Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Kapitola 33

3. ledna 2009 v 22:49 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Ten stejný den Ella ani nedošla na oběd. Nechala si ho do skřítků donést do pokoje. Nebyla schopna vysvětlit proč, ale najednou ho nechtěla potkat. Věděla, že se ho na to neměla ptát, ale docela ji bolelo jak zareagoval. Snažila se celou dobu samu sebe ujistit, že se chová nemožně. Vždyť přeci nakonec souhlasil, tak jí to asi odpustil, ale proč pokoušet osud?

Ella si sedla ke krbu a na klín si položila album. V ruce držela sklenici svého oblíbeného vína a začala pomalu otáčet jednotlivými stránkami. Hned na první se zastavila. Byla na ní ona s otcem. Chvíli ji pozorovala a vzpomínala na ten den. Tenkrát ji vzal do Prátru na kolotoče. Vzpomínala jak se celý den smáli. Další fotky byly z oslav narozenin, u každé se vždycky chvíli zastavila a vzpomínala. Věděla, že ji po tváři stékají slzy, ale nechala je. Už dlouho na ně nevzpomínala a rozhodla se to dnes napravit. Když se dostala k další fotce někdo zaklepal.
"Dále" řekla automaticky, ale očima se vpíjela do dvou tváří. Jedna patřila dítěti a ta druhá už celkem dospělé ženě. Ella se zadívala do těch smaragdových očí. Tenkrát u nich byla Lily o prázdninách. Vzpomínala, jak si celý den povídaly a pak její otec přišel s fotoaparátem a nečekaně je vyfotil.
Sledovala jak se Lily otáčí na dívku vedle sebe a hladí ji po vlasech. V tuhle chvíli děkovala za kouzelnické fotografie. Omámeně sledovala každý její pohyb, když ucítila, že za ní někdo stojí. Když zvedla oči, aby se přesvědčila, že se ji to pouze nezdá setkala z černým a z části i bolestivým pohledem.
"Ahoj," řekl a upřel oči na fotku, kterou před chvíli ještě Ella pozorovala.
"Ahoj," odpověděla a nejistě se po něm dívala.
"Co potřebuješ?" zeptala se a snad poprvé se na ni Severus opravdu zadíval. Najednou si všiml, že má na tváři slzy a musel odolávat aby ji je neutřel. Když si uvědomila, jak musí vypadat rychle odvrátila hlavu.
"Tak co jsi chtěl?" zeptala se znovu, zatímco se snažila si oči usušit.
"Přišel jsem si s tebou promluvit o těch kletbách. Jenže teď na to nemám ani pomyšlení. Proč pláčeš?" zeptal se, i když odpověď si domyslel.
"To nic, jen jsem trochu vzpomínala." zašeptala a znovu se podívala na fotku Lily a jí. "Jsi jí podobná," promluvil z ničeho nic.
"Nejsem, možná když jsem byla malá. Táta vždycky říkal, že nás vidí obě, jen když se na mě podívá," řekla a mimoděk otočila na další fotku. Na ní byli všichni tři - ona, Lily i jejich otec. Radostně na ni mávali a usmívali se.
"Tolik mi chybí," řekla nečekaně a po tváři se jí začaly kutálet další slzy. Severus si přiklekl ke křeslu a položil ji ruku na rameno. Když se k němu otočila, tak promluvil.
"To bude dobré. Nebudu ti tvrdit, že to přebolí, ale určitě se to zlepší."
"Já vím, pro tebe musí být také bolestivé ji vidět, vím jak jsi ji miloval," řekla a pomalu zaklapla album. Severus každý její pohyb pozoroval.
"Máš pravdu, miloval jsem ji. Ale to už je několik let. Jediné, co teď chci je, aby Harry," řekl a ani si neuvědomil, že je to poprvé, co mu řekl jménem, "zabil Voldemorta a tím ji pomstil." Ella se na něj slabě usmála a najednou se, ani nevěděla jak, ocitla v jeho náručí. Severus ji jemně hladil po zádech a snažil se ji utišit. Když se Ella uklidnila, tak se od něho trochu odtáhla.
"Děkuji," zašeptala, ale on na to nic neřekl. Vztáhl ruku a setřel ji poslední slzy, které jí na tváři ještě zbyly.
"Nesmíš na ně vzpomínat s bolestí, ale s úsměvem. Jak znám Lily jistě by byla nerada, kdyby tě viděla plakat."
"Asi máš pravdu."
"Určitě," odvětil sebejistě.
"Ještě jednou děkuji a teď, proč jsi vlastně přišel?" Severus vstal a přešel ke křeslu naproti ní. Aniž by ho vyzvala, tak se do něho pohodlně uvelebil.
"Tak jsem řekl, jde o ty zakázané kletby. Už v ředitelně jsem řekl, že je to naučím."
"A já jsem řekla, že to není nutné. Neměla jsem tě o to vůbec žádat, měl jsi pravdu." namítla ihned Ella. Bylo to divné sledoval Severuse jak si hoví u ní v křesle. Bylo to divné, ale ne nepříjemné. Při tom pomyšlení se nevědomky usmála.
"A jak sis to tedy naplánovala?" zeptal se a snažil si nevšímat jak okouzleně vypadá. Když seděla v tom červeném čalouněném křesle, tváře ji hořely, ani nevěděl proč, prostě vypadala kouzelně. Zatřásl hlavou aby zahnal ty myšlenky a upřel na ni pohled svých černých očí jak čekal na odpověď.
"No, nejspíše se budu muset ty kletby naučit a pak můžu pokračovat ve cvičení těch třech." "A proč tedy nechceš přijmout moji pomoc?" zeptal se nechápavě.
"Protože tě nechci obtěžovat. Vůbec nevím proč jsem za tebou šla, nejspíše mi plně nedošlo o co jsem tě vlastně chtěla požádat. Uvědomila jsem si svoji chybu až když jsem odcházela. Otevřel jsi mi oči," řekla a pohled jí sklouzl na album v ruce. Potřebovala se dívat jinam, z těch jeho očí se jí točila hlava. Pořádně se napila vína, aby byla schopna čelit tomu, co na to řekne.
"Omlouvám se," zašeptal a Ella nevěřícně zvedla hlavu. V jejích očích si mohl přečíst nevyřčenou otázku
"Za co se omlouváš?"
"To, co jsem řekl u mě ve sklepení, nemyslel jsem to tak. Prostě jsi mě dostala, když ses na to zeptala a já řekl to, co jsem řekl."
"Ne dost, měl jsi pravdu. To, že jsi BYL smrtijed mi nedávalo právo to po tobě chtít. Nechtěla jsem ti to připomínat, tvoji minulost. To já se musím omluvit," řekla a opět odvrátila pohled jinam.
"Tak dobře, takhle by jsme se opravdu nikam nedostali. souhlasím s tím, že je budu učit tu obranu a ty neprotestuj," řekl rychle, když se nadechovala k odporu.
"To co jsme si řekli ve sklepení smažeme, souhlasíš?" zeptal se a Ella se zmohla jen na přikývnutí.
"Fajn, takže kdy chceš, abychom začali s tím cvičením?"
"Jsi si jistý, že nám chceš pomoct?" nedala se. Potřebovala mít jistotu, že jí to pak nevytkne.
"Ano jsem. Naprosto s tebou souhlasím, že se ti tři potřebují naučit bránit a navíc," nakousl a nezapomněl přidat ten svůj ironickém úšklebek "nemůžu si vzít na svědomí, že by je učil někdo, kdo ty kletby není schopen ani vykouzlit." Myslel si, že se urazí, ale překvapila ho. Jediné, co od ní slyšel bylo
"Děkuji."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 katie katie | E-mail | Web | 7. ledna 2009 v 16:18 | Reagovat

super kapitola

2 Dobby Dobby | Web | 10. ledna 2009 v 13:15 | Reagovat

Pekná kapitola, celá poviedka sa mi páči.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama