Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Prosinec 2008

Dcera kmotra

29. prosince 2008 v 12:22 | Schali |  povídky HP
Do bradavic přestupuje dívka, kterou Harry zná. Jsou spolu vzájemně propojeni a navíc je to dcera jeho kmotra Siriuse Blacka. Jak to mezi nimi dopadne? Co má hlavní hrdinka společného s Brumbálem?klik

Láska je slepá

29. prosince 2008 v 12:07 | Schali |  povídky SS/HG
Povídka se odehrává asi rok po událostech HP a princ dvojí krve. Trojlístek přátel právě více či méně úspěšně ukončil svá bradavická studia zkouškami OVCE. Od Brumbálovi smrti vede školu Minerva McGonagalová. Severus Snape se naplno věnuje své kariéře Smrtijeda a špeha. Když zjistí, že byla slečna Gramgerová unesena vydává se do sídla Malfoyovích, aby ji zachránil. Nakonec se mu to povede, jenže je Hermiona vážně zraněna, během jejího úspěšného léčení se začínají zbližovat. JAk to mezi nimi dopadne? Překoná Harry averzi vůči Snapovi? klik

1.kapitolka

29. prosince 2008 v 12:03 | Schali |  Harry a nová rodina
za beta-read děkuji Lianell

***
Za oknem domu č.4 v Zobí ulici stál nezpozorován chlapec, který sledoval muže před domem. Věděl, kdo je ten muž, znal ho, nebylo to tak dlouho, co se s ním vídal každý den, vlastně už to byl skoro rok, připomněl si s lítostí sám sobě. Harry se otočil od okna a posadil se na postel v rohu pokoje.
Znovu, jako už po několikáté, se podíval na fotku na svém nočním stolku. Na fotce byly dvě postavy usmívající se na Harryho. Lily a James Potterovi, jeho rodiče. Harry si opřel hlavu o zeď a zavřel oči. Poslední dobou musel stále myslet na to, co se stalo poslední rok v Bradavicích. Byl překvapen, když ho ohnivý pohár vylosoval, aby se zúčastnil jako čtvrtý soutěžící turnaje tří kouzelníků. Ale potom, když se vrátil ze hřbitova, kam ho donesl začarovaný vítězný pohár, s tělem svého spolužáka se všechno změnilo. Tenkrát kvůli němu zemřel Cedrik Diggory a Harrymu to bylo neskutečně líto. Pořád se ve snech vracel k okamžiku, kdy uslyšel Voldemortův hlas, jak mluví na Červíčka: ,,Zabij nepotřebného" a pak už viděl jen zelené světlo, co narazilo do Cedrika. V ten den povstal Voldemort, byly to bezmála dva měsíce, ale Harry se cítil stále víc provinile. Věděl, že tomu nemohl nikterak zabránit, ale vědomí, že se tak stalo kvůli němu, mu moc nepomáhalo.
Znovu vstal a přešel k oknu. Bylo skoro sedm hodin a Harry věděl, že muže před domem by měl někdo každou chvíli vystřídat. Za ten měsíc a něco, co trávil v Zobí ulici během prázdnin, postřehl, že ho stále hlídají. Tušil, že to Brumbál nenechá jen tak a bude chtít na něho dohlížet. Všiml si, jak se u jejich domu vystřídal snad celý Fénixův řád. Věděl, že se střídají každých šest hodin. Strnule stál a pozoroval svého bývalého učitele OPČM, Remuse Lupina. Nejraději by sešel dolů a prohodil by s ním pár slov. Měl Lupina rád, jako učitel byl skvělý a navíc to byl nejlepší přítel jeho rodičů. Harry se usmál, když si vzpomněl na vyprávění o postrachu Bradavic v jejich školních letech. Pobertové, tak si tenkrát říkali.

Jeho otec James Potter měl přezdívku Dvanácterák, jeho podoba zvěromága byl vždycky jelen. Jelen, který se stal Harryho patronem.
Potom Sirius Black, Harryho kmotr. Ten se jako zvěromág proměňoval v psa a tak si vysloužil přezdívku Tichošlápek. Po smrti Harryho rodičů se Sirius dostal do Azkabanu, protože ho podezírali z jejich smrti. Když byl Harry ve třetím ročníku, tak Sirius utekl a pravda tenkrát skoro vyšla najevo. Peter Petigrew, kterého všichni považovali za mrtvého, žil, ale opět utekl a tak se musel Sirius skrývat, aby se nedostal zpět do Azkabanu.
Peter Petigrew byl další z Pobertů. Měl přezdívku Červíček a dokázal se proměnit v krysu. Což se k jeho povaze hodilo.V podobě krysy byl posledních třináct let a potom se vrátil ke svému pánovi, aby mu mohl dále sloužit a zrazovat své přátele. Pokaždé když na něho Harry pomyslel, zaplál v něm vztek, měl nechat Siriuse, aby ho tenkrát v Chroptící chýši zabil, byl by teď od něho pokoj. Ale místo toho se rozhodl, že ho předají mozkomorům, ale on utekl a pomohl Voldemortovi znovu povstat.
Poslední z Pobertů byl právě Remus Lupin. Ten si vysloužil přezdívku podle trápení, které ho postihovalo každý měsíc. Náměsíčník. Remus Lupin byl již od dětských let vlkodlak. A právě díky tomuhle se ostatní chlapci rozhodli a stali se z nich neregistrovaní zvěromágové, aby mohli být v těžkých časech poblíž přítele.

Když zaslechl tiché "prásk", podíval se pozorněji po ulici. Věděl, že se poblíž domu zrovna někdo přemístil. Když našel onoho muže, nevěřícně se na něho zadíval, poznal v něm dalšího svého učitele. Učitele se kterým se neměli zrovna v lásce. Severus Snape. Odvěký nepřítel jeho otce teď měl Harryho hlídat. Sledoval, jak Snape chvíli promlouvá s Remusem a následně se Remus přemístil.
,,Tak to je super, se Snapem jsem fakt v bezpečí," řekl zlostně a znovu se otočil od okna. Ztěžka dosedl na postel.
,,Však jsi, nezapomínej, že on není smrtijed doopravdy," bavil se Harry sám se sebou. Kdyby ho teď někdo slyšel, nepochyboval by, že se musel zbláznit.
,,Je na naší straně. Kolikrát ti už zachránil život?"
,,Pottere?" ozval se ledový hlas Verona Dursleyho.
,,To mluvíš sám se sebou? Pojď hned dolů udělat večeři!" vyštěkl znovu jeho strýc a už byly slyšet kroky na schodech. Harry se zhluboka nadechl a přešel znovu k oknu. Věděl, že tu Snape není rád, ale taky si byl jist, že kdyby mu Brumbál nevěřil, tak by tu nebyl. Neměl ho zrovna v lásce, vlastně ho přímo nenáviděl, ale byl si jist, že by ho Snape dokázal ochránit, kdyby něco hrozilo.

Když se objevil v kuchyni, bylo mu jasné, že to bude jako každý jiný večer. Přešel tedy ke kuchyňské lince a začal chystat jídlo. Kdyby ho teď viděl někdo jako Snape, myslel by si, že je jako domácí skřítek. Což je taky pravda, takhle přesně se Harry cítil, jako domácí skřítek. Když byla večeře nachystaná a na stole prostřeno, konečně k ní mohli všichni zasednout.
,,Pottere," vyštěkl jeho strýc, sotva se chtěl Harry posadit.
,,Dojdi hned do garáže, nechal jsem si tam tašku s věcmi do práce!" Harry se zhluboka nadechl a podíval se na jídlo před sebou. Už měl hlad, od oběda nic nejedl a byl si jist, že když teď odejde, Dudley, jeho milovaný bratránek, mu to sní. Ale nic jiného mu nezbývalo, za ty roky, co tu žil, věděl, že není dobré se se strýcem přít. Znovu se tedy zvedl a vydal se předními dveřmi do garáže. Když šel zpět v ruce svíraje tašku strýce s jeho tak důležitými dokumenty, že by to nevydrželo po večeři, ozvala se z domu rána. Harry se lekl tak, že tašku upustil a zděšeně zůstal stát na místě.
,,Avada kedavra," ozvalo se z domu a Harry skoro vyděšeně vykřikl. Rychle vytáhl hůlku, kterou měl v kapse a namířil si to k domu. Zaslechl ta dvě slova celkem třikrát, dřív než se stihl dostat k domu.
,,Néé," vykřikl a najednou stanul ve dveřích. Před ním stáli dva smrtijedi s hůlkami v pohotovosti. ,,A, tady máme Pottera, náš pán si žádá tvou přítomnost," promluvil jeden a Harry v něm poznal Luciuse Malfoye.
,,Malfoy!" vyštěkl a napřímil hůlku ještě víc.
,,Jistě, že jsem to já, koho by jsi čekal?" zavrčel posměšně smrtijed před ním.
,,Expeliarmus!" vykřikl Harry, než stihl kterýkoli smrtijed zareagovat a oba skončili na zemi lehce omráčeni Harryho kouzlem.
,,Pottere?" ozval se za Harrym tichý hlas. Harry se rychle otočil s hůlkou stále vzpřímenou.
,,To jsem já," ozval se znovu ten stejný hlas a k jeho překvapení, možná k překvapení obou, Harry sklonil hůlku.
,,Pottere, musíme odsud hned vypadnout, než se ti dva proberou," promluvil znovu ten hlas a Harry jen přikývl.
,,Musím si ještě vzít věci, můžeme se přemístit z mého pokoje," vyhrkl Harry, nečekal na svolení a vyběhl po schodech. Nakonec se ještě zastavil a seslal na dva omráčené smrtijedy kouzlo a svázal je silnými provazy. Snape to s kamenným výrazem sledoval a nakonec se vydal za Harrym po schodech. Odkdy umí Potter kouzlit bez toho, aby promluvil?ptal se sám sebe. Než došel nahoru, byl už Harry skoro sbalený.
,,Kam půjdeme profesore?" zeptal se, když se objevil ve dveřích Snape.
,,Do školy," zamumlal potichu. Harry se obrátil k Hedvice.
,,Hedviko, slyšela jsi, leť do Bradavic," zamumlal a pustil svou sněžnou sovu na svobodu. Zmenšil její klec a nacpal do kufru. Vybral tajnou skrýš, kde měl všechny učebnice a přidal je rovněž do už tak plného kufru. Zavřel ho a otočil se na Snapea, to vše v rekordních dvou minutách.
,,Můžeme," zamumlal. Snape přikývl a mávl svou hůlkou nad Harryho kufrem, který hned zmizel.
,,Ruku," vyštěkl opět svým ledovím hlasem Snape. Harry mu ji s menším odporem podal a následně se s ním všechno zatočilo.


HP alias HS

29. prosince 2008 v 12:01 | Schali |  povídky SS/HP- neslash
Takže, tato povídka je o Harrym, který zjistí, že jeho otcem není James Potter, ale jeden z lidí, kterého nejvíc ze všeho nenávidí. Podobu Jamese Pottera má proto, že mu James dal, trochu své krve a tím na něj přenesl i své schopnosti. Ale jaké schopnosti, kdo je jeho otcem, ale také jak se s tím Harry vyrovná to si budete muset přečíst sami. klik


Konec s války s V

29. prosince 2008 v 10:23 | Schali |  povídky HP
Tato povídka je o posledním souboji mezi Harrym a Voldemortem. Co se stane když se najednou objeví tváří v tvář dědicové všech zakladatelů Bradavic? Jaký bude vísledek posledního souboje? klik

Prolog

29. prosince 2008 v 10:21 | Schali |  Harry a nová rodina
** tato povídka se odehrává v době, kdy Harry nastupuje do pátého ročníku v Bradavicích. Je to volné pokračování na čtvrtý díl: Harry Potter a Ohnivý pohár. Povídka ovšem na čtvrtý díl nenavazuje přímo, místy se dotýká i věci z pátého či šestého dílu.

---
za beta-read děkuji Lianell

***


,,Brumbále, to přeci nemůžete myslet vážně," rozčiloval se Severus na ředitele, který byl pohodlně uveleben ve svém křesle v ředitelně.
,,Severusi, nevím, proč se rozčiluješ, jsi na řadě."
,,To tam nemůžete poslat někoho jiného?" pokusil se znovu vyhnout své povinnosti.
,,Víš dobře, že nemůžu. Většina Fénixova řádu je mimo město a ti, co tu ještě zůstali, mají jiné povinnosti. Už jsme o tom mluvili na poradě, co se vrátil Voldemort, musíme mít Harryho stále na očích. Takže o tom nebudeme diskutovat. Vystřídáš Remuse přesně v sedm hodin," ukončil debatu Brumbál a sledoval vražedný pohled, který na něho vrhal jeho profesor lektvarů.
,,Jen aby bylo jasno, nemám zájem celou noc trávit před Potterovým domem, abych ho hlídal. Ale fajn, pro tentokrát, ale ujišťuji vás, že je to naposledy. Příště se pokuste najít někoho jiného," zavrčel naposledy Severus,vydal se ven z kabinetu a nezapomněl za sebou prásknou dveřmi.




Kde je pravda?

29. prosince 2008 v 10:19 | Schali |  povídky SS/HG
Voldemort chistá útok na kouzelníky z mudlvských rodin. Jaký bude mít následek, když se Severus Snape pokusí zachránit Hermionu Grangerovou před jistou smrtí, ale vystaví ji tak snad většímu nebezpečí? Jak to dopadne když Snapovi nikdo nevěří? klik

Začalo to křestním jménem

29. prosince 2008 v 10:14 | Schali |  povídky SS/HG
Hermiona Grangerová a Severus Snape se ocitnou v situaci, kdy si začnou říkat Hermínka a Sevíček. A všechno to začalo jednou hloupou holčičí hrou...klik


Kapitola 29

22. prosince 2008 v 20:28 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Severus seděl naproti Elle a upřeně ji pozoroval. Moc se mu nelíbilo, že mu vlastně nic neřekla, chtěl vědět co se jí stane, chtěl tomu zabránit. Po chvíli přikývl a vstal. Došel ke skříňce s lektvary a našel ten který potřeboval. Vrátil se ke křeslu kde Ella seděla a poklekl vedle něj a tak měli obličeje ve stejné úrovni.
"Tady to vypij. Přivodí to spánek, nejspíše bezesný, ale kdyby se ti něco zdálo tak tě tento lektvar nenechá probudit." Ella si od něj lektvar vzala a hned ho na ex vypila. Severus stačil říci pouze "ne", ale už bylo pozdě. Elle klesla hlava spánkem.
"Sakra, mohl jsem jí nejdříve říci, že ten lektvar působí okamžitě," káral se v duchu, když ji pozoroval jak napůl leží, napůl sedí v křesle. Chvíli ji ještě pozoroval a pak ji jemně vzal do náručí a přenesl do své postele. Nechtěl, vlastně neměl náladu ji teď přenášet k ní, což bylo přes celý hrad. Uložil ji do postele a sám se uložil na vyčarovanou postel nedaleko.

Severus seděl v pracovně a opravoval eseje šestého ročníku. Když se podíval na hodiny, ukazovaly mu, že za čtvrt hodiny by měla být snídaně. Sev tedy vstal a vydal se do ložnice, kde stále tvrdě spala Ella. Chvíli jí pozoroval a uvažoval zda se nemá pokusit ji probudit, ale nakonec usoudil, že ji nechá spát. Pokud spala opravdu tak málo, jak mu včera říkala, bylo by nejlepší, když se dospí. Přešel ke krbu a vhodil do něho letax a za okamžik už stál v ředitelně.
"Dobré ráno Albusi, můžu s tebou na chvíli mluvit?"
"Dobré Severusi, jistě, posaď se." Teprve když se Severus usadil, promluvil.
"Včera večer u mě byla Ella, prosila o lektvar na spaní. Okamžitě ho vypila než jsem ji stihl zastavit a usnula u mě v pokojích. Ale proč jsem tady, jde o to, že se doposud neprobrala a nechci ji budit dokud lektvar působí. Bude potřeba najít někoho, kdo dnes převezme její hodiny." Brumbál ho celou dobu bez přerušování poslouchal a snažil se vstřebat všechny informace.
"Proč potřebovala ten lektvar?"
"No, říkala, že nějak nemůže spát, ale důvod mi neřekla" zalhal Severus. Byl si jist, že pokud by Ella chtěla, aby to věděl, už by mu to řekla. A navíc i jemu toho moc neřekla, takže mu vlastně ani neměl moc co vysvětlovat.
"To, co jsem chtěl jsem ti již řekl. Pokud mi vyjdou hodiny klidně za ni nějaké budu suplovat," nabídl se a zmizel krbem než se stihl Brumbál na něco zeptat. Když se objevil opět u sebe, šel ji znovu zkontrolovat a nakonec se vydal na snídani.
Po snídani ho v hale zastavil Brumbál.
"Jak je na tom Ella?"
"Stále spí," prohlásil Severus v naději, že ho nechá jít, potřeboval se připravit na hodinu, kterou má bohužel s Nebelvírem.
"No, nebudu tě dlouho zdržovat, to se neboj. Chtěl jsem ti jen oznámit, že veškeré hodiny za Ellu převezmu já, takže se o to nemusíš starat," prohlásil a odešel. Severus se vydal do sklepení.
,Je to dobře, alespoň se nemusím otravovat s dalšími hodinami. Představa, že bych měl Longbottoma na obranu mi příliš lákavá nepřipadá,' rozmlouval sám se sebou v duchu, zatímco vcházel do svého kabinetu.
"Sakra Longbottome, myslel jsem, že umíte alespoň číst, když už nic. Řekněte, co je napsáno na druhém řádku od konce?" vyštěkl na Nevilla Severus a netrpělivě čekal až mu tázaný odpoví.
"Zamíchat třikrát po směru hodinových ručiček," pípl skoro neslyšně Neville. "Správně, tak zřejmě číst umíte. Pak potom nechápu, proč jste svůj lektvar míchal pětkrát a navíc proti směru hodinových ručiček?" už skoro zařval. Doufal, že alespoň jednu hodinu by mohl přežít bez potíží, ale když začal Longbottomův lektvar bublat a tavit kotlík a stůl, došlo mu, že se šíleně spletl.
"Umíte si vůbec přestavit co byste způsobil, kdybyste míchal daleko složitější lektvar? Kolikrát jsem vám říkal, že se máte řídit přesně podle návodu, když už jste takové pako. Strhávám Nebelvíru padesát bodů a vy můžete být jen rád, že nedostanete školní trest, jelikož vás odmítám trpět ještě mimo vyučování," zakončil svůj monolog Severus a dál už se snažil si Longbottoma nevšímat. Když konečně nadešel čas konce hodiny, pocítil takovou úlevu jako snad nikdy.
,Díky bohu, že tohle byla moje poslední hodina,' pronesl v duchu Sev, když mířil z kabinetu do svých komnat. Sotva se objevil u sebe, zamířil hned k baru a nalil si pořádnou skleničku whisky a sedl si ke krbu. Zhluboka se napil a zavřel oči.
,Přesně tohle jsem potřeboval,' zamumlal.
"Špatný den?" ozvalo se za ním. Severus rychle otevřel oči a automaticky vytahoval hůlku z kapsy. Teprve když se otočil, již s napřaženou hůlkou, došlo mu kdo promluvil.
"Nechtěla jsem tě vylekat," řekla kajícně, až se musel usmát.
"To nic, opravdu to byl špatný a dlouhý den. Jak ti je?" zeptal se zatímco si sedal zpět do křesla. Ella nepromluvila dokud nedošla k němu a neposadila se. Bylo jí naprosto jedno, že mu tu pochoduje jen v pyžamu. Když sem včera večer přišla měla přes pyžamo přehozený pouze župan, ale Severus jí ho musel sundat, protože ho nemohla nikde najít. Skrčila si nohy na křeslo, aby je neměla na studené zemi a schovala je pod noční košili. Sev ji celou dobu tiše pozoroval a vyčkával dokud se neuvelebí a nepromluví.



Kapitola 28

22. prosince 2008 v 20:27 | Schali |  Brumbálova vnučka
Tak přidávám další kapitolky :) snad se vám budou líbit..


za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Uběhl asi měsíc, co Ella nastoupila na post učitele OPČM. Pár žákům se moc nelíbilo, že je učí někdo, kdo je jen o málo starší, ale nic s tím nenadělali. Ella si rychle zjednala respekt, byla spravedlivá a nikomu nic neodpouštěla. Už po prvních týdnech začalo kolovat Bradavicemi, že je to nejlepší učitelka, jaká je kdy učila. Brumbál na ni byl hrdý a Ella byla ráda, že to zvládá tak dobře.
Ella navenek působila velice mile a vyrovnaně, ale pravda byla taková, že uvnitř sváděla velký boj. Mohly za to ty její sny. Od toho večera, kdy ji Severus tak náhle probudil se pořádně nevyspala. Začínala se cítit strašně unavená, a taky aby ne, když člověk za den naspí sotva pět hodin. První týden to nějak přečkala, ale nakonec začala užívat posilňující lektvar. Věděla, že by se jinak zhroutila. Ovšem lektvar měl jednu nevýhodu, byl silně návykový. Doporučovalo se ho užívat tak dva až tři týdny. A Ella se blížila povolenému termínu.
,Jenže co mám dělat?' ptala se posledních pár večerů stále na tu samou otázku. Když nastal den kdy poprvé měla přečkat bez posilňujícího lektvaru opět se s výkřikem probudila. Když se trochu vzpamatovala bylo ji jasné co jí zbývá a tak si natáhla župan a vyšla ze svých komnat. Musela projít celým hradem než stanula před těmi správnými dveřmi. Najednou ji opustila odvaha, ale pak si uvědomila , že nic jiného jí nezbývá. Zaklepala a vyčkávala, doufala, že její poslední naděje ještě nespí. Nechtěla ho budit, uměla si představit jak by byl rozmrzelý.
Když se ale místo obvyklého "dále", dveře otevřeli znejistěla.
"Ello?" promluvil sametový hlas, který zněl trochu nevěřícně.
"Severusi, mohu dál?" zeptala se a vyčkávala. Ani by se nedivila, kdyby ji poslal pryč. Bylo přeci jen už něco po půlnoci a on byl jen v kalhotách zřejmě od pyžama. To jí ostatně moc nepomohlo, když měla před očima jeho nahou hruď. Sev jen přikývl a ustoupil, aby mohla vejít a potom za ní zavřel dveře.
"Pojď dál," pronesl a vedl ji do svých soukromých komnat, kde ji nabídl místo v křesle u krbu.
"Co pro tebe můžu udělat?" zeptal se, když si sedal naproti ní.
Chtěla bych se omluvit, že ruším takhle pozdě, ale potřebovala bych od vás pomoc." Zašeptala skoro neslyšně, až si myslel, že se přeslechl. Stále mu vykala a to se mu v tuto chvíli z nějakého důvodu moc nelíbilo. Byl rád, že mu konečně říká jménem, ale o tom vykání si s ní bude muset promluvit, rozhodl se.
"Neomlouvej se a řekni mi, co pro tebe můžu udělat." Sledoval jak k němu Ella obrací pohled, který zatím putoval po jeho komnatách, jak se zhluboka nadechuje a cítil, že to mu chce říct něco velice důležitého.
"Potřebovala bych pomoct."
"Pomoc? Jakou pomoc?"
"Pamatuješ, pamatujete," opravila se rychle a doufala, že to nepostřehl.
"Klidně mi tykej, jsi kolegyně a my si tady tykáme," pronesl a nepatrně se usmál.
"Tak jak ti teda můžu pomoc?"
"Pamatuješ," začala znovu trochu nejistě "jak jsi mě asi tak před měsícem vzbudil z toho mého snu?"
"Jistě, že pamatuji, nabízel jsem ti pomoc, ale nepřijala jsi ji."
"Ano, ale teď by ji potřebovala," zašeptala. Sev na ni chvíli mlčky koukal a snažil se pochopit co po něm vlastně chce.
"Takže tím chceš říci, že od toho večera se ti ty sny zdají pořád, nebo co vlastně? Vysvětli mi to." Ella věděla, že to tak dopadne, když sem šla věděla, že mu bude muset něco říci.
'Jenže co? Mám mu říci vše? Jen to důležité?' uvnitř ní se odehrával souboj, který Severus mlčky pozoroval. Netušil na co myslí, ale věděl, že mu nakonec něco prozradí. A taky se tak stalo, ale musel si počkat.
"Tak asi bych měla začít od začátku. Toho večera kdy jsi mě probudil jsem měla vizi, nebyl to sen, ale to sis nejspíše už domyslel," na chvíli se odmlčela. Severus ji nepřerušoval jen ji upřeně pozoroval, byl zvědavý co mu všechno řekne a hlavně v čem jí má pomoci.
"To co jsem tenkrát viděla vlastně teď není důležité, ale problém je v tom, že jsem myslela, že budu mít tak jednu vizi a konec, nikdy jsem je neměla každou noc. Potřebuji nějaký lektvar. Já už nemůžu Severusi, za poslední měsíc jsem naspala za den sotva pět hodin. Do teď jsem užívala posilňující lektvary, jenže jsem musela přestat, abych si na ně nenavykla. A v tom tkví moje žádost, potřebuji něco na spaní, musím se vyspat, už takhle nemůžu." Složila hlavu do dlaní a setrvala tak dokud nepromluvil.
"Co vídáváš v těch vizích?" Ella se na něho vyjeveně podívala, věděl, cítil, že uvažuje o tom, co mu říci.
"Všechny se týkají posledního souboje."
"Co? A proč jsi nám něco neřekla?" Najednou cítila, že ji po tvářích stékají slzy, nesnažila se je zastavit, neměla na to sílu.
"Nejde o nic, co by vám mohlo pomoci při boji. Většinou se týkají mě. Týkají se toho, co se stane, mě." Zašeptala.
"A co se ti stane?" nevydržel a zeptal se. Ella se na něho podívala a to, co viděl v jejích očích se mu nelíbilo, bylo tam tolik bolesti a smutku.
"Na tom nezáleží. Jde o můj osud a já mu musím čelit. Jenže potřebuji se taky vyspat. Jsem naprosto na dně, pomůžeš mi tedy?"



27.kapitolka

Kapitola 27

16. prosince 2008 v 17:04 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Severus vešel k sobě do pokoje a zhroutil se na posteli. Cítil se nějak nesvůj.
Možná, že to bylo tím, že teď je tu Potter, Weasley a Grangerová. Neuměl to vysvětlit, ale věděl, že by se nejraději sbalil a vypadl tohoto domu hned teď. Po hodině usilovného převalováni v posteli, kdy se spánek stále nedostavoval, zaslechl něco divného. Vzepřel se na posteli a zaposlouchal se do ticha noci. Najednou vyskočil a vyrazil z pokoje, aby následně vpadl do pokoje, který byl hned vedle.
Když otevřel dveře, potvrdil si to co tušil. Ella se převalovala na posteli a asi je jí něco zdálo. Nejednou vykřikla. Severus na nic nečekal, zavřel za sebou dveře, aby nevzbudila celý dům a přešel k posteli.
"Ello?" zašeptal, ale když nereagovala řekl to nahlas a mírně s ní zatřásl. Jeho úmysl se vyplnil a Ella s leknutím probudila. Podívala se na Severuse a ten spatřil, že má v očích slzy.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a najednou to byl on, kdo se starostí o toho druhého může zbláznit.
"Asi ano," zašeptala a zavřela oči
. "Omlouvám se, jestli jsem tě vzbudila, už budu potichu," řekla a oči měla stále zavřené.
"Špatný sen?" zeptal se s nadějí, že se dozví proč ze snu tak křičela.
"Dalo by se to tak říct." Pronesla. Severus se na ni upřeně díval, věděl, že mu nejspíše nic neřekne, ale chtěl, potřeboval vědět co se jí stalo.
"Vize?" najednou Ella otevřela oči. To, co v nich spatřil se mu vůbec nelíbilo, dalo by se říci, že mu to dokonce i nahnalo strach.
"Nic to nebylo profesore, děkuji za vaši starost a omlouvám se, že jsem vás vzbudila. Už budu potichu." Zopakovala a doufala, že Severus odejde. Neměla zájem mu říkat co viděla. Ji samotnou to vyděsilo a věděla by, že kdyby se to dozvěděl určitě by ho to nenechalo chladným. Znovu zavřela oči a tím dala Severusovi najevo, že by měl odejít. Když zaslechla jak klaply dveře jejího a po chvíli i sousedícího pokoje, znovu oči otevřela. Vstala a přistoupila k oknu, sedla si na parapet a po tvářích ji začaly téct slzy. Nesnažila se je zadržet, byla najednou nějak otupělá k okolnímu světu.
Vracela se v myšlenkách sále dokola k tomu jejímu "snu". Seděla na okně dokud nezaslechla slabé odbíjení hodin v knihovně, což znamenalo šest hodin. Byla úplně mimo, když se začala oblékat a vydala se do kuchyně. První co udělala bylo, že si uvařila pořádně silnou kávu. Normálně ji moc nepila, ale teď když, skoro celou noc nespala ji opravdu potřebovala. Když se po dvou hodinách otevřely dveře do kuchyně, jen vzhlédla. Pokusila se o nepatrný úsměv, ale ten ji nakonec zmrzl na rtech a tak se zmohla jen na "dobré ráno".
"Dobré," zazněla odpověď od muže, který si sedal naproti ní.
"Jsi v pořádku?" zazněla stejná otázka, kterou ji položil včera večer.
"Jistě, Severusi," pronesla, ale byla si jistá, že ho tím moc nepřesvědčila.
"Spala si vůbec?" nedal se a dál se vyptával. Vůbec se mu nelíbily ty kruhy pod očima, co měla. Ella se mu podívala do očí a on hned poznal odpověď na jeho otázku.
"Dáte si kávu?" zeptala a se a aniž by čekala na odpověď vstala a začala mu ji chystat. Sama si uvařila ještě jednu, ale tentokrát slabší. Když před něho postavila hrníček a sedla si, opět promluvila.
"Chcete nachystat snídani nebo počkáte na ostatní?"
"Počkám," řekl a upil kávy. Ella za tu dobu, co tu byl věděla naprosto přesně jakou kávu má rád a to se mu líbilo. Jediné, co se mu v tuto chvíli nelíbilo byla dívka naproti němu. Všiml si, že už jednu kávu měla a podle lógru, který zbyl v hrníčku nejspíše dosti silnou.
"Co ti je?" vyjel na ni až se lekla.
"Nic mi není jen jsem špatně spala."
"No podle toho jak vypadáš jsi po tom, co jsem tě vzbudil nespala vůbec. Co se ti zdálo?" Ella pozorovala kávu před sebou a Severus si musel na odpověď hodnou chvíli počkat.
" Na tom teď nezáleží."
"Jak teď nezáleží? Víš vůbec jak vypadáš? Až tě uvidí Brumbál s Potterem bude jim jasné, že se něco stalo," vyštěkl a sledoval jak na ni jeho slova působí
. "Jak vypadám?"
"Zkroušeně, nemluvě o kruhách, které máš pod očima." Ella ho beze slova pozorovala nakonec se zhluboka nadechla a promluvila.
"Nemáte něco na ty moje kruhy? Nějakou mast?" zeptala se s nadějí a Severusovi bylo jasné, že nechce aby o ni měl někdo strach, ale daleko jasnější mu bylo, že je na pokraji sil.
"Co se jí to zdálo, že ji to tak vyděsilo?" ptal se sám sebe.
"Mám, ale nejdřív bych rád věděl co se vám zdálo."
"Prosím pane, neptejte se mě. Musím se s tím nejdříve vyrovnat sama a potom vám to řeknu," slíbila i když si tím nebyla moc jistá. Severus na ni ještě dlouho po tom co domluvila koukal a snažil se nějak pochopit to co mu řekla. Pak se beze slova zvedl a vyšel ven. Za pár minut byl zpět s nějakou skleněnou nádobkou. Sedl si vedle Elli na židli a ta se k němu poslušně otočila, ale když ji chytil pod bradou ucukla.
"Klid, jen ti namažu tu mast kolem očí."
"Já si to udělám," snažila se s toho vykroutit, nechtěla, aby se jí dotýkal. Už takhle pro ni bylo dosti těžké, že ji byl stále na blízku.
"Já sám," prohlásil a než stačila protestovat, nabral si trochu masti na prst a začal ji jemně roztírat v okolí očí. Ella se mu celou dobu dívala do očí a srdce ji bušilo jak o život.
,Uklidni se!' plísnila sama sebe v duchu. Když Severus skončil, stále ji ještě držel a pozoroval jak se jí kruhy pomalu ztrácejí.
"Tak co?" nevydržela ten jeho upřený pohled Ella a musela promluvit.
"Už jsou pryč, teď ještě abys dokázala zamaskovat tu svoji únavu, co je ti slyšet v hlase." Pronesl, ale stále ji držel za bradu a pozoroval velice zblízka.
"Děkuji, s tím už si nějak poradím," zašeptala a pousmála se. Najednou Severusovi zablýskalo v očích a ona ucukla. Nemohla už to dál vydržet. Nejspíše se jí pokoušel dostat do hlavy, jenže od toho incidentu tenkrát v pokoji neustále používala nitrobranu, ale proč to pokoušet?
"No ještě jednou děkuji a já se pustím do snídaně, nejspíše se za chvíli všichni probudí." pronesla a vyskočila, aby od něho byla co nejdál. Začala chystat chleba na topinky a vajíčka. Zase se myšlenkami toulala jinde, takže si ani neuvědomovala pohled, který ji visel na zádech, poněkud nechápavý pohled. Sotva dosmažila poslední topinky, otevřely se dveře a v nich stál Harry následován Hermionou, Ronem a Brumbálem.
"Dobré ráno," pronesli všichni, ale trio se zdálo být poněkud nervózní a Elle bylo jasné proč. Přeci jen, když u nich v kuchyni seděl jejich nemilovaný profesor lektvarů z toho nešlo skákat radostí. Ella věděla jakou averzi k sobě chovají a rozhodla se je nějak zmírnit.
,Vždyť Severus není tak špatný,' uvažovala v duchu. Položila snídani na stůl a všechny obdařila úsměvem, i když jí to dělalo malé problémy.
"Ty nebudeš?" zeptal se dědeček, když si všiml, že se Ella nepustila do jídla.
"Ne, už jsem něco pojedla, a tak nemám hlad," zalhala, pravda byla taková, že nejedla a na jídlo neměla ani pomyšlení.

Uběhl necelý týden a Ella se začínala postupně uvolňovat. Dokázala své pocity před všemi skvěle schovat, ale když byla sama zase na ni všechno dolehlo. Stále ji v hlavě zněla jediná otázka.
,Proč se to musí dít zrovna mě?' Po nákupech na Příčné, kde s nimi byl Severus, protože Brumbál musel něco naléhavého vyřídit, se začalo balit. V ten samý den večer Ella dopravila Harryho, Rona a Hermionu zpět k Weasleyovým i s jejich kufry a rozloučila se s nimi. Potom se přemístila letaxem domů, kde na ni čekal Severus.
"Můžeme vyrazit do školy?" zeptal se a Ella jen přikývla. Severus vzal svoje věci zabalené v tašce a Ellin kufr a přemístil se. Ella se naposledy rozhlédla a následovala Severuse. Objevila se vedle něj před školními pozemky a pak společně vyrazili ke škole. Severus jí stále nesl kufr a Ella mu za to byla vděčná, neměla sílu se s ním tahat. Když dorazili do školy, zastavili se v hale u vstupní síně. Severus mávl nad jejím kufrem hůlkou a ten zmizel.
"Máte ho v pokoji, jistě víte kde máte komnaty, uvidíme se u snídaně, kolegyně," pronesl a zmizel v chodbě vedoucí do sklepení.
,Tohle bylo poprvé, co mi tak řekl,' pomyslela si Ella a vydala se do svého nového přechodného bydliště.



Kapitola 26

16. prosince 2008 v 17:02 | Schali |  Brumbálova vnučka
Tak přidávám další dvě kapitolky, které věnuji Esperanze, když se jí tato povídka tak líbí

Snad se vám budou líbit.
Vaše Schali

*komentáře bych uvítala :)


za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Když se následujícího rána Ella probudila tak na ni všechno dolehlo. Zlobila se sama na sebe, že byla na dědečka tak hnusná. Okamžitě se vydala k němu do pokoje, bylo ještě brzy tak doufala, že tam stále ještě je.
Poté co zaklepala a ozvalo se "dále", se zhluboka nadechla a vstoupila. Podívala se na dědečka, který doposud ležel v posteli a vydala se k němu.
Vrhla se mu do náručí a zašeptala "promiň". Nic víc také říkat nemusela. Brumbál věděl, že se musí cítit hrozně a také si byl vědom toho, že co mu včera řekla nemyslela zase tak moc vážně. Dolehlo na ni to její vidění a tak se na někom potřebovala vybít. Leželi tak v objetí snad celou věčnost. Ella plakala a Brumbál ji utěšoval.
Potom mu Ella v klidu vypravovala co všechno viděla, nenutil ji k tomu, ale ona chtěla, aby to věděl. Brumbál ji pozorně vyslechl a když se někde zasekla povzbudivě se usmál a vyčkával až bude pokračovat. Povídali si pěkně dlouho a když přišli do kuchyně Severus už tam seděl a zřejmě byl po snídani.
"Dobré ráno" pozdravil příchozí a naznačil jim, aby si sedli k přichystané snídani.
Když se Severus ráno probudil a šel do kuchyně, slyšel hlasy z Brumbálova pokoje. Nedělalo mu problém je identifikovat, ale když je zaslechl, musel se usmát. Byl rád, že se Ella překonala a šla za ním mu všechno vysvětlit. Rozhodl se jim udělat snídani. Teda, moc na výběr neměl, měl hlad a pochyboval, že s tím rozhovorem v blízké době skončí. A měl pravdu, seděl v kuchyni skoro hodinu než se tam konečně objevili.

Od toho dne to mezi nimi probíhalo v poklidu. Když nastal den příchodu Harryho a dvou nocležníků, strávila jeho dopoledne poslední kontrolou jejich pokojů. Všichni tři dorazili přesně ve dvě hodiny. Jako první vystoupil z krbu Harry následován Hermionou a Ronem.
"Ahoj," pozdravila s úsměvem příchozí a objala Harryho.
"Tak jak jste se měli?"
"Dobře," zaznělo trio.
"Tak to je fajn, připravila jsem vám pokoje, tak vás do nich zavedu a potom vám může Harry ukázat dům," pronesla a už všichni čtyři stoupali do prvního patra.
První pokoj, do kterého vstoupili patřil Hermioně. Ella ho zařídila podobně jako byl ten její pokoj, jen s malými odlišnosti. Hermiona byla nadšená. Asi pět minut se nad pokojem rozplývala a až potom se mohli vydat do sousedícího pokoje, toho Ronova. Ten zase byl zařízený stejně jako Harryho, ale v jiné barvě.
"Takže se tu zabydlete, porozhlédněte a tak za hodinku přijděte do knihovny udělám horkou čokoládu. A vy mi budete vyprávět co jste ten týden podnikli." Pronesla a nechala je o samotě.
Když kráčela po schodech dolů do haly, zaslechla tlumenou ránu. Hned jí bylo jasné odkud přišla a tak se vydala rychlým krokem do laboratoře. Sotva otevřela uviděla Severuse ležet na zemi.
"Jste v pořádku? Severusi?" zeptala se a poklekla k němu. Měl zavřené oči, ale jak promluvila rychle je otevřel.
"Ello?" zašeptal jako by nevěřil, že ji vidí. Potom mu došlo co se stalo a posadil se.
" Jste v pořádku?" zopakovala svoji otázku.
"Nic mi není, zkouším nové složení lektvaru a nějak mi to nevyšlo," pronesl a chystal se vstát. Ella vyskočila a stoupla si nad něho. K jeho neuvěření mu podala ruku, okamžik váhal a nakonec ji přijal a s její pomocí se postavil.
"Opravdu jste v pořádku?" zeptala se znovu. Bylo jí jedno co si o ni pomyslí, zda se jí bude smát, ale bála se o něho a musela mít jistotu, že je v pořádku.
"Opravdu mi nic není," řekl a nepatrně se usmál.
"Děkuji za vaši starostlivost" pronesl a otočil se ke spoušti, kterou udělal lektvar po jeho výbuchu. Hůlkou všechno odstranil a přičaroval si nový kotlík.
Ella se najednou cítila nesvá, rychle zamumlala "tak já jdu" a vyběhla ze sklepení.
O hodinu později už Ella seděla v knihovně a na stolku bylo přichystáno šest šálků, z toho jeden obsahoval místo čokolády silnou černou kávu. O chvíli později do knihovny vstoupil Harry s Hermionou a Ronem. Sotva se usadili vešel Brumbál následován Severusem. Když přítomní spatřili Snapa dosti je to vyvedlo z míry.
"Harry, rád tě vidím.Vás samozřejmě také slečno Grangerová a pane Weasley, jak jste se ten týden měli?" zeptal se zatímco si sedal do křesla naproti Elle. Severus se posadil do křesla, které sousedilo s tím ve kterém seděla Ella.
"Vezměte si tu čokoládu, než bude studená," prohlásila s úsměvem než stačil kdokoli odpovědět na Brumbálovu otázku. Ella se natáhla a vzala do ruky hrnek, který následně podala Severusovi. Jediný, který si toho jejího gesta všiml, byl kromě Seva, Brumbál. Ten se jen usmál a už poslouchal co mu Harry vyprávěl. Sev si od Elli hrníček převzal a usmál se na ni. To, ale neměl dělat, kompletně tak rozhodil její rovnováhu, kterou za tu hodinku nabrala. Snažila se vypadat neutrálně a jen kývla hlavou, vzala si svůj hrníček a snažíc se ignorovat muže vedle ní se zaposlouchala do vyprávění jejího synovce.
"Dědečku, byl to naprosto skvělý týden. Celý jsme ho strávili s dvojčaty famfrpálem. Bylo to fakt super." Brumbál jen s úsměvem pokýval hlavou. A pak se s otázkou otočil na Hermionu.
"A co jste dělala vy slečno? Vás přeci famfrpál nebaví a pokud si vzpomínám máte dokonce strach z letu na koštěti." Hermiona, trochu vykolejená z jeho otázky, se nepatrně usmála a promluvila.
"Máte pravdu profesore, ale není to tak,že bych se bála letu na koštěti, nemám moc ráda výšky. Ale bavila jsem se dobře, většinou jsem si četla a nebo jsme byly někde s Ginny."
"No tady se taky budete muset nějak zabavit, ale máme tu bohatou knihovnu, jak jste si jistě všimla a její obsah je vám plně k dispozici," řekl s úsměvem Brumbál.
"A dědečku co tu můžeme ten týden dělat?" zeptal se Harry.
"No cokoli budete chtít. Zahrada za domem je vám samozřejmě k dispozici, ale počítejte s tím, že koncem týdne se vydáme na Příčnou ulici nakoupit věci do školy. Seznam vám donesu během týdne."
"Ello?" začala opatrně Hermiona. Když se na ni otočilo pět párů očí trochu znervózněla, hlavně z pohledu černých očí. Musela se zhluboka nadechnou než byla schopna promluvit.
"Paní Weasleyová říkala, že prý budeš učit v Bradavicích, je to pravda?"
"Ano je, dědeček mi nabídl, že bych mohla učit OPČM. Co vy na to?"
"Tak to je super," vykřikli všichni, ale najednou se otočili na Snapa. Ten na ně nechápavě zíral.
'Proč si mě tak prohlíží?' ptal se sám sebe.
"Pokud se ptáte na to, jestli to profesoru Snapovi vadí, tak můžu odpovědět, že ne. Už jsme o tom spolu mluvili," odpověděla Ella. Tentokrát otočil Severus nechápavý pohled na Ellu.
"Proč by mi to mělo vadit, Ello?" zeptal se nevšímajíc si ještě více nechápavých skoro až zděšených pohledu.
" To proto, Severusi," oplatila mu Ella s úsměvem, i když měla srdce až v krku, "že o vás všichni na škole vědí, že byste nejraději učil OPČM sám, ale to už jsem vám přeci říkala."
"Hm," řekl jen Severus a dál mlčel. Následně se rozpoutala volná debata, do které se ovšem Severus nezapojil. Ron s Harrym a Hermionou začali plánovat co ten týden podniknou. Ella probírala s dědečkem následující nástup do školy.
"Dědečku jak se dostanou ti tři na nástupiště?"
"Jsem domluvený s Weasleyovými. Jelikož by měli učitelé strávit poslední minimálně tři dny ve škole přípravami tak je naše trojka stráví u nich. Molly to nikterak nevadilo."
"To je dobře" zašeptala.
Když se blížila půlnoc zahnala Ella všechny tři do postele a sama je následovala. Usnula velice rychle, byla dosti unavená, už ani nezaslechla jak se otevřely dveře od vedlejšího pokoje.



Kapitola 25

6. prosince 2008 v 15:23 | Schali |  Brumbálova vnučka
za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Ten večer seděla Ella zase v knihovně, ale tentokrát nečetla. Seděla ve svém křesle a upřeně zírala do plamenů v krbu. Z jejího přemýšlení ji vytrhl Brumbál, který se objevil ve dveřích.
"Zlato, mluvil jsem se Severusem, prý jsi spadla a zlomila si ruku." Řekl a přitom si sedl naproti ní. Ella se odvrátila od plamenů a zahleděla se do těch modrých očí, které ji starostlivě pozorovali.
"To nic není, už jsem v pořádku" řekla a znovu se upřela pohled do ohně.
" Elli, co je ti?" ale na odpověď si musel hodnou chvíli počkat, když už se chtěl ptát znovu konečně promluvila.
"Nespadla jsem jen tak, měla jsem vidění."
"Jaké viděni, Elli co jsi viděla? Co se stane?" Znovu se na něho podívala v očích tolik bolesti.
"Netýkalo se budoucnosti, ale minulosti" prohlásila a do očí ji vstoupily slzy. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře, byl to Severus.
"Neruším?" zeptal se, když vstoupil. Albus jen zavrtěl hlavou a dál věnoval pohled své vnučce.
"Co jsi viděla, že tě to tak sebralo?"
"To je jedno" zašeptala. Nechtěla, aby to věděl Severus. Nechtěla, aby to kdokoli věděl. Nikdy nebyla zvyklá se někomu svěřovat, prostě to neuměla. Vždycky všechny své problémy dusila v sobě. I tenkrát když byla ještě dítě a každou noc se jí zdálo o smrti sestry to nikomu neřekla. Nemohla, otec na tom nebyl dobře a nikoho jiného v podstatě neměla.
"Elleanor Foxová okamžitě mi řekni, co jsi viděla," vyštěkl Brumbál až se na něho z děšením podívaly dva páry očí. Ella nevydržela a začaly ji téct z očí slzy proudem.
"Chceš vědět co jsem viděla? Fajn. Viděla jsem smrt Lily, smrt své sestry! Víš jaké to je? Už od dětství to vidívám skoro každou noc! Jenže tentokrát jsem neviděla jen to." Řekla a narůstal v ní vztek, ani nevěděla proč. Možná proto, že to nevydržela a teď mu to všechno vykládá i přes přesvědčení,že o tom nikomu neřekne.
"Jenže tentokrát jsi v tom vidění byl i ty! Ty a tady profesor Snape. Vím jak to bylo, viděla jsem všechno. Slyšela tu věštbu a váš rozhovor v ředitelně. Jen by mě zajímalo, nechal bys mou sestru umřít i kdyby ti tady Severus neslíbil, že se stane špehem?!" Vykřikla a s nenávistí se dívala na dědečka. Ten, ale nebyl schopen slova a tak Ella vyskočila a vydala se ke dveřím, kde stále stál Severus. Věnovala mu taky jeden znechucený pohled a odešla. V knihovně bylo ještě dlouho po jejím odchodu ticho.
"Albusi, jsi v pořádku?" zeptal se Severus. Oslovený se na něj podíval v očích nepopsatelnou bolest.
"Ty si taky myslíš, že bych Lily nepomohl, kdybys mi neslíbil věrnost?"
"Popravdě, tenkrát jsem si to myslel." Řekl, ale nevěděl jak pokračovat.
"Nikdy mě nenapadlo… nevěděl jsem,…. že viděla její smrt…. Proč mi to nikdy neřekla?"
"To nevím,Albusi, ale pro ni to nejspíš není jednoduché." Albus přikývl a podíval se stranou. Nevěděl, že se jeho vnučka tak souží.
"Proč mě nikdy nenapadlo se jí zeptat co všechno viděla," káral se v duchu.
"Albusi, myslím, že by si s ní měl jít někdo promluvit. Byla na pokraji zhroucení, když odcházela." Prohlásil po chvíli Severus.
"Máš pravdu, ale myslím, že zrovna mě teď asi nebude chtít vidět."
"Tím chceš říct, že za ni mám jít já?" zeptal se pro jistotu Severus.
"Ano, vím, že jste se teď hodně sblížili, prosím," zašeptal a Severus musel souhlasit. Tohle bylo snad poprvé co slyšel Brumbála o něco prosit.

Moc se mu za ní, ale nechtělo. Byl si jist, že jeho taky nepřivítá z otevřenou náručí. Nakonec přeci jen stál před jejími dveřmi, zaklepal a vešel. Ani nečekal na pozvání, věděl, že by se ho nejspíše nedočkal. Ella ležela na posteli otočená zády ke dveřím.
,Jako když jsem tu byl minule' napadlo ho. Ale pak svou myšlenku zapudil a přešel k ní. Za celou dobu se ani nepohnula, když došel blíž zjistil, že má oči otevřené a zírá do prázdna. Přisedl si na postel a až poté promluvil.
"Jak je vám?" zeptal se.
"Jak byste myslel?" odpověděla mu otázkou a v hlase slyšel opovržení.
"Vím, že se teď na nás zlobíte, na Abuse i na mě. Ale věřte, že Albus by Lily zachránil."
"Jste si tím tak jistý? Přišlo mi, že kdybyste mu to neslíbil jen by nad tím mávnul rukou a dělal jako by nic."
"To si opravdu myslíš?"
"A vy jste si to tenkrát nemyslel?" vpálila mu a poprvé se na něho podívala.
"Máš pravdu, myslel. Ale protože jsem Lily miloval" zašeptal a neunikl mu stín bolesti v jejích očích.
"Tenkrát bych byl udělal vše, jen aby byla v pořádku. Bylo mi jedno, že jsem to Albusovi slíbil, chtěl jsem jen, aby ji zachránil. Když zemřela, měl jsem na něho vztek. Ani si neumíš představit jak jsem ho nenáviděl, ale postupem času mi došlo, že za to nesu vinu hlavně já. Kdybych se nepřidal k Pánu zla, nikdy bych mu neřekl tu věštbu a Lily by žila. Jenže to se nedá napravit. Pokud chceš někoho nenávidět, tak jsem tu já," řekl a nějak nepostřehl, že celou dobu ji tykal.
Ella ho pozorovala a pak udělala něco, co by ho nikdy nenapadlo, objala ho. Severus byl chvíli naprosto zaskočený, ale nakonec ji trochu váhavě objetí oplatil. Zůstali tak ještě dlouho dokud se úplně neuklidnila.
Potom ho pustila a nejistě se na něj usmála se slovy "děkuji". Kupodivu ji Severus úsměv oplatil.
"V pořádku, je vám lépe?" zajímal se Severus a Ellu na okamžik napadlo jestli má o ni vážně strach nebo je to jen konverzační otázka.
"Trochu, ale bude to dobré. Jen si to musím trochu urovnat v hlavě."
"Můžu vám nějak pomoct?"
"Už jste mi pomohl, děkuji." Zopakovala a znovu si lehla. Severus tam ještě chvíli seděl a pozoroval ji, dokud si nebyl jist tím, že usnula. Potom ji jemně pohladil a odešel z pokoje. Vydal se ještě za Brumbálem informovat ho, že je Ella v pořádku a spí a pak se konečně odebral do svého pokoje.



