Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

31.kapitola

8. ledna 2009 v 14:35 | Sevik99 |  Láska je slepá
Ač si to odmítala přiznat, těch pět dnů, které tu strávili jen sami dva jejich vztah v mnohém poznamenaly. Oproti chaotickým dnů v jeho domě, kdy se znenadání objevoval Alex, Ginny, nebo někdo z BA, bylo příjemné mít Severuse jen pro sebe. Za pět dnů se toho o sobě navzájem dozvěděli víc, než za sedm měsíců, které spolu už strávili. Ale jak už to bývá, nic netrvá věčně. Přišel pátek a s ním obvyklé setkání Smrtijedů. Pokaždé, když šel do příslovečné jámy lvové o něj měla strach, ale tentokrát to bylo jiné. Kdyby měla sebemenší šanci na úspěch, klidně by ho napadla, jen aby ho udržela v bezpečí. Jakmile za ním zhasly plameny v krbu. Začala nervózně přecházet po pokoji. Jako naschvál zrovna zuřila první letošní bouře s prudkostí, jakou Hermiona dosud nezažila. S každým bleskem a okamžitým zvukem hromu nadskakovala leknutím. Neměla bouřky ráda. Bála se jich. Jako malá vždy v noci utíkala z postele a třesoucí se strachy lezla do postele rodičům. V jedenácti s tím přestala, ne proto že by se už nebála, ale v jejím věku jí to přišlo hloupé.
Po dvou hodinách přešlapování v kruhu a občasného polekaného nadskočení už toho měla dost. Pevně doufala, že Voldemorta brzy dostanou. Už jí unavovalo pořád se děsit toho, když Severus odejde, jestli se i vrátí. Silou vůle se donutila odejít z pokoje. Vyrazila do knihovny. Doufala, že by se tu mohla nějak zabavit. Vylezla na žebřík a pročítala si názvy jednotlivých titulů. Snaha ve sporém světle rozluštit často zašlé nápisy psané ozdobným písmem ji zaměstnala natolik, že přeslechla tiché prásknutí doléhající sem z obývacího pokoje. Nevšimla si, když potichu vešel a pobaveně ji pozoroval. Její fascinace knihami ho nepřestávala překvapovat.
Ozvala se silná rána následovaná zvukem tříštícího se skla. Silný poryv větru rozrazil okno, jehož výplň se při nárazu vysypala. Hermiona leknutím nadskočila. Noha jí sklouzla po léty vyhlazeném dřevě žebříku. Ztratilo rovnováhu a zřítila se k zemi. Její pád, který by se určitě neobešel bez zranění zastavila jeho náruč. Překvapením tiše vykřikla. Opatrně ji postavil na zem, ale ruku nechal obtočenou kolem jejího pasu. Nedovolil jí se odtáhnout. Díval se na ni pronikavým pohledem svých onyxově černých očí. Z toho pohledu, ve kterém se mísila láska a obavy o její bezpečí, se jí podlomila kolena. Byla ráda, že se ho může chytit. Objala ho kolem krku. Nedokázala se přinutit uhnout očima. Jeho pohled, výmluvnější než tisíce vyznání lásky, se jí propaloval hluboko do srdce. Něco se v ní zlomilo. Najednou si byla absolutně jistá, že mu může věřit, že by nikdy nebyl schopen jí sebeméně ublížit, nikdy by ji neranil, nikdy by… Hodila rozum za hlavu. Vjela rukou do jeho hustých černých vlasů a přitáhla si ho k sobě. Políbila ho. Vracel jí polibky se stejnou vášní a naléhavostí. Jeho ruce bloudily po jejím těle a zkoumaly každý jeho detail. Rukou sklouzla na jeho hruď, nahmatala zapínání hábitu a knoflíček po knoflíčku rozepínala. Na okamžik ji pustil a nechal hábit sklouznout na zem. Okamžitě se vrhla na knoflíky košile. Jemně ji od sebe odstrčil.
"Hermiono," hlas se mu třásl potlačovanou touhou, "nechci, abys udělala něco, čeho bys litovala."
"Budu litovat, když to neudělám," zasténala, než se znovu zmocnila jeho rtů. "Nedovol mi couvnout. Prosím," dodala naléhavě. Zvedl ji do náruče a odnesl do ložnice, která naštěstí přímo sousedila s knihovnou. Postavil ji kousek od postele. Měla na sobě lehké letní šaty s krátkým rukávem. Nahmatal zip na jejích zádech a mučivě pomalu ho rozepínal. Opustil její ústa a postupně klouzal rty dolů po jejím štíhlém krku a zasypával ho polibky. Stáhl jí šaty z ramen a nechal je sklouznout na podlahu. Neměla trpělivost na rozepínání košile. Drobné knoflíčky se rozlétly po místnosti, když ji prudce roztrhla. Přejela dlaněmi po jeho pevné hrudi. Opatrně ji položil na postel …

*

Trhnutím se probudila z další noční můry a vzbudila tak muže, který jí v tu chvíli sloužil za polštář. Trvalo jí jen okamžik vzpomenout si, kde a s kým je. Všimla si, že ji ustaraně pozoruje.
"Zase Lucius?" zeptal se skoro zbytečně. Mlčky přikývla a lehla si zpátky. Položila mu hlavu na rameno a přitulila se k němu. Svojí nohu omotala kolem jeho. Rukou ho objala kolem hrudníku. Že je nahá jí bylo srdečně jedno. Po událostech teď už včerejšího večera se před ním jednoduše stydět nedokázala. Objal ji kolem pasu a majetnicky si ji přitáhl jak nejblíž to šlo. Druhou rukou ji pohladil po paži, kterou ho objímala.
"Už je to pryč. Nedovolím, aby ti kdokoli ublížil," zašeptal, než ji něžně políbil do vlasů. Hermiona znovu pokojně usnula. Jeho blízkost, teplo jeho těla a pravidelný tlukot jeho srdce ji podivně uklidňoval.
Severus takové štěstí neměl. Jeho myšlenky se zatoulaly k drobné dívce, pokojně oddechující v jeho náručí. Ač to neřekl nahlas, jejich nedávný rozhovor mu stále ležel v hlavě. Zdálo se, že život má ironii skutečně rád. Ještě před pár měsíci by ho ani ve snu nenapadlo, že se někdy ožení, natož s o osmnáct let mladší čarodějkou mudlovského původu. Jeho otec se teď musel v hrobě obracet. Severusovi to ani v nejmenším nevadilo. Jediné, na čem mu záleželo, byla ta křehká a přesto velmi silná dívka, vlastně spíš mladá žena, v jeho náručí. Říci, že ho její včerejší chování překvapilo, by ani zdaleka nevystihovalo situaci. Ne, že by se mu vývoj událostí nelíbil. Byl ten poslední, kdo by si na včerejší večer chtěl stěžovat. Překvapila ho její důvěra a on se snažil udělat vše proto, aby ji nezklamal. Soudě podle toho, s jakou samozřejmostí se k němu po své noční můře opět přitiskla, se mu to podařilo.


+ + +
Alexovi se tou dobou honili hlavou podobné myšlenky. Jemu a Ginny se nějakým zázrakem povedlo přemluvit Artura a Mollly, aby Ginny pustili na týden za ním do Irska. Nicméně Molly mu mezi čtyřma očima připomněla, že Ginny za měsíc skládá zkoušky OVCE a že ona se rozhodně necítí na to, stát se babičkou. Celkem ho překvapilo, když, nepočítaje vzteklou reakci jejího bratra a, jestli to pochopil správně, jejího bývalého přítele, nikoho nenapadlo vmést mu do tváře i na čaroděje dost velký věkový rozdíl. Ginny sice mělo být za dva měsíce osmnáct, ale jemu bylo čtyřicet. Navíc Ginny vypadala podstatně mladší a on si byl skoro jistý, že ho průvodčí ve vlaku, která ho načapala s Ginny na klíně, považovala za nějakého úchyla s pedofilními sklony.
Bezmyšlenkovitě pohladil Ginny po rameni. Netušil, jak se jí to povedlo, ale ležela stočená do klubíčka napříč postele. Hlavu měla uvelebenou na jeho břiše a tělo podél spodního kraje polštáře. Byl přesvědčen, že skončí jako starý mládenec. Rodinný život jejich "rodiny" mu vzal veškeré iluze o manželství a o vzorně fungující rodině, ale teď, vedle Ginny, mu to nepřišlo tak nereálné. Tedy pokud mu Harry nebo Ron dřív nezakroutí krkem. Zajímalo ho, jaký je Sev jako učitel. Asi pěkný pes, když jen fakt, že je jeho bratr, ty dva přivedl do varu.
Ginny se probudila a když si uvědomila, jak leží, zrudla rozpaky. Alex se rozesmál.
"Je tu něco k smíchu?" zeptala se a snažila se tvářit pohoršeně.
"Ty, když se červenáš kvůli blbostem" odpověděl upřímně. "Včera večer jsi se rozhodně nečervenala a to jsi měla proč."
Při připomínce včerejšího večera Ginny zrudla ještě temněji. Vidět ji Harry, tak je oba na místě zabil. I Alex byl jejím aktivním přístupem k věci překvapený. Příjemně překvapený. Jeho pobavený výraz se jí dotknul. Sebrala jeden z polštářů a hodila ho po Alexovi. Ten ho odrazil, chytil Ginny za ruku, kterou sahala pro další polštář, i za druhou, kterou se pokusila bránit a povalil ji zpět na postel.
"Okamžitě mě pusť ty jeden chlípníku," protestovala a snažila se mu vytrhnout.
"Ani mě nenapadne, slečno," odpověděl. Její další protesty umlčel polibkem. Cítil, jak její odpor slábne. Začala mu polibky oplácet. Její ruce nepouštěl. Stále ještě měla v dosahu spoustu polštářů a on měl ne zbytek noci zajímavější plány než polštářovou bitvu. I když pohled na polonahou soupeřku v krajkovém spodním prádle by rozhodně nebyl k zahození.

A/N Doufám, že ty z vás, které orodovaly za vztah Alexe a Ginny tohle malé intermezzo nadchlo. Víc nedostanete.


30.kapitolka
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | 10. července 2009 v 19:19 | Reagovat

super,jinak komentovat to nejde,píšeš báječně :-)

2 narines narines | 25. února 2010 v 16:46 | Reagovat

Uzasny :) fakt super povidky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama