tom zatím nemá tušení) prohlásil, že jde spát Harry se jen usmál.
,,Ještě si skočím pro něco k pití," pronesl Harry a nechal Tobyho v pokoji samotného.
Teď scházel ze schodů v domnění, že už v domě všichni spí, ale když viděl, že se v kuchyni svítí, zjistil že se mýlil.
Harry sešel na poslední schod, když ho zastavil hlas z kuchyně.
,,Co po mě chceš? Celý jeho život jsem ho nenáviděl a teď se mám k němu chovat jako otec? Vždyť to nejde," zaslechl svého otce a doslova ztuhl na místě.
,,Severusi, je to tvůj syn," namítla Samantha.
,,Jasně, možná pokrevně. Od té doby, co nastoupil na školu byl jen arogantní tupec jako James. Jak mám vědět, že je jiný? Ani ho neznám!"
Harry stál na schodech a po tváři mu tekla jedna slza za druhou. Sám se za to nenáviděl, ale nedokázal je zadržet, tolik ho zraňovaly jeho slova. Už dál nevydržel a vydal se po schodech nahoru. Když došel do ,,svého" pokoje, s klidem zjistil, že Toby již spí.
Díky bohu, pomyslel si a zhroutil se na postel. Co jsem si myslel? Že když zjistí pravdu, tak mě začne brát jako syna? Má pravdu, celý život mě nesnášel a zjištění, že mám jeho krev na tom přeci nic nezmění, trápil se v duchu.
Ještě několik minut seděl na posteli a pozoroval spícího Tobyho. Nakonec si otřel slzy a vstal. Rozhlédl se po místnosti a následně se sklonil pod postel, kde měl schovaný kufr.

,,Ahoj," pozdravil Toby své rodiče, když se objevil v kuchyni.
,,Ahoj," usmáli se na něho oba dva a Sam začala před syna chystat snídani.
,,Kde je Harry?" zeptal se jako by nic Toby svého otce.
,,Jak to myslíš?" zeptal se nechápavě a upřeně se na něho zahleděl.
,,Tak jak to říkám. V pokoji není. Už je venku?" vyptával se dál a s klidem se pustil do nachystaného chleba s medem.
,,Jak to myslíš, že v pokoji není? Tak kde je?" zeptala se jeho matka, která si přisedla ke stolu.
,,Počkej, Harry ještě nepřišel dolů?" zeptal se zmateně Toby.
,,Ne," zaznělo v odpověď duo.
,,Jdu se po něm podívat," pronesl Toby a vyběhl znovu do patra.
,,Harry?" vpadl do pokoje, ale ten byl stále prázdný. Rozhlédl se, když mu pohled padl na lístek na Harryho posteli. Zmateně se k němu vydal.
Kdyby teď někdo viděl Tobyho, mohl by pozorovat, jak jeho tvář postupně bledne.
Když dočetl, vyskočil z postele, na kterou si před okamžikem sedl a rozběhl se do kuchyně.
,,Harry tu není," oznámil rodičů.
,,Cože?" vyštěkl Severus a začal vstávat.
,,Nechal v pokoji dopis," zamumlal Toby a podal ho otci. Ten si ho převzal a se zmateným výrazem se pustil do čtení.

Milý Toby, neměj o mě strach, jsem v pořádku.
Potřebuji být chvíli sám, musím přemýšlet.
Vyřiď rodičům mé díky za to, že jsem u vás mohl být,
ale byla to chyba. Nikdy jsem k vám neměl jezdit.
Opravdu jsem v pořádku, uvidíme se ve škole.
Sbohem Harry

Severus si lístek přečetl dvakrát a následně ho podal manželce.
,,Jak mohl odejít?" zašeptala zmateně, když dopis dočetla.
,,To nevím, včera jsme si dlouho povídali a nezdálo se mi, že by chtěl odejít. Byl v pohodě," pronesl smutně Toby a opět si sedl ke stolu.
,,O čem jste mluvili?" zeptal se Severus a snažil se, aby jeho hlas zněl klidně. Sakra, kam ten Potter mohl jít? A proč vůbec odcházel?přemítal v duchu.
,,O ničem důležitým. Mluvili jsme převážně o škole. Nevím, co se mohlo stát. Když odcházel z pokoje usmíval se."
,,Jak to myslíš, odcházel z pokoje?" zeptala se Sam.
,,No šel si pro něco k pití. Už ani nevím, kdy se vrátil do pokoje, já totiž okamžitě usnul."
,,Kdy šel dolů?" zeptal se tiše Severus a začínal blednout.
,,Já nevím, mohlo být něco kolem půlnoci," řekl jako by nic Toby a všiml si, jak jeho máma vrhla zděšený pohled po otci. ,,Co se stalo?" zeptal se zděšeně.
,,Myslím, že Harry slyšel něco, co neměl," pronesl po chvíli ticha Severus. ,,Musím ho najít," pronesl rozhodně a vstal od stolu.
,,Co slyšel?" zeptal se zvědavě Toby a rovněž vstal.
,,To je teď jedno. Musím ho najít, než udělá nějakou pitomost," pronesl jeho otec, popadl plášť a následně se přemístil pryč.
,,Mami?" promluvil Toby a otočil se na matku.
,,Toby, nejsem ta, co by ti to měla říkat. Počkej až se vrátí Severus s Harrym a společně ti to povíme," pronesla a vstala.

Severus se vrátil až odpoledne a sám.
,,Tak co?" pronesla vyděšeně Samantha, sotva spatřila muže ve dveřích.
,,Nic, nikde jsem ho nenašel. Byl jsem v Bradavicích, Kvikálkově, u Děravého kotle, v Doupěti, dokonce i v Rumunsku, když jsem zjistil, že Weasleyovi nejsou doma, ale nikde není," pronesl zničeně a sesunul se do křesla.
,,Co myslíš, že všechno slyšel?" zeptal se po chvíli manželky.
,,Nevím, ale myslím, že to muselo být něco, co ho moc nepotěšilo."
,,Mám o něho strach, Sam," zašeptal Severus a zahleděl se na manželku.
,,Neboj se, Harry se o sebe dokáže postarat," povzbudila manžela a objala ho.

** Harry **
Harry vyšel ze Snapeova domu a mávnutím hůlky si přivolal Záchranný autobus. Poté, co vylezl Stan Silnička a odbyl si svůj naučený proslov mohl Harry nastoupit.
,,Tak kam to bude?" zeptal se Stan
,,Do Prasinek," zamumlal Harry. Zaplatil mu a posadil se k oknu. Celou cestu zíral ven a myšlenkami se toulal u svého otce. Asi po půlhodině mu Stan oznámil, že jsou na místě.
Když Harry vystoupil z autobusu, ocitl se před Medovým rájem. Vzal si kufr a vydal se na druhou stranu, směrem od Bradavic.
Naštěstí bylo už k druhé hodině, takže nikoho nepotkal cestou ke svému úkrytu.
Když se rozhodl, že odejde z toho domu musel chvíli přemýšlet, kam se vydá. Nakonec ho napadlo jedno velice bezpečné místo. Chroptící chýše.
Tam nikdo nechodí, pro všechny je to prokletý dům, takže nehrozilo, že by ho tam někdo našel. Harry se dostal do domu a zamířil do pokoje, kde tenkrát spatřil poprvé Siriuse. Při té vzpomínce se musel usmát. Tenkrát ho málem zabil, naštěstí přišel Remus a společně se Siriem mu řekli celou pravdu.
Když došel do pokoje, tak se rozhlédl. V koutě u krbu bylo kanape, na kterém tenkrát seděl Ron. Na druhé straně postel s nebesy a mezi nimi byl klavír. Harry odložil kufr a vydal se ke krbu. Upřímně ho udivilo, že zde bylo dřevo, ale pak mu došlo, kdo ho tam musel dát.
,,Díky Sirie," zašeptal a po chvíli už v krbu vesele plápolal oheň.
Jasně, vloni se tu Siriusschovával. přemítal a posadil se na kanape. Ještě dlouho koukal do ohně, ale nakonec se natáhl a usnul.


upozornění...

15. února 2009 v 21:07 | Schali |  Zprávičky-novinky...
Zdravím, vím, že čekáte na další kapitolku u povídky Harry a nová rodina, ale budete si nejspíše muset ještě chvíli počkat. Mám hodně učení,ale snad se mi podaří do neděle 22.2 nějakou přidat. Pokusím se, abych vás tak dlouho nenapínala..
Vaše Schali

Kapitolka 2-Bradavice

10. února 2009 v 17:20 | Schali |  Na přání- Esperanzy :)
za beta read děkuji Lianell
--
Když se Cher s ostatními dostali z vlaku, zamířili společně ven z nástupiště.
"Ty kočáry nikdo neřídí?" zeptala se, když se dostali k velkým černým kočárům ve kterých ovšem nebyl nikdo zapřažen.
"Ale jo řídí," usmála se Tara. "Testrálové, říká ti to něco?"
"Jo," zamumlala. O Testrálech bylo známo jedno, vidí je jen ten, kdo viděl někoho zemřít.
Když se všichni její noví přátelé usídlili v kočáru, ten se následně rozjel vstříc Charlotinýmu novému životu.
"To jsou Bradavice?" zeptala se, když spatřila velký starobylý hrad.
"Ano, jsou nádherné, že?" usmála se Leona, která seděla naproti ní. Cher jen přikývla a prohlížela si mlčky hrad. Byl opravdu nádherný. Vypadal velice rozlehlý, ty věžičky na střeše a to jak byl v noci nasvícen, na ni působilo naprosto kouzelně.
Když se dostali až k hradu, kočáry začaly zpomalovat, až úplně zastavily. Cher s ostatními vystoupila a vydala se do hradu.
"Slečna Drewová?" zaznělo halou sotva se objevili ve dveřích.
"Ano," přihlásila se Cher a pohledem hledala toho, co ji volal.
"Dobrý den," objevila se u nich čarodějka se špičatým kloboukem na hlavě.
"Dobrý den profesorko McGonagalová," pozdravili ostatní a vydali se do Velké síně.
"Pojďte za mnou slečno," ozvala se znovu profesorka, a tak ji Cher následovala.
Když jí šla v patách rozhlížela se po hradě a musela uznat, že je opravdu kouzelný. Nakonec ji profesorka zavedla do dveří, které byly za rohem.
Když vstoupily do místnosti rychle ji Cher zhodnotila pohledem. Nebyl v ní žádný nábytek krom krbu u kterého někdo stál.
"Pane řediteli?" promluvila profesorka McGonagalová a když se oslovený muž otočil, mohla si ho Cher pořádně prohlédnout. Na sobě měl světle modrý hábit, bílé vousy a vlasy. Jeho bleděmodré oči měl schované za půlměsíčkovými brýlemi.
"Děkuji paní profesorko," usmál se muž na McGonagalovou a ta odešla.
"Dobrý den slečno Drewová, jsem profesor Brumbál, zdejší ředitel," představil se muž a podal jí ruku. Cher se na něho usmála a s nabízenou rukou mu lehce zatřásla.
"Vítám vás v Bradavicích."
"Děkuji pane profesore."
"Takže, slečno," spustil Brumbál. "Zanedlouho začnou přicházet prvňáci a začne zařazování. Nebylo by dobré, kdybychom vás zařadili před celou školou, jak je zvykem, a tak to uděláme tady. Po zařazení do koleje si přisednete k příslušnému stolu, který vám ukáži. O škole a školním řádu si pak promluvíme zítra. Souhlasíte?" pronesl, stále s úsměvem, Brumbál
"Jistě pane profesore."
Brumbál pokýval hlavou a přešel ke stoličce, která stála v rohu dveří do sousední místnosti. Na ní byl nějaký starý klobouk, který vzal a vydal se zpět k Cher.
"Toto je Moudrý klobouk. Nasaďte si ho na hlavu a on nám řekne do které koleje půjdete," pronesl Brumbál a klobouk jí podal.
Cher si ho opatrně nasadila a v hlavě se jí ozval neznámý hlas.
"Hmm, tady to bude těžké. Máš statečné srdce. Jsi bystrá a nebojácná. Do které koleje by jsi chtěla?" zeptal se nakonec.
"Asi do Nebelvíru, mám tam přátele" pronesla po chvíli přemýšlení v duchu.
"Takže Nebelvír, víš to jistě?"
"Ano."
"Tak ať je po tvém. NEBELVÍR," pronesl nahlas a Brumbál se usmál.
"Výborně. Tak pojďte za mnou," pronesl a vydal se k sousedním dveřím, kde se zastavil.
"Tudy vás pustit nemůžu, je to vchod jen pro učitele. Nebelvírský stůl je úplně ten na kraji na druhé straně místnosti" ukázal Brumbál. "Teď běžte zase zpátky, jak vás vedla profesorka McGonagalová a přisedněte si ke stolu. Zítra si pro vás někoho pošlu," zamumlal a s úsměvem vešel do Velké síně. Cher se za ním ještě chvíli dívala a pak se vydala rovněž do Velké síně, ale jiným vchodem.
"Cher," zaslechla své přátelé když procházela kolem stolu.
"Tak co?" zeptala se hned Tera.
"Nebelvír," usmála se Cher a přisedla si vedle ní.
"Tak to je super," zasmál se Seamus. "Bude zábava."
"Dobrý den, milí žáci" promluvil Brumbál a v síni se rozhostilo ticho. "Je čas zařadit první ročník, prosím profesorku McGonagalovou, aby je přivedla."
Velké dveře se otevřely a vstoupila profesorka a za ní šli ve dvojicích nervózní žáci. Když došli k učitelskému stolu, rozestoupili se a čekali, co se bude dít.
"Takže," vzala si slovo profesorka McGonagalová. "Až přečtu vaše jméno, posadíte se na stoličku, já vám nasadím Moudrý klobouk a budete zařazeni do koleje, která bude po celou dobu vašeho studia jako rodina," dodala a Cher vypnula mozek. Tedy částečně. Sem tam vnímala nějaká jména a jak klobouk vykřikuje jméno koleje, ale nejvíce ji zajímalo okolí. Rozhlížela se po síni, přejela pohledem všechny kolejní stoly a nakonec zabrousila pohledem k učitelskému stolu.
Nejdříve ho přejela jen letmým pohledem, ale když poznala dvě známé tváře, projela ho znovu. Nejdříve se zastavila u muže na kraji. Byl oblečený v černém a mračil se na všechny okolo.
,Vždyť to je ten nevrlý chlap, co mi pomohl do Příčné,' uvědomila si a neubránila se úsměvu. ,Osud.'
Pak se, ale dostala pohledem k druhé známé tváři. ,Co ten tu dělá?' přemítala a upřeně muže pozorovala. Ten po chvíli zřejmě vycítil její pohled, protože se na ni otočil. Cher viděla jeho udivený pohled, který vystřídal pohled pochopení a radosti. Cher se na něho také udiveně koukala, ale nakonec mu úsměv oplatila.
"Takže žáci jsou zařazeni a teď už jen pár úvodních slov," ujal se slova opět Brumbál, a tak k němu Cher obrátila svou pozornost.
"Ze začátku bych chtěl přivítat profesora Fullera, který se uvolil a nastoupil na tento rok jako učitel Obrany proti černé magii," představil Brumbál pro většinu neznámého muže u jejich stolu a sálem se roznesl potlesk. Cher se jen usmívala.
"Dále bych chtěl připomenout, že vstup do Zapovězeného lesa na školních pozemcích je bez doprovodu učitele přísně zakázán. No vidím, že je většina z vás již unavená, takže to nebudu protahovat. Přeji vám Dobrou chuť," usmál se Brumbál a před nimi na stolech se najednou objevilo jídlo.
"Páni," zašeptala Cher.
"Super, že?" usmál se Neville.
"Tero, prosím tě, kdo je ten profesor na kraji? V tom černém?" zeptala se po chvíli ticha Cher a naklonila se k sousedce.
"To je profesor Snape, říkali jsme ti o něm ve vlaku."
"Super," zamumlala. ,Takže můj neznámý je ten obávaný profesor.'

Po jídle se vydala společně s přáteli do nebelvírské věže a cestou obdivovala hrad.
"Pojď už," zasmála se Leona, když se Cher podruhé zastavila. "Jsme unavení, ukážeme ti hrad zítra," popoháněla ji, a tak Cher nezbývalo nic jiného, než je následovat.
"Zmijozelští smrdí," oznámil Seamus obtloustlé dámě na obraze před nimi.
"Máš pravdu drahoušku," usmála se a obraz se odlepil od zdi. Jak Cher zanedlouho pochopila ukrýval se za ní vchod do nebelvírské společenské místnosti.
"To byla Buclatá dáma, bez hesla nikoho nevpustí," vysvětlila jí Tara a na chvíli se posadily do společenky.
"Tak, jaký je tvůj první dojem?" zeptal se Seamus
"Myslím, že si tady zvyknu," odpověděla s úsměvem Cher.
"No, nevím jak vy, ale já jsem zralá na postel," promluvila Tara, která jen stěží udržela otevřené oči. "Pojď Cher, půjdeme se podívat, ve kterém pokoji budeš," řekla a vstala. Společně s Charlie vystoupila po točitém schodišti.
"Skvělé, vypadá to, že budeme spolu v pokoji," usmála se, když otevřela dveře svého pokoje a spatřila Charliiny věci.
Ještě si chvíli povídaly, zatímco si Cher vybalovala, ale nakonec zalehly do postele a usnuly spánkem spravedlivých.


Všechno se mění...

10. února 2009 v 17:06 | Schali |  <<JEDNORÁZOVKY>>
*Zdravím , Sevik99 si přála povídku s párem Ginny/ Severus tak jsem pro ni vymyslela jednorazovku . Snad se bude líbit..


Hlavní Postavy: Ginny Wesleyová, Severus Snape
Vedlejší postava: Neville Longbottom
Žánr: romantika

za beta-read děkuji Lianell
---------------

Ginny Weaslyová seděla u svého oblíbeného stromu na břehu jezera v Bradavicích. Před sebou měla rozloženou esej do OPČM a snažila se ji dokončit.
Netrvalo dlouho a pohledem opět zabruslila k jezeru a ve vzpomínkách se vrátila do minulosti. Když nastupovala do Bradavic, byla zblázněná do Harryho Pottera. Když se chtěl Tom Raddle alias Lord Voldemort vrátit pomocí svého deníku, vybral si k tomu právě Ginny. Kdyby tenkrát Harry nenašel včas Tajemnou komnatu, jistě by zemřela.
Ve druhém ročníku zase utekl z Azkabanu Sírius Black a po školních pozemcích se pohybovali mozkomorové. Další hektický rok.
Ovšem ve třetím ročníku to nebylo o nic lepší. V Bradavicích se konal turnaj tří kouzelníků a znovu povstal Voldemort. Tento rok poprvé padl jeden žák Bradavic a kluk, kterého Ginny znala, Cedryk Diggory.
Ve čtvrtém ročníku dostali na post učitelky Dolores Umbridgerovou, která nevěřila na jeho návrat a tak zakázala používání hůlky v tom nejdůležitějším předmětu, který se jim zrovna hodil. Obraně proti černé magii. Ale Harry s Hermionou a Ronem to nenechali jen tak a i proti zákazu založili Brumbálovu armádu. V BA učil Harry vybrané žáky obranným kouzlům. Když si pak myslel, že je jeho kmotr v nebezpečí vyrazila celá BA na ministerstvo kouzel ho zachránit. Nakonec to ovšem dopadlo všechno špatně a Sírius zemřel.
V pátém ročníku hledal Harry s Brumbálem viteály. Ke konci roku byl Brumbál zabit člověkem, kterému nejvíce věřil. Severusem Snapem. Od toho dne to šlo všechno rázem z kopce.
Vloni nastal ten osudný souboj mezi Harrym a Voldemortem. Nakonec ho Harry porazil, ale podle Ginny zemřelo až moc nevinných lidí. Nejvíce ji mrzela smrt jejího bratra Freda, a manželů Lupinových.
Po válce vyšlo najevo i to, že Snape zabil Brumbála na jeho vlastní příkaz. Soud ho nakonec zbavil obvinění a teď opět zastával místo učitele lektvarů. Na místo ředitele v Bradavicích nastoupila profesorka McGonagalová a Snape se stal jejím zástupcem.
Harry s ostatními zrovna studoval na bystrozora a s Ginny byl v pravidelném kontaktu. Po válce se spolu rozešli, neboť oběma došlo, že jsou spíš kamarády a tak jejich vztah ukončili.
A tak tu teď Ginny zůstala sama. Neměla moc kamarádů, protože dřív trávila všechen volný čas v blízkosti trojlístku.
Ještě chvíli koukala na modrou hladinu jezera a nakonec se vrátila k rozepsanému úkolu. Nechtěla, aby se profesor Twiligt, kterého dostali letos na OPČM zlobil. Byl celkem fajn, nikomu nenadržoval, byl spravedlivý a hlavně dokázal učit.
Ginny se vracela do hradu až těsně před večeří a rychle vyběhla do svého pokoje schovat si věci. Pak se přidala ke skupince žáků, kteří si to šinuli do Velké síně.
"Ahoj Ginny." promluvil na ni kluk, který se najednou objevil vedle ní.
"Ahoj Neville" usmála se Ginny. Neville Longbottom. Díky jeho strachu z profesora Snapa nebyl schopen úspěšně dokončit zkoušku z lektvarů a tak se domluvil s ředitelkou a ročník si zopakoval. Vlastně byl po hodně dlouhé době první, kdo opakoval nějaký ročník. Ale nikomu to nepřišlo divné, každý věděl o jeho hrůze ze Snapa.
"Už máš hotovou tu esej do obrany?" zeptala se Gin když si sedali ke stolu.
"Jo, zrovna jsem ji dopsal." odvětil Neville a začal si nabírat večeři.
"Já tady" usmála se a otočila se k učitelskému stolu, který celý projela pohledem. Zastavila se u muže na konci.
'Proč zrovna on?' prolétlo ji hlavou. 'Proč jsem se musela zamilovat zrovna do nejobávanějšího profesora na škole?'
Ginny zatřepala hlavou a vrátila se k jídlu, ale myšlenkami byla stále u něho. Severuse Snapa. Když ho zbavili obvinění z vraždy Brumbála byla ráda, doufala, že se v něm nespletla. I přes to, co ji vždycky říkal Harry s Ronem, věřila, že Snape není zase tak špatný.
Když nastoupila do posledního ročníku dostali daleko více hodin lektvarů a Ginny si postupně uvědomovala, že ji začínají bavit a je to hlavně zásluha jejího učitele. Dokonce nejednou uvažovala, že by se dala na nějakou školu a studovala lektvary. Ale nakonec usoudila, že by neměla zacházet tak daleko.
"Gin mluvila jsi s Harrym?" zeptal se po chvilce ticha Neville a tím vytrhl Ginny ze zamyšlení.
"Ano, zrovna včera jsem mu psala." odpověděla s úsměvem. "Co jsi chtěl?"
"Jen jak se má.." řekl Neville, ale Ginny věděla, že to není všechno.
"Neville, co přesně chceš po Harrym? Zeptám se ho, počítám, že by mi měl zítra odepsat."
"Myslíš, že by bylo možné, abych se dostal na školu pro bystrozory?" zeptal se nejistě, ale s nadějí v hlase.
"To nevím Neve, ale zeptám se. Myslím, že máš šanci, tenkrát na ministerstvu jsi byl dobrej a to nemluvím o závěrečném boji" dodala Gin a povzbudivě se na něj usmála.
"Tak mi to prosím zjisti. Víš, že McGonagalová chce do konce měsíce vědět kam se po škole vydáme, aby mohli upřesnit naši výuku."
'Jasně, tak na tohle jsem zapomněla' pomyslela si v duchu a posmutněla. "Kam bych se měla hlásit?" přemítala zatímco se vydala s Nevillem zpět do společenky. Tam ještě rychle napsala Harrymu, aby byl Neville spokojený a vydala se do svého pokoje.
Stále myslela na to, kam by se měla po škole vydat, ale ať zvažovala všechny možnosti jak chtěla vždycky jí zůstaly jen lektvary.
Když večer ulehla do postele, stále nad tím přemýšlela a než usnula rozhodla se, že se další den zastaví u Snapa. On jediný ji může říci jestli na to vůbec má.

"Hedvika" zavolal Nevill na celou Velkou síň dalšího rána. Ginny se jen zasmála, když okamžitě zrudl až za ušima. Hedvika se snesla před Ginny a podala ji pergament.
"Díky" řekla Gin a pohladila sněžnou sovu. Nastavila jí svou sklenici s vodou, Hedvika se trochu napila, naposledy zahoukala a zase odletěla.
Chvíli se za ní ještě dívala a pak jí padl pohled na Snapa, který ji upřeně pozoroval. Gin se okamžitě rozbušilo srdce a radši se podívala jinam. Nepatřila k dívkám, co se zblázní jen, když se na ně jejich milý podívá, ale jeho upřený pohled přesto nesnesla. Znovu se zadívala na pergamen v ruce a rozvinula ho.

Milá Ginny,
jak se máš? Už jsem myslel, že se neozveš! Škola je čím dál těžší,
jediná Hermiona zvládá učivo v pohodě, ale zase jí moc nejde praxe
takže se vyrovnáme. Co ve škole? Neotravuje tě Snape? Vzpomínám si na to,
jak dokázal prudit. Pozdravuj Nevilla a vyřiď mu, že má velkou šanci,
pokud zvládne lektvary.
Pozdravuje tě Mia s Ronem.Dávej na sebe pozor a zase brzy napiš.
Tvůj Harry


Ginny se usmívala když četla dopis od Harryho. 'Jasně, Mie nikdy nedělalo potíže učení.' pomyslela si.
"Neville" promluvila Gin na svého souseda ve snaze upoutat jeho pozornost, ale Neville ji již upřeně pozoroval.
"Tak co?"
"No Harry si myslí, že máš velkou šanci, jen musíš zvládnout lektvary."
"Takže jsem bez šance" pronesl smutně Neville a začal se přehrabovat v jídle. Ginny ho chvíli pozorovala a pak ji něco napadlo.
"Neve, co kdybych tě doučovala?"
"Co? To myslíš vážně?" zeptal se s nadějí v hlase.
"Jasně. Ale musím se na to zeptat Snapa." dodala a viděla jak Neville zase zbledl.
"Tak to neklapne."
"Hele, neházej flintu do žita! Zkusím se ho zeptat a uvidíme."
"Když myslíš, že to k něčemu bude." pronesl nejistě Neville a zamířili na vyučování.

O dvě hodiny později už stáli ve sklepení před učebnou spolu se studenty Zmijozelu. Co odešel Malfoy, hlavní prudič, dalo se ze Zmijozelem celkem vycházet.
"Dovnitř" zazněl ledový hlas sotva se otevřely dveře.
Ginny se posadila vedle Nevilla zhruba doprostřed řady a povzbudivě se na něj usmála.
"Dnes si zkusíte veritasérum. Jak jistě všichni ví, jeho použití není dovoleno, ale připravit ho musíte umět! Postup máte na tabuli, do toho!" řekl a začal pochodovat mezi lavicemi.
"Neville, hlavně v klidu" zašeptala Ginny a už si všímala jen svého lektvaru, protože věděla, že kdyby mu chtěla radit doplatí na to jen Nebelvír.
Asi po deseti minutách celkem klidné hodiny se konečně Snape dostal k Nevillovi.
"Pane Longbottome, přečtěte mi, kde máte na tabuli napsáno, že to máte míchat proti směru hodinových ručiček a na přímém ohni?!" vyjel na něho Snape až Ginny nadskočila. "10 bodů z Nebelvíru a začněte znovu!" Neville se jen z úzkostí podíval na Ginny a pustil se opět do přípravy lektvaru.
Než skončila hodina přišel Nebelvír ještě o dalších 30 bodů.
"Počkej ve společence" zamumlala Ginny, když zazvonilo a sama osaměla v učebně.
"Pane profesore, mohla bych s vámi na chvíli mluvit?" zeptala se a postoupila blíže ke katedře.
"Co chcete, slečno Weaslyová?" zavrčel a Ginny najednou opustila odvaha. Pak si ale vzpomněla na Nevilla a zhluboka se nadechla.
"Pane profesore jde o Nevilla. Chtěla bych vás poprosit, jestli bychom nemohli dvakrát týdně používat učebnu" pronesla nejistě a zahleděla se mu do očí.
"Na co?" vyštěkl.
"Jde o to, že Neville by se rád dostal na Bystrozora a já mu nabídla, že bych mu pomohla s lektvary, ale k tomu bychom potřebovali vaše svolení."
"Čekáte snad, že vás nechám v téhle učebně s Longbottomem o samotě? Vždyť by byl schopen vyhodit celou školu do povětří!"
"Dala bych na to pozor, pane. Můžeme klidně dělat lektvary ve Vaší přítomnosti, ale nechtěli bychom vás rušit." zamumlala a nejistě se na něho usmála.
"Rozmyslím si to. Je pravda, že Longbottom by potřeboval pomoci, ale nevím jestli vy a škola pro Bystrozory je to pravé. Teď běžte na hodinu!" přikázal a Ginny nezbylo nic jiného než poslechnout.
"Děkuji a nashledanou, pane profesore" rozloučila se a vyběhla s učebny. 'Sakra' pomyslela si když mířila do společensky. 'Chtěla jsem se ho zeptat hlavně na sebe. No musí to počkat.' usoudila a prošla obrazem Buclaté dámy.
"Tak co?" zeptal se Neville sotva ji spatřil.
"Zatím nic, říkal, že si to musí rozmyslet."
Následující den byl klid. Lektvary neměli a tak Ginny nečekala, že by se ze Snapem setkala nějak zblízka.
"Slečno Weaslyová" ozvalo se jí za zády, když si to mířila ke svému stromu u jezera. Jakmile se otočila, spatřila Snapa.
"Dobrý den, pane profesore" pozdravila vzorně a vyčkávala, co po ní může chtít.
"Následujte mě prosím do sklepení. Musíme probrat tu Vaši výuku Longbottoma." řekl a aniž by čekal na jediné slovo, otočil se a směřoval zpět do hradu. Ginny se zasněně podívala na strom a jezero a vydala se za ním.
"Posaďte se" ukázal na křeslo u krbu. Když došli do sklepení, tak zamířili rovnou do jeho soukromých komnat a Ginny ho jen vyděšeně následovala.
"Děkuji" zamumlala a sedla si. Nenápadně se rozhlédla po pokoji, kde se ocitli a musela uznat, že to měl hezky zařízené, až na to, že tu chyběla okna.
"Tak mi vysvětlete, jak byste si představovala to vaše doučování."
"No myslím, že mi půjde hlavně o to, donutit Nevilla, aby si pořádně přečetl postup než začne z přípravou lektvaru." řekla a nejistě se na něho podívala. Seděl naproti ní v křesle a to bylo až moc blízko.
"A dál?"
"No pak už jen procvičit nějaké lektvary. Neville není takové nemehlo jen mu nahání trochu strach vaše přítomnost." dodala nesměla.
"Co prosím?" zeptal se a zkoumavě se na ni zadíval.
"To pro vás jistě není nic nového. Určitě víte v co se proměnil Nevillův bubák, když byl ve třetím ročníku." řekla a ke Snapově překvapení se ani nezačala smát.
"V tom případě vás zklamu, protože jestli schválím to Vaše doučování, budu tomu vždy přítomen!"
"To snad nějak zvládne." řekla a usmála se na něj. "Takže to dovolíte?"
"Přemýšlel jsem nad tím a musím uznat, že by to nebylo na škodu. Třeba by pak byla alespoň jedna hodina s Longbottomem v klidu."
"Děkuji pane profesore." řekla a začala se zvedat. Pak se ale zarazila a sedla si zpátky.
"Pane, mohla bych se vás ještě na něco zeptat?"
"Na co?" zeptal se ostražitě.
"Víte uvažovala jsem, že bych šla po škole studovat lektvary" pronesla s odvahou a zadívala se na něj. "A tak bych chtěla vědět od vás, Mistra lektvarů, jestli mám šanci uspět" ukončila svůj monolog a s nadějí čekala na verdikt.
Snape seděl naproti ní a upřeně ji pozoroval. Ta holka se mu začínala líbit. Byla asi jediná na škole, která se ho nebála.
"Myslím, slečno Weaslyová, že Vy na to máte" promluvil nakonec. Ginny se celá rozjasnila a zářivě se na něj usmála.
"Děkuji pane. Nebyla jsem si jistá, ale když si to myslíte vy, pak mám jistě šanci." řekla a opět se zvedla.
"Tak já nebudu rušit, jen ještě kdy myslíte, že bychom mohli začít?"
"Přijďte i s Longbottomem zítra v 5 hodin a pak se domluvíme na příště." řekl a už viděl jen její záda, jak odchází z jeho pokojů.

Bylo přesně 5 hodin a Ginny s Nevillem stáli před učebnou lektvarů. Ginny se povzbudivě usmála na Nevilla a zaklepala.
"Dále" ozvalo se z místnosti. Když Ginny včera oznámila Nevillovi, že je jejich doučování schváleno, byl šťastný, ale jakmile mu řekla, že u toho bude i Snape, hned to chtěl vzdát. Nakonec ho Giinny přemluvila a teď společně vešli do učebny.
"Dobrý den" pozdravila Ginny pěkně nahlas zatímco Neville jen pípnul.
"Dobrý. Můžete si sednou támhle k lavici" řekl a ukázal na lavici, která byla v rohu místnosti, co nejdál od něho. "Já si zatím budu opravovat úkoly."
"Děkujeme" usmála se Ginny a zamířila s Nevillem k určenému místu.
"Takže Neville" spustila šeptem Ginny, aby Snapa moc nevyrušovali. "Připravila jsem si, že uvaříš zvětšovací dryák. Není zase tak těžký a hlavně příprava a lektvar nezabere moc času." vysvětlila a listovala v učebnici.
"Tady máš postup, pořádně si ho přečti!" řekla a knihu mu přisunula.
"Do kotlíku postupně vhodíme najemno nakrájené sedmikráskové kořeny, oloupaný Scvrklofík, jednu krysí slezinu, nařezané housenky a pár kapek šťávy z pijavic. Pozor, musí být zachováno toto pořadí !!! Pak necháme lektvar asi 10 minut vařit a na hodinu odstavíme." četl potichu Neville.
"Takže Neville, je ti všechno jasné?" zeptala se pro jistotu, u Nevilla člověk nikdy neví.
"Myslím, že jo" řekl a nejistě se zadíval směrem ke Snapovi.
"Neville, soustřeď se." vyjela na něho Ginny. když si všimla kam kouká. "Hele, pokud máš z profesora strach, i když sedí na druhé straně místnosti, zřejmě to nemá cenu."
"Gin promiň" zamumlal kajícně. "Už se soustředím"
"Fajn, tady máš všechno co potřebuješ" řekla a vytáhla s tašky ingredience. Pak už nechala Nevilla pracovat, ale pozorně ho sledovala. Nechtěla, aby něco pokazil. Tím by si udělala špatné oko u Snapa a navíc, když už jim to povolil, nerada by tu způsobila nějaký nepořádek.
Promluvila znovu až když měl Neville všechno připravené.
"Tak ještě jednou mi řekni postup a pěkně po pořádku" zamumlala a Neville jí ho odříkal.
"Správně. Pak už jen zbývá lektvar uvařit." Ginny opět sledovala každý Nevillův pohyb a musela uznat, že mu to jde celkem dobře.
"Výborně Neville" usmála se na něj, když lektvar odstavil a měl správnou konzistenci.
"Díky Gin" zamumlal Neville a najednou zbledl. Ginny se na něj zmateně podívala.
"Smím se podívat?" ozvalo se jí za zády a Ginny nadskočila.
"Jistě" zamumlala, když popadla dech.
Snape přešel blíž ke kotlíku a zadíval se na lektvar.
"Pane Longbottome" promluvil na Nevilla a ten, jestli to bylo ještě vůbec možné, o odstín zbledl. "Tenhle lektvar je snad první co jste správně dokončil" pronesl a oba na něj v šoku zírali.
"Děkuji, pane" zamumlal Neville nejistě.
Snape jen lehce přikývl a vrátil se na své místo.
"Vidíš, říkala jsem ti, že to půjde" usmála se na Nevilla Gin a společně se pustili do úklidu. Najednou Gin znejistěla. 'Co s lektvarem?' ptala se sama sebe.
"Pokud by vám to nevadilo" ozvalo se od katedry. "Tak si ten lektvar vezmu a oznámkuji Vám ho." dodal a zahleděl se na Nevilla. Ten se nejistě podíval na Ginny a když přikývla zamumlal "Jistě a děkuji" pak se pustil už do úklidu. Gin nalila lektvar do lahvičky a vydala se ke Snapovi.
"Tady" usmála se na něj a podala mu lahvičku. Snape si ji bezeslova vzal a k jejímu úžasu si napsal k Nevillovu jménu Vynikající.
"Pane, děkuji" usmála se na něho Ginny.
"Za co?"
"Za to, že jste nám to umožnil, a že jste Nevilla pochválil" vysvětlila a vydala se zpět za Nevillem, který na ni již čekal u dveří.
"Nashledanou" zamumlali oba najednou a odešli.

Na další hodině lektvarů se kupodivu Snape držel co nejdál od Nevilla. Ginny ho chvíli pozorovala a přemýšlela, proč to dělá. 'Vždy ho přeci bavilo Nevilla trápit svou přítomností, tak proč najednou ta změna?' ptala se sama sebe.
Neville si toho taky všiml a to jen díky tomu, že byl schopen dokončit lektvar v pořádku a nakonec mu Snape dal před celou třídou vynikající. Všichni přítomní na to v šoku zírali jen jediná Ginny se usmívala. Nevěděla, co způsobilo tu změnu, ale byla ráda.
Takhle to šlo až do konce roku. Neville nakonec prošel lektvary se známkou chvalitebný a byl šťastný.
Nastal poslední týden školy na Ginny to začínalo doléhat. Poslední tři dny školy už se žáci posledního ročníku neučili. Zkoušky již měli za sebou, ale bývalo zvykem, že zůstávali ve škole na závěrečnou večeři, kdy je vyhlášena vítězná kolej.
Seděla s přáteli ve společence, a když se začali postupně rozcházet do pokojů, zamířila na malou noční procházku. Chtěla si naposledy prohlédnout Bradavice. 'Kdo ví, jestli se sem ještě někdy vrátím' přemítala, když mířila na Astronomickou věž.
Když otevřela dveře, které chránili vstup na věž, s někým se srazila.
"Promiňte" zamumlala dřív, než spatřila komu se vlastně omlouvá.
"Slečna Weaslyová?" zazněl až moc známý hlas.
"Profesor Snape?" zeptala se na oplátku, ale odpověď znala.
"Co tu děláte slečno? Už je dávno po večerce."
"Promiňte pane, chtěla jsem si naposledy prohlédnout hrad takhle při měsíčku" řekla a usmála se. Snape ji mlčky pozoroval a nakonec se zeptal na něco, co se mu honilo hlavou.
"Nechtěla byste na chvíli zajít ke mně? Chtěl bych vám něco nabídnout." zamumlal a když Ginny přikývla vedl ji k sobě do sklepení.
"O co se jedná, pane?" zeptala se, když se usadila v tom samém křesle, co posledně.
"Přemýšlel jsem, jestli byste nechtěla nastoupit do učení ke mně" zamumlal a upřeně ji pozoroval.
"Prosím?" zeptala se nejistě.
"Říkala jste, že chcete studovat lektvary tak se ptám, jestli byste nechtěla nastoupit ke mně do učení. Tedy pokud to nebude vadit panu Potterovi." dodal ledově.
"Proč by to mělo Harrymu vadit?" zeptala se nechápavě.
"Co já vím, můj přítel to není" odvětil nevrle.
"Můj taky ne, jen kamarád" oplatila mu.
Snape se na ni nechápavě díval. 'Co tím myslí? Ona s Potterem nechodí?' honilo se mu hlavou.
"Co to obnáší, když nastoupím k Vám do učení?" zeptala se a přerušila tok jeho myšlenek.
"No, budete mi pomáhat s lektvary, co budu připravovat. Jsem Mistrem lektvarů, takže Vám pak domluvím závěrečnou zkoušku. Když ji složíte, budete kvalifikovaná, jako byste studovala někde na škole." vysvětlil a zvláštně si ji měřil.
"To je tak jednoduché?" zeptala se nejistě.
"No tak jednoduché to nebude, tomu věřte. Nejsem zrovna příjemný učitel, to už víte."
"Ani jsem si nevšimla." prohodila s úsměvem Ginny.
"Tak, jak jste se rozhodla?" zeptal se po chvíli ticha Snape.
"Nevím, jestli je to dobrý nápad." Zamumlala Gin.
"Proč? Jestli to smím vědět." zajímalo Snapea.
"Protože nevím, jestli s vámi vydržím o samotě." zamumlala odhodlaně a podívala se mu do očí. Snape se na ni nechápavě zadíval.
"Nerozumím vám, slečno" přiznal po chvíli ticha.
"Tak já vám to vysvětlím, stejně brzy odejdu, tak to můžu říci nahlas" pronesla a zadívala se na něho. "Nevím jestli s vámi vydržím o samotě v jedné místnosti, protože mi nejste zrovna lhostejný" řekla odhodlaně a podívala se stranou. Nemohla se mu dívat do očí, a tak se rozhlédla po pokoji. Najednou uslyšela, jak Snape vstává a tak se na něj zase podívala.
Snape stál u svého křesla, a když se k němu otočila, usmál se na ni. Ginny se zatvářila zmateně, ale ještě víc ji zmátlo, když přešel k jejímu křeslu a dřepl si vedle něho.
"Vy mi taky nejste zrovna lhostejná" pronesl hlasem, který u něj ještě neslyšela. Znovu se na ni usmál a lehce ji pohladil po tváři. Ginny při jeho dotyku zavřela oči, ale pak je zase rychle otevřela, když ji došlo, kdo se jí to dotýká. Nemohla tomu uvěřit.
"Myslíte to vážně?" zeptala se nejistě a upřeně ho pozorovala.
"Nikdy jsem nic nemyslel vážněji" pronesl a najednou ji měl v náruči a políbil ji. Ginny byla chvíli zmatená, ale po chvíli mu polibek opětovala.
"Miluji tě" zašeptal Snape, když se jejich rty oddělili.
"Já tebe taky" usmála se Ginny a poprvé mu tykala. Snape ji za to nepokáral, místo toho ji znovu políbil.
Když o několik minut a polibků později seděl v křesle a Ginny měl stočenou v náruči, byl šťastný.
"Tak zůstaneš tu se mnou?" zeptal se po chvíli.
"Ráda" usmála se a políbila ho.
"Jak dlouho to trvá?" zeptal se po chvíli ticha.
"Od tohoto roku" usmála se. "A ty?"
"U mě to trvá trochu déle. Už jsem ani nedoufal." zamumlal a pevně ji objal.
"Já jsem taky ztrácela naději"
"Myslel jsem, že pořád miluješ Pottera."
"S Harrym jsme se rozešli hned po bitvě. Zůstali jsme jen dobrými přáteli."
"Co myslíš, že řekne až zjistí to o nás?" zeptal se jí nejistě.
"Konečně" odpověděla s vážnou tváří, a když se na ni její milý s šokem podíval, musela se začít smát.
"Jak to myslíš?"
"Harry ví, co k tobě cítím." vysvětlila.
"Jsi si doufám vědoma toho, že když už jsme spolu, tak tě nenechám odejít, že?"
"V to doufám" řekla jeho láska a políbila ho.


Skončil rok a žáci se rozjeli domů na prázdniny, mezi nimi byla i Ginny. Strávila doma týden a pak si ji vyzvedl Severus a odjeli na zbytek prázdnin na jeho sídlo v Londýně.
Po prázdninách Gin nastoupila k Severusovi do učení a oba byli rádi, že si můžou být na blízku. Po dvou letech Ginny složila zkoušku a přijala místo v Bradavicích jako učitelka Lektvarů. Severus dostal své již dlouho vysněné místo učitele OPČM. Ale i tentokrát zapůsobilo prokletí tohoto učitelského místa a Severus vydržel jenom rok. Pak se musel vrátit zpět na místo učitele lektvarů, protože jeho mladá paní Snapeová čekala prvního potomka. Tobiase Snapa.




zprávička...

8. února 2009 v 16:37 | Schali |  Zprávičky-novinky...
Zdravím ,
vím, že už celkem dlouho nepřibyla žádná kapitlka, ale skolila mě chřipka tak jsem neměla náladu psát. Můžu Vám, ale slíbit, že řekněme do úterý jistě něco přibude. Tedy budu se snažit
Vaše Schali

22.kapitolka

1. února 2009 v 18:48 | Schali |  Harry a nová rodina
za beta-read děkuji Lianell

***

Harry se vyděšeně otočil ke dveřím, odkud se ozval JEHO hlas.
,,Pane?" zašeptal. ,,Co tu děláte? Jak….jak dlouho už tu jste??"
,,Dost dlouho."
,,Snape?" ozval se ze zrcátka Sirius.
,,Jo Backu, jsem to já," řekl a k Harryho zděšení si sedl vedle něho.
,,Snape, je hezké tě zase vidět," prohodil jízlivě Sirius, když se Snape objevil v jeho zorném poli.
,,Nech si toho Blacku!"
,,Tak, aby bylo jasné," dodal Sirius a zamračil se na Severuse. ,,Budeš se k Harrymu chovat hezky, jasný? Ať už si myslíš cokoli, on za nic nemůže."
,,Fajn, že se staráš, ale do toho ti nic není," pronesl a na Harryho se zatím ani nepodíval.
,,Ale je, Lily mě udělala jeho kmotrem, kdyby se něco stalo a ty by ses o něho odmítl starat."
,,Mohl jsem se o něho starat už dávno kdybych to věděl!" skoro vykřikl Severus.
,,Lily nechtěla, abys to věděl. Přidal jsi se ke smrtijedům a to pro Harryho znamenalo velké nebezpečí," vysvětlil Sirius.
,,Hele Blacku, co kdybych si teď promluvil s Potterem sám?" vyštěkl a ledově se na něho zahleděl.
,,Pokud jde o mě, tak nemám námitky, musíte si to vyříkat. Ale Snape, měl by sis uvědomit, že to není Potter," prohodil jízlivě a naposledy se usmál na Harryho než zmizel.
Harry ještě chvíli seděl na posteli, ale nakonec vyskočil a vydal se schovat zrcátko. Hlavně, když vedle něho nebudu muset sedět, honilo se mu hlavou. Ukryl zrcátko a s pocitem, že se mu musí postavit, se na něho otočil
Harry stál u skříně, Severus seděl na jeho posteli a oba se zkoumavě prohlíželi. Každý z nich myslel na to samé, Co si myslí?
,,Pottere.. Harry" začal nakonec Severus nejistě. ,,Musíme si promluvit," dokončil po krátké odmlce.
,,O čem?" zeptal se nechápavě Harry.
,,Proč jsi mi to sakra hned neřekl?" vyjel na něho, ale v zápětí se za to začal nenávidět. Zahlédl ublížený pohled v očích svého syna a měl chuť si vrazit pár facek.
,,A co jsem vám měl asi říct?" zeptal se jedovatě Harry. ,,Pane profesore, kluk kterého k smrti nesnášíte je vaším synem? Už vidím, jak byste mi věřil."
Severus na něho koukal a byl si jist, že je to pravda.
,,Jak jste na to přišel?" zeptal se nakonec Harry, ale stále stál u skříně, co nejdále od něho.
,,Prostě mi to došlo. Toby mi řekl, že Potter nebyl tvůj pravý otec, ale já mu nevěřil. Když jsem tě viděl bez brýlí, najednou mi začaly docházet souvislosti. To, že jsi souhlasil a jel k nám na Vánoce. Ta moje fotka s Lily. Teď si dokonce vybavuji, jak Brumbál jednou prohodil, že máš rodinu," vysvětlil, ale hlavou se mu honilo jedno Nemůžu uvěřit, že je to pravda. Potter je opravdu mým synem.
,,Neměl jsem sem jezdit, ale profesor Brumbál mi nedal ani na výběr," řekl stísněně Harry.
,,Jak to myslíš?" zajímal se hned jeho otec.
,,Myslel si, že by to byla vhodná příležitost, abychom se sblížili," řekl opatrně a rychle dodal, ,,ale to je samozřejmě nemyslitelné. A navíc se do toho taky zapojila Hermiona," řekl, ale stále se vyhýbal tomu nejdůležitějšímu a Severus cítil, že mu neřekl všechno.
,,Co s tím má společného Grangerová?" zeptal se ze zájmem.
,,Chtěla to samé, co Brumbál. Abychom si promluvili."
,,Tak fajn Pottere a teď mi řekněte to, co se snažíte tak utajit," vyjel na něho Severus, ale jeho hlas postrádal obvyklý ledový podtón, co tam byl vždycky.
,,Nevím o čem mluvíte, pane," řekl vyhýbavě Harry.
,,Víte to moc dobře," přestával se ovládat Severus.
,,Harry?" přerušil je hlas z chodby a za okamžik se objevila Tobyho tvář ve dveřích. Zmateně se podíval na Harryho, který stál u skříně pohled mu sklouzl na otce, který seděl na Harryho posteli.
,,Děje se něco?" zeptal se ze strachem, že se Severus na Harryho zase zlobí.
,,Nic," usmál se na něho nejistě Harry.
,,Už je ti dobře, Harry?" zeptal se s nadějí Toby.
,,Jasně. Pojď, půjdeme dolů," dodal rychle a oba odešli z pokoje a nechali tam Severuse samotného.
Ten vstal a zavřel za dveře, které nechali kluci otevřené. Přešel ke skříní a po chvíli našel to, co hledal. Opět se přesunul k posteli a zadíval se do zrcátka.
,,Blacku," vyštěkl a sledoval, jak se objevuje Siriusova tvář.
,,Snape, co je?" zeptal se ho zmateně.
,,Myslím, že bys mi měl něco vysvětlit!" vyštěkl na něho.
,,A co jako?" dělal nechápavého Sirie.
,,Nemůžu se na to zeptat Lil, a tak mi to musíš vysvětlit ty!"
,,Co chceš přesně vědět?"
,,Proč mi to sakra neřekla?"
,,A ty se ji divíš? Vždyť si se hned po tom vašem společném večeru," řekl vyhýbavě, ,,přidal ke smrtijedům? To za tebou měla jít do Voldemortova sídla a oznámit ti, že s tebou čeká dítě?"
,,NE," pronesl Sev. ,,Ale stejně mi to měla říct a ne místo toho vydávat mého syna za syna Pottera."
,,Hele, James byl skvělý otec. Měl Harryho rád, jako by byl jeho. To, že ti Lil nic neřekla, bylo její rozhodnutí."
,,Co přede mnou Potter tají?" zeptal se o krátké odmlce.
,,Nevím o čem to mluvíš."
,,Hele nemám náladu si s tebou hrát Blacku. Potter mi říkal, že ho sem donutil jet Brumbál, ale něco důležitého mi tají a já chci vědět, co to je!" vyštěkl Sev.
,,Snape nepřeháníš to trochu? Doteď jsi Harryho nesnášel a najednou tě bude zajímat, co s ním je? Myslím, že až ti to bude chtít Harry říct, tak ti to řekne! Nemám právo ti to říct já. V podstatě se to týká jeho," řekl a bez dalšího slova zmizel.
,,Blacku?!?" vykřikl Sev, ale Sirius se v zrcátku už neobjevil. Sakra, pomyslel si, když vracel zrcátko na místo. Musí to být něco závažného, když mi to nechce ani jeden říct. Usoudil nakonec v duchu.

***mezitím v kuchyni***
,,Tak co si dáš k snídani?" zeptala se Sam Harryho, když se objevil v kuchyni. Řekl jí to?napadlo Harryho, ale když si sedl a Sam před něho postavila míchaná vajíčka, o které ji požádal, uvědomil si, že to nejspíše neví. Jinak by mi tu nedělala snídani a rovnou mě vykopla z domu.
Když dojedl, objevil se v kuchyni Snape. Harry najednou znejistěl, Jak se k němu mám teď chovat?
,,Kdy půjdeme pro stromeček, tati?" zeptal se Toby otce, který si zatím sedl ke stolu.
,,Po obědě," zamumlal Snape.
,,Harry, půjdeme ještě na chvíli ven?"
,,Jasně," odvětil a v duchu dodal jen když tu s NÍM nebudu muset sedět.
,,Tak jak?" zeptala se Sam, když kluci odešli.
,,Něco přede mnou tají a nechce mi to říct."
,,Co myslíš, že to je?" vyzvídala Sam a sedla si naproti němu, ke stolu.
,,Nemám tušení. Ptal jsem se i Blacka, ale ten prohlásil, že mi to musí říct Harry."
,,Podle toho, jak se tváříš máš z toho strach. Myslíš, že je to tak vážné?"
,,Po pravdě ano," prohlásil a upil z kávy.
,,Nesmíš na něho spěchat," pronesla s úsměvem Sam a chytla Seva za ruku. ,,Musíte se nejdříve sblížit. Oba jste se dlouho neměli zrovna v lásce. Je potřeba, abyste si věřili, pak ti jistě řekne Harry pravdu."
,,Asi máš pravdu, Sam," přitakal jí Sev a usmál se na ni.