Kapitola 24

6. prosince 2008 v 15:22 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Ella ležela na posteli, konečně pořádně spala. Spánek bez snů a přemýšlení, to je přesně to, co teď potřebovala. Probudila se kolem druhé hodiny odpoledne a cítila se celkem odpočinutá. Když si zase vzpomněla na to, co se stalo včera, udělalo se jí mdlo. Chvíli seděla na posteli a utápěla se v myšlenkách a pak se rozhodla.
"Přeci se kvůli němu nebudu stresovat. No tak všechno ví a co? Je to jedno, budu se k němu chovat jako dřív, musím to zvládnout. Přeci mu nedám možnost k tomu, aby se mi jakkoli vysmíval," rozhodla. Vstala a poté, co se převlékla vydala se do kuchyně. Nahlédla do trouby a zjistila, že Willie udělala vše podle jejích pokynů. Musela se usmát. Uvařila si čaj a nabrala si trochu pozdního oběda. Ale i na to, že měla takovou malou porci toho stejně moc nesnědla. Nakonec se svým čajem přešla do knihovny. Tam se pohodlně uvelebila a konečně dočetla tu knížku, kterou již měla rozečtenou.

U večeře se Ella dozvěděla, že u nich Severus zůstane do konce prázdnin. Ella jen prohlásila, že jí to nevadí a dál to nekomentovala. Sama sebe ubezpečila, že bude nejlepší, když se k němu bude chovat normálně. Nebylo to pro ni lehké, ale zvládala to, v mezích možností. Zbytek týdne trávila Ella buď v knihovně a nebo v pokojích, které chystala pro Rona a Hermionu.
Se Severusem se většinou potkávala jen u jídla, trávil většinu času v laboratoři a vymýšlel zřejmě ten lektvar pro Lupina.
Když se blížil den, kdy měli přijet, pustila se do přípravy pokojů usilovněji. Nechtěla, aby to udělala skřítka, brzy by se v domě zbláznila, protože tu neměla žádnou práci. Číst ji už pomalu přestávalo bavit, ono když seděla u knížek každý den po dobu skoro dvou měsíců nebylo divu. Teď měla zase jiné odreagování. Rozhodla se pokoje trochu přestěhovat.
Oba dva, které pro Rona s Hermionou vybrala byly zařízeny podobně. Až na to, že Hermionin pokoj byl ve světle oranžové barvě a Ronův ve světle zelené. Postupně oba pokoje přestěhovala podle svých představ, teď jen zbývalo uklidit. Vylezla si na stůl,který přesunula k oknu a pustila se do sundávání záclon. Najednou se jí, ale zatmělo před očima. Snažila se udržet na nohou a tak se chytla záclony, která to ale nevydržela a i s garnýží se zhroutila k zemi.
Když se probrala, stále ležela na zemi. Točila se jí hlava a bylo ji trochu špatně od žaludku, ale to jí v tuto chvíli bylo úplně jedno. Když byla v "bezvědomí", měla další s těch svých vidění. Jenže tentokrát se netýkalo budoucnosti, ale minulosti. Viděla Lily a Jamese když je vraždil Voldemort. Tohle se jí zdávalo skoro pořád, ale tentokrát se k tomu přidalo ještě něco. Viděla důvod proč se to stalo a ten důvod byl Severus. Viděla všechno, jak dědeček s profesorkou jasnovidectví sedí u Prasečí hlavy v Prasinkách. Slyšela dokonce i věštbu, kterou tenkrát pronesla. Ale co ji bolelo nejvíce bylo, že viděla jak to šel Severus nahlásit Voldemortovi. Nechápala to.
,Jak mohl Lily tak zradit?' Ptala se sama sebe.
,Nezradil' ozval se hlásek v její hlavě. ,Zapomněla jsi na tu druhou část toho vidění,' ozval se znovu příkře. Ella přemýšlela co v tom vidění ještě bylo a pak si vzpomněla.

"Brumbále" promluvil Severu ,který stál v ředitelně a vypadal mírně znechucen. "Udělal jsem hroznou věc." "Co se stalo Severusi? Prosím, posaď se." Vyzval ho Brumbál a dál už nepromluvil, vyčkávajíc co mu vlastně chtěl Severus říci. "Slyšel jsem vás tenkrát u Prasečí hlavy a šel to říci Pánu zla. Nevěděl jsem, tenkrát jsem si to plně neuvědomil, ale Brumbále, on zjistil, že to dítě je syn Lily a Pottera. Brumbále, musíte jim to říci, musíte je varovat. Pán zla je chce zabít, musíte je schovat. Prosím," řekl a schoval svou hlavu do dlaní. "Severusi, to je vážná věc. Jsi si jistý?" "Jsem. Rád bych řekl, že se mýlím, alespoň by Lily nic nehrozilo, ale vím to jistě. Zapřísahám vás Brumbále,musíte ji ochránit"

Dál už se Elleaonor utápěla ve vzpomínkách. Takže takhle to bylo, dědeček ho donutil se stát špehem a za to mu slíbil, že ochrání Lily. Najednou jí po tvářích začali téct slzy, když si chtěla otřít bolestí se jí zkřivil obličej.
"To mi ještě chybělo, to jsem si musela zlomit ruku?" ptala se nahlas rozčíleně sama sebe.
"Jenže co teď?" pokusila se zdravou rukou odsunout garnýž, která na ní stále ležela, ale nějak se jí to nepovedlo. Hůlka ležela pod postelí jak si všimla, takže jí nezbývalo moc možností.
"Willie?" vykřikla jak nejvíce jí to bolest hlavy a nevolnost dovolila. Skřítka se objevila sotva do dvou sekund.
"Willie, potřebuji pomoc," řekla a rukou naznačila ke garnýži.
"Samozřejmě slečno, Willie s tím hned něco udělá." Zvolala skřítka a lehkým lusknutím prstů ji odstranila. Ella se pokusila zvednout do sedu, ale nebyla schopna se pohnout, okamžitě se ji udělalo nesnesitelně zle
. "Sakra, asi mám otřes mozku," zašeptala spíše pro sebe než pro skřítku. Když se znovu položila na zem promluvila ke skřítce.
"Willie potřebuji, abys sehnala dědečka." Zašeptala a zavřela oči, měla pocit, že se každou chvíli pozvrací. Připadalo jí to jako celou věčnost něž na schodech zaslechla kroky. Do pokoje se vřítil k její nelibosti Severus.
"Ello?" zašeptal a rychle si k ní klek na zem. "Co je vám?"
"Nic vážného, pane. Kde je dědeček?" zeptala se. Nechtěla mu nic vykládat, nechtěla ani aby tu teď u ní seděl.
"Albus je ve škole, říkal vám to ráno," prohlásil a zkoumavě si ji měřil.
"Co je vám?" zeptal se znovu a tentokrát čekal jinou odpověď. Ale než se jí dočkal, musel počkat, protože Elle se zase obrátil žaludek. Když byla schopna promluvit, pokusila se mu to vysvětlit.
"Spadla jsem a nejspíše jsem si zlomila ruku nemluvě o neskutečné bolesti hlavy a nevolnosti," zašeptala, ale radši se na něho nepodívala. Stále měla před očima to vidění, kvůli kterému spadla.
"Dovolíte?" zašeptal a zvedl hůlku. Když Ella přikývla, začal něco mumlat a vykresloval ve vzduchu nějaké obrazce. Pak prohlásil "máte otřes mozku, zlomenou ruku a pohmožděná žebra. Co jste sakra vyváděla na tom stole?" z hlasu mu byl znát vztek, ale Ella nechápala proč. To ona by se měla vztekat na to, že spadla, na ty svoje schopnosti.
"Ukažte, něco vám udělám s tou rukou" řekl a už držel její ruku ve své.
,Má jemné ruce,' pomyslela si Ella, ale rychle své myšlenky zavrhla. Na to nesmí myslet, zakázala si to. Severus ji hůlkou poklepal dvakrát na ruku a kosti se zřejmě dali do pořádku, protože ji to přestalo bolet.
"Děkuji," zašeptala, ale on na to nic neřekl. Znovu mávl hůlkou a před ním se objevily nějaké lektvary.
"Tady, vypijte to" přikázal.
"Co je to?" odvážila se zeptat, i když kvůli bolesti hlavy ji dělalo problémy i správně artikulovat.
"Jeden lektvar je na bolest hlavy, další na nevolnost a pohmožděná žebra," oznámil jí trpělivě. Ella se na něj podívala a pak jeden po druhém vzorně lektvary vypila. Po chvíli lektvary zabraly a Ella byla schopna se posadit, tím se ovšem dostala velice blízko k Severusovi. Chvíli oba mlčeli, ale pak si Ella vzpomněla na to co se stalo tehdy večer a na to, co před chvíli viděla a vstala.
"Děkuji pane," řekla a znovu se na něho podívala, až když byla od něho v bezpečné vzdálenosti.
"Není zač a proč mi pořád říkáte pane? Myslím, že jsme se na něčem dohodli!" prohlásil tím svým ledovým hlasem.
"Ano já vím, ale po tom co jste se mi hrabal v mysli nějak nemám zájem vás dál oslovovat Severusi," řekla a otočila se ke dveřím. Potřebovala se napít, po těch lektvarech měla hroznou pachuť v puse. Ale Severus ji nenechal odejít, chytil ji za ruku a otočil k sobě.
"Když jste to teď nakousla, myslím, že bychom si o tom měli promluvit." Ella se mu vytrhla.
"Nemám zájem s vámi o tom či čemkoli jiném mluvit. Znovu děkuji za vaši pomoc" a už byla pryč. Severus stál na místě, kde ho nechala a nevěděl co si počít.



Kapitola 23

6. prosince 2008 v 15:21 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Vešla do pokoje a zhroutila se na postel. Ležela sotva pár minut, když se ozvalo zaklepání. Ani se neobtěžovala vstát, věděla, že to bude dědeček. "dále" pronesla a otočila se na druhou stranu, obličejem od dveří. Ani nevěděla proč, byl to takový reflex, ani si to pořádně neuvědomovala.
"Ello?" ozval se hlas ode dveří, ale rozhodně to nebyl hlas jejího dědečka. Ella se lekla a sedla si.
"Pane?" zeptala se a bylo jí momentálně úplně jedno, že mu zase vyká.
"Potřebujete něco?" zeptala se, když mlčel a jen ji pozoroval.
"To, co jste řekla dole, to jste myslela vážně?" rozhodl se zeptat.
"Nevím co přesně myslíte." Prohlásila nevině a sedla si na kraj postele, zády ke dveřím, zády k němu.
"Opravdu si myslíte, že vás nenávidím, vás a pana Pottera?"
"A není to tak, profesore?" Severus nic neřekl, ale přešel k ní a bez pozvání si přisedl k ní na postel
"Víte, že to tak není."
"Mýlíte se,profesore, já totiž nevím vůbec nic." Severus si povzdechl a nakonec opět promluvil.
"Není to tak, že bych pana Pottera nenáviděl, jde o to, že mi připomíná svého otce." "Jistě a v tom to je. Připomíná vám Jamese, kterého jste nenáviděl za to, co vám prováděl jako puberťák ve škole," schválně řekla puberťák.
"Nikdy jste s Jamesem nemluvil, když si vzal Lily. Nikdy jste ho neviděl jaký se z něho stal úžasný muž a jak Lily miloval." Ale to už Severus nevydržel a vyskočil s postele a stoupnul si k oknu.
"Nepotřebuji tady poslouchat nějaký chvalozpěvy na Pottera, toho jsem si užil dost již od Lily."
"Já vím, miloval jste ji," prohlásila a reakcí na tu větu byl vyděšený pohled, tedy pokud se Severus Snape dokáže tvářit zděšeně.
" Jak jste na to přišla?"
"Od Lily, řekla mi všechno, je zvláštní kolik si toho 5-tileté dítě dokáže zapamatovat."
"Co vám řekla?" vyhrkl Sev ve snaze zjistit co nejdříve všechno co Ella ví.
"Nic moc, tedy co se týkalo vás. Vím jen,že jste byl do sestry zamilovaný, ale ona nedokázala vaši lásku opětovat. Měla vás ráda pouze jako kamaráda." Sevovi se mihl v očích záblesk smutku, ale nakonec byl vystřídán tou stálou ledovou maskou.
"Jistě, kdo by taky dokázal milovat nenáviděného profesora lektvarů a ještě k tomu smrtijeda." Pronesl to spíše jako otázku, ale odpověď na ni určitě nečekal, jenže ji dostal.
"Jistě je zde někdo, kdo o vás stojí profesore" řekla trochu nesměle. Sev se jí zadíval do očí. Ella mu pohled opětovala a nějak si neuvědomila, že nepoužívá nitrobranu, tedy neuvědomila si to do chvíle, kdy se na ni Severus nezačal dívat pohledem plným pochopení. Najednou zrudla jako rajče a zatarasila svou mysl.
"Myslím,že byste měl jít, je už něco po půlnoci a jsem unavená" řekla a už se na něho nepodívala. Severus ještě chvíli stál a pozoroval ji a pak se otočil k odchodu.
"Dobrou noc, Ello"
"Dobrou noc, Severusi" rozloučila se, ale stejně se na něho nepodívala. Když Severus odešel, tak se Ella znovu zhroutila na postel a rozplakala se. Nechtěla, aby věděl co k němu cítila. Věděla, že o ni nemá zájem, a tak nechtěla aby se jí nějak vysmál či ji kvůli jejím citům litoval.

Ráno, když šla po schodech do kuchyně, necítila se moc dobře. Celou noc nespala, ale přemýšlela o tom, co se za jeden jediný den všechno stalo. Objeví se u nich Severus, zůstane na oběd, povídají si u ní v pokoji a začnou si říkat křestním jménem, pak ten rozhovor v knihovně zakončen jejím odchodem a nakonec Severus opět v jejím pokoji, jak se jí hrabe v mysli a zjišťuje její city. Bylo jí z toho všeho na nic a teď ke všemu byla nevyspaná.
Vešla do kuchyně a hned si uvařila opravdu silnou kávu. Když ji dopila začala chystat snídani pro ni a pro dědečka. Nebyla moc při smyslech, takže takže musela smažená vajíčka dělat na dva pokusy, napoprvé je totálně spálila. Sotva pokládala talíře na stůl, otevřely se dveře do kuchyně.
"Ahoj dědečku" pozdravila Ella, otočená zády muže ve dveřích.
"Ahoj Elli" zaznělo odpovědí veselý hlas, ale jak se Ella otočila zaznělo kuchyní dvojí zalapání po dechu.
"Elli zlato, co se stalo?" zeptal se Brumbál, ale Ella nebyla schopna slova, zírala na muže, který stál nyní za Brumbálem.
"Nic, jen jsem toho moc nenaspala," řekla, když byla schopna promluvit.
"Na stole máte nachystanou snídani, tak si nechte chutnat" řekla, i když si původně tu jednu porci dělala pro sebe, ale teď, když viděla zase Severuse neměla na jídlo chuť. Věděla, že se s ním v brzké době zase uvidí, ale doufala, že to bude až se z toho trochu vzpamatuje.
"A co tu vůbec dělá? Říkal, že tu spát nechce!" řekla si naštvaně Ela v duchu.
"Zlato, určitě ti nic není?" zeptal se znovu dědeček a bylo vidět, že má o ni opravdu strach.
"Ne dědečku, všechno je v pořádku," pokusila se o úsměv, ale jak byla unavená podobalo se to spíše úšklebku. Otočila se znovu k lince a postavila si na další kávu. Potřebovala probrat, pak si uvědomila, že lepší by možná bylo se vyspat. Tak tedy vodu zase vypnula a otočila se na dědečka, Severuse po celou dobu ignorovala.
"Dědečku, jsem docela unavená, vezmu si něco na spaní. Nevím kdy se vzbudím a tak… Willie!" vykřikla a před ní se objevila skřítka.
"Ano slečno?" zeptala se.
"Willie, uděláš dneska oběd. V ledničce jsem připravila na dnešek kachnu, takže ji prosím upeč a udělej k tomu nějakou přílohu, to nechám na tobě."
"Jistě slečno, Willie udělá všechno jak jste jí řekla."
"Děkuji Willie, to je vše," řekla a sledovala jak skřítka přitakala a zmizela.
"Takže pokud mě omluvíte, půjdu si lehnout," prohlásila. Nečekala na nějakou reakci a zmizela za dveřmi.
"Co to sní je?" zeptal se Brumbál spíše sám sebe něž Severuse, který celou dobu ani jednou nepromluvil, tušil proč Ella celou noc nespala a moc se mu to nelíbilo.
'Sakra, proč jsem se včera neovládl a neodpustil si to hrabání v jejich myšlenkách,' káral sám sebe.
'Jenže, to bys zase nevěděl co k tobě cítí,' ozval se druhý hlásek v jeho hlavě, ale Severus ho hned umlčel.



Kapitola 22

6. prosince 2008 v 15:21 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Severus nevěděl kde by měl Ellu hledat, a tak se rozhodl projít všechny pokoje postupně. Nakonec se objevil před dveřmi jejího pokoje, tedy doufal v to. Ale jelikož prošel všechny pokoje kromě tohoto, bylo to celkem zřejmé. Trochu nejistě zaklepal, ale když se ozvalo tiché "dále," otevřel a vešel. Ella seděla na okně a bylo vidět, že ještě před chvíli plakala. Severus k ní přišel blíž.
"Jste v pořádku?" Ella jen přikývla a když Severus mlčel zvedla k němu oči. Stál asi dvě stopy od ní a upřeně ji pozoroval. Chvíli se jeden druhému dívali do očí, ale nakonec Ella uhnula pohledem opět ven z okna.
"Pokud jste opravdu v pořádku měli bychom jít dolů, Albus jistě neví co si počít s večeří." Prohlásil a sledoval jak se k němu Ella opět otáčí.
"Zůstanete na večeři?"
"Pokud můžu, pak ano," prohlásil.
"Jistě, budu ráda," řekla mile a usmála se. Severus jí nabídl ruku a pomohl jí slézt z parapetu.
"Děkuji."
"Nemáte zač slečno." Prohlásil a ač nechtěně, pustil její ruku. Ella se otočila a vydala se ke dveřím. Najednou se zastavila a otočila se zpět k Severusovi.
"Mohla bych vás o něco poprosit profesore?" zeptala se trochu nejistě.
"Jistě"
"Mohl by jste mi přestat říkal slečno či slečno Foxová? Zní mi to divně, když nejsme ve škole." Severus se na ni nevěřícně díval. Čekal jakoukoli prosbu až na tuhle. Nakonec souhlasil.
"Souhlasím, ale pod jednou podmínkou, vy mi přestanete říkat pane či pane profesore. Dohodneme se?" Teď pro změnu zase nevěřícně koukala Ella.
"A jak vám mám říkat?" zeptala se poněkud hloupě.
"Co takhle Severusi, tak se totiž jmenuji," řekl tím svým ledovým hlasem.
"Dobře. Pak tedy Severusi, půjdeme na večeři?" zeptala se a poprvé zkusila vyslovit jeho křestní jméno.
"Ano, Ello," oplatil jí Severus stejnou mincí.

Když došli do kuchyně, Brumbál k jejich překvapení zrovna servíroval večeři.
"Dědečku," začala provinile Ella "omlouvám se jak jsem před tím na tebe vyjela."
"V pořádku Elli, měla jsi pravdu. Ale musíš pochopit, že k tomu, co jsem řekl mám své důvody."
"Já to chápu," řekla a sedla si ke stolu, když už na něm byly nachystány všechny tři talíře. Ticho, které nastalo prolomil po prvních soustech s úsměvem Brumbál.
"Teda Ello, máš to jako vždy vynikající ."
"Děkuji dědečku, jsem opravdu ráda, že ti to chutná."
"Já se musím taky vyjádřit, že lepší jídlo jsem už delší dobu nejedl. Děkuji, že jsem zde mohl povečeřet," promluvil z ničeho nic Severus.
"Nemáte zač profesore" řekla naprosto automaticky, ale když se na ni Severus podíval tím jeho přísným pohledem uvědomila si svoji chybu.
"Jsem ráda, že vám chutná Severusi." Zkusila to tentokrát jinak, s použitím jeho jména a oslnivým úsměvem na rtech. Brumbál k tomu nic neřekl, ale na rtech mu pohrával záhadný úsměv.
Po večeři se Ella pustila do umývání nádobí. Severus se nabídl, že to umyje, samozřejmě kouzlem, ale Ella protestovala. A tak zůstala v kuchyni sama a umývala nádobí, Albus se Severusem se kamsi vytratili. Když už s tím byla konečně hotova, udělala si horkou čokoládu na kterou měla opravdu chuť. Potom se vydala, jak jinak, do knihovny. Opět zapálila oheň v krbu a uvelebila se ve svém křesle. Rozsvítila lampičku, kterou měla za hlavou a vzala do ruky knížku, kterou měla rozečtenou. Netrvalo to dlouho a opět byla vyrušena. Ve dveřích do knihovny se objevil Albus.
"Můžeme se přidat, holčičko?" zeptal se s úsměvem.
"Jistě," odpověděla a už sledovala dědečka spolu se Severusem. Posadili se do křesel naproti ní a začali mluvit o škole a lektvarech. Ella se je snažila ignorovat a pokračovat ve čtení, ale nakonec jí to nedalo a zaposlouchala se do rozhovoru. Po chvilce přestala předstírat čtení a naplno se věnovala právě rozpoutané debatě.
"Albusi, víš, že jsem zkoušel ten lektvar vymyslet, ale prostě se mi to nevede. Remus se bude muset prozatím smířit s tím co má." Řekl nezvykle ledovým hlasem.
"O jaký lektvar se jedná?" promluvila poprvé Ella a tím na sebe upoutala jejich pozornost.
"Elli, jde o to, že Remus Lupin, jak jistě víš je vlkodlak. Tady Severus se snaží vymyslet lektvar, který by zvrátil tuto kletbu, aby mohl Remus žít konečně začít životem.
"A mohla bych nějak pomoci?"
"O tom pochybuji slečno," řekl automaticky Severus. Jeho omyl mu prozradil až ublížený výraz v jejich očích.
"Pochybuji, že byste mi mohla pomoci Ello, i když vám lektvary jdou," pokusil se napravit svou chybu.
"Severusi, pokud jdou Elle lektvary tak, jak říkáš, nemyslíš, že bys jí mohl dát šanci? Víš, že pohled někoho jiného vždy věc vyjasní," řekl, sice se ptal, ale Severus v jeho proslovu vycítil rozkaz. Nechtěl, aby mu pomáhala. Ne, že by byla nešikovná, lektvary jí skutečně šly, ale prostě ji nechtěl mít tak blízko u sebe. Představa, že by byli spolu celý den zavření v laboratoři se mu moc nezamlouvala. Ella viděla jak vede boj sám se sebou a ještě s Brumbálovou prosbou a tak se rozhodla zakročit.
"Ale vždyť je to jedno, chtěla jsem pomoci, ale jistě to máte plně pod kontrolou," řekla a usmála se, aby mu tak dala najevo, že ví na co myslel, ale že se na něho za to nezlobí. Severus na to nic neřekl. Ještě dlouho si povídali o škole, co tam Ellu všechno čeká a na jaké studenty by se měla dávat pozor. Tyhle rady ji velice rád poskytl právě Severus. Když hodiny v knihovně začaly odbíjet půlnoc všichni se na ně nevěřícně podívali.
"To už je tolik?" vyhrkl Severus a začal se zvedat.
"No děkuji za večeři a já se vrátím do Bradavic."
"Ale Severusi, vždyť to není nutné. Přeci nebudeš trávit celé prázdniny ve škole. Už jsme ti říkal, že můžeš zůstat tady," řekl nesmlouvajícím tónem Brumbál, ale Severus se nedal.
,,Vím profesore, ale pokud si vzpomínám řekl jsem vám, že tu nezůstanu. Něco jiného bylo, když jste tu byl sám, ale teď je tu Ella a pan Potter." Řekl a vydal se ke dveřím.
"Profesore?" oslovila ho formálně Ella a tím docílila toho, že se k ní Severus znovu otočil.
"Pokud trávíte prázdniny ve škole jen kvůli tomu, že jsme zde my, mohl jste něco říct, mohli jsme si najít nějaké jiné místo," prohlásila, ale než stačil kdokoli něco říci vstala a něž odešla promluvila.
"Vím, že Harryho a mě nemáte zrovna v lásce, kvůli tomu, že je Harry syn Jamese a já... Ani nevím vlastně proč, ale to je jedno, na tom teď nezáleží. Nepřeji si, abyste kvůli tomu, že my jsme zde, zůstával sám na hradě. Pokud by vám to nějak pomohlo vydám se k Weasleyovým, jistě by jim to nevadilo, kdybychom do začátku roku zůstali tam," řekla a odešla, už mu nevěnovala ani jeden pohled. Vydala se k sobě do pokoje. Docela ji mrzelo, že právě proto tam nechtěl zůstat. Musela na něho myslet už od té doby, co ji přestal učit obranu a on teď na ni takhle.



Kapitola 21

6. prosince 2008 v 15:20 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

"Kde je Willie?" zeptal se, sotva vkročil do kuchyně.
"Myslím,že nahoře," prohlásila nevšímajíc si jeho pohledu. Přešla k lednici a začala vytahovat maso, zeleninu, prostě vše, co potřebovala na dobrou čínu.
"Jak to, že nevaří Willie?" zeptal se tedy jinak, když napoprvé jeho otázku nepochopila.
"Mě to nevadí a Willie si alespoň chvíli odpočine." Začala tedy připravovat maso, najednou stál na jejími zády.
"Dovolíte?" zeptal se, ale nenechal ji odpovědět a už ji bral nůž z rukou.
"Jak si to přejete nakrájet, paní šéfkuchařko?" zeptal se naoko pobaveně.
"Na nudličky, ale já si to nakrájím, profesore."
"Není třeba, myslím, že to zvládnu!" Ella se zhluboka nadechla.
"Tak jsem to nemyslela a vy to víte. Zvládnu uvařit sama, nechci vás obtěžovat." Severus se na ni upřeně zahleděl. Teď když stáli sotva dvě stopy od sebe a on se na ni tak upřeně podíval, Ella měla co dělat aby se jí nepodlomily nohy.
"Kdyby mi vadilo vám pomoct, tak bych se nenabídl." Prohlásil a pustil se do krájení masa. Tím ukončil jejich debatu a Ella se tedy pustila do loupání cibule. Moc se jí do toho nechtělo, vždycky jí začaly slzet oči, ale co se dalo dělat, někdo to udělat musel. Snažila se rychle očistit cibuli a nakrájet, ale jak spěchala trochu se řízla do prstu.
"Sakra" zašeptala.
"Stalo se něco?" zareagoval hned Severus.
"Ne nic" řekla pokračovala v krájení a snažila se nevšímat toho pálivého pocitu co jí cibule způsobovala na poraněné kůži. Rychle jí dala na pánev a strčila ruku pod vodu. Osušila si ji a začala míchat cibulí, která na pánvičce začínala už pěnit. Nakonec tam přidal Severus maso a když viděla Ella ty vzorné nudličky musela se na něho usmát.
"Co teď?" zeptal se když odložil prkénko do dřezu.
"No, pokud vám to nevadí tak pojďte míchat tím masem, já zatím nachystám zeleninu." Řekla a předala mu vařečku když k ní došel. Snažila se, aby se jejich prsty nedotkly, ale nějak se jí to nepodařilo. Jemně o sebe zavadili, ale Ella vařečku rychle pustila. Přesunula se kousek dál a dala se do krájení zeleniny. Když bylo maso opečené přisypala zeleninu a zakryla poklicí.
"Děkuji za pomoc profesore," řekla a mile se na něho usmála.
"Dáte si kávu, čaj či něco jiného?" zeptala se, když bylo mezi nimi nějak dlouho ticho.
"Káva by mi bodla, děkuji" řekl a odešel si sednout. Sotva dosedl ozvalo se z haly
"Zlato, už jsem tu" Ella se rozzářila jako sluníčko a přešla ke dveřím dědečka přivítat.
"Ahoj," řekla a objala ho.
"Všechno vyřízeno?"
"Ano, vím, že jsem tam byl moc dlouho, ale potřebovali jsme něco dořešit."
"No mě se omlouvat nemusíš, ale tady profesor Snape na tebe už delší dobu čeká." Řekla a přešla zpět k lince chystat Severusovi tu kávu.
"Severusi, to je překvapení, stalo se něco nebo jsi nás přišel jen pozdravit?" ptal se Brumbál když si sedal do čela stolu, na jeho čestné místo.
"Nic vážného Albusi, šel jsem sem hned po setkání, dokonce jsem si zapomněl sundat i plášť a trochu jsem tady slečnu Foxovou polekal. Dokonce mi vyslala i kouzlo do zad." Řekl a pobaveně se na Brumbála zadíval.
"Myslela jsem, že je to smrtijed!" řekla, když před něho postavila kávu, dědečkovi a sobě udělala čaj a sedla si k nim ke stolu.
"Měl jste na sobě plášť i masku, co jsem si asi tak mohla myslet?"
"Elli zlato, Severus to přeci nemyslel zle."
"Jasně, já vím," řekla a znovu vstala. Zapomněla postavit rýži k té číně a tak to rychle napravila, potom už si konečně uvolněně sedla ke stolu.
"Tak co se dělo na setkání, Severusi?" Oslovený ovšem nepromluvil, jen se podíval na Ellu, která je napjatě pozorovala. Pochopila jeho pohled a dotčeně se opět zvedla.
"Je mi to jasné pane profesore, ale bohužel nemůžu odejít z kuchyně, vy byste večeři asi nepohlídali. Takže vám navrhuji