Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Leden 2009

21.kapitolka

27. ledna 2009 v 13:04 | Schali |  Harry a nová rodina
*Jak jsem si tak četla vaše komentáře k minulé kapitolce prostě jsem neodolala a musela jsem vám tuhle kapitolku už přidat. Severus počítat umí to si ověříte
Pište komenty jak se vám kapitolka líbí,
Vaše Schali

--------
za beta-read děkuji Lianell

***

Když se Harry probudil, byl zmatený, nevěděl, kde je dokud nezahlédl postel v rohu a na ní Tobyho.
Jsem u Snapea, vzpomněl si. Posadil se a pohlédl na hodiny, na Tobyho nočním stolku. Bylo půl sedmé. Harry věděl, že už neusne a nechtěl vzbudit Tobyho, a tak se rychle oblékl a došel do koupelny. Umyl si obličej, vyčistil zuby a vydal se po schodech dolů.
Byl v tomto domě už druhý den a stále si na to nezvykl. Od toho prvního dne spolu skoro nemluvili. Harry z toho začínal šílet. Zítra je Štědrý den a on se tu necítí dobře. Je pravda, že Toby se Sam se k němu chovají hezky, ale ten, od koho by to nejvíce chtěl, ho ignoruje.
Harry došel do obýváku a pohled mu padl na krb, byly na něm vyrovnány fotky. Na většině byl jen Toby, ale na jedné byl Snape se Sam, byla to svatební fotka. Harry ji uchopil zadíval se na ni. Jeho otec se šťastně usmíval a objímal svou ženu. Harry ani nevěděl proč, ale začali mu téct slzy.
,,Pottere?" ozvalo se za ním. Harry se prudce otočil a zadíval se do páru černých očí. Ani neslyšel, že by někdo šel po schodech. Otočil se zpět a položil fotku na své místo a nenápadně si utřel oči. Přeci nedovolím Snapeovi, aby se mi smál, přemýšlel.
,,Pottere?" ozval se znovu.
,,Ano, pane?" zeptal se a otočil se na něho.
,,Co jste dělal s naší fotkou?"
,,Jen jsem si ji prohlížel," odpověděl po pravdě.
,,A proč jste u toho brečel?" nedal se Snape a ledově si ho měřil.
,,Jen jsem si na něco vzpomněl," zalhal. On by přeci nepochopil, že neví proč brečel.Možná proto, že vypadají tak šťastně. Nebo možná proto, že tam je Sam a ne máma,přemítal v duchu, ale nahlas nic z toho neřekl.

**Snape**
Co je sakra s tím Potterem?přemítal v duchu, když ho pozoroval, jak vrací jejich fotku na místo. Opravdu to byly slzy? Najednou si něco uvědomil.
,,Pottere, vy nemáte brýle," řekl Snape a zkoumavě se na něho zadíval.
Harry na to nic neřekl, ale zmateně se dotkl nosu. Snape se tomu gestu jen jízlivě usmál.
,,Myslel jsem, že bez brýlí nevidíte," konstatoval Snape, ale v hlase mu bylo slyšet, že touží po vysvětlení.
,,Já taky pane, neumím si to vysvětlit," odvětil opět upřímně.
Snape ho mlčky pozoroval. Co to má sakra znamenat? Potter starší bez brýlí neviděl a tenhle Potter donedávna taky, tak proč najednou taková změna?
,,Není to syn Jamese Pottera," ozval se mu v hlavě Tobyho hlas. Není to syn Pottera, přemítal v duchu a stále ho upřeně pozoroval. Pokud není opravdu Potter, což by vysvětlovalo to s těmi brýlemi, tak kdo je? Najednou ho něco napadlo, ne to je blost!Ale co když ne?ptal se sám sebe.
,,Pottere, kdy jste se narodil?" zeptal se Snape. S Lily jsem byl koncem října, uvažoval v duchu.
,,Proč?" ptal se zděšeně a začal nepatrně couvat.
Zřejmě se mu moc nelíbilo, že se ho na to ptá. Ale proč?ptal se sám sebe. Leda, že by to byla pravda.
,,Odpovězte!" skoro vykřikl Snape a probodával ho pohledem.
,,O prázdninách," řekl vyhýbavě
,,Chci slyšet měsíc! Prázdnin máme za školní rok víc.." nedal se.
,,Červenec" pronesl nakonec odevzdaně.
Ne!!!vykřikl v duchu. Znovu si to přepočítal, sedělo to. Snape se zhroutil do křesla. Potter se narodil devět měsíců po tom, co byl s Lily. Potter je jeho syn! Nebylo o tom pochyb. To jak mě poslední dobou pozoroval. Rychle se spřátelil s Tobym. Ta fotka mě a Lily, co mu dal ten obr. Jel k nám na Vánoce, přemítal v duchu.Všechno mu to začalo docházet.
Podíval se na Harryho, který stál až u zdi vedle krbu. V očích měl tolik strachu, přímo děsu.

,,Dobré ráno," ozvala se ze schodů Sam. ,,Co tu vy dva děláte tak brzy po ránu?" zeptala se, když si všimla Severuse.
,,Dobré ráno" odpověděl Harry, ale nemohl odtrhnout oči od Snapea.
Sam chvíli stála a dívala se z jednoho na druhého. Co se zase děje?
,,Harry, kde je Toby?" zeptala se, aby přerušila to nesnesitelné napětí mezi nimi.
,,Ještě spí," odpověděl a konečně se k ní otočil. ,,Půjdu za ním," dodal a vyběhl rychle pryč z místnosti.
,,Severusi?" promluvila Sam a přiklekla si ke křeslu. ,,Co je?"
,,Je to můj syn," řekl nepřítomně.
,,Cože?" zeptala se nechápavě Sam.
,,Potter, je můj syn," odpověděl a zadíval se jí do očí.
,,To je přeci nesmysl."
,,Není. Dřív jsem s Lily chodil a strávil jsem s ní jednu noc. Vůbec mi nedošlo, co se stalo. Myslel jsem, že prostě šla z mé postele do té Potterovo. Dokonce ani když mi Toby řekl, že Potter není jeho otec, nevěřil jsem."
,,Severusi," promluvila pochvíli Sam. ,,Víš to jistě?."
,,Ano," pronesl Sev a sklíčeně se na ni zadíval. ,,Promiň Sam," zašeptal.
,,Co ti mám prominout?" zeptala se zmateně.
,,To, že je to můj syn."
,,Severusi, prosím tě vždyť to není nic špatného," řekla a usmála se na něho. ,,Vím, že jsi Lily miloval. Říkal jsi mi to několikrát a teď máš něco, co vás navždy spojí."
,,Sam, ty jsi neuvěřitelná," zamumlal a objal ji. ,,Teď bys mě měla nenávidět, i Harryho," dodal a poprvé ho oslovil jménem.
,,Miluji tě. Tebe i jeho. Za ty dva dny, co tu je si mě získal," dodala a usmála se na něho znovu, když ji pustil. ,,Nemůžu ti přeci vyčítat něco, co se stalo před 15 lety."
,,Taky tě miluji," zašeptal Sev a políbil ji.
,,Nechte toho," zasmál se někdo ze schodů. Severus se od manželky odlepil a zadíval se ke schodům.
,,Dobré ráno Toby," usmála se na něho mamka a zvedla se z podlahy. ,,Kde je Harry?" zeptala se zmateně, když si všimla, že za ním nestojí.
,,Říkal, že si půjde lehnout, prý mu není dobře," vysvětlil. ,,Už bude snídaně?"
,,Hned," dodala Sam a podívala se na manžela. ,,Neměl by ses jít na něho podívat? Třeba potřebuje nějaký lektvar," dodala, aby to Tobymu nepřišlo divné. Severus přikývl a vydal se do schodů, zatímco Sam s Tobym zamířili do kuchyně.
Když došel ke dveřím do pokoje jeho syna, zastavil se, protože zaslechl hlas.

Harry seděl na posteli a v ruce držel zrcátko.
,,Siriusi?" zašeptal
,,Harry," pronesl Sirius poté, co se objevila jeho tvář v zrcátku. ,,Co se stalo?" zeptal se zmateně, když viděl jeho ztrápený obličej.
,,Už to ví," řekl Harry a začaly mu téct z očí slzy.
,,Cože? ty jsi mu to už řekl?" zeptal se nevěřícně Sirius.
,,NE, nějak mu to došlo."
,,Jak mu to mohlo dojít? Nedošlo mu to 15let a teď s ním strávíš dva dny a už ví pravdu?" zeptal se poněkud nechápavě Sirius.
,,Sirie, jak to, že vidím bez brýlí?"
,,Víš jak jsem ti říkal, že podoba se ti vrátí, až po tom, co ti bude 17?" zeptal se a když mu to Harry kývnutím potvrdil, pokračoval. ,,Když dávala Lily Brumbálovi ten dopis s tím kouzlem, dodala, že je to pouze na podobu. Přenesla na tebe z Jamese všechno, co se dalo, včetně toho tvého zraku. Ovšem to mělo vyprchat dříve. Po tvých 15-tých narozeninách se mělo vše vracet do původního stavu, až na tu podobu."
,,Tak proto mi ten dopis dal Brumbál teď. Měl strach, abych se nezačal měnit a přitom nic nevěděl," pronesl Harry a začínal to chápat.
,,Ano. Upřímně jsem nečekal, že to před tebou bude tak dlouho tajit."
,,Jsem rád, že mi to vůbec řekl."
,,Tak mi konečně řekni, jak na to reagoval?" zeptal se zvědavě Sirius, ale starostlivě si ho měřil.
,,Sedl si do křesla a zíral na mě. Říkal jsem ti, že to nepřijme. Prostě mě nenávidí a na tom se nic nezmění."
,,Harry, to bude dobré. Snape není tak špatný. Určitě se s tím vyrovná. Miloval Lily," dodal povzbudivě se na něho usmál
,,Ano, mámu možná miloval, ale o mě nestojí."
,,Tak to není," ozval se něčí hlas ode dveří.


Kapitolka 1- Anglie

25. ledna 2009 v 18:53 | Schali |  Na přání- Esperanzy :)
*prosím piště komentáře ať vím jak se vám povídka líbí
Vaše Schali


za beta red děkuji Lianell
--
Cher seděla v taxíku s rodiči a mířili do centra Anglie. ,To v Anglii pořád prší?' přemítala, když se dívala z okna. Koupili si dům kousek od ministerstva, aby to neměli daleko do práce. Bohužel jedinou nevýhodou bylo, že všichni sousedé byli mudlové, takže nemohli riskovat přemístění a museli se přepravit taxíkem.
"Už tam budeme," pronesl otec, když viděl její sklíčený obličej. Cher jen přikývla, ale nic na to neřekla.
Taxík zastavil před třípatrovým domem. ,No jasně, hlavně pohodlí,' přemítala v duchu, když vystupovala nahoru. Její rodiče byli oba z čistokrevných rodin, takže byli zvyklí na velké domy, ale Cher si na to odmalička nemohla přivyknout. Připadalo jí divné mít pro tři lidi patnáct pokojů.

Pomalu procházela celý dům. Většina pokojů byla jen stroze zařízená, protože v nich nikdo neměl pobývat. Nejdéle se zastavila v knihovně. Byla zařízena stejně jako v jejich předchozím domě a knížky už byly taky každá na svém místě.
Její pokoj našla až ve třetím patře a zařízený do světle modré bary, tu měla nejraději. ,Alespoň něco,' pomyslela si. Domácí skřítkové už vybalili všechny její věci, takže se tím nemusela zabývat. Přešla k oknu a zadívala se ven. Měla krásný výhled na park, který byl hned naproti domu.
Příští den se její rodiče už měli hlásit v práci, takže ji nechali samotnou doma. Škola začínala až za tři dny, takže měla dostatek času si nakoupit potřebné věci. Hned první den, co se objevili v novém domě, jí přišel dopis z Bradavic. Psali jí, že ji přijali a přikládají seznam učebnic, které bude v následném ročníku potřebovat.
Jelikož v Krásnohůlkách dostudovala šestý ročník, přirozeně nastupovala v Bradavicích do sedmého. Jen doufala, že nemají jiné osnovy, aby nemusela ještě něco dohánět.
Se seznamem učebnic vyšla z domu a zamířila si to rovnou do centra. Jak jí oznámili rodiče, měla by se dostat do nějakého hostince Děravý kotel. Tam prý je ukrytý vstup do na Příčnou ulici, kde se tady v Anglii kupují kouzelnické potřeby.
Procházela se centrem a prohlížela si obchody, které míjela. Trvalo jí skoro dvě hodiny, než našla zmiňovaný hostinec. Když se blížila ke vchodu, skoro se srazila s nějakým mužem.
"Prosím vás, pane?" zeptala se nesměle.
"Ano?" zaznělo nevrle. Cher hned napadlo, že tenhle muž asi nemá lehký život. ,To se tak mračí na každého? A co ten jeho ledový hlas?'
"Nerada vás otravuji, ale říká vám něco Příčná ulice?" zeptala se nejistě. Co kdyby to byl mudla?
"Ano," zazněla opět ledová odpověď.
"Pak tedy, mohla bych vás poprosit, abyste mi ukázal jak se tam dostanu? Jsem tady nová a potřebuji si něco nakoupit do školy."
"Fajn, pojďte za mnou, stejně tam zrovna jdu," odpověděl příkře a vyrazil do hostince. Cher se za ním musel skoro rozeběhnout, aby ho neztratila z očí. Prošli hostincem a vyšli zadním vchodem ven. Cher v tu chvíli napadlo, zda za ním má skutečně jít. ,Vždyť ho ani neznám?' přemítala, ale když vytáhl hůlku a stěna před ním se oddělila a odkryla ulici plnou lidí, obavy z ní spadly.
"Děkuji pane…?" usmála se na něho, když vcházela na Příčnou ulici.
"Nemáte zač slečno," odpověděl a dělal, že si nevšiml toho malého otazníku za tím pane. Bez dalšího slova se otočil a vydal se ulicí pryč od ní.
,To je divný člověk,' přemítala když mířila ulicí. Procházela jednotlivé obchody a nahlížela do nich. Postupně prošla všechny obchody a nakoupila všechno, co bylo na seznamu.
Jako nakonec zamířila do obchodu madame Malkinové - Hábity pro každou příležitost.
"Dobrá den," pozdravila, když vešla dovnitř.
"Dobrá den drahoušku," usmála se na ni postarší žena. "Čím můžu posloužit?"
"Nastupuji do Bradavic a potřebovala bych nové hábity," odpověděla jí Cher. Žena, nejspíše madame Malkinová, ji zavedla dál do obchodu a začala si ji přeměřovat. Když Cher odcházela z obchodu, měla v tašce dva nové hábity.
Domů spěchat nemusela, a tak se volně procházela po Příčné a zjišťovala, co tu mají všechno za obchody.
Muže, kterého potkala před vchodem do Děravého kotle, už nepotkala. Z nějakého důvodu se ho trochu bála, ale zase chtěla vědět, proč se k ní choval tak nevrle. Vždyť mu nic neudělala. Nakonec se rozhodla na to už nemyslet.
Když procházela kolem Zmrzlinového ráje, kde měli snad přes padesát druhů zmrzliny, neodolala a koupila si dva kopečky její oblíbené pistáciové.

Domů se dostala až pozdě po obědě, ale rodiče stále nebyli doma. Rychle snědla oběd, který navařili skřítci, a vydala se do svého pokoje si pořádně prohlédnout vše, co koupila.
Sedla si na postel a začala si prohlížet jednotlivé učebnice. Nejvíce ji zaujala ta do lektvarů. Znala některé učebnice a musela souhlasit, že tahle učebnice je jedna z nejlepších. ,Učitel lektvarů v Bradavicích se v tom asi opravdu vyzná,' přemítala.
Už odmalička ji hrozně bavily lektvary a obrana, a tak četla různé knížky, dokonce si půjčovala i učebnice od kamarádek z vyšších ročníků.
Asi hodinu po tom, co se vrátila domů, dorazili i její rodiče. Byli úplně nadšeni ministerstvem a místním ministrem kouzel, Kingsley Pastorkem. Cher je poslouchala a měla opravdu radost, že se jim tam tak líbí.
Další den opět její rodiče vyrazili do práce a Charlie se pustila do balení věcí. Zítra měla nastoupit do Bradavic. Nerada byla středem pozornosti a když měla nastoupit do šestého ročníku, jistě se jí nevyhne.
Když si balila všechny potřebné věci, děkovala Bohu, že se ve škole chodí převážně v hábitech. Představa, že by si měla zabalit normální oblečení do jediného kufru, ji děsila. Nakonec jí ale dělalo potíže tam všechno narvat, protože si nabalila ještě pár knížek a to už bylo skoro nad možnosti kufru.
"Dobré ráno," uvítala ji mamka další den ráno.
"Dobré," odvětila a sedla si ke stolu. Něco málo posnídala, protože neměla moc hlad. Byla nervózní, jak zapadne do nové školy.
"Kde je táta?" zeptala se Cher.
"Potřeboval si ještě zaběhnout na ministerstvo, ale za chvíli bude zpět. Neboj, vlak stihneš skvěle," usmála se na ni matka.
Cher jen přikývla a vydala se do svého pokoje. Do odjezdu na nádraží měla ještě čas.
O hodinu a půl později už Charlie scházela ze schodů. Kufr už měla dole v hale. Nechtěla ho tahat po schodech, kouzlit mimo školu nemohla, a tak tím pověřila skřítku. Rodiče trvali na tom, aby vyjeli už v deset, kdyby náhodou byl nějaký provoz, tak aby jim třeba neujel vlak.
Na nástupiště se dostali ve tři čtvrtě na jedenáct. I když nebyla žádná zácpa, stejně jim cesta trvala přes půl hodiny.
"Nástupiště 9 a ¾" zamumlal otec, který měl v ruce dopis z Bradavic. "Kde je?" zamumlal, když míjeli jednotlivé přepážky.
"Dobrý den," promluvila vedle nich dívka a zářivě se na ně usmála. "Nechtěla jsem vás poslouchat, ale zaslechla jsem, že míříte na nástupiště 9 a ¾, chcete pomoc?"
"To by od tebe bylo hezké," usmála se na ni Nella. "Naše dcera tam jede poprvé, přestupuje z Krásnohůlek," začala hned ochotně vysvětlovat.
"Aha. Tak pojďte za mnou, ať ještě nezmeškáme vlak," zamumlala dívka a zastavila se u přepážky mezi nástupištěm 9 a 10.
"Nástupiště na Bradavický expres je za touhle přepážkou. Jestli máš strach, tak se na to radši rozeběhni," poradila Cher dívka. "Já osobně jsem si na to stále nezvykla," zamumlala a rozběhla se proti zdi, za kterou hned zmizela.
"Tak jdeme," usmál se otec na dceru a společně vyrazili k přepážce.
Když se dostali skrz, ocitli se na nádraží plném lidí.
"Půjdu si najít místo," zamumlala dívka, která na ně čekala. "Nechceš si se mnou sednout do kupé?" zeptala se Cher.
"Jasně, ráda," usmála se na ni a vyrazila s ní k vlaku. Najít volné kupé jim chvíli trvalo, ale nakonec se jim to povedlo. Cher ještě vylezla z vlaku a rozloučila se z rodiči.
"A napiš nám, jak se ti tam líbí," napomínala ji mamka a láskyplně se na ni usmívala. Když průvodčí zapískal, tak Cher rychle naskočila do vlaku, naposledy rodičům zamávala a vydala se do kupé. Když otevřela dveře zjistila, že už tam s tou neznámou dívkou není sama.
"Ahoj," zamumlala a posadila se k oknu kde bylo místo.
"Já jsem Tara Ebbotová," představila se dívka, která jim ukázala vchod na nástupiště. "Tohle je Nevill Longbotom, Seamus Finnigan, Nanci Prostová a Leona Flammelová. Všichni jsme z Nebelvíru," představila všechny přítomné Tara.
"Já jsem Charlie Drewová," usmála se na ně Cher. "Ale přátelé mi říkají zkráceně Cher" dodala.
"Tak, do které koleje by jsi chtěla jít Cher?" zajímal se Seamus.
"Já ani nevím jaké koleje v Bradavící jsou," přiznala Cher.
"No Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel," vysvětlila Leona, která se držela za ruku se Seamusem.
"Pokud je nám známo, tak ze Zmijozelu dříve vycházeli spíše smrtijedi a černokněžníci" vysvětlil Seamus. "Většině nových je jedno, do které koleje se dostanou, hlavně když to nebude Zmijozel."
"Tak já patřím asi mezi ně," usmála se Cher.
"Třeba půjdeš do Nebelvíru a budeme v jedné koleji," pronesla Tara.
"Snad."
"Jak se ti líbilo v Krásnohůlkách? A proč jsi se přestěhovala sem?" zajímala se Tara.
"Ale jo líbilo. Měla jsem tam přátele, ale rodiče dostali místo tady, na ministerstvu, tak jsme se museli přestěhovat."
"No tady už máš taky přátele," zasmál se Seamus.
Cher se na něho usmála. Dál už probírali jednotlivé učitele a výuku. Cher se chtěla o Bradavicích dozvědět všechno možné, aby se mohla psychicky připravit. Nakonec ji bylo sděleno, že učitelé jsou všichni prima, kromě jistého profesora Snapa, který terorizuje veškeré studenty. Samozřejmě až na Zmijozelské, protože je jejich ředitelem.
,Snad se s ním nedostanu do křížku,' zadoufala v duchu. Když se blížili k Bradavicím, ukončili debatu a začali si oblékat hábity. Cher, na rozdíl od ostatních, měla celý černý, protože barvy koleje se na hábit přidávají až po zařazení.


20.kapitolka

24. ledna 2009 v 23:12 | Schali |  Harry a nová rodina
*prosím piště komentáře ať vím jak se vám povídka líbí
Vaše Schali

---
za b eta-read děkuji Lianell

***

Když to jméno Harry vyslovil, objevila se v zrcátku tvář jeho kmotra.
,,Harry," zamumlal šťastně. ,,Už jsem začínal mít strach."
,,Kdo to mluví," zeptal se Toby, který si zrovna natahoval svetr.
,,Můj kmotr," vysvětlil Harry. ,,Toby, pojď sem, někoho ti představím," pronesl a sedl si na postel. Toby si přisedl a zadíval se do zrcátka.
,,Toby, tohle je můj kmotr Sirius Black. Siriusi, Tobias Snape, říkal jsem ti o něm," představil je Harry.
,,Ahoj Toby, rád tě poznávám," usmál se na něho Sirius.
,,Já vás taky," zamumlal nesměle Toby.
,,Tak v první řadě mi nevykej a říkej mi Siriusi. Jsem rád, že tě konečně můžu vidět. Podobáš se otci," pronesl Sirius a zadíval se na Harryho s otázkou v očích. Už to ví? Harry jen zavrtěl hlavou a Sirius dal jemným kývnutím najevo, že pochopil.
,,Toby, myslíš, že bys nás tu mohl chvíli nechat?" zeptal se s nadějí Harry, chtěl si se Siriusem trochu promluvit.
,,Jasně, půjdu zatím dolů," řekl. ,,Ahoj Siriusi," pronesl nejistě a zmizel. Harry chvíli čekal a když zaslechl kroky na schodech, konečně se odvážil promluvit.
,,Jak je Sirie?"
,,Dobře Harry, ale co ty? Jak to zvládáš?" zeptal se starostlivě svého kmotřence.
,,Jde to, ale není to jednoduché. Jenom se na mě podívá a já vidím, jak mě nesnáší," pronesl zklamaně Harry a opřel se stěnu.
,,To je naše vina," ozval se nečekaně Sirius.
,,Co?"
,,Můžeme za to my, kdybychom si z něho neutahovali, teď by neměl důvod tě nenávidět."
,,Siriusi to neříkej. Je pravda, že jste to někdy přeháněli, ale vy za to nemůžete. On už je prostě takový. Nenávidí mě. Vlastní otec mě nesnáší," zamumlal zklamaně.
,,Harry, ty ho máš rád, že?" zeptal se s úsměvem Sirius.
,,Já nevím. Celou dobu jsem žil s tím, že nikoho nemám. Najednou jsi se objevil ty a teď zjistím, že mám otce. Prostě jsem si na tu myšlenku už zvykl," zamumlal odevzdaně. ,,Siriusi, jestli to někdy zjistí, co když mě zavrhne? Promiň neměl bych o tom s tebou mluvit, vím, že ho nemáš rád."
,,Harry, ty se mi za nic neomlouvej. Je to tvůj otec a já jsem s tím smířený. To, že si nerozumíme na tom nic nemění. Nejdůležitější jsi tady ty."
,,Nevím, co mám dělat. Nebyl dobrý nápad sem jezdit."
,,Harry, dobře to dopadne. Máš možnost svého otce pořádně poznat z jiné stránky. Třeba se sblížíte a ty mu řekneš v klidu pravdu."
,,Hodně jsi se změnil," zamumlal Harry, když ho upřeně pozoroval.
,,Proč myslíš?" zeptal se zvědavě Sirius.
,,Ještě nedávno jsi ho nesnášel. Stále jsi mu říkal Srabusi, pamatuji si na ten útok v Chroptící chýši a teď chceš, aby věděl pravdu. Abychom byli spolu," pronesl nevěřícně Harry.
,,Máš pravdu. Ale tenkrát šlo o to, že on byl Zmijozel a my Nebelvír, to nešlo dohromady. Když jsme byli v chýši, prostě jsem se vrátil zpět do školních let. Ale věř, že už jsem z toho vyrostl."
,,Asi bych měl jít dolů," pronesl po chvíli ticha Harry.
,,Dobře, ale brzy se mi ozvi!"
,,Jasně, pozdravuj ode mě Klofa," usmál se na něho Harry.
,,A ty ode mě zase Tobyho. Vypadá jako prima kluk," řekl, naposledy se na Harryho usmál a zmizel. Harry schoval zrcátko opět mezi svetry. Jeden z nich si vytáhl, rychle si ho oblékl a vydal se dolů.

*** po odchodu kluků v obýváku***
,,Severusi, neměl bys mi něco vysvětlit?" zeptala se Sam, když kluci zmizeli na schodech.
,,Co Sam?" zeptal se nevinně.
,,Co máš proti Harrymu? Je to fajn klučina a s Tobym si rozumí."
,,Vždyť to víš, říkal jsem ti o tom," pronesl odevzdaně a upřeně pozoroval manželku.
,,To je vše kvůli tvé neshodě s jeho otcem? To snad nemyslíš vážně," pronesl nevěřícně Sam a posadila se do křesla naproti němu. ,,Teď mi odpověz po pravdě, co tě napadlo jako první, když ti Toby řekl, že s ním nemluví nikdo jen proto, že je Snape?"
,,Kam tím míříš?" zeptal se nejistě.
,,Jen mi odpověz a dozvíš se to."
,,Fajn," prohlásil odevzdaně. ,,V tu chvíli mi vadilo, že mám na škole tak přísnou pověst. Věděl jsem, že to bude mít těžké, ale nemyslel jsem si, že tak moc."
,,Dobře, došlo ti, co jsi právě řekl? Tobě vadí, že se s Tobym nikdo nebaví jen proto, že je Snape. Kvůli jeho otci…" nakousla a upřeně pozorovala Severusou tvář.
,,Takže tím chceš říct, že se chovám k Potterovi tak, jako spolužáci Tobyho k němu?"
,,NE," řekla a Severus se na ni zmateně podíval. ,,Ty se chováš ještě hůř. Oni s ním mají jen strach mluvit, abys jim něco neudělal. Ale ty Harryho nenávidíš za něco, co udělal jeho otec a to ještě na škole," vysvětlila mu trpělivě Sam. Severus na ni mlčky koukal a věděl, že má pravdu. Ale nemohl si pomoct. Prostě to byl Potter, syn jeho úhlavního nepřítele.
Najednou se na schodech objevil Toby a šel sám.
,,Kde je Harry?" zeptala se Sam, když si k nim přisedl.
,,Nahoře, mluví se svým kmotrem," řekl nevinně Toby.
,,Cože?" vykřikl Severus a začal se zvedat. ,,Black je tady?"
,,Ne," vyhrkl spěšně Toby. ,,Není tady, mluví spolu pomocí nějakého zrcátka."
,,Zrcátka?" zeptal se nechápavě a opět si sedl.
,,Ano. Dokáže s pomocí něho spojit se Siriusem."
,,To je přeci dobře, že může být ve spojení se svým kmotrem," pronesla Sam a usmála se na Tobyho.
,,Možná by to bylo skvělé, kdyby Black nebyl hledaný zločinec a vrah!" pronesl jízlivě Severus.
,,To nemyslíte vážně," ozvalo se od schodů a všichni se pohledem stočili za hlasem. ,,Víte moc dobře, že je Sirius nevinný, tak proč to pořád říkáte?" zeptal se ho nechápavě a postoupil víc do místnosti.
,,Nevinný?" zeptala se Sam.
,,Ano nevinný," odpověděl Harry, ale pohled stále upíral na Snapea. ,,Obvinili ho neprávem za vraždu, kterou nespáchal. Za zradu mých rodičů, kterou nespáchal," řekl. ,,A vy to moc dobře víte," dodal tentokrát směrem k Severusovi.
,,Toby," řekl a otočil se na kluka, který seděl vedle matky, ,,půjdeme ven?"
,,Jasně!" vykřikl Toby a společně odešli zadním vchodem na zahradu.

,,Je to pravda?" zeptala se Sam, když osaměli.
,,Jak se to vezme. Pettigrew, kterého všichni považovali za mrtvého žil. Byl celých těch 13 let v podobě krysy. Nikoho to nenapadlo, byl to neregistrovaný zvěromág. Takže to znamenalo, že Black ho nezabil."
,,Aha. Tak proč jsi to teda říkal?"
,,Prostě si myslím, že patří do Azkabanu!" řekl příkře a pohledem zabrousil k oknu, kde byl vidět Harry s Tobym, jak se koulují.
,,Kolik je Harrymu?" zeptala se z ničeho nic Sam.
,,No je v pátém ročníku tak kolem 15 let," odvětil nepřítomně.
,,Aha, já jen jestli nevíš, kdy má narozeniny. Bylo by hezké kdyby to oslavil tady s Tobym, když jsou takoví kamarádi."
,,Tak to nepřipadá v úvahu. To, že je tu na Vánoce ještě přežiji, ale přeci si ho sem nenastěhujeme," řekl rozhořčeně a otočil se na manželku. ,,A mimochodem, nemám tušení kdy má narozeniny!"
Dál už o tom spolu nemluvili. Severus si vzal knížku a začetl se do ní, nebo se o to alespoň pokoušel a Sam se vydala do kuchyně uvařit teplý čaj. Až přijdou kluci z venku, bude jim pěkná zima…



19.kapitolka

23. ledna 2009 v 19:19 | Schali |  Harry a nová rodina
za beta-read děkuji Lianell

***

Harry s Tobym stáli u Vstupní brány a dívali se za kočárem, který zrovna odvážel Rona, Hermionu, Nevilla a Ginny. Na hradě zůstalo sotva deset studentů.
,,Tak pojď, ať na nás tvůj otec nečeká," řekl Harry a spolu s Tobym zamířili do haly, kde měli kufry. Nechali si je snést spolu s ostatními, aby je pak nemuseli tahat ze schodů.
,,Wingadium leviosa," pronesl Harry a namířil hůlku na jejich kufry.
,,Hezký," poznamenal s úsměvem Toby. Oni se toto kouzlo zatím neučili, první ročník ho má na programu až v druhém pololetí.
,,Tak pojď," pronesl s úsměvem Harry a s kufry, které levitovali před nimi se vydali do sklepení.
Když došli ke dveřím do učebny, tak Toby zaklepal.
,,Dále," ozvalo se zevnitř, tak otevřel dveře a ustoupil, aby mohl vejít Harry. Ten nakonec snesl kufry na zem u zdi a podíval se na Snapea.
,,Dobrý den, pane profesore," pozdravil ho nesměle.
,,Dobrý den, pane Pottere. Ahoj Toby," usmál se na syna až Harry strnul. Nikdy jsem neviděl se Snapea usmát. Smál by se i na mě, kdyby věděl pravdu? přemítal v duchu.
,,Zatím se posaďte, potřebuji si ještě něco dodělat," vytrhl Harryho ze zamyšlení a ukázal na lavice před sebou. Harry s Tobym si poslušně sedli a začali si tiše povídat, aby nerušili Severuse.
,,Harry, tak jak se těšíš?" zeptal se Toby a s nadějí sledoval Harryho.
,,Ale jo těším," zamumlal nejistě. ,,Už jsi přemýšlel, co budeme dělat?" zeptal se po chvíli Harry.
,,No, určitě se něco najde, mohli bychom si třeba zahrát famfrpál, jestli nebude moc zima," řekl a Harry najednou zkameněl. Moment! Jestli nejsem Potter, tak odkud jsem tak dobrý ve famfrpálu?přemítal a zahleděl se na Snapea. Je tu jediná možnost, Snape hraje famfrpál.Usoudil v duchu a ta představa mu najednou přišla divná.
,,A jak ti jde famfrpál?" zeptal se Harry ve snaze, že něco zjistí.
,,Táta říkal, že dobře. Prý to mám v genech," prohlásil Toby. ,,A tobě?" zeptal se a Harry se musel zasmát. Jasně, letos ještě nebyl žádný zápas, kde by ho viděl hrát, vzpomněl si.
,,Taky mi jde, jsem na tom jako ty, taky to mám v genech," zamumlal.
,,V genech? Tvůj pravý otec taky hrál famfpál?" zeptal se zvědavě Toby a Harry střelil pohledem po Snapeovi, ale vypadalo to, že je neposlouchá.
,,Ano, hrál," odpověděl.
,,Tak hotovo," ozvalo se od profesorského stolu. ,,Můžeme vyrazit," oznámil Snape a začal se zvedat od stolu. Mávnutím hůlky přenesl kufry, které stály u stěny a klukům ukázal rukou, aby ho následovali. Harry věděl, že je vede do svých soukromých komnat. Jak zjistil ještě o prázdninách, bylo to jediné místo na hradě, kde se mohlo přemisťovat. Severus se zastavil uprostřed pokoje a chytil Tobiase za ruku, pak se zadíval na Harryho. Ten chvíli váhal, ale nakonec přijal druhou nabízenou ruku.
Celý pokoj se s nimi zatočil a najednou se objevili na trávníku za nějakým domem.
,,Harry," promluvil s úsměvem Toby, ,,tohle je náš dům." Náš dům,opakoval si v duchu, kéž by to tak bylo. Pomyslel si a vydal se za Tobym a Severusem do domu.
,,Ahoj mami," slyšel Tobyho vykřiknout a když vešel, viděl, jak objímá nějakou ženu. Nemusel moc přemýšlet, kdo by to mohl být.
,,Ahoj Toby, tak jak jsi se měl ve škole?" zeptala se Samantha svého syna.
,,Dobře," usmál se a pustil ji.
,,Ahoj lásko," přivítal se Severus s manželkou a Harryho bodlo u srdce. Říkal mámě taky lásko, když ho tak milovala? neubránil se myšlence.
,,Mami," přerušil objímající dvojici Toby, ,,tohle je Harry, jak jsem ti o něm psal."
,,Ráda tě poznávám," usmála se na něho Sam,
,,Já vás taky, madam," zamumlal nesměle Harry a nakonec postoupil více do pokoje, aby nestál ve dveřích.
,,Tak pro začátek mi neříkej madam, ale Samantho," opravila ho mile a Harry se na ni usmál.
,,Děkuji, rád."
,,Tak tě tady tedy vítám. Snad s námi letošní Vánoce přečkáš," řekla a stále se na něho usmívala, až z toho byl docela nesvůj.
,,Opravdu vám nevadí, že tady budu s vámi?" musel se zeptat Harry.
,,Jistě že ne, alespoň si bude mít Toby s kým hrát. A teď," řekla a otočila se na syna, ,,ukaž Harrymu pokoj."
Toby přikývl, ,,pojď za mnou," řekl a s Harrym v patách vyrazil po schodech nahoru. Harry se rozhlížel po domě, když mířil ke schodům.
Ze zahrady vešli do prostorného obývacího pokoje, ze kterého vedly schody, po kterých se vydali. Všiml si, že vpravo u schodů byla kuchyně a když vyšli nahoru, nacházeli se v chodbě, ze které vedly čtyři dveře.
,,Tady spí mamka s taťkou," vysvětloval mu, když šli okolo prvních dveří. ,,Tady je koupelna, pokoj pro hosty a můj pokoj," řekl a otevřel poslední dveře. ,,Myslel jsem, že bychom mohli spát v jednom pokoji, ale jestli chceš, tak můžeš jít do pokoje pro hosty."
,,To je dobrý Toby, rád s tebou budu v pokoji," ubezpečil ho a usmál se na něj.
Harry si dal kufr, který už byl v pokoji na postel, kterou mu ukázal Toby. Ten zatím začal přerovnávat věci ve skříni, aby si tam mohl přidat Harry ty svoje. Teď si fakt připadám jako jeho brácha, pomyslel si a usmál se.
Harry si začal vyrovnávat věci do skříně a Toby mu při tom asistoval, aby to měli rychleji hotové. Sotva to dokončili, ozvalo se zaklepání na dveře.
,,Oběd je na stole," ozval se Severus a strčil hlavu do pokoje.
,,Jasně tati, už jdeme," přitakal Toby a spolu Harrym se vydali do kuchyně.
,,Tak se posaď," ozvala se Samantha, když se Harry zastavil. Nakonec se posadil vedle Tobyho, hned naproti Snapeovi.
Po obědě se Harry nabídl, že umyje nádobí, ale Samantha prohlásila, že je host, a tak se vydal s Tobym zpět do pokoje.
,,Tak co budeme dělat?" zeptal se Harry, když se za ním zavřeli dveře.
,,Neměl bys chuť si zahrát Twistr?" zeptal se s nadějí Toby.
,,Jasně, ale musíš mě to naučit."
,,To je jednoduchý," vykřikl nadšeně a začal vytahovat krabici, kterou měl pod postelí. ,,Tady tím zatočíš a pak podle barvy položíš ruku či nohu na určenou barvu," vysvětlil mu Toby a roztahoval koberec s barevnými kruhy na zem.
,,Ale kdo tím bude točit?" zeptal se poněkud hloupě Harry.
,,Hups," zamumlal Toby a sedl si na zem. ,,To mi nedošlo.." dodal zklamaně. ,,Řeknu mámě," vykřikl Toby a rozběhl se dolů.
Harry si sedl na postel a rozhlédl se po pokoji. Hermiono, co jsi mi to udělala? ptal se sklíčeně. Nebylo pro něho lehké být se Snapem v jednom domě. Ne, že by ho nesnášel, to ho už dávno přešlo. Teď byl spíše problém v tom, že si až moc dobře uvědomoval, že je jeho otec a zraňovalo ho, že on ho nenávidí.
,,Harry," ozval se hlas jeho bratra z chodby a za chvíli se objevil v pokoji. ,,Máma nám tím bude točit, máme jít dolů," dopověděl a začal skládat koberec zpět do krabice. ,,Tak pojď," vykřikl nadšeně a spolu s Harrym se vydali dolů.
Harry ho mlčky následoval, nevěděl, co by na to měl říct. Hele, nemyslím si, že to je dobrý nápad. Tak to by asi Toby nepřekousl. Když se objevili v obýváku, Samantha seděla na zemi a čekala na ně. Opírala se o křeslo na kterém seděl Severus. Toby si klekl vedle své matky a začal chystat koberec spolu s destičkou na které byly nakreslené barvy a ručičkou, kterou se točilo. Kolotoč (budu tomu tak říkat :)) položil před Samanthu a koberec roztáhl o kousek dál.
,,Můžeme začít," usmál se na Harryho, který si přiklekl vedle něho.
,,Tak fajn," pronesla Samantha a roztočila ručičku. ,,Kdo začne?" zeptala se, když se ručička zastavila.
,,Já," usmál se Toby.
,,Tak dobře, Toby- levou ruku na červenou," pronesla Sam. Když tak učinil opět zatočila.
,,Harry- pravou nohu na žlutou."
,,Levou nohu na zelenou."
,,Pravou ruku na modrou."
,,Levou ruku na žlutou."
Když Sam přikázala Harrymu, aby dal pravou nohu na zelenou kompletně se zamotal. V tuto chvíli vypadal, že má čtyři nohy, čtyři ruce a dvě hlavy. Byli s Tobym tak zamotaní, ale jim to nevadilo. Dobře se u toho bavili a vždycky, když Sam vyřkla další skoro nesplnitelný rozkaz všichni se rozesmáli.
Všichni až na jednoho člověka. Severus seděl v křesle a sledoval svého syna, jak si hraje s Potterem. Chová se úplně jinak, přemýšlel. Ve škole se chová tak arogantně a namyšleně, ale teď působí jako normální kluk. Když tak sledoval Haryho, stále víc se utvrzoval v myšlence, že to opravdu nemůže být syn Jamese Pottera. Ten by se nikdy takhle nebavil. Jeho zábava vždy byla sesílat na mě nějaké kletby.
Najednou se Harry svalil na zem a Toby přistál vedle něho. Oba se smáli a Harry začal najednou z nějaké popudu Tobyho lechtat. Dodal tomu poslední kapku a Toby se, jak se říká, smíchem za břicho popadal. Najednou mu pohled sklouzl na Snapea, který je upřeně pozoroval a zvážněl. Jak jsem mohl zapomenout, kde jsem? Kdo sedí v křesle??Zděsil se v duchu. Toby sledoval jeho výraz v obličeji, a taky se zamračil. Došlo mu, že Harrymu vadí přítomnost jeho otce. Sam taky neušel Harryho výraz a zamračila se.
,,Kluci," pronesla po chvíli, ,,nechcete jít na chvíli ven?" zeptala se s nadějí, že si bude moci s manželem v lidu promluvit.
,,Jasně," pronesl Toby s Harrym naráz a vydali se do pokoje, aby se oblékli. Když tam došli a Harry se začal přehrabovat ve svých věcech, všiml si toho, že zrcátko, které ukryl pod svetry začalo hřát. Sirius,pomyslel si a usmál se.
,,Siriusi?" pronesl a zadíval se na zrcátko.


Prolog k povídce

22. ledna 2009 v 19:47 | Schali |  Na přání- Esperanzy :)
"Mami to myslíš vážně?" zeptala se nevěřícně Charlie své matky.
"Ano Cher, dostali jsme místo na ministerstvu v Anglii. Přihlásili jsme tě do tamější školy Bradavic, určitě se ti tam bude líbit. Vede ji Albus Brumbál." Vysvětlila trpělivě Nella své dceři.
"Albus Brumbál? myslíš toho mocného kouzelníka, který přemohl Toho-jehož-jméno-se-nevyslovuje?"
"Ano to je on. Cher dej nám šanci. Určitě se ti v Bradavicích zalíbí."
"Dobře mami" povzdechla si Charlie, "zkusíme to." Její matka ji věnovala radostný úsměv a odešla z jejího pokoje. Charlie, nebo-li Cher jak ji říkali přátelé a rodina, se zhroutila na postel. Nechtělo se jí odjíždět, vždyť tu měla přátelé. Ale třeba má její matka pravdu, možná se jí bude v Bradavicích líbit. Snad.



úvod k povídce...

22. ledna 2009 v 19:46 | Schali |  Na přání- Esperanzy :)
Tuto povídku píši na přání Esperanzy. Snad se ti, i ostatním, bude líbit.

Hlavní postavou je Charlie Drewova. Přistěhovala se s rodiči do Anglie, dříve studovala v Krásnohůrkách a nyní přestupuje do Bradavic. Rozhodla jsem se, že v této povídce nebude Harry, Hermiona ani Ron. Ostatní postavy zůstávají.


Hlavní postavy: Charlie Drewova, Severus Snape
Žánr: romantika
Typ: kapitolka
-jak si Esperanza přála



18.kapitolka

18. ledna 2009 v 19:20 | Schali |  Harry a nová rodina
za beta- read děkuji Lianell

***

Když vstoupil do společenky, stačil mu jediný pohled, aby zjistil, kde se jeho přátelé nachází.
,,Harry, tak co?" zeptala se Hermiona, když si k nim sedal.
,,Všechno je v pořádku, Sirius mi to vysvětlil a mám tě od něho pozdravovat."
,,Díky," odvětila s úsměvem Mia.
,,Co ti vlastně řekl?" zeptal se Ron, který zvedl pohled od eseje.
,,Vysvětlil mi, proč vlastně James vystupoval jako můj otec, proč mi to neřekl a pověděl mi, že máma mého otce milovala," řekl a pohledem zabloudil k Tobiasovi.
,,Ale to je skvělé,ne?" zeptala se Mia trochu nejistě, nevěděla co si má myslet.
,,Myslím, že je. Konečně vím, jak to všechno bylo a musím říci, že chápu, proč máma od něho odešla."
,,Harry, kdo je vlastně tvůj otec?" zeptal se Toby, který doposud seděl potichu.
,,Toby," začal po chvilce váhání, ,,slibuji, že ti to jednou řeknu, ale teď na to není vhodná doba."
,,Jak myslíš," řekl Toby a z jeho hlasu bylo slyšet podráždění. Harry se s úzkostí podíval na Hermionu s Ronem. V jeho očích si mohli přečíst otázku Co mám dělat? Hermiona nepatrně zavrtěla hlavou a odvedla téma jinam, samozřejmě k učení.

Nastal poslední den před Vánocemi a Harry byl hodně nervózní. Pořád si nebyl jistý, jestli má jet k nim domů. Od toho incidentu u Snapea v učebně, jak tam s nimi byl Brumbál, spolu o tom nemluvili. Nejspíše to považovali všichni za vyřešené.
Na konci hodiny lektvarů si vyžádal Snape od Harryho, aby tam ještě zůstal. Ten nervózně přešlapoval než všichni odešli z učebny.
,,Pane Pottere, nevím jestli vám to Toby říkal, ale nepřeji si, aby kdokoli ze školy věděl, že budete trávit Vánoce u nás," utrhl se na něho Snape sotva se za posledním žákem zavřely dveře.
,,Nebojte pane, vědí to jen Hermiona s Ronem a ti to nikomu neřeknou."
,,Dobře, takže se zítra s Tobym dostavíte ke mně do kabinetu, když se ostatní vydají na cestu k vlaku."
,,Samozřejmě pane, přijdeme hned, jak všichni odejdou," přikyvoval Harry. ,,Ještě něco?"
,,Ne, to je vše, můžete jít," propustil ho Snape a Harry opustil učebnu.
Venku na něho čekala Hermiona s Ronem.
,,Co chtěl?" zeptal se Ron.
,,Nic, jen abych nikomu neříkal, kam jedu na Vánoce a abychom s Tobym přišli hned, jak tu nebudou žádní žáci," vysvětlil s úšklebkem Harry.
,,Fakt jsem zvědavá, jak se zatváří až zjistí pravdu," řekla zničehonic Hermiona
,,Cože?" vyhrkl Harry a nevěřícně se na nepodíval.
,,No tak si to představ, jak myslíš, že se bude tvářit až zjistí, že se k tobě choval tak hnusně a ty jsi přitom jeho.." raději se v půli věty zasekla, co kdyby je někdo slyšel?.
,,Fakt kamaráde, to nemá chybu," zasmál se Ron. Harry to nekomentoval, co by na tohle taky mohl říct? Ale vždyť mají pravdu. Jak se bude asi Snape tvářit až se k němu donese, že kluk, kterého k smrti nenávidí je jeho syn? Přemýšlel, zatímco šli do Velké síně na oběd. Toby už tam na ně čekal a když je spatřil, vesele na ně zamával.
,,Ahoj," pozdravil je, když k němu došli a posadili se.
,,Ahoj," odpověděli všichni tři zároveň.
,,Tak jak se těšíte na Vánoce?" zeptal se Toby, zatímco si nabíral jídlo.
,,No já rozhodně, neviděl jsem Charlieho skoro rok. Bude to zábava," pronesl s úsměvem Ron.
,,Já se taky těším, naši vždycky vymyslí nějaký program," odpověděla Hermiona a Toby se zadíval na Harryho.
,,No jo, taky se těším, snad mě tvůj otec neuřkne," zamumlal nevrle Harry, až se všichni kromě Tobyho rozesmáli.
,,Harry, pokud k nám nechceš tak tě nutit nebudu," pronesl zklamaně Toby.
,,Ale ne, to je v pohodě. Vždyť se těším. Určitě si to spolu užijeme, tohle budou moje první Vánoce mimo Bradavice a Kvikálkov."
,,Kvikálkov?" zeptal se Toby.
,,Jo Kvikálkov, tam jsem bydlel s tetou a strýcem," vysvětlil mu Harry.
,,Aha."

Dál už se o tom u oběda nebavili. Když dojedli, zamířili do společenky, kde se usadili u krbu. ,,Tak mě tak napadá," spustila Hermiona asi po hodině mluvení ničem, ,,že bychom měli ještě skočit za Hagridem a rozloučit se. Zítra na to nebudeme mít moc času."
,,Máš pravdu Hermi, jak znám Hagrida, moc by ho to mrzelo," odvětil Harry. ,,Tak fajn, běžte se všichni obléct a za deset minut vyrazíme," prohlásil rozhodně a všichni se povinně zvedli a vydali se do svých pokojů. Přeci jen je prosinec a venku nejméně -15°C.
,,Ahoj Hagride," pozdravili ho, sotva se objevil ve dveřích.
,,Ahoj, pojďte dovnitř," usmál se Hagrid a ustoupil, aby mohli vejít. ,,Už jsem si myslel, že se ani nezastavíte," promluvil, když si všichni čtyři posedali ke stolu.
,,To bychom ti přeci neudělali," usmála se Hermiona.
,,Tak jak se těšíte na Vánoce? Slyšel jsem, že odjíždíte," poznamenal Hagrid, když před ně postavil čaj. Ani s neptal, jestli si dají, prostě ho udělal automaticky a oni se jen usmáli.
,,Jasně, že se těšíme," usmál se Ron. ,,Já jedu za Charliem do Rumunska," pochlubil se a Hagrid hned zpozorněl.
,,Do Rumunska? Tak to mi musíš zjistit, jak se má Norbertek."
,,Hagride, myslím, že z Norbetka teď bude velká, oheň plivající potvora," poznamenal Ron. ,,Ale zeptám se Charlieho, dodal, když viděl, jak se začíná Hagrid mračit.
,,Kdo je Norbertek?" zeptal se Toby.
,,To je drak," vysvětlil Hagrid.
,,Jo, Hagrid si totiž libuje v takových zvířátkách. Nejdříve to byl drak, pak tříhlavý pes a loni Hipogryf," poznamenal Harry.
,,Někdo se o ně musí postarat," bránil se hned Hagrid a ostatní se jen zasmáli.
,,Však jo Hagride, jednou určitě najdeš nějaké zvířátko, které ti Brumbál povolí si nechat. Jistě víš, že Norbetek by tu zůstat nemohl," promluvila s úsměvem Mia.
,,A co ty Harry? Zůstáváš tady?" zeptal se Hagrid a Harry znejistěl. Co mu mám říct? Podíval se po přátelích, ale ani jeden mu neuměl pomoc.
,,Jede k nám," vyřešil situaci Toby. Všichni čtyři se na něho v šoku podívali.
,,Je to pravda Harry? Opravdu jedeš na Vánoce ke Snapeovi?" zeptal se nejistě Hagrid.
,,Ano jedu. Ale prosím tě, nikomu to neříkej. Profesor Snape nechce, aby to někdo věděl," dodal rychle.
,,Jasně Harry, budu mlčet," zamumlal Hagrid, ale stále se tvářil nejistě.
,,A co ty Hermi?" změnil téma.
,,Já jedu také domů, takže tu celé svátky budeš sám," řekla Mia.
,,No nějak to zvládnu, ale pravda je, že jsem si na ty vaše návštěvy zvykl."
Odcházeli až těsně před večeří, takže se nakonec vypravil Hagrid s nimi a zamířili rovnou do Velké síně. Harry si všiml, jak ho jeho otec celou večeři pozoruje a nebylo mu to zrovna příjemné.
,,Věnujte mi prosím všichni pozornost," promluvil na konci večeře Brumbál. ,,Mám pro vás ještě několik informaci. Bradavický expres odjíždí přesně v jedenáct hodin, takže kočáry budou přistaveny od půl desáté. Studenti, kteří zde zůstávají mají jako vždy k dispozici celé Bradavice s výjimkou stávajících pravidel, jako že do Zapovězeného lesa je vstup zakázán. Takže všem přeji příjemné Vánoce," ukončil svůj proslov Brumbál a žáci se začali rozcházet do svých kolejí.

Ráno bylo dosti hektické. Všichni žáci, co nezůstávali ve škole, splašeně pobíhali a narychlo si ještě balili věci. Jen čtveřice žáků byla v klidu, sbalili se už včera a teď mířili na snídani.
Harry ovšem klidný nebyl. Nedalo se to spojovat s tím, že by neměl sbaleno nebo se strachem, že tu něco důležitého zapomněl. Obával se následujících skoro dvou týdnů, které by měl strávit ve společnosti bratra a otce, kteří o něm nevědí.
,,Harry," promluvila na něho Hemrina tiše, aby je Toby nezaslechl. ,,Jak se cítíš?"
,,Nic moc, nevím jestli to byl dobrý nápad," odpověděl jí rovněž šeptem
,,Určitě to zvládneš. Až se tam trochu zabydlíš, tak mi napiš!" rozkázala mu, ale usmívala se u toho.
,,Janě Mion, jen doufám, že to nebude úplná katastrofa. Vždyť jedu na svátky vlastně k úplně cizím lidem," řekl skoro zoufale.
,,Harry, jestli se na to necítíš, tak to pořád můžeš zrušit. Ani já, Ron či profesor Brumbál tě k tomu nemůžeme nutit."
,,Nutit k čemu?" ozvalo se nečekaně za nimi. ,,Já tě k něčemu nutil, Harry?" zeptal se Brumbál, který si ho měřil přes svoje půlměsíčkové brýle.
,,Dobrý den profesore, Harry mi půjdeme napřed," vyhrkla Hermiona a spolu s Tobym a Ronem zmizeli za rohem.
,,Tak k čemu tě nutím?" zeptal se znovu.
,,K ničemu pane."
,,O čem jste to tedy mluvili se slečnou Grangerovou? Zaslechl jsem, že tě nemůžu k ničemu nutit," nedal se Brumbál a se zájmem si ho prohlížel.
,,Šlo jen o ty Vánoce. Říkal jsem, že nevím, jestli je dobré trávit svátky u úplně cizích lidí."
,,Vždyť to nejsou cizí lide. Znáš je," poznamenal Brumbál.
,,Ano, znám profesora a Tobyho, ale co profesorova žena? Co když bude proti, abych tam byl?" zeptal se nejistě Harry.
,,Harry, umím si představit, jak tě ta představa musí děsit, ale můžu tě uklidnit," řekl s úsměvem. ,,Znám Severusovu ženu Samanthu a je velice milá. Jistě tě přijme," ubezpečil ho.
,,Teď možná, protože tam bude i Toby, ale co se stane až se dozví pravdu? Nerad bych jim ničil rodinu, i kdybych musel jít do děcáku," řekl a nechal Brumbála stát na chodbě.
Brumbál tam stál a sledoval, jak se Harry vzdaluje a musel se usmát. Neřekl ani jednou, že Severuse nechce za otce. Dokonce už se ani nezmínil o tom, že ho Severus nesnáší a jistě ho nepřijme. Nyní ho zajímá, jak ho přijme Sam a bojí se, aby jim nerozvrátil rodinu. Přemítal v duchu, zatímco mířil na snídani. Tak tohle opravdu není špatné. Nakonec to určitě dopadne dobře.


17.kapitolka

18. ledna 2009 v 19:17 | Schali |  Harry a nová rodina
za beta-read děkuji Lianell

***


,,Harry," ozval se hned Neville, sotva vstoupili do Nebelvírské společenské místnosti. ,,Byl tu Dobby a donesl vám večeři."
,,Díky Neville," usmál se Harry. Všichni čtyři si sedli ke stolku a pustili se do jídla.
,,Harry, co se vlastně stalo?" zeptal se Toby, který už tu nevědomost nemohl vydržet.
,,Víš, musel jsem trochu přemýšlet. Zjistil jsem totiž, že můj kmotr celou dobu věděl pravdu, a tak jsem si to musel trochu urovnat v hlavě a zapomněl jsem na čas," vysvětloval Harry.
,,Aha," zamumlal Toby. ,,Měli jsme o tebe strach."
,,Já vím a mrzí mě, že jsem vás vyděsil, jenže já se prostě zamyslel. Ale slibuji, že příště vám dám vědět, než se rozhodnu někam zmizet, souhlasíš?"
,,Jasně," pronesl s úsměvem Toby.
,,Harry," vložila se do toho Hermiona, ,,Měl by sis jít promluvit se Siriusem. Ani bych se moc nedivila, kdyby po tom vašem rozhovoru nasedl na Klofana a namířil si to rovnou do Anglie."
,,Já vím, ale nějak nevím, co mu říct."
,,Myslím, že pro začátek bude stačit, když si ho pořádně vyslechneš. Určitě ti má hodně co vysvětlovat," poradila mu Hermiona.
Harry nakonec přikývl a vydal se do svého pokoje. Když vešel, s úlevou zjistil, že je v pokoji sám. Seslal na pokoj ,,Silencio", aby ho nikdo nemohl slyšet a přešel ke kufru, kam ukryl zrcátko. Nakonec se s ním posadil na okno.
,,Siriusi?" jeho hlas zněl tak nejistě, až se sám polekal.
,,Harry?" v zrcátku se najednou objevil ustaraný obličej jeho kmotra, ,,Díky bohu, už jsem ani nedoufal, že se ještě ozveš."
,,Promiň, co jsem ti řekl. Byl jsem trochu v šoku," začal se omlouvat Harry, ale Sirius ho přerušil.
,,Nemáš se za co omlouvat, to já se musím omluvit. Chtěl jsem ti to tolikrát říct, ale přísahal jsem Lily, že počkám, dokud ti Brumbál nepředá dopis," řekl smutně Sirius.
,,V pořádku Siriusi, přemýšlel jsem a zjistil jsem, že jsi vlastně ani neměl možnost mi to povědět. Když jsme se viděli naposledy, jen těsně jsi unikl mozkomorům a pak už nebylo kdy o tom mluvit."
,,Ach Harry, jsem tak rád, že mi to nevyčítáš. Měl jsem takový strach, že už se mnou nebudeš chtít mluvit."
,,Původně jsem ani nechtěl," přiznal Harry, ,,ale Hermiona mě přesvědčila, že jsi to nemyslel špatně."
,,Je to opravdu šikovná, malá čarodějka," řekl Sirius s úsměvem, ,,potom ji ode mě pozdravuj."
,,Jasně, budu," řekl a na chvíli se odmlčel. ,,Siriusi, mohl bys mi to všechno vysvětlit?"
,,Co všechno Harry?" zeptal se nechápavě.
,,Co se vlastně stalo, máma mi to v dopise nevysvětlila a Brumbál mi taky nic neřekl. Já to prostě nechápu. Proč si máma brala Jamese, když to nebyl můj otec?"
Sirius chvíli mlčel a vypadalo to, že hledá vhodná slova, ale nakonec přeci jen spustil. ,,Víš ještě na škole se Lily bláznivě zamilovala do Snapea. Vlastně díky tomu jsme si z něho pořád utahovali, protože jsme to věděli a navíc James Lily miloval. Podle toho co vím, strávila Lily se Snapem tu poslední noc před odchodem ze školy. Když se dozvěděla, že je těhotná vydala se za ním. Tenkrát se dozvěděla, že se stal smrtijedem, byla z toho zničená. Tenkrát potkala Jamese, kterému řekla, co se stalo. On jí nabídl, že se o ni a její dítě postará, vždyť ji vždycky miloval a Lily nakonec souhlasila." Na chvíli se odmlčel a vypadalo to, že se zahleděl někam do dálky, jako by vzpomínal. Harry ho nechtěl přerušovat, a tak vyčkal, dokud se nevrátil ze vzpomínek zpět.
,,Nakonec se vzali a narodil ses ty. Vzpomínám, jak jsi byl Snapeovi podobný, ty jeho ostré rysy a černé vlasy, no prostě jsi je po něm zdědil. Lily se nakonec s Jamesem domluvila, že na tebe použijí jedno generační kouzlo, které speciálně pro tuto příležitost Lily vymyslela. Najednou jsi vypadal jako James a já se stal tvým kmotrem. Když byla vyřčena ta věštba, Lily napsala ten dopis pro tebe, prý jen pro jistotu. Nakonec se domluvila s Brumbálem, který ti ho měl předat a případně ti pomoci."
,,Takže James věděl, že nejsem jeho syn?" zeptal se Harry, když Sirius skončil.
,,Samozřejmě, že to věděl. Lily před ním nic netajila."
,,A dá se to kouzlo zrušit?"
,,Ano dá, ale až dosáhneš plnoletosti a k tomu se musí provést jedno kouzlo, které Lily svěřila rovněž Brumbálovi," vysvětlil mu Sirius.
,,Aha."
,Opravdu se na mě nezlobíš?" ujišťoval se Sirius.
,,Ne, jsem rád, že jsi mi to vysvětlil, alespoň znám celou pravdu."
,,Harry, jak teď vlastně vycházíš se Snapem, když víš, že je to tvůj otec?" zeptal se nejistě Sirius.
,,Není to nic lehkého. Víš Sirie, asi bych ti měl něco říct," začal opatrně. Musím mu přeci říct o Tobym. Je to fajn kluk a Sirius si ho jistě oblíbí, pomyslel si a na tváři se mu objevil úsměv.
,,O co jde?"
,,Snape má syna, ale nemyslím mě. Letos tu do prváku nastoupil jeho syn Tobias."
,,Takže ty máš bratra? Jak s ním vycházíš?" zeptal se nejistě.
,,Skvěle," řekl a úsměv na tváři se ještě zvětšil, ,,je to fajn kluk, rozumíme si."
,,Tak to ti přeji, Harry."
,,A ještě něco by jsi měl vědět. Nejspíše k nim pojedu na Vánoce."
,,Cože na Vánoce? Snape ví, že jsi jeho syn?" zeptal se zmatený Sirius.
,,Ne nic neví. Jde o to, že bych tu na Vánoce zůstal sám a tak Toby přesvědčil otce, abych mohl jet k nim," vysvětlil Harry.
,,Tak to jo, už jsem si myslel, že jsi mu řekl pravdu."
,,Zatím ne, ale jednou budu muset."
,,Jak to myslíš? Děje se něco?" otázal se Sirius, když si všiml toho sklíčeného pohledu, co na něho Harry vrhl.
,,Jde o to, že když zemřeli Dursleyovi, tak už nemám žádného příbuzného, tedy oficiálně. Brumbál po mě chce, abych to Snapeovi do konce roku řekl, jinak pak budu muset jít nejspíše do děcáku, jestli kouzelníci mají něco takového."
,,Kouzelníci opravdu mají něco jako mudlové dětské domovy, ale ty do něho rozhodně nepůjdeš, i kdybych se měl vrátit," řekl poněkud naštvaně Sirius.
,,Ne Siriusi, prosím tě zůstaň, kde jsi. Nechci, aby tě chytli."
,,Dobře Harry, zůstanu tady, ale budeš mi pravidelně sdělovat, co se dělo, ano?"
,,Jasně Siriusi, teď už bych měl jít do společenky. Máme nějaký úkoly."
,,Jen běž a pozdravuj Hermionu. A nezapomeň se mi zase brzy ozvat."
,,Samozřejmě Sirie, ahoj a pozdravuj Klofa," řekl Harry a už jen viděl, jak Sirius přikývl a zmizel. Sice mi neřekl pravdu, ale přeci jen jsem rád, že ho mám. S kým bych si teď povídal? Díky Siriovi teď navíc znám pravdu. Máma Snapea opravdu milovala,přemýšlel, když mířil do společenky, kde na něho už všichni čekali.


oznámení!!

18. ledna 2009 v 19:09 | Schali |  Zprávičky-novinky...
Oznámení!!
Právě jsem dopsala povídku Brumbálo vnučka. Byla bych ráda,kdyby jste hlasovali jak se vám líbila. Jako další plánuji slíbenou povídku pro Esperanzu a samozřejmě co nejdříve dopíšu i povídku Harry a nová rodina.
Vaše Schali

Kapitola 40-závěr

18. ledna 2009 v 19:05 | Schali |  Brumbálova vnučka
za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

"Ello?" slyšela něčí hlas. Pokusila se otevřít oči, ale chvíli jí to trvalo, hrozně jí bolela hlava. Nakonec se jí to povedlo a nad sebou rozeznávala tři obličeje.
"Ello, díky bohu," pronesl znovu ten samý hlas, ale tentokrát ho už dokázala přiřadit, patřil Brumbálovi.
"Co se stalo?" zašeptala.
"To je nadlouho, teď by sis měla odpočinout," řekl s úsměvem Brumbál a odešel. Zůstal tam jen Harry se Severusem.
"Jste v pořádku?" zeptala se a oba si prohlížela.
"Jsme" odvětil Severus. "Harry, můžeš nás tu nechat?" zeptal se ho Severus a sledoval jak Harry poslušně opouští místnost.
"Co se stalo? Nic si nepamatuji," zašeptala a upřela své hnědé oči na Severuse.
"Zachránila jsi mě," řekl prostě a Ella se na něho s údivem podívala.
"Když se boj blížil ke konci a Harry začal vyhrávat, většina smrtijedů začala mít strach. Začali kolem sebe vysílat Avady na všechny strany a bylo jim jedno koho zasáhnou. Když jedna z nich mířila mě do zad, stoupla jsi si mezi ní a mě. Kdybys to neudělala zemřel bych," pronesl a stále ji sledoval. "Ale už nikdy to nedělej!" přikázal v zápětí. "Můj život není o nic víc důležitější než ten tvůj!"
,,Ale je," zašeptala a z očí ji začali téct slzy. "Pro mě je." Seveurs si sedl k ní na postel a chytil ji za ruku. "Jak jsem to mohla přežít?" zeptala se po chvíli.
"To nevím. Jsi vlastně první člověk, který ji přežil. Nepočítám Harryho, protože za něho se obětovala Lily," pronesl a jemně ji hladil po ruce. "Ale jsem opravdu rád, že jsi to přežila."
"Já taky," zašeptala. "Takže, Voldemort je mrtvý?" zeptala se pro jistotu.
"Ano" usmál se Severus. "Podle Abuse už definitivně. Nehrozí, že by se někdy v budoucnu vrátil."
"A jak jsme dopadli?"
"Celkem dobře. Kupodivu na naší straně není moc mrtvých. Zemřelo asi pět kouzelníků, ale ani jednoho jsi neznala." vysvětlil ji Sev.
"Takže jsou všichni pořádku? Ron, Hermiona ,Weasleyovi, Lupin..?"
"Všichni," potvrdil ji a sledoval jak se jí ulevilo.
"Díky bohu, měla jsem o ně hrozný strach," pronesla a na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho.
"Takže," začal Severus, "měl jsem pravdu, jediné tvoje vidění, které bylo správné je, že zemřeš jako stará."
"Asi ano a jsem za to vděčná," zašeptala a odvrátila hlavu. Severus se zamračil.
"Co se děje?" zeptal se jí.
"Jen přemýšlím, jak to bude dál." zašeptala, ale nepodívala se zpět na něho. Severus ji chytil za bradu a otočil tváří k sobě.
"Všechno bude v pořádku. Na, vezmi si něco na spaní, musíš si odpočinout," prohlásil a skoro násilím jí lektvar vylil do úst.
Ella se na něho naposledy podívala a následně usnula. Severus tam ještě chvíli seděl a pozoroval ji. Stále ji držel za ruku a nechtělo se mu ji pustit. Nakonec přeci jen vstal a vydal se k sobě. Před třemi dny se vrátili všichni žáci do školy, takže od toho dne probíhalo normální vyučování. Ella byla v bezvědomí necelý týden a Severus se mohl strachem zbláznit. Nechtěl si to přiznat, ale bál se, že už se neprobudí. Nejvíce na něm tu špatnou náladu pozorovali žáci, Severus strhával body i za to, že měl někdo nůž obráceně než měl být. A nejvíce to, jako vždy, odnášel Neville.
Harry to, ale nekomentoval. Tušil, co se s ním děje a snažil všechny z Nebelvíru ujistit, že ho to brzy přejde. A měl pravdu. Den po tom, co se Ella poprvé probudila měl tak dobrou náladu, že za celou hodinu lektvarů strhl Nebelvíru jen dvacet bodů.

O měsíc později se Ella mohla naplno vrátit do výuky a byla zase ve svém živlu. Konec roku nastal až moc rychle a Ella zase mířila s Harrym na prázdniny domů. Tentokrát to, ale bylo všechno jiné. Voldemort byl definitivně prč, většina smrtijedů již v Azkabanu. Harry se domluvil na prvních čtrnáct dní na prázdniny u Weasleyových a tak doma pobyl sotva dva dny. Nakonec se s ním Ella přemístila do Doupěte.
"Dobrý den," pozdravila Ella oba Wesleyovi.
"Zdravím Ello, Harry," usmála se Molly Weasleyová. "Jen běž nahoru drahoušku, Ron už tam na tebe čeká," popoháněla ho do Ronova pokoje.
"Tak já půjdu," usmála se Ella, "Kdyby se něco dělo, dejte mi vědět," pronesla a přenesla se zpět domů.
"Dědečku, jsem tu," zavolala na celý dům.
"Jsem v knihovně," ozval se hlas jejího dědečka, Ella se usmála a zamířila za ním.
"Harry dorazil v pořádku?" optal se, ale Ella mu neodpověděla. Zrak jí padl na muže v křesle, naproti Brumbálovi. "Á, doufáme ti nevadí, že tu s námi Severus chvíli zůstane," pronesl a usmál se. Ella jen zavrtěla hlavou a omluvila se, že musí něco vyřídit. Rychle zamířila do svého pokoje.
Od toho co se probudila na ošetřovně se Severusem skoro nemluvila. Netušila proč, ale začal se jí vyhýbat. Vždy, když se jejich pohled u jídla střetl rychle se podíval jinam. Ellu to dosti zraňovalo, a tak postupně přestala jíst ve Velké síni. Když se jí na to dědeček vyptával, jen oznámila, že potřebuje trochu soukromí. Za celých těch pět měsíců s ní nepromluvil. A teď najednou s ním zase bude trávit každý den.
"Willie," zvolala do prostoru a skřítka se před ní za okamžik zjevila. "Dnes prosím nachystej večeři. Kdyby se dědeček ptal, tak jsem si musela něco vyřídit a nevím, kdy se vrátím, takže se najím později."
"Willie rozumí, pánovi to oznámí, když se zeptá," řekla a když ji Ella propustila zmizela. Ella si na sebe vzala plášť a vydala se ven. Halou prošla co nejrychleji, aby jí náhodou ani jeden nezastavil a už byla venku. Byl začátek července, takže bylo příjemně teplo. Ella se vydala do centra a procházela obchody. Všechno jí přišlo lepší než být zavřená v jednom domě s mužem, který o ni nestojí.
Poté co se probrala a Severus ji pověděl co se v době boje stalo, si na to začala sama vzpomínat. Pamatovala si na ty pocity, které cítila když Harryho míjela jedna Avada za druhou. Když Severuse zasáhl Cruciatus. A pak najednou někdo vyslal Avadu přímo na něj, byl otočený takže ji neviděl. Vzpomněla si na to, co cítila, byla rozhodnutá ho zachránit za cenu vlastního života. Nepočítala, že to přežije, nedoufala v to, prostě ho chtěla zachránit. Jenže teď usuzovala, že lepší by pro ni bylo zemřít. Severus si ji nevšímal a to nemohla vydržet. Procházela se městem, zamířila na hráz a domů se dostala až kolem sedmé večer. Věděla, že už budou po večeři, takže s ním alespoň nebude muset sedět u jednoho stolu.
Když se objevila doma, zamířila rovnou do kuchyně. Měla už hrozný hlad a tak si nabrala večeři a pustila se do jídla. Když po sobě uklidila uvařila si šálek kávy a vydal se vstříc svému osudu. Zamířila do knihovny. Musí se tomu postavit. Už jednou se k němu dokázala chovat normálně, tak to jistě zvládne i teď.
"Ahoj," pozdravila, když vcházela, ale jako už podruhé v jeden den ztuhla.
"Ahoj," odpověděla jí osoba od které to moc nečekala. Severus seděl v křesle a byl sám.
"Kde je dědeček?" zeptala se nejistě a přešlápla ve dveřích. Pokud jí řekne, že je někde nahoře měla v plánu rychle zmizet. Chtěla se tomu pocitu postavit, ale to neznamenalo, že s ním bude vjednom pokoji sama.
"Není tu. Vydal se zpět do školy," odpověděl jí klidně Sev a odložil knížku, kterou měl v rukách, na stůl.
"Jak to myslíš, že je ve škole? Stalo se něco?" vyptávala se vyděšeně,ale od dveří se nehnula.
"Ne nic. Říkal, že tam má nějakou práci takže se vrátí za pár dní."
"Cože?" vyjekla Ella. To přeci není možné. Pak se vzpamatovala a zahleděla se na něho. "Tak já tě nebudu rušit," řekla a vydala se pryč.
"Počkej," zastavil ji, když se chystala vyjít ze dveří. "Musíme si promluvit."
"O čem chceš mluvit?" zeptala se a otočila se. Ovšem k němu se nevydala.
"O nás," pronesl tiše, ale jasně.
"Žádné nás není."
"Prosím sedni si, musíme si něco vyjasnit," poznamenal a sledoval jak Ella bojuje sama se sebou. Nakonec si přeci jen přisedla a zadívala se na něj.
"Tak o čem chceš mluvit? O tom jak jsi mě půl roku ignoroval?" zeptala se nevrle.
"Ano," řekl a odmlčel se.
"Tak mluv, poslouchám."
"Chci ti to vysvětlit. Když jsi tenkrát ležela na ošetřovně myslel jsem, že se zblázním. Měl jsem o tebe hrozný strach a ten pitomý medailon pořád hřál a to mi na klidu moc nepřidalo. Pak jsi se probudila a mě se ulevilo, ale něco jsem si uvědomil. Kdybych se od tebe tenkrát držel dál nedostala by ses do takových potíží," vysvětloval a zase ztichl.
"Takže," začala Ella nevěřícně. "Jsi mě ignoroval, abych byla v bezpečí, když už nám nic nehrozilo?" Teď když to Ella řekla nahlas opět mu došlo jaký byl idiot. "Kdyby ses tenkrát ode mě držel dál, zemřela bych hned, jak mě Voldemort unesl. Kdybych to přeci jen přežila," řekla a na chvíli se odmlčela, "stejně by mi to nezabránilo tě zachránit. Tobě to možná ještě nedošlo, ale já jsem tě vždycky milovala a to, že ses ke mně choval jako bych neexistovala na tom nic nezměnilo." Severus ji upřeně pozoroval, ale nepřerušoval ji. Z nějakého důvodu to potřeboval všechno slyšet. "Jenže ty ses mi pak začal vyhýbat a vůbec tě nenapadlo jak trpím. Mohl jsi mi zrovna říct, že ke mně nic necítíš, že ti lezu na nervy a já bych se zařídila jinak."
"A jak?" zajímalo ho.
"Odjela bych," pronesla a zadívala se mu do očí.
"Nenechal bych tě nikdy odjet," poznamenal s klidem.
" To jsi takový masochista, že chceš vidět jak trpím?!"vykřikl a a nevěřícně se na něho dívala.
"Ne, nenechal bych tě odjet, protože tě miluji," pronesl jako by to nic neznamenalo. Ella se na něho z šokem zadívala.
"Co jsi to řekl?" zeptala se.
"Že tě miluji," zopakoval a usmál se.
"Proč mi to říkáš? Vysmíváš se mi?" zeptal se protože mu nevěřila.
"Proč bych se ti vysmíval?" zeptal se nevěřícně. Vstal a přiklekl k jejímu křeslu, vzal ji jemně za ruku a zahleděl se jí do očí. "Miluji tě," zopakoval znovu. "A pokud ty ke mě stále něco cítíš mohla bys mi prokázat tu čest a vzít si mě za muže?" zeptal se a z kapsy hábitu vytáhl krabičku. Když ji otevřel byl v něm prstýnek s velkým smaragdem. Ella ho mlčky pozorovala, nevěděla co má říct. Nikdy nedoufala, že od něho něco takového uslyší.
"Odpovíš mi?" zeptal se nejistě. Teď si nebyl jistý jestli ho pořád chce. Když říkala, že byla zamilovaná, vždy mluvila jen o minulém času.
"Myslíš to vážně?" zašeptala.
"Ano, miluji tě z celého srdce," zašeptal a prstýnek ji navlékl n prst.
"Ano," zašeptala. Severus se na ni nejistě podíval. ,Opravdu to řekla? Slyšel jsem dobře?' přemítal v duchu.
"Vezmu si tě, taky tě miluji," pronesla tentokrát jistějším hlasem a usmála se. Severus ji úsměv oplatil. Přitáhl si ji do náruče a svými rty vyhledal ty její. Konečně ji mohl políbit a plně si to vychutnával.
"Miluji tě," zopakoval znovu, když se jejich ústa na chvíli oddělila. Nikdy ho neomrzí jí to říkat a ji neomrzí to slyšet.
"Taky tě miluji," odpověděla a znovu ho políbila.
Konečně byla šťastná, byla s mužem, kterého miluje, požádal ji o ruku. Měla dědečka a synovce u sebe. Co víc si mohla ještě přát, ptala se sama sebe.

Na konci srpna se konala svatba. Ani jeden z nich nechtěl čekat a rozhodli se vzít ještě před nástupem do školy.
Ella prolomila prokletí Bradavic a nastoupila druhým rokem na post učitelky OPČM. Koncem června se jí narodila dceruška, kterou nakonec pojmenovali Lily.
Harry vystudoval Bradavice a dal se na dráhu Bystrozora. Ron a Hermiona, která se zanedlouho stala mladou paní Weasleyovou, ho následovali.
Když malá Lily mířila poprvé do školy měla tam spoustu přátel. Brumbál byl stále na postu ředitele. Severus, její otec, učitel lektvarů. Její matka, Ella, stále zastávala post učitelky OPĆM a Ginny Potterová vyučovala přeměňování.
Když se Harrymu a Ginny narodilo první dítě nebyli sami, v tom samém měsíci měla termín i Hermiona a Ella čekala druhé dítě.

FIN



A tímto tuto povídku ukončuji. Doufám, že se vám líbila
Vaše Schali


39.kapitolka

Kapitola 39

18. ledna 2009 v 19:04 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Po Vánocích nastal Silvestr, který strávil Severus taky u Brumbála doma. Den před začátkem školy se všichni společně přemístili zpět do Bradavic.
"Ahoj Harry, uvidíme se u oběda" rozloučila se s Harrym Ella zamířila k sobě do kabinetu. Jako první si postavila na kávu. Jedním mávnutím ruky si vybalila věci a pak už si v klidu popíjela v křesle u krbu. Asi po půl hodině vstala zatočila se jí hlava a zhroutila se k zemi.
Když přišla k sobě, někdo se nad ní skláněl. Severus.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a pomohl jí sednout si zpět do křesla.
"Ano," zašeptala a začala vzpomínat co se stalo.
"Co je ti?"
"Mela jsem vidění," zašeptala,ale najednou si plně uvědomila jeho přítomnost. "Proč jsi tady?"
"To ten přívěsek. Začal sálat teplo a tak mi došlo, že se ti něco stalo. Co jsi viděla?"
"Boj," zašeptala a z očí ji začali téct slzy. "Musíme za dědou. Žáci se nesmí vrátit do školy," pronesla a vstala. Opět se jí zatočila hlava, ale Severus ji podržel. Pomohl jí ke krbu a společně se pomocí letaxu dostali do ředitelny.
"Ahoj," usmál se na ně Brumbál, ale když viděl, jak se Ella tváří objevil se mu v obličeji strach. "Co se ti stalo?"
"Měla vidění," odpověděl za ni Severus, zatímco jí pomáhal do křesla.
"Co jsi viděla?" zeptal se Albus, když on i Severus usedli.
"Boj. Voldemort se chystá zítra zaútočit na Bradavice. Musíme okamžitě varovat všechny studenty,aby se nevraceli do školy." Brumbál na nic nečekal a začal něco čmárat na pergament před sebou. Pak něco zamumlal, pergament zazářil a zmizel.
"Fajn, všichni rodiče by se to do hodiny měli dozvědět. Co všechno jsi viděla?" zeptal se Brumbál.
"Voldemorta a asi přes dvacet smrtijedů. Zaútočili na hrad v době oběda, všichni žáci seděli u stolu. Ochrana hradu povolila celkem rychle. Většinu žáků zabili ještě dřív než se profesoři vzpamatovali. Pak už to mám zamlžené," zamumlala a schovala hlavu do dlaní. Pravda byla taková, že věděla co se stalo pak. Viděla jak Brumbál, Severus polovina učitelského sboru umírá. Dokonce i Harry.
"Dobře, musíme svolat Fénixův řád. Všechny, kdo budou ochotni bojovat," zamumlal Brumbál a zadíval se na fénixe v rohu místnosti. "Fewkasi, obleť všechny členy řádu," přikázal a Fénix zmizel.
"Jen obletět? Ale co nějaký dopis?" zeptala se nechápavě Ella.
"Když členové uvidí Fénixe budou vědět, že se něco děje. Všichni by se sem do pracovny měli během deseti minut přemístit," vysvětlil Albus a mávnul hůlkou. Celá pracovna zablikala modře a Ella usoudila, že zrušil ochranu proti přenosům. A opravdu, po pár minutách se začali přemisťovat čarodějové, některé znala jiné zase ne. Mezi těmi známými byl Remus Lupin, Alastor Moody, manželé Weasleyovi a pak spousta těch, které neznala.
"Severusi, dojdi prosím pro Harryho," přikázal Brumbál a Severus přikývl a zmizel v krbu. Za nedlouho se znovu objevil spolu s Harrym.
"Co se děje?" zeptal se zvědavě, když viděl většinu známých obličejů.
"Harry posaď se," ukázal Brumbál na křeslo vedle Elli a pak promluvil ke všem. "Tohle je moje vnučka Ella a je obdařena vidinami. Před chvílí viděla, že na Bradavice zítra během oběda zaútočí Voldemort. Je potřeba odvést zbývající žáky do bezpečí, informovat misterstvo a znovu posílit kouzla které chrání Bradavice."
"Brumbále, jsou ta její vidění spolehlivá?" zeptal se Moody a upřel jeho kouzelné oko na Ellu.
"Ano jsou," odpověděl za něho Severus. "Před týdnem nás varovala před útokem smrtijedů na Příčné. Zatím všechna její vidění se splnila a jestli ji nevěříš Moody tak bys měl vypadnout!" přikázal a stoupl si ochranářsky za Ellu.
"Klid Severusi," zamumlal Brumbál. "Takže Kingsley vezmi si prosím na starost ministerstvo. Tonksová, Remusi, Molly, Arture postarejte se o zbývající žáky. Moody ty s profesorem Kratiknotem prostudujte obranu hradu," začal rozdávat úkoly Brumbál. "Do hradu se jinak než vstupní branou dostat nedá, takže tu zabezpečte nejvíce."
"Dědečku," promluvil Harry a všichni přítomní se na něho z děsem otočili. ,Jak si může dovolit říkat Brumbálovi dědečku?' honilo se jim hlavou. "Je tu ještě jeden vchod do hradu, za hrbem jednooké čarodějnice."
"Jasně," přitakal Lupin. "Červíček o něm ví, mohli by se pokusit dostat tudy. Harry, máš plánek?" zeptal se ho Lupin.
"Jistě."
"Tak pro něj doběhni, mohl by se nám hodit." řekl a Harry s přitakáním zmizel v krbu.
"Jaký plánek?" zeptal se Brumbál.
"Pobertův plánek. Když jsme byli ještě ve škole tak jsme ho vyrobili. Ukazuje všechny na hradě a přesné místo kde s nachází. Průchod za jednookou čarodějnicí je jediný, který vede přímo do školy, ústí ve sklepě medového ráje. Nebude naškodu postarat se i o tento vchod," pronesl a v tu chvíli se vrátil Harry. V ruce držel složený pergamen, který Severus hned poznal, ale nekomentoval to.
"Harry?" zeptal se Lupin a natáhl ruku, ten mu do ní beze slova předal plánek.
"Slavnostně prohlašuji, že jsem připraven ke každé špatnosti," pronesl Remus a plánek rozložil. "Takže jak vidíte je tu vidět každého kdo je na hradě." zamumlal, když si všichni prohlíželi plánek.
"Výborná věcička," poznamenal Brumbál s úsměvem. "Takže do toho!" rozkázal.

Většina členů řádu zmizela ještě před večeří, ale někteří zůstali. Když se měl útok konat až další den, poslal je zatím Brumbál pryč. Měli se sejít v deset ve Velké síni. Ella nešla ani na večeři, omluvila se, že jí není dobře. Z části to byla také pravda. Zítra se ukáže, která její vidina byla pravdivá. Která smrt ji čeká.
Když vcházela další den, den D, do Velké síně, už tam bylo pár členů řádu. Přejela síň pohledem a v rohu uviděla Severuse, Brumbála, Rona, Hermionu, Harryho a tak zamířila k nim.
"Ahoj" pozdravila je. "Rone, Hermiono neměli byste tu být" zašeptala.
"Ale měli, cvičila jsi nás," odporovala jí Hermiona a Ron jen přikyvoval.
"Elli, jak ti je? Jsi nějaká bledá," zeptal se starostlivě Brumbál.
"To nic dědečku. To bude dobré." řekla a setkala se s JEHO pohledem.
"Neumíš lhát," zazněl jí v hlavě Severusův hlas.
',Jak víš, že lžu?" optala se ho rovněž v duchu. Nemusela se ptát jak se jí dostal do hlavy, věděla, že je to díky přívěsku.
"Vím co se ti honí hlavou, vzpomínám si na ty tvoje sny…"
"Tak jistě víš jak to skončí," řekla s bolestí v hlase.
"Nic není jisté," odporoval jí.
"To je pravda," pronesla tiše.
Pak už se mluvilo hlavně o strategii při útoku. Brumbál nakázal všem, aby s postarali o smrtijedy, že Voldemort je Harryho starost. On jediný může Voldemorta porazit.
Některým se to moc nelíbilo, hlavně těm, kteří Harryho znali a záleželo jim na něm. Jenže se nedalo nic dělat, proroctví je proroctví.
"Je to tady," pronesl hlasitě Brumbál, když se celý hrad otřásl. Brumbál, Severus, Ella a trojice zamířili v čele ke vstupní bráně. Když se brána otevřela zjistili, že se Ella nespletla. Před nimi stálo něco kolem dvaceti smrtijedů s Voldemortem uprostřed.
"Sám Brumbál, jaká to čest" ozval se Vomdemortův ledový hlas.
"Tome, konečně nastal den, kdy to všechno skončí" odvětil mu Brumbál.
"Neříkej mi tím mudlovským jménem!" vykřikl, "Jmenuji se lord Voldemort"
"Voldemort možná," přidal se Harry a postoupil dopředu, "ale nevím, kde jsi vzal toho lorda, k tomu máš daleko!" vykřikl a tím rozpoutal válku.



38.kapitolka

Kapitola 38

18. ledna 2009 v 19:04 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Ella sledovala svého synovce, jak je šťastný při zdobení stromečku.
"Kdyby to dopadlo všechno jinak" zamumlala v duchu smutně.
"Mohla být Lily s Jamesem naživu, byli by tu s námi." Byla ráda, že je konečně Harry šťastný, že je pryč od těch mudlů.
"Ello, dáš nahoru špičku?" zeptal se Harry a podával ji špičku na stromeček ve tvaru anděla. Tuhle ozdobu znala, ta jediná ji zbyla z dob kdy byla malá. Vzala ji do ruky jako posvátnou věc a chvíli ji mlčky pozorovala. Harry si jí nevšímal a zdobil stromeček dál, ale jelikož nebyl plnoletý musel bez kouzel, takže zdobil jen tam kde dosáhl.
"Jsi v pořádku?" zeptal se šeptem Severus, který doposud seděl v křesle a četl si, tedy spíše se o to snažil. Když si všiml jak pozoruje tu ozdobu vstal, a teď stál těsně za ní.
"Ano jsem, jen jsem vzpomínala," pronesla zastřeným hlasem a zvedla andílka vysoko a upevnila na špičku stromku. Ani si nevšimla, že nepoužila hůlku.
"Ty umíš kouzlit neverbálně? A bez hůlky?" zeptal se zvědavě Severus.
"Ano, ale zatím jsem to nikdy nepotřebovala," řekla jako by nic a rozmisťovala další ozdoby.
"Proč jsi mi to neřekla?"
"Nevím, nevěděla jsem, že by tě to zajímalo," řekla nevinně a na krátko se na něho podívala. Pak už na ni nepromluvil. Posadil se zpět do křesla a stejně jako předtím, je přes okraj knížky pozoroval.
Brumbál se přemístil domů večer v ten den, co zdobili stromek, den před Štědrým dnem.
"Omlouvám se, měl jsem víc práce, než jsem si myslel," omluvil se, když si k nim přisedal k večeři.
"V pořádku dědečku, všechno jsme zvládli." usmála se na něho Ella a nachystala porci i pro něho.
"No moc v pořádku to nebylo," začal hned Severus a nedal se zastrašit ani vražedným pohledem, co na něho Ella vrhla. "Když jsme byli na Příčné tak nás napadli smrtijedi. Ale nikomu se nic nestalo, protože Ella měla vidění a tak jsme tomu zabránili," skončil a Ella mu pohledem poděkovala. Hned pochopil, že myslí tu část s tím Cruciatem.
"U Merlina," zašeptal Brumbál a starostlivě se podíval z Harryho na Ellu, "opravdu se vám nic nestalo?"
"Ne," začala rychle Ella, aby Harryho nenapadlo něco říct. "Všechno dopadlo dobře. A teď už se najezte, než to budete mít studené," přikázala naoko přísně a posadila se naproti Severusovi.
Po večeři se jako pokaždé přesunuli do knihovny a Albus si nemohl vynachválit stromeček. Všichni tři diskutovali o Vánocích, ale Severus jediný seděl v křesle a mlčel. Ella po něm několikrát vrhla pohled a vždy se setkala s tím jeho a to jí moc nepotěšilo.
'Proč mě pozoruje?' deptalo ji v duchu, ale navenek se tvářila jako by se nic nedělo.

Nastal Štědrý den. Ella den předem upekla vánočku, takže jí mohli posnídat. Byla na to zvyklá, odmalička dodržovali malé tradice. Třeba jako vánočka k snídani, zelná na oběd a kapr na večeři. Ale vypadalo to, že to nikomu nevadilo.
"Máš ji výbornou," prohlásil Harry, když si bral třetí plátek.
"Díky Harry, je to recept po mé babičce," řekla s úsměvem.
Když měli i po obědě, vydal se Harry do svého pokoje a tak toho mohla Ella využít a přenést dárky z pokoje pod stromeček.
Vešla do pokoje. Dárky měla již zabalené a ukryté ve skříni. Mávnutím ruky je všechny zvedla do výšky a vydala se po schodech do knihovny. Otevřela si dveře, rovněž mávnutím ruky a vstoupila s dárky, které levitovaly před ní do pokoje. Teď nebyla ve škole, takže si mohla čarovat jak chtěla, už ji unavovalo mít hůlku pořád zastrčenou v kapse. Lehce rozmístila dárky pod stromečkem a pak se zadívala na své dílo.
"Vypadá to hezky," ozvalo se jí za zády až Ella nadskočila. Vůbec si nevšimla osoby, která seděla v křesle a celou dobu ji pozorovala.
"Díky," zamumlala a podívala se zpět na stromek. Poslední dobou se v JEHO blízkosti necítila nejlépe, ale nevěděla proč to tak je.
"Odkdy umíš koulit bez hůlky?" zeptal se z ničeho nic Severus.
"Odmalička," řekla a nakonec se posadila do křesla, ale co nejdále od něj.
"To je vzácná schopnost," promluvil a stále z ní nespouštěl své černé oči.
"Já vím, je to dar, ale chvíli mi trvalo si na něj zvyknout. Naučit se používat své schopnosti není zrovna jednoduché," pronesla a ani si v tu chvíli neuvědomovala co vlastně říká.
"Jaké máš ještě schopnosti?" zajímalo Seva.
"Vždyť už je znáš. Čarování bez hůlky, neverbální kouzla a samozřejmě ty moje vidiny," řekla po chvíli Ella a znovu se zadívala na stromek. "Ale ty jsem se zatím nenaučila ovládat," dodala.
"Určitě naučíš," řekl a Ella po něm střelila pohledem.
"Ano, snad," zamumlala, "tak já jdu" a byla pryč. Severus zůstal sedět v křesle a pohled mu padl pod stromeček na dárky, které tam Ella před chvíli dala. Najednou se zarazil.
"Severus?" přečetl si na jednom balíčku hned na kraji. "Takže ona mi koupila dárek," pomyslel si a usmál se. Nakonec mávl hůlkou a pod stromečkem se objevily další tři dárky, tentokrát od něj.

Když měla Ella nachystaný bramborový salát, pustila se do porcování kapra. Tuhle činnost k smrti nenáviděla, ale někdo to udělat musel. Měla ještě čas takže prostřela stůl a nakonec se pustila do obalovaní a smažení kapra. Za celou dobu jí do kuchyně nikdo nevešel a Ella byla ráda. Nesnášela když ji někdo pozoruje při práci a nebo se jí motá pod rukama.
Zrovna když smažila poslední porci otevřeli se dveře.
"Ahoj," pozdravil s úsměvem Brumbál. Za ním stál Harry a Severus.
"Ahoj, tak si posedejte, už jsem skoro hotová."
"Můžeme ti nějak pomoct?" zeptal se děda, než si sednul.
"Ne už to mám, jen můžete někdo otevřít víno," řekla, mávla rukou a na stole před nimi je objevilo víno.
Dodělala poslední porci a mísu s kaprem i salátem přenesla na stůl. Severus, který se pustil do otevírání vína ho zrovna začal rozlévat. Nakonec si všichni stoupli a vzali do ruky víno.
"Tak šťastné a veselé Vánoce," pronesla Ella a usmála se.
"Šťastné a veselé," pronesli všichni tři naráz. Nakonec si přiťukli a pustili se do jídla.
"Máš to výborné," usmál se na ni dědeček.
"Děkuji."
Po jídle se vydali ke stromečku, který krásně osvětloval celý pokoj. Všichni si posedali do křesel až na Harryho, který se ujal roznášení dárků. Ella ho celou dobu pozorovala a byla ráda, že konečně můžou být spolu.
Když měli dárky všechny rozdané, pustili se do rozbalování.
Harry dostal nějaké oblečení, knížku "Bílá a černá magie" od Elli, chrániče na famrpál a mnoho dalších. Když rozbaloval další knížku tentokrát s názvem "Lektvary a vše kolem nich," věděl, od koho ji dostal
"Děkuji, pane profesore," řekl Harry a zvláštně si ho měřil. Severus na to nic neřekl, jen kývl hlavou. Tohle bylo pro Harryho dosti zvláštní, to že mu nakonec Snape říkal jménem se dalo pochopit, vždyť bydlel u nich. 'Ale kdo ho donutil dávat mu dárek? Klukovi, kterého tak nesnáší?' přemítal v duchu.
Brumbál dostal pár jeho oblíbených dobrot. Pouzdro na hůlku od Harryho a Ella mu koupila krásný, modrý hábit. Od Severuse dostal vzácný indický čaj.
"Děkuji, všem třem," zašeptal Brumbál a usmál se na ně.
Následně rozbalovala dárky Ella. Od Harryho dostala voňavku, zřejmě mu ji pomáhala vybírat Hermiona, krásně voněla. Od dědečka dostala prstýnek se zeleným kamínkem.
"Děkuji" řekla, ale pak si všimla ještě jednoho dárku. "Od koho je? Že by od Severuse?' přemítala v duchu, protože nepředpokládala, že by jí Harry či dědeček kupovali víc jak jeden dárek. Opatrně ho rozbalila a ztuhla. Bylo to pouzdro, když ho otevřela naskytl se jí pohled na nádherný náhrdelník. Byl ze stříbra a na konci byl medailonek ve tvaru hada. Když si ho pořádně prohlédla rozeznávala na něm písmeno S. Podívala se na Severuse, který ji upřeně pozoroval.
"Severusi, je nádherný" zašeptala zastřeným hlasem. "Ale to jsi nemusel."
"Chtěl jsem," ubezpečil ji a sledoval jak opatrně bere náhrdelník a zapíná si ho kolem krku.
"Děkuji," pronesla a usmála se na něho. Severus se na ni taky mírně usmál a začal rozbalovat svoje dárky. Dostal pouze dva dárky. Jeden předpokládal od Brumbála a druhý od Elli. Ani nečekal, že by mu Harry něco kupoval. Od Brumbála dostal stojánek na flakónky s lektvary a od Elli objevil nějakou krabičku. Opatrně ji otevřel a strnul jako před chvíli Ella. Zadíval se jí do očí a ta se na něho usmála.
"Copak jsi dostal?" zeptal se ze zájmem Brumbál.
"Zřejmě máme podobné nápady," odvětila mu Ella zatímco Severus vytahoval z krabičky náramek a Brumbálovi ho ukázal.
"Teda Elli, ten je fakt krásný," pochválil jí ho Brumbál. "Harry, nechceš si jít odnést dárky do pokoje?" zeptal se nenápadně Brumbál a spolu s Harrym odešel. Ella se Severusem osaměli.
"Fakt nenápadné," zamumlal Severus.
"Co to do něho vjelo?" zeptala se Ella, protože jí to nedošlo.
"Předpokládám, že nás chtěl nechat o samotě."
"A proč?" zeptala se nejistě. ,Přece to neví,' děsila se v duchu.
"Tak to nevím. Ale děkuji za náramek," řekl a nasadil si ho na ruku, skvěle mu padl.
"Doufám, že se ti líbí. Jestli ne, nemusíš ho nosit." pronesla, ale doufala, že jí řekne, že se mu líbí.
"Vždyť je úchvatný. Nikdy jsem nic podobného neviděl," řekl a nespouštěl z náramku oči.
"To já taky ne" odvětila a ruku si přitiskla na náhrdelník. "Opravdu ti děkuji za ten náhrdelník. Je krásný, ale musím se zeptat," začala nejistě a na chvíli se odmlčela. "Nepatřil někomu z rodiny? To písmeno S…"
"Patřil. Tenhle náhrdelník se u nás v rodině předává z generace na generaci," řekl jako by nic.
"Tak to ne, nemůžu si ho vzít," řekla a začala si ho sundavat. "Přeci nejsem z tvé rodiny. Můžeš ho dát přítelkyni nebo manželce, jednou," dodala a sundala si ho. Když mu ho podávala, jen zavrtěl odmítavě hlavou.
"Nech si ho. Kdybych ho chtěl dát budoucí ženě nedával bych ti ho. Je tvůj," řekl rozhodně.
"Ale to přeci nejde. Je to rodinný klenot." protestovala.
"Vezmu si ho jen v případě, že se ti nelíbí, ale jinak bych byl rád, kdyby sis ho nechala."
"Líbí se mi," pronesla a znovu se na něho zadívala. Nakonec si ho opět zapnula kolem krku. "Nechápu to," zašeptala.
"Co nechápeš?" zeptal se a upřeně se na ni zadíval.
"Proč jsi mi ho dal?"
"Chtěl jsem. Mám podobný," pronesl nakonec a řetízek ze stejným medailonem si vytáhl z hábitu, aby jí ho ukázal. "Jde o to, že kdyby se někomu něco stalo, tak pomocí toho přívěsku se to ten druhý dozví. Je možné díky němu i komunikovat bez nitrozpitu. Funguje i na dálku," pronesl a zase ho schoval. "Chtěl jsem, abys ho měla ty," dodal.
Ella ho mlčky pozorovala a v nitru je jí odehrávala směsice pocitů. Nakonec se zmohla na opětovné "děkuji." Po chvíli se zvedla, vzala si své dárky a odešla k sobě.
'Udělal jsem dobře?' přemítal v duchu, zatímco se díval na dveře, kterými odešla.
'Proč jsi jí ho dával?' zeptalo se jeho já.
'Chtěl jsem, aby ho měla' odpověděl mu.
'Ale proč, vždyť pro tebe nic neznamená, akorát jí povzbuzuješ v jejích citech.'
"Nejsem si tak jistý, že pro mě nic neznamená. A už mi dej pokoj!" rozkázal a vstal.



nej postava...

17. ledna 2009 v 17:59 | Schali |  Zprávičky-novinky...
Zdravím , dávám sem anketu o to, kterou postavu máte z HP nejraději. Ráda bych věděla, která u vás vede
Vaše Schali

Kapitola 37

15. ledna 2009 v 17:01 | Schali |  Brumbálova vnučka
*prosím piště komentáře ať vím jak se vám kapitolka líbí
Vaše Schali



za beta- read děkuji Lianell

________________________________________

Když Ella scházela ze schodů, Severus s Harrym na ni již čekali v hale.
"Přemístíme se, nebo využijeme letax?" zeptal se Harry, když k nim došla.
"To je v celku jedno, ale můžeme se přemístit," řekla a podívala se na Severuse, aby jí to odsouhlasil. Ten nic neřekl, ale na souhlas kývl hlavou. Ella chytla Harryho a najednou se se Severusem přemístili.
Objevili se v jedné z bočních uliček na Příčné ulici.
"Tak, kam půjdeme nejdříve? Potřeboval bych si ještě něco koupit" zeptal se Harry.
"Já potřebuji taky ještě něco nakoupit, takže nejdříve vyřídíme asi to. Řekla bych, že bude nejlepší , když se rozdělíme a řekněme za dvě hodinky se sejdeme před Gringotovými a půjdeme koupit ten stromeček. Souhlasíte?" zeptala se a oba sjela pohledem.
"Jasně, tak za dvě hodiny," řekl Harry a zmizel jim z očí. Ella se nejistě podívala na Severuse.
"No já potřebuji něco nakoupit na lektvary, tak zatím," řekl a nechal jí tam stát samotnou. Elle se ulevilo, co by dělala, kdyby trval na tom, že půjde s ní? Vždyť chtěla hlavně něco koupit jemu. Kdo by si taky pomyslel dopředu, že s nimi zrovna on bude trávit Vánoce? ,Jenže co mu koupit?' ptala se sama sebe zatímco se procházela Příčnou.
Už nějakou dobu míjela obchody, ale nic jí pořádně nezaujalo. Nakonec se zastavila u jednoho obchodu, který byl podobný mudlovskému zlatnictví. Chvíli váhala, ale nakonec vstoupila. Naproti dveřím ve vitríně měli něco, co na první pohled upoutalo její pozornost. Byl to náramek pro muže, byl ze stříbra, tloušťku asi 4 cm a byl ve tvaru hada. Vypadl úžasně a Ella od něho dlouho nemohla odtrhnout oči.
"Je nádherný," pomyslela si, "Ale není to moc? Co když se mu nebude líbit?" strachovala se, ale čím déle na náramek koukala tím víc byla odhodlaná. Nakonec přeci jen neodolala a koupila ho.
"Snad se mu bude líbit," přemýšlela když vyšla z obchodu.
Schovala si dárek hluboko do tašky a vydala se dál ulicí. Měla ještě skoro hodinku a tak si prohlížel další obchody. Najednou ji začala šíleně třeštit hlava, že se za ni musela chytit, dokonce ji to dostalo do kolen.
"Jste v pořádku?" zeptal se jeden starší kouzelník, co ji zrovna míjel, ale Ella ho nevnímala. Před očima se jí odvíjelo něco, čemu musí za každou cenu zabránit.
"SEVERUSI!" zakřičela ve své hlavě, když se vzpamatovala a doufala, že ji uslyší.
"Ello?" ozvalo se jí nejistě v hlavě a Ella si oddychla, tedy částečně.
"Musíme hned najít Harryho, blíží se sem smrtijedi. Kde jsi?" zeptala se a nemusela čekat dlouho a v hlavě ji zazněla odpověď.
"Za tebou," Ella nadskočila a rychle se otočila.
"Severusi, díky bohu. Musíme odsud rychle dostat Harryho, za chvíli se tu objeví smrtijedi," byla zoufalá a Severus to na ní viděl.
"Kolik máme asi času?" zeptal se a starostlivě ji pozoroval.
"Pár minut, snad," odvětila a začala se rozhlížet, jestli ho někde neuvidí. "Kde může být?" její hlas zněl čím dál víc zoufale.
"Elli uklidni se a řekni mi co přesně jsi viděla," snažil se o klidný tón Severus, ale pravda byla taková, že v tuto chvíli moc klidný nebyl.
"Já viděla asi deset smrtijedů jak útočí na kouzelníky na celé Příčné. Myslím, že se přemístili před obchod Ollivandra. Počkat, Harry tam byl takže musí být někde poblíž," skoro vykřikla a vydala se k obchodu. Když se blížila, Severus běžel vedle ní, zrovna se tam začali přemisťovat smrtijedi. Ella chytla hůlku, ale pohledem hledala Harryho. Nakonec ho uviděla jak vychází z knihkupectví hned vedle. Na nic nečekala a seslala na něho ten samý štít jako tenkrát v Prasinkách.
"Harry, zůstaň kde jsi," zakřičela a sledovala jak Harry chytá hůlku. "To ať tě ani nenapadne. Máš kolem sebe štít tak se ani nehni," rozkázala a odrazila kouzlo, které na ni poslal jeden smrtijed. Ella stála vedle Severuse a likvidovali jednoho smrtijeda za druhým. Najednou se to semlelo všechno naráz, vedle zabrečelo dítě, Ella se otočila a tím ztratila pozornost. Cruciatus, který na ni vyslal jeden smrtijed ji zasáhl přímo do břicha a Ella se zhroutila na zem v bolestech. Severus na nic nečekal a vyslal "Expeliarmus" na smrtijeda, co ji mučil. Pak omráčil další dva a ostatní se v zápětí přemístili pryč.
Když byla Ella zasažena, ochranný štít kolem Harryho opadl a tak se mohl rozběhnout za ní. Poklekl vedle ní ve stejnou chvíli jako Severus.
"Ello? Co je jí?" zeptal ze strachem v hlase Severuse.
Severus mu neodpověděl a sáhl do kapsy u kabátu. Od té doby, co dělal pro Voldemorta měl vždycky v kapse lektvar proti bolesti a na neutralizaci po Cruciatu. Oba ji vlil do úst a až pak teprve promluvil.
"Bude v pořádku. Za chvíli s probere," ubezpečil ho Severus a sledoval jak se Ella opravdu probouzí. Podepřel jí hlavu a nepatrně se usmál.
"Jak ti je?" zeptal se.
"Nic moc," odpověděla, ale pak si všimla Harryho, "jsem v pořádku. Pomůžete mi vstát?" zeptala se a každý ji z jedné strany podepřel a Ella se mohla postavit. Trochu se ji zatočila hlava a tak se opřela o Severuse, ten ji k jejímu překvapení neodstrčil, ale objal a tím ji dopřál oporu.
"Opravdu ti nic není?" zeptal se Harry vyděšeně.
"Ne Harry, jsem v pořádku. Víš co, běž se ještě podívat po obchodech, já si tady sednu do té cukrárny," zamumlala a ukázala za sebe "a počkám tu na tebe. Pak půjdeme koupit ten stromeček,ano?"
"Nemyslím, že je to dobrý nápad. Přece nečekáš, že tě tu nechám samotnou, vždyť vypadáš, že každou chvíli omdlíš," odporoval ji Harry.
"Pane Pottere…Harry," opravil se nejistě Severus, ale hned pokračoval, "Postarám se o Ellu, počkám tu s ní na tebe. Nemusíš se o ni bát."
Harry ještě chvíli váhal, ale nakonec souhlasil. "Dobře," zamumlal a odešel. Potřeboval ještě koupit dárky pro Rona a Hermionu.
Severus podepřel Ellu ještě víc a odvedl ji k nedalekým židlím před cukrárnou. Když přišla servírka objednal jim kávu a tentokrát to byl on kdo Ellu starostlivě pozoroval.
"Opravdu jsi v pořádku?"
"Nic to není, nezapomínej, že to nebyl můj první Cruciatus," zamumlala a tím oběma připomněla tu chvíli, kdy byla vězněna u Voldemorta. "Děkuji za ty lektvary."
"Nemáš zač ještě, že jsem nezměnil zvyky."
"Ano, ještěže," zamumlala a upřeně ho pozorovala.
"Co je?" zeptal se, když už ten její pohled nemohl vydržet.
"Já jen uvažovala, jak jsi to mohl vydržet. Tolik bolesti…" zašeptala zastřeným hlasem.
"Nebylo to jednoduché, ale bylo to potřeba," vysvětlil ji po chvíli.
"Jsem fakt ráda, že už k němu nemusíš."
"To já taky, i když jsme přišli o důležité informace."
"Informace nejsou cennější než život," prohlásila a podívala se na číšnici, která jim zrovna donesla kávu.
Harry se objevil zrovna když dopíjeli svůj přísun kávy. Severus přes protesty Elli trval na tom, že zaplatí účet a Ella nakonec svolila. Neměla náladu se s ním dohadovat a navíc on si uměl vždycky vyjednat pořádek. Potom už byli připraveni vyrazit pro ten stromeček.
Domů se dostali asi o půlhodiny později. Harrymu trvalo docela dlouhou dobu si vybrat stromeček, který by mu vyhovoval. Jeden byl moc malý, druhý moc holý a třetí byl pro změnu málo zelený. Ale Elle to nevadilo, užívala si toho, jakou má z toho Harry radost. A Severus, ten vypadal, že mu to je celé jedno.
Severus, který dostal za úkol nést stromeček, samozřejmě si ho zmenšil, aby nebyl tak těžký, se vydal hned po příchodu domů do knihovny. Ella ho následovala a hůlkou posunula jednu polici s knížkami a udělala tak místo pro stromek. Když byl konečně na místě a v původní velikosti mohli všichni prohlásit, že vybrali správně. Stromek se tam náramně hodil, byl vysoký, takže dosahoval až skoro ke stropu a měl husté jehličí.
"Je krásný," zašeptala Ella.
"Ano, vybrali jsme dobře," prohlásil pyšně Harry.
"Jo to vybrali, tak já půjdu udělat večeři a stromeček ozdobíme třeba zítra," prohlásila a opustila knihovnu.
"Pane?" začal Harry když se Severus chystal vyjít ven.
"Ano Harry?" zeptal se a tentokrát jeho jméno vyslovil tak automaticky, až se sám lekl.
"Chtěl jsem vám poděkovat za to, jak jste pomohl Elle."
"Nemáš mi zač děkovat. Nenechal bych ji trpět," prohlásil a opustil místnost.



Kapitola 36

13. ledna 2009 v 14:34 | Schali |  Brumbálova vnučka
*prosím piště komentáře ať vím jak se vám kapitolka líbí
Vaše Schali


za beta-read děkuji Lianell

_______________________________________

K Elliině smůle, či radosti, se Severus dostavil do jejího kabinetu pár minut před jedenáctou.
"Ahoj, tak jsem tu," prohlásil, když ho vpustila dovnitř.
"Ahoj, kde máš nějaké věci?" zeptala se, když viděla, že má prázdné ruce
"Už u vás, přemístil jsem je tam. Kde máš ty věci? Přeci se s nimi nechceš tahat až před brány Bradavic."
"Támhle u stěny," ukázala na tašku s kufrem. Rozhodla se si vzít domů ještě nějaké eseje. Před Vánoci toho zadala víc, aby měli žáci přes svátky klid. Severus přešel k jejím věcem a mávnutím hůlky je nechal zmizet. Sotva tak učinil ozvalo s zaklepání a ve dveřích se objevil Harry.
"Ahoj, tak můžeme jít?" zeptal se, ale když si všiml Severuse, ztuhl.
"Ano Harry, můžeme. Severus bude letošní Vánoce trávit s námi a tak nás doprovodí už teď," vysvětlila mu Ella a snažila se o radostný tón.
"Pane Pottere, kde máte kufr? Přemístím vám ho domů," nabídl se hned ochotně Severus. Harry nic neřekl, ale za chvíli dveřmi protahoval svůj školní kufr a Severus ho nechal zmizet jedním mávnutím hůlky.
"Děkuji profesore," zamumlal Harry.
"Není zač Pottere, můžeme vyrazit?" zeptal se a pohledem se otočil na Ellu, která pouze přikývla. Vzala si svůj plášť a společně vyšli z hradu.
"Tak co sis naplánoval na prázdniny?" zeptala se Ella synovce, když vešli na čerstvý, ale studený vzduch.
"Popravdě nic, budu si užívat volna od školy. Ale něco mě napadlo," začal nejistě a podíval se na Ellu.
"A co to je?" zeptala se s úsměvem, když viděla že váhá.
"Chtěl bych tě poprosit, jestli bys mě nenaučila nitrobranu a nitrozpit."
"No Harry, nevím jestli jsem ta pravá na učení zrovna nitrobrany. Já sama ji ještě do loňska neuměla," řekla a pohledem nenápadně sklouzla na Severuse, který šel mlčky vedle nich.
"Ale už ji ovládáš, ne? Tak bys mě ji mohla naučit," zašvitořil s nadějí.
"Víš co, promluvíme si o tom doma." rozhodla Ella, když se ocitli za hranicí Bradavických pozemků a tudíž i za hranicí, která zakazovala přemístění. Ella chytla za ruku Harryho a podívala se na Seveurse. Ten pouze přikývl a oba zaráz se přemístili pryč.

"Slečno Ello, pane Snape, pane Pottere, Willie je ráda, že jste zase doma," přivítala je skřítka, která na ně čekala v hale.
"Ahoj Willie" pozdravila ji Ella, "kde máme zavazadla?" zeptala se, když je v hale nikde neviděla.
"Willie je odnesla do vašich pokojů."
"Díky Willie, jak jsme na tom s obědem?" zajímalo Ellu, zatímco Harry zamířil do svého pokoje se převléci.
"Wlilie ho má skoro hotový, v poledne bude na stole. Potřebujete od Willie ještě něco?"
"Ne Willie, to je vše." řekla s úsměvem Ella a Willie zmizela v kuchyni.
"Já.." začala nejistě, když se podívala na Severuse, který stál mlčky vedle ní, "půjdu se vybalit" dodala a zmizela na schodišti. Chvíli na to, co za sebou zavřela dveře zaslechla jak Severus vstoupil k sobě do pokoje. "Tohle budou těžké svátky," zamumlala sama pro sebe a jedním mávnutím hůlky kufr vybalila. Vzala si eseje žáků a vydala se přes chodbu do pracovny. Rozhodla se využít čas, který má před obědem ještě nějakou prací, aby měla volné svátky.
Stihla opravit sotva deset esejí ze třetího ročníku, když se ve dveřích objevila Willie, že je oběd na stole.
"Tak Harry, kdy chceš jít pro stromeček?" zeptala se, když začala Willie sklízet ze stolu prázdné talíře.
"Nevím, jak budeš mít čas." pronesl a radost v jeho hlase se nedala přeslechnout, až se musela Ella zasmát.
"Prosím tě proč se tak raduješ?"
"Tohle bude poprvé, co půjdu s někým pro stromeček. Strýc chodil vždy jen s Dudleyem a já byl zavřený doma," vysvětlil Harry, ale mluvením o Dursleyových si náladu zkazit nenechal a dál se usmíval.
"Tak vidíš, letošní Vánoce si oba náramně užijeme. Já je naposledy slavila, než mi zemřel otec, takže to bude svátek i pro mě," pronesla jako by nic a Harry se Severusem na ni upřeli zděšené pohledy, ale odvážil se promluvit až Severus.
"Jak jsi to myslela? Kdy tvůj otec zemřel?"
"Zemřel asi čtyři roky po smrti Lily, nemohl se s její smrtí vyrovnat a onemocněl z toho. Asi ho nikdy nenapadlo, jak jsem se tenkrát cítila já." tu poslední větu řekla šeptem, ale oba ji slyšeli. Harry se podíval na Severuse a poprvé za svůj život ho pohledem prosil o pomoc.
"No teď už na to nebudeme myslet. Lily chybí nám všem a tak bychom si měli udělat na její počest pěkné Vánoce. Určitě by nechtěla, abychom se trápili," řekl a nevšímal si pohledu, který na něj vrhl Harry. Vůbec si neuvědomil, že přiznal jak mu Lily chybí.
"Máš pravdu Severusi," řekla po chvíli Ella a mírně se usmála, "uděláme si pěkné Vánoce, tak jak by to Lily chtěla. Půjdeš s námi pro stromeček, nebo zůstaneš tady?"
"Nevím, nerad bych vám překážel," řekl a pohledem se vpil do Harryho. Ella pochopila, že toto konstatování nepatřilo jí a tak vyčkávala jestli na to Harry zareaguje. A skutečně se stalo.
"Nebudete pane. Víte ve škole spolu nevycházíme moc dobře, ale pokud by vám to nevadilo, byl bych rád kdybychom se tady doma snažili společnou averzi překonat," pronesl Harry a tím je oba zaskočil. Tohle od něho ani jeden nečekal.
"Samozřejmě pane Pottere," pronesl Severus, ale jeho hlas nebyl najednou tak ledový, jako ve škole, a tak se Harry odhodlal ještě k jednomu činu.
"Pane pokud by vám to nevadilo a pokud to není moc troufalé, mohl byste mi tady u nás přestat říkat pane Pottere? Jmenuji se Harry a teď nejsme ve škole." Na tohle Severus už nic neřekl jen přikývl a podíval se na Ellu, která měla v očích skoro až slzy dojetí a láskyplně se na ně usmívala.
'Láskyplně?' zeptal se sám sebe Severus. 'Nezbláznil jsem se?'
"No tak už toho necháme. Co kdybychom vyrazili řekněme ve dvě? Než se dostaneme na Příčnou, budeme rádi, když se do večeře vrátíme" ukončila ticho, které mezi nimi nastalo Ella.
Harry přikývl a odešel z kuchyně, Severus s Ellou ještě zůstali.
"Děkuji," pronesla nečekaně Ella a Severus se na ni nechápavě zadíval.
"Za co?"
"Za to, že jsi ho neuřknul, když ti to nabízel," vysvětlila.
"Nevím proč bych ho měl uřknout, vždyť má pravdu. Teď nejsme ve škole a navíc je to váš dům."
"Není to jen náš dům, ty jsi tu vždy vítaný," řekla mu a vstala. "Dáš si kávu?"
"Rád," odpověděl, ale zmateně si ji měřil. Ella postavila na kávu, nachystala hrnky a když voda začala vařit kávu zalila. Celou dobu stála k Severusovi otočená zády a plně si uvědomovala pár jeho černých očí jak se jí zabodávají do zad.
"Prosím," řekla, když ji před něho postavila.
"Děkuji."
"No já půjdu nahoru, mám tam rozdělanou práci," řekla a rychle se vypařila. Sotva si pohodlně sedla za stůl v pracovně ozvalo se zaklepání, ve dveřích stál Severus.
"Co máš za práci?" zeptal se, zatímco s hrnkem kávy mířil ke stolu.
"Vzala jsem si ze školy nějaké esejel, které bych měla opravit," vysvětlila mu, ale radši od něho odvrátila pohled.
"Chceš pomoct? Nevzal jsem si nic na opravování," vysvětlil a přitáhl si jedno křeslo z druhé strany stolu.
"Nevím jestli je to dobrý nápad, ty jsi poněkud přísný v hodnocení" řekla Ella a opět se na něho usmála.
"Tak se domluvíme, že já opravím chyby a pokud tam budou mít nějaké hovadiny a ty si eseje potom oznámkuješ, souhlasíš?"
"Fajn," kapitulovala, když poznala, že to myslí vážně. Nakonec mu přišoupla hromádku druhého a třetího ročníku Havraspáru. Nechtěla riskovat a dávat mu Zmijozel a tak se do něj pustila sama. Ne, že by mu v opravování nevěřila, ale za tu dobu, co ji učil si sama moc dobře všimla, jak úžasně nadržuje Zmijozelu.
Když měl Severus hromádku opravenou podala mu Ella ještě zbytek Mrzimoru, co jí zbyl a jala se oznámkovat eseje, které zatím opravil. Nakonec zjistila, že byl opravdu spravedlivý, vytknul přesně ty chyby na které by upozornila sama, a tak se na konci na něho usmála.
"Děkuji ti za pomoc."
"Není zač," prohlásil a upřeně ji pozoroval.
"Děje se něco?" zeptala se, když jeho pohled byl už nesnesitelný.
"Ne nic, jen zjišťuji jak skvěle ovládáš nitrobranu. Už se ti do hlavy ani nedostanu."
"No, od toho, co ses mi v ní hrabal minule u mě v pokoji," řekla a nechtěně mu připomněla co tam tenkrát objevil, "jsem se rozhodla ji používat neustále." Ukončila a začala si rovnat eseje a schovávat je zpátky do tašky. Ano, nečekala, že to zvládne opravit za jeden jediný den, Severus ji vážně pomohl.
" Když jsi to nakousla, myslím, že by jsme se měli vrátit k tomu co se v tvém pokoji stalo."
"Prosím tě," řekla nešťastně Ella, "zapomeň na to. Už je to skoro půl roku."
"Ano to máš pravdu, ale za tu dobu jsme si o tom ani jednou nepromluvili a myslím, že bys mi měla něco vysvětlit." prohlásil Severus, ale z jeho hlasu nezněla nenávist jen podrážděnost, nevědomost.
"Severusi prosím, oba víme co jsi v mé hlavě viděl, ale nechtěj po mě, abych ti to řekla nahlas. Pokud mě ovšem nechceš totálně ponížit," řekla a zvedla se.
"Proč si myslíš, že bych tě chtěl ponížit?" zeptal se nevěřícně a také se postavil. Teď je dělil pouze stůl.
"A řekni, že ses mi v té chvíli neměl chuť vysmát. Jaké to pro tebe muselo být pobavení když jsi zjistil, že tvoje studentka je do tebe zamilovaná," řekla a zasekla se. To bylo poprvé, kdy to vyslovila nahlas.
"Nesmál jsem se," pronesl až nezvykle potuchu. "Jen mě to vyvedlo z míry a …" Najednou byl donucen přestat, protože se ve dveřích objevil Harry.
"Tak co jdeme? Už jsou dávno dvě."
"Jasně Harry, jen se převléknu," řekla Ella a rychle prošla kolem Severuse do svého pokoje.



Kapitola 35

13. ledna 2009 v 14:33 | Schali |  Brumbálova vnučka
*prosím piště komentáře ať vím jak se vám kapitolka líbí
Vaše Schali


za beta-read děkuji Lianell
________________________________________

"Děkuji ti za pomoc," pronesla Ella sotva se usadili u ní v komnatách u krbu.
"Nemáš zač, sám jsem se ti přeci nabídl."
"No, ale až po tom, co jsme se trochu chytli."
"Tys mi to pořád neodpustila, že?" zeptal se nevěřícně Severus. "Myslel jsem, že to máme už vyřešené"
"Ale jo, vždyť jsem ti odpustila, vlastně ani nebylo co. Choval ses naprosto oprávněně."
"Oba víme, že jsem to přehnal, ale už o tom nebudeme mluvit, jasné?" zeptal se a Ella mu na to pouze přikývla.
"Tak teď mi řekni co si opravdu myslíš o tom našem cvičení? Myslíš, že máme nějakou šanci je vycvičit, aby se ubránili?" zeptala se nejistě Ella.
"Myslím, že máme a to poměrně velkou. Viděla jsi jak se rychle naučili bránit Cruciatu a Imperiu? To jsem ani nečekal."
"Ano všimla jsem si, ale jsem ráda, že to říkáš," zamumlala s úsměvem. Když se na ni Severus zadíval, nevydržela to a odvrátila pohled. Pokaždé, když se na ni tak podívá, vybaví se jí to, jak si u ní v pokoji prohlížel její myšlenky. Sice se domluvili, že o tom již nebudou mluvit, Ella se fakt snažila, ale srdci neporučíš.
"Děje se něco?" zeptal se Severus, když si všiml jejího smutného pohledu.
"Ne všechno je, jak má být," zamumlala, ale na Seva se nepodívala. ,Jistě všechno je jak má být. Nikdy nebudete spolu. Vždyť jsi to viděla v těch svých snech.' nadávala sama sobě. Ani si neuvědomovala, že všechny její pocity se jí zračí ve tváři dokud Severus znovu nepromluvil.
"Tak co se děje? Vadí ti, že jsem tu?"
"Ne," vyhrkla rychle a podívala se na něho, "nic se neděje, s tebou to nemá nic společného," zalhala, ale pohled od něho neodvrátila.
"Ello, nelži mi, myslím, že tě znám už docela dobře. Co se děje?"zeptal se netrpělivě.
"Opravdu nic, nech to plavat."
"Jestli mi to nechceš říct mám ti zavolat Albuse?"
"Ne prosím tě, dědu do toho netahej," zamumlala rychle a upřela na něho svoje oříškové oči.
"Tak mi řekni co se děje," nedal se odradit.
"Proč to chceš vědět? Co je ti vlastně do toho?" zeptala se netrpělivě. ,Proč se o mě tak stará? Chce se mi vysmát?' ptala se sama sebe.
"Chci ti pomoc, nechci vidět jak se trápíš, když ti můžu pomoc."
"Nemůžeš," skoro zašeptala. "Víš co, opravdu to nech plavat. Já se z toho dostanu jenom co všechno skončí, ať už to má jakýkoli závěr." pronesla a myslela na ten nejhorší možném konce. Představa, že by ztratila Harryho, dědu či Severuse byla nesnesitelná. Ale možnost, že při boji sama přijde o život byla taky až moc vysoká.
"Hele nebudu tě nutit, abys mi to řekla, ale jen pro upřesnění, kdybys potřebovala pomoc, můžeš se na mě obrátit," pronesl a bez jakéhokoli dalšího slova odešel. Ella ještě dlouho zírala na místo kde před chvíli seděl a snažila se si v hlavě všechno urovnat.

Tréninky pokračovali ještě další dva týdny než mohl Severus s klidným srdcem prohlásit, že jsou schopni se ubránit kletbám které se nepromíjejí.
Ani si nevšimli a nastaly jim Vánoce. Poslední den se všichni sbalili a připravili se na odjezd domů. Ron a Hermionou se s Harrym loučili ve vstupní síni. Harry ještě chvíli musel zůstat v Bradavicích, protože tu měla Ella ještě nějakou práci, ale pak se měli společně přemístit domů.
"Ahoj Harry, užij si první vánoce s opravdovou rodinou," popřála mu Hermiona a naposledy ho objala.
"Díky Hermi."
"Tak kamaráde, za týden se uvidíme" rozloučil se Ron a poplácal Harryho po rameni, přeci ho nebude objímat takhle na veřejnosti.
"Díky, taky si užijte Vánoce a Rone, pozdravuj doma."
"Jasně, že budu."
Tím se rozloučili a Harry sledoval, jak jeho přátelé mizí vstupní bránou a nasedají do kočárů.
Nakonec se otočil a vydal se k Elle do kabinetu.
"Ahoj," pronesl když vstoupil.
"Ahoj Harry, tak co, už odjeli?" zeptala se zatímco se skláněla nad něčím na stole.
"Ano, před chvílí. Chceš pomoct?" zeptal se. Nevěděl co by tu měl dělat. Nemusel se připravovat do školy, Ron s Hermionou odjeli.
"Jestli se ti chce," odpověděla s úsměvem. Mávnutím hůlky se vedle ní za stolem objevilo druhé křeslo do kterého se Harry pohodlně usadil.
"Mohl bys mi tady ty eseje porovnat. Mám už všechny opravené, ale bohužel se mi pomíchaly a potřebovala bych je roztřídit podle ročníků. Tady máš seznam." Řekla a podala mu pergamen na kterém byla jména prvních třech ročníků Mrzimoru. Dál už oba další půlhodinu pracovali mlčky. Harry třídil eseje a Ella opravovala.
Pak už jen zbývalo, aby se Ella sbalila, a tak se Harry vydal do společenky. Domluvili se, že za hodinu přijde i se svými věcmi a vydají se domů.

Ella byla sbalená docela rychle, a tak se ještě vydala za dědečkem. "Elleanor," oznámila chrliči a jakmile jí ustoupil stranou, vydala se po schodišti nahoru.
"Dále," ozval se jeho hlas, když zaklepala, a tak Ella vešla.
"Ahoj dědečku," pozdravila ho, ale pak jí pohled padl na muže sedícího v křesle. "Zdravím Severusi," pozdravila i jeho a přešla blíž.
"Co jsi potřebovala, zlato?" zeptal se dědeček a mile se na ni usmál.
"Jen jsem ti chtěla oznámit, že jsme s Harrym nachystaní a zhruba za půl hodiny se chceme přemístit domů. Kdy dorazíš ty?"
"Já až možná pozdě k večeru a nebo zítra. Mám tu hodně práce a navíc tu zůstali ještě nějací studenti tak se musím dohodnout s profesorským sborem kdo na ně dá pozor."
"Aha a neměla bych tu teda taky zůstat jako profesorka?" zeptala se nejistě. Nevěděla co se patří, vždyť učila první rok.
"Ale vždyť to není nutné. Nejsi jediná profesorka co odjíždí na Vánoce pryč. Dokonce i Minerva se chystá za příbuznými do Španělska."
"Aha, dobře," přitakala Ella. "Tak to tady dodělej a doufám, že na štědrovečerní večeři už budeš doma, nebo ji chceš trávit tady ve škole?" zeptala se nejistě.
"To rozhodně ne, přeci nebudu ve škole když vy budete doma. Ani náhodou. Jestli se tady ve škole zdržím tak v každém případě počítej s tím, že na Štědrý den budu doma,"prohlásil rozhodně Brumbál.
Severus, který celou dobu seděl v křesle a mlčky je pozoroval se nepatrně pohnul a tím na sebe upoutal pozornost.
"Jo teď jsem si vzpomněl. Budeme mít hosta. Pozval jsem Severuse k nám, doufám, že ti to nevadí?" zeptal se Brumbál, ale Ella vycítila, že je to jen zdvořilostní otázka, už dávno tak rozhodl.
"Ne dědečku, to je v pořádku."
"Dobře," usmál se Brumbál.
"A kdy dorazíš ty, Severusi?" zeptala se Ella a doufala, že nemíní jít s nimi už teď. Přeci s ním nebude v domě trávit celé dva dny než se Brumbál uráčí vrátit domů.
,Ale vždyť je tam ještě Harry,' připomněla si v duchu. ,Jo, jenže nezapomínej, že ho Severus nesnáší. Tak to budou úžasné Vánoce' přemítala v duchu, zatímco čekala na jeho odpověď.
"Severus se přemístí s vámi už dnes," odpověděl za něho Brumbál a Ella se cítila poněkud slabá. "Dá na vás pozor než se vrátím domů," dodal a vesele se na ně oba usmál.
"Myslím, že se o nás dokážu postarat sama," prohlásila nerudně Ella, vždyť se jí to dotklo. ,To si dědeček vážně myslí, že se nedokáže o sebe a Harryho postarat sama?'
"Ello, Albus přeci ví, že se o vás dokážeš postarat, myslel to jen žertem," začal ho obhajovat Severus a tím poprvé promluvil.
"Fajn, vždyť je to jedno. Já s Harrym se chystáme přemístit v jedenáct, tak jestli půjdeš s námi nebo se přemístíš později nechám na tobě. Harry přijde do mého kabinetu," vysvětlila a pak se omluvila a odešla. Nechala za sebou trochu nechápavého dědečka a podivně se tvářícího Severuse.



34.kapitolka

16.kapitolka

10. ledna 2009 v 21:31 | Schali |  Harry a nová rodina
za beta-read děkuji Lianell

***


Brumbál nechal prohledat celý hrad, ale po Harrym ani stopy. Začínal být hodně nervózní, když se setmělo a Harry se doposud neukázal. Hermiona, Ron a Toby za ním chodili každou hodinu vyptávat se, jestli něco nezjistil a vždy ze zklamaným výrazem odcházeli.
Když přišli na večeři, Brumbál seděl u stolu, všichni tři se na něho s nadějí podívali, ale on opět jen zavrtěl hlavou.
,,Mám strach," našeptala Hermiona, zatímco seděli u stolu.
,,Neboj, Harry je určitě v pořádku. Jistě je jen někde zalezlý a přemýšlí," řekl Ron, ale sám se o svého kamaráda bál.
,,Panebože," vykřikla Hermiona a rozběhla se z Velké síně. Ron s Tobym se na sebe nechápavě podívali, ale vydali se za ní.
,,Hermiono, co se děje?" zeptal se Ron, když ji doběhli.
,,Asi vím kde je," řekla a zahnula za roh. Zastavila se před zdí, která ukrývala KNP.
,,Prosím, ať tam je," pronesla šeptem, zatímco ji otevírala.
,,Harry!" vykřikla, když ho viděla sedět na zemi u krbu. Oslovený se na ni otočil a v očích měl slzy.
,,Hermiono?"
,,Panebože, my se o tebe tak báli. Co se stalo? Brumbál nechal prohledat celý hrad," spustila vyčítavě Hermiona.
,,On to věděl," zašeptal Harry a pohled otočil zpět ke krbu.
,,Kdo co věděl?" zeptala se nechápavě.
,,Sirius. Měl jsem takový strach mu to říct a on to přitom celou dobu věděl." Opět mu z očí začaly téct slzy.
,,Harry" zašeptala Mia a objala ho. Harry ji k sobě pevně přitiskl.
,,To bude dobré," snažila se ho utišit.
,,Toby," promluvila na chlapce, který stál opodál vedle Rona.
,,Běž prosím za profesorem Brumbálem a řekni mu, že je Harry v pořádku."
,,Jasně," řekl Toby, naposledy se podíval na Harryho a vyšel z komnaty.
,,Harry, co ti vlastně Sirius řekl?" zeptala se, když byl Toby pryč. Harry se od ní odtáhl, aby jí viděl do obličeje.
,,Vlastně neřekl nic, poznal jsem to na něm. Hned se mi to snažil vysvětlit, ale já to nechtěl slyšet. Panebože, celou dobu jsem se trápil, jak mu to řeknu, jestli mě bude nenávidět a on to přitom celou dobu věděl."
,,Harry, kamaráde," promluvil Ron a sedl si vedle Hermiony na zem.
,,Ale to je přeci dobře. Sice ti neřekl pravdu, ale alespoň víš, že tě má rád i když ví, kdo je tvůj otec," snažil se ho uklidnit. Hermina celou dobu s vážným výrazem přikyvovala.
,,Jasně, vám se to řekne. Vám nikdo celý život nelhal. Já už na to nemám sílu. Víte co mi řekl Brumbál, jak jsem byl u něho?" zeptal se a když oba zavrtěli hlavou, promluvil.
,,Že prý se do toho začíná motat ministerstvo. Když mi umřeli poslední příbuzní, nejspíše mě chtějí strčit do nějakého děcáku. Chápete to? Brumbál po mě chce, abych mu to řekl!"
,,Harry, to mě mrzí," řekla smutně Hermiona.
,,Ale to se nějak vyřeší, teď by sis měl promluvit se Siriusem. Ron má pravdu, má tě rád i přes to, že ví, kdo je tvůj otec. Měl bys ho alespoň vyslechnout," snažila se Hermiona.
,,Asi máš pravdu. Sakra všechno jsem zkazil," řekl Harry a snažil se utřít slzy.
,,Nezkazil, všechno je v pořádku. Pojď půjdeme do společenky," řekla Hemriona a usmála se.
,,Jen tak mimochodem, kdy jsi se Siriusem mluvil?" zeptala se, když ji došel význam jeho slov.
,,Sirius mi dal k narozeninám takové zrcátko, díky kterému se s ním můžu spojit," vysvětlil Harry, zatímco mířili ven z komnaty nejvyšší potřeby.
,,Tak to je skvělý. O tom zrcátku jsem četla, je velice vzácné a na jeho vytvoření je potřeba velká magie," vysvětlila Harrymu a Ronovi Hermiona.
,,Harry?" zaslechli Brumbálův hlas a za okamžik před nimi stál Brumbál a vedle něho Toby.
,,Harry měli jsme o tebe strach, kde jsi byl?" zeptal se vyčítavě Brumbál.
,,Promiňte pane, potřeboval jsem přemýšlet a zapomněl jsem na čas," řekl omluvně Harry.
,,V pořádku. Víte co, běžte k sobě a já vám tam nechám poslat večeři, všiml jsem si, že jste ani jeden nejedli," nabídl Brumbál a usmál se na ně.
,,Děkuji pane, to by bylo skvělé," řekl Harry a úsměv mu opětoval.



15.kapitolka

10. ledna 2009 v 21:28 | Schali |  Harry a nová rodina
* Tato kapitolka je trochu kratší,ale v těch dalších vám to vynahradím
Vaše Schali
Ps: komentáře uvítám

-------
za beta-read děkuji Lianell

***

,,Ahoj," pozdravil Toby Hermionu s Ronem.
,,Ahoj, tak jaký jsi měl den?" zeptala se ze zájmem Hermiona.
,,Celkem to šlo. Kde je Harry?" zeptal se Toby a rozhlédl se po společence.
,,Nevím, jsou to zhruba tři hodiny, co šel k Brumbálovi, ale zatím se tu neobjevil, tak je asi pořád u něho," řekl Ron a věnoval se četbě o famfrpálu.
,,Ale to není možný, potkal jsem Brumbála před hodinou a byl sám," řekl Toby a z hlasu mu byl znát strach. Hemriona s Ronem se po sobě podívali.
,,Tak kde může být?" zeptala se Mia.
,,Netuším," odvětil Ron. Hermiona se podívala zpět na Tobyho, který byl značně vyděšený.
,,Rone, zkus se podívat do pokoje, jestli tam náhodou není," řekla Hermiona a snažila se, aby její hlas zněl klidně. Ron přikývl a vydal se po schodech nahoru. Ani ne za minutu byl zpět.
,,Harry tam není. Tak kde sakra je?"
,,,Půjdeme se zeptat Brumbála, mám z toho divný pocit," řekla Hermiona a nečekala na vyjádření ani jednoho z kluků a vydala se portrétem ven. Ron s Tobym jí byli v patách. Když stanuli před chrličem, který střežil vchod do ředitelny, tak se zarazili.
,,Znáte někdo heslo?" zeptal se nejistě Ron. Hermiona s Tobym zakroutili hlavou.
,,Super, tak co teď?" Hermiona se rozhlédla po chodbě, ale nikde nikdo nebyl. Pak jí pohled padl na obraz na stěně.
,,Dobrý den," pozdravila slušně muže na obraze.
,,Dobrý den, slečinko," zasmál se mužík.
,,Prosím vás, musíme mluvit s panem ředitelem, ale neznáme heslo. Mohl by jste za ním jít a říci mu, že je tady Hermiona Grangerová a potřebuje s ním mluvit o Harry Potterovi?" zeptala se nejistě.
,,Ale jistě slečinko, hned jsem zpět," řekl a zmizel. Hermiona se otočila na Rona s Tobym. ,,Výborně Hermi, to by mě nenapadlo," pochválil jí s úsměvem Ron.
,,Takže," zaslechla Hermiona za sebou a otočila se zpět k obrazu. Mužík se vrátil. ,,Pan ředitel říkal, že máte jít nahoru. Heslo je prý Bertíkovy fazolky."
,,Děkuji mnohokrát," usmála se Hermiona a otočila se k chrliči, aby mu oznámila heslo.
,,Bertíkovy fazolky," pronesla pevným hlasem a zanedlouho už všichni tři stoupali po schodišti nahoru. Hemriona zaklepala a když se ozvalo ,,dále" všichni vstoupili.
,,A, slečna Grangerová, pan Weasley a pan Snape. Čemu vděčím za vaši návštěvu?" zeptal se Brumbál a rukou jim pokynul, aby se posadili.
,,Pane řediteli," odvážila se Hermiona, zatímco Ron s Tobym mlčeli jako by ztratili jazyk.
,,Chtěli jsme se vás zeptat, jestli nevíte, kde je Harry." Brumbál se na ni nechápavě podíval.
,,To opravdu nevím. U mě byl asi hodinku a pak odešel. Copak není ve společenské místnosti?"
,,Právě, že není. Nikdo ho od té doby, co jste s ním mluvil, neviděl. Ron se byl podívat i v pokoji, ale nikde po něm není ani památky," řekla se strachem Hemiona.
,,To je divné. Netuším, kde by mohl být." Na chvíli se v ředitelně rozhostilo ticho, které prolomil Brumbál.
,,Víte co, vraťte se do své společenské místnosti a já se pokusím Harryho najít," řekl a sledoval, jak se Ron s Hemrionou a Tobym vzdalují.


14.kapitolka

10. ledna 2009 v 21:25 | Schali |  Harry a nová rodina
za beta-read děkuji Lianell

***
,,Prosím Harry, posaď se," řekl Brumbál, sotva dorazili do ředitelny. Harry poslechl a usadil se do jedno z křesel před jeho stolem.
,,Dáš si citrónový bonbón?"
,,Ne děkuji pane," odmítl Harry.
,,Dobře, ale čaj si se mnou dáš, že ano?"
,,Dám," přikývl Harry. Nevěděl, co s ním chce Brumbál probírat, ale jelikož ho právě omluvil z dvouhodinovky lektvarů, tak to asi nebude jen na chvíli. Brumbál mávl hůlkou a před nimi na stole se objevily dva šálky a konvice s čajem.
,,Tak pane, co jste chtěl projednat?" zeptal se netrpělivě, když Brumbál dlouho mlčel.
,,Jde o to, jak to s tebou bude Harry. Problém je, že když zemřeli Dursleyovi tak pro ministerstvo se to jeví tak, že už nikoho nemáš," začal velice opatrně Brumbál. Harry na něho nechápavě zíral.
,,Ale já mám někoho. Mám Siriuse, ten se o mě postará," dodal rychle, když chtěl Brumbál něco namítnout.
,,Jistě Siriuse, ale nezapomínej, že je to hledaný muž. Nebudu říkat, že je to zločinec, protože oba víme, že to tak není. Jenže pro celé ministerstvo je Sirius ten, kdo zradil. O Peterovi nikdo neví."
,,Máte pravdu pane," souhlasil Harry.
,,Tak potom mi nezbývá nic jiného, než Červíčka najít a dostat ho před ministerstvo, pak bude všechno v pořádku."
,,Tak to ať tě ani nenapadne! Harry v žádném případě tě nesmí napadnout jít hledat Petera. Prostě Sirius je v tuto chvíli mimo hru," Harry chvíli mlčel a přemýšlel o tom, co Brumbál právě řekl. Pak mu najednou došel význam jeho slov.
,,To nemůžete myslet vážně. Řekněte prosím, že jsem to pochopil špatně, že nechcete, aby to Snape zjistil." Když však viděl pohled, který na něho Brumbál vrhl, tak to bylo jen potvrzení jeho slov.
,,I kdybyste mu to nakrásně hned řekl nikdy vám neuvěří, vy to nechápete, on mě nesnáší. Snape by nikdy nedovolil, abych se stal součástí jeho rodiny."
,,Harry, myslím, že zrovna teď něco takového povolil." Namítl mu Brumbál s tím jeho věčným úsměvem.
,,Jenže to ho k tomu přemluvil Toby. Navíc je to jen na týden a jak ho znám, bude se mi vyhýbat, jak jen to bude možné."
,,Harry, ty máš Tobyho rád, že?" zeptal se Brumbál. V podstatě se ani ptát nemusel, bylo to vidět v každém Harryho slově určeném tomu chlapci.
,,Ano pane, mám, je to fajn kluk."
,,Ano to je," přitakal mu s úsměvem,
,,Ale myslím, že hlavní tady je, že je to tvůj bratr." Když to Brumbál řekl, tak Harry krapet posmutněl.
,,Ano, myslím, že to je to hlavní. Je to můj malý bráška, který se o mě nikdy nedozví."
,,Ale dozví," Namítl mu Brumbál.
,,Ne pane, nedozví. Už jsem vám myslím jednou řekl, že nechci, aby to věděl Snape ani Toby. Nechci, aby mě za to ještě nenáviděl."
,,Harry, myslím, že nenávist u toho chlapce opravdu nehrozí. Má tě rád a až zjistí pravdu, určitě bude rád." Sakra, to se mě musí snažit pořád přesvědčovat, abych mu to řekl? Nemůžeme se bavit o něčem jiném? To teď naše hlavní téma bude pořád dokola můj otec? vyštěkl v duchu a pak se zarazil. Opravdu jsem teď myslel na Snapea jako na otce a dokonce to v souvislosti s ním tak řekl? Musel jsem se fakt už zbláznit.
Harry se dohadoval sám se sebou a Brumbál ho při tom upřeně pozoroval. Nikdy Harrymu neřekne, jak dokonale ovládá nitrozpit. Teď věděl přesně, na co Harry myslí a když uslyšel to oslovení můj otec, musel se prostě usmát. Asi to nebude naprosto marné, pomyslel si v duchu.
,,Víš co, necháme tohle téma zatím být," promluvil Brumbál, když už bylo v jeho pracovně dlouho ticho.
,,Pokusím se ministerstva nějak zbavit. Dokud jsi tady v Bradavicích, zatím na tebe nemůžou. A to znamená, že do konce školního roku máme čas to vyřešit."
,,Ano pane, sice nevím, jak to chcete vyřešit, ale budu vám vděčný, když už o tomhle přestaneme mluvit." Harry dopil svůj čaj a vydal se do nebelvírské společenské místnosti. Zrovna bylo asi deset minut po začátku jejich druhé hodiny lektvarů, ale Harry neměl náladu se tam ukazovat.
Jelikož byla hodina, tak byla celá společenka prázdná. Harry se vydal do pokoje, ale za chvíli se vracel a usadil se v pokoji. V ruce svíral malé zrcátko. Musím si o tom promluvit se Siriem. Jak znám Brumbála nenechá to jen tak a donutí mě, abych to řekl Snapeovi. Co by na to řekl Sirius? Musím mu to prostě říci dřív.Rozhodl a zahleděl se do zrcátka.
,,Siriusi?" Promluvil nahlas a sledoval, jak se v zrcátku objevuje tvář jeho kmotra.
,,Ahoj Harry, rád tě zase vidím."
,,Já tebe taky Siriusi." Sirius se na něho usmál a pozorně si ho prohlížel. ,,Harry, co se děje? Vypadáš nějak smutně."
,,Potřebuji s tebou o něčem mluvit."
,,Co se děje, děsíš mě," vyštěkl Sirius a jeho obličej se výrazně změnil. Teď na něho koukal netrpělivě, až skoro vyděšeně.
,,Siriusi, víš něco o dopise, který nechala máma Brumbálovi pro mě?" zeptal se Harry. Bude lepší začít oklikou. Nesmím na něho hned vybalit, že je Snape můj otec.Rozhodl se. Sledoval Siriuse a na najednou mu bylo všechno jasné.
,,Tys to věděl!" obvinil ho, když poznal jeho pohled,
,,Celou dobu jsi věděl, kdo je můj otec!"
,,Harry, prosím, nech si to vysvětlit," snažil se Sirius uklidnit svého kmotřence.
,,Vysvětlit? Od té doby, co jsem to zjistil se trápím, jak ti to říci, abys mě nezačal nenávidět a ty to celou dobu víš. Co mi chceš vysvětlovat? Proč jsi mi to neřekl?" zeptal se a bolestí mu pukalo srdce. To ne. Hermiona měla pravdu. Proč mě to nenapadlo, když byl Sirius nejlepší přítel Jamese. Tohle mu, ale neodpustím. Myslel jsem, že mu na mě záleží a on mi zatím jen lhal. Sakra a to když jsem ho viděl poprvé mi řekl jak jsem podobný Jamesovi. Týral se v duchu.
,,Harry, prosím vyslechni mě," snažil se Sirius.
,,Víš, už nemám potřebu tě poslouchat. Fakt jsem tě měl rád, ale nevím jestli se s tímhle dokážu vyrovnat."
,,Harry to neříkej. Musím ti to vysvětlit. Prosím poslouchej nebo se hned vrátím a vysvětlím ti to osobně." Harry na něho chvíli beze slova koukal, ale nakonec se smutkem v hlase promluvil.
,,Nechci nic slyšet. Lhal jsi mi a to se nedá napravit. Když mi Hermiona řekla, že to nejspíše víš, nevěřil jsem jí. Byl jsem si jist, že bys mi to řekl. Jak je ale vidět, měla pravdu. Pokud se vrátíš, jen se vystavuješ riziku, že tě chytí, ale dělej si co chceš, mě je to jedno," řekl a sklonil zrcátko.
Vydal se zpět do pokoje a schoval ho hluboko v kufru, kdyby se s ním pokoušel Sirius spojit. Zaklapl kufr a vydal se dveřmi pryč z pokoje.


Kapitola 34

10. ledna 2009 v 21:19 | Schali |  Brumbálova vnučka
*prosím piště komentáře ať vím jak se vám povídka líbí
Vaše Schali


za beta-read děkuji Lianell
________________________________________

Když trio dorazilo na hodinu k Elle, trochu znejistěli, když viděli v učebně i Snapa.
"Ahoj" pozdravila je s úsměvem Ella.
"Ahoj, dobrý den pane profesore," pozdravili všichni tři naráz, až se Ella musela usmát.
"Tak, abych vám vysvětlila Severusovu přítomnost," spustila Ella a pohledy všech přítomných se na ni otočili.
"Požádala jsem Severuse, aby vás i mě naučil se bránit zakázaným kletbám. Jak je vám nejspíše jasné, tak on na rozdíl ode mně s nimi již přišel do kontaktu, tak jsem ho požádala. Takže čím začneme Severusi?" zeptala se Ella a usmála se na něho.
"Nejlepší bude začít Cruciatem," řekl nevinně Severus.
"Cože? To nás tu míníte mučit?" vyštěkl Harry a namířil na něho hůlku. Ella si k jeho hrůze stoupla mezi ně, a tak ji Harry zase pěkně rychle schoval.
"Harry nech toho. Severus je tu na moji žádost a věřím mu, že ví, co dělá," řekla odhodlaně Ella.
"Pane Pottere, aby vám to bylo jasné nemíním vás tu mučit. Naučím vás používat štít, vylepšíme ho tak, aby jím Crucio nemohlo projít," vysvětlil velice trpělivě Severus.
"Nejlepší bude, když to zkusíme nejdříve na mě," řekla Ella a postavila se naproti Severusovi.
"Ello?" zeptal se nejistě Harry, ale ona se na něho ani nepodívala.
"Co mám dělat Severusi?" zeptala se a hůlku si připravila.
"Vyčaruješ štít - Protego a já ho nejdříve vyzkouším jinými kouzly a když bude dosti silný, zkusíme Crucio. Nehodlám tě mučit, jen vyšlu kouzlo a zase ho rychle ukončím, jde jen o to, abychom vyzkoušeli jestli projde štítem.
"Vysvětlil Severus a sledoval, jak Ella přikyvuje a zvedá hůlku.
"Protego," pronesla jasným hlasem.
"Expeliarmus," vykřikl Severus, ale nic se nestalo. Dál už jen vykřikoval kouzla, která trojice ani neznala
"Arania exzuma, Furnunculus, Imobilis, Impedimenta, Konjunktivitus," ale ani jedno kouzlo neproniklo štítem.
"Výborně Ello," pochválil ji Severus, až na něho všichni přítomní zírali v šoku. Tohle bylo poprvé kdy někoho pochválil.
"Teď zkusíme Crucio, jsi připravena?" otázal se Severus a čekal na přikývnutí,které přišlo v zápětí.
"Crucio," vykřikl a vyslal na ni kouzlo, které hned ukončil a jako ve zpomaleném filmu čekal až kouzlo dorazí ke štítu. Úlevně si oddychl když kouzlo narazilo na štít, který pod ním lehce zavibroval, ale neprošlo skrz.
"Výborně," zamumlal Severus a mírně se na ni usmál, ale hned zase nasadil svoji neproniknutelnou masku.
"Takže teď vy tři," řekl a otočil se na Harryho, Rona a Hemrionu.
"Kdo půjde první?" Ella se na ně povzbudivě usmála a tak se přihlásil Harry.
"Fajn Pottere, vyčarujte štít a já ho nejdříve otestuji stejně jako u Elli."
"Protego," vykřikl Harry.
"Dobře," zamumlal Snape a začal na něho zkoušet kouzla jako na Ellu.
"Pottere, váš štít trochu pulzuje, zkuste ho zpevnit," poradil mu Snape, když si toho všiml. Harry tedy štít zrušil a zkusil to znovu. Tentokrát to vypadalo, že je štít dosti pevný.
"Dobře, teď zkusíme tedy Crucio," zamumlal Snape.
"Crucio." vykřikl. Kouzlo mířilo přímo na Harryho, štít v místě kde do něho kouzlo narazilo zbělal a Harry najednou lapal po dechu.
"Harry," vykřikla Ella a hnala se k němu.
"Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě.
"Co to bylo?" snažil se popadnout dech. Ella se podívala na Snapa a v očích si mohl přečíst stejnou otázku.
"Štít nebyl dost pevný a část kouzla prošla skrz." Ella přikývla a obrátila se znovu na Harryho.
"Jak je?"
"V pořádku. Zkusíme to znovu?" zeptal se, když se vzpamatoval.
"Jistě. Zkuste vyčarovat opravdu pevný štít." nabádal ho Snape a když tak Harry učinil znovu ho otestoval.
"Crucio" vykřikl a tentokrát kouzlo narazilo do štítu a rozplynulo se.
"Správně Pottere," zamumlal Severus a nevšímal si vyjevených pohledů.
"Kdo teď?" Dál to pokračovalo stejně. Asi po hodině tréninku kouzlo zvládli všichni.
"Takže teď si vyzkoušíme Imperio. Proti tomuto kouzlu neexistuje žádný štít, musíte mít prostě silnou vůli a kouzlu se ubránit. Ello?" Ella přikývla a zaujala stejnou pozici jako předtím.
"Díky Imperiu se ti budu snažit vnutit svoji vůli. Ty se snaž co nejdříve ubránit. Budeme to zkoušet tak dlouho, dokud nebudeš schopna odolat ihned." Upozornil ji Severus a když opět přikývla, vyslal na ni kouzlo.
"Imperio." Snažil se ji donutit, aby jim zatančila valčík. V tu chvíli ho nic pořádného nenapadlo. Ella udělala několik základních kroku než se začala zadrhávat a nakonec se zastavila a upřeně se na něho podívala.
"Zajímavé" prohlásil Snape, "nečekal jsem, že se ubráníš tak rychle."
"Bylo to zvláštní. Nechtěla jsem tě poslechnout, ale nohy si prostě dělaly, co chtěly." Vysvětlila Ella a znovu se postavila naproti němu.
"Ano tak kouzlo působí. Zkusíme to znovu. Imperius." Tentokrát se Ella zbavila vlivu kouzla daleko rychleji a po dalších dvou pokusech se už ani nepohnula z míst.
"Tak co?" zeptala se když Severus mlčel.
"Upřímně, nečekal jsem, že odoláš tak rychle." zamumlal a otočil se ta trio, které celou dobu přihlíželo.
"Pottere, začnete?" zeptal se Severus.
"Ano," odvětil a postavil se naproti němu.
Všichni tři museli kouzlo trénovat přes půl hodiny, ale nakonec všichni odolali.
"Takže to pro dnešek stačí" zamumlala Ella.
"Příští týden, pokud bude Severus souhlasit, si kouzla ještě zopakujeme, pro jistotu." zamumlala a když Severus přitakal, tak Harry, Ron a Hermiona odešli.
"Děkuji Severusi, dáš si se mnou kávu?" zeptala se.
"Rád," zamumlal a vpíjel se do ní pohledem. Ella mávnutím hůlky uvedla učebnu do původního stavu a vydala se se Severusem v patách, do svých soukromých komnat.