Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Kapitola 22

6. prosince 2008 v 15:21 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Severus nevěděl kde by měl Ellu hledat, a tak se rozhodl projít všechny pokoje postupně. Nakonec se objevil před dveřmi jejího pokoje, tedy doufal v to. Ale jelikož prošel všechny pokoje kromě tohoto, bylo to celkem zřejmé. Trochu nejistě zaklepal, ale když se ozvalo tiché "dále," otevřel a vešel. Ella seděla na okně a bylo vidět, že ještě před chvíli plakala. Severus k ní přišel blíž.
"Jste v pořádku?" Ella jen přikývla a když Severus mlčel zvedla k němu oči. Stál asi dvě stopy od ní a upřeně ji pozoroval. Chvíli se jeden druhému dívali do očí, ale nakonec Ella uhnula pohledem opět ven z okna.
"Pokud jste opravdu v pořádku měli bychom jít dolů, Albus jistě neví co si počít s večeří." Prohlásil a sledoval jak se k němu Ella opět otáčí.
"Zůstanete na večeři?"
"Pokud můžu, pak ano," prohlásil.
"Jistě, budu ráda," řekla mile a usmála se. Severus jí nabídl ruku a pomohl jí slézt z parapetu.
"Děkuji."
"Nemáte zač slečno." Prohlásil a ač nechtěně, pustil její ruku. Ella se otočila a vydala se ke dveřím. Najednou se zastavila a otočila se zpět k Severusovi.
"Mohla bych vás o něco poprosit profesore?" zeptala se trochu nejistě.
"Jistě"
"Mohl by jste mi přestat říkal slečno či slečno Foxová? Zní mi to divně, když nejsme ve škole." Severus se na ni nevěřícně díval. Čekal jakoukoli prosbu až na tuhle. Nakonec souhlasil.
"Souhlasím, ale pod jednou podmínkou, vy mi přestanete říkat pane či pane profesore. Dohodneme se?" Teď pro změnu zase nevěřícně koukala Ella.
"A jak vám mám říkat?" zeptala se poněkud hloupě.
"Co takhle Severusi, tak se totiž jmenuji," řekl tím svým ledovým hlasem.
"Dobře. Pak tedy Severusi, půjdeme na večeři?" zeptala se a poprvé zkusila vyslovit jeho křestní jméno.
"Ano, Ello," oplatil jí Severus stejnou mincí.

Když došli do kuchyně, Brumbál k jejich překvapení zrovna servíroval večeři.
"Dědečku," začala provinile Ella "omlouvám se jak jsem před tím na tebe vyjela."
"V pořádku Elli, měla jsi pravdu. Ale musíš pochopit, že k tomu, co jsem řekl mám své důvody."
"Já to chápu," řekla a sedla si ke stolu, když už na něm byly nachystány všechny tři talíře. Ticho, které nastalo prolomil po prvních soustech s úsměvem Brumbál.
"Teda Ello, máš to jako vždy vynikající ."
"Děkuji dědečku, jsem opravdu ráda, že ti to chutná."
"Já se musím taky vyjádřit, že lepší jídlo jsem už delší dobu nejedl. Děkuji, že jsem zde mohl povečeřet," promluvil z ničeho nic Severus.
"Nemáte zač profesore" řekla naprosto automaticky, ale když se na ni Severus podíval tím jeho přísným pohledem uvědomila si svoji chybu.
"Jsem ráda, že vám chutná Severusi." Zkusila to tentokrát jinak, s použitím jeho jména a oslnivým úsměvem na rtech. Brumbál k tomu nic neřekl, ale na rtech mu pohrával záhadný úsměv.
Po večeři se Ella pustila do umývání nádobí. Severus se nabídl, že to umyje, samozřejmě kouzlem, ale Ella protestovala. A tak zůstala v kuchyni sama a umývala nádobí, Albus se Severusem se kamsi vytratili. Když už s tím byla konečně hotova, udělala si horkou čokoládu na kterou měla opravdu chuť. Potom se vydala, jak jinak, do knihovny. Opět zapálila oheň v krbu a uvelebila se ve svém křesle. Rozsvítila lampičku, kterou měla za hlavou a vzala do ruky knížku, kterou měla rozečtenou. Netrvalo to dlouho a opět byla vyrušena. Ve dveřích do knihovny se objevil Albus.
"Můžeme se přidat, holčičko?" zeptal se s úsměvem.
"Jistě," odpověděla a už sledovala dědečka spolu se Severusem. Posadili se do křesel naproti ní a začali mluvit o škole a lektvarech. Ella se je snažila ignorovat a pokračovat ve čtení, ale nakonec jí to nedalo a zaposlouchala se do rozhovoru. Po chvilce přestala předstírat čtení a naplno se věnovala právě rozpoutané debatě.
"Albusi, víš, že jsem zkoušel ten lektvar vymyslet, ale prostě se mi to nevede. Remus se bude muset prozatím smířit s tím co má." Řekl nezvykle ledovým hlasem.
"O jaký lektvar se jedná?" promluvila poprvé Ella a tím na sebe upoutala jejich pozornost.
"Elli, jde o to, že Remus Lupin, jak jistě víš je vlkodlak. Tady Severus se snaží vymyslet lektvar, který by zvrátil tuto kletbu, aby mohl Remus žít konečně začít životem.
"A mohla bych nějak pomoci?"
"O tom pochybuji slečno," řekl automaticky Severus. Jeho omyl mu prozradil až ublížený výraz v jejich očích.
"Pochybuji, že byste mi mohla pomoci Ello, i když vám lektvary jdou," pokusil se napravit svou chybu.
"Severusi, pokud jdou Elle lektvary tak, jak říkáš, nemyslíš, že bys jí mohl dát šanci? Víš, že pohled někoho jiného vždy věc vyjasní," řekl, sice se ptal, ale Severus v jeho proslovu vycítil rozkaz. Nechtěl, aby mu pomáhala. Ne, že by byla nešikovná, lektvary jí skutečně šly, ale prostě ji nechtěl mít tak blízko u sebe. Představa, že by byli spolu celý den zavření v laboratoři se mu moc nezamlouvala. Ella viděla jak vede boj sám se sebou a ještě s Brumbálovou prosbou a tak se rozhodla zakročit.
"Ale vždyť je to jedno, chtěla jsem pomoci, ale jistě to máte plně pod kontrolou," řekla a usmála se, aby mu tak dala najevo, že ví na co myslel, ale že se na něho za to nezlobí. Severus na to nic neřekl. Ještě dlouho si povídali o škole, co tam Ellu všechno čeká a na jaké studenty by se měla dávat pozor. Tyhle rady ji velice rád poskytl právě Severus. Když hodiny v knihovně začaly odbíjet půlnoc všichni se na ně nevěřícně podívali.
"To už je tolik?" vyhrkl Severus a začal se zvedat.
"No děkuji za večeři a já se vrátím do Bradavic."
"Ale Severusi, vždyť to není nutné. Přeci nebudeš trávit celé prázdniny ve škole. Už jsme ti říkal, že můžeš zůstat tady," řekl nesmlouvajícím tónem Brumbál, ale Severus se nedal.
,,Vím profesore, ale pokud si vzpomínám řekl jsem vám, že tu nezůstanu. Něco jiného bylo, když jste tu byl sám, ale teď je tu Ella a pan Potter." Řekl a vydal se ke dveřím.
"Profesore?" oslovila ho formálně Ella a tím docílila toho, že se k ní Severus znovu otočil.
"Pokud trávíte prázdniny ve škole jen kvůli tomu, že jsme zde my, mohl jste něco říct, mohli jsme si najít nějaké jiné místo," prohlásila, ale než stačil kdokoli něco říci vstala a něž odešla promluvila.
"Vím, že Harryho a mě nemáte zrovna v lásce, kvůli tomu, že je Harry syn Jamese a já... Ani nevím vlastně proč, ale to je jedno, na tom teď nezáleží. Nepřeji si, abyste kvůli tomu, že my jsme zde, zůstával sám na hradě. Pokud by vám to nějak pomohlo vydám se k Weasleyovým, jistě by jim to nevadilo, kdybychom do začátku roku zůstali tam," řekla a odešla, už mu nevěnovala ani jeden pohled. Vydala se k sobě do pokoje. Docela ji mrzelo, že právě proto tam nechtěl zůstat. Musela na něho myslet už od té doby, co ji přestal učit obranu a on teď na ni takhle.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tory burch outlets tory burch outlets | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 3:00 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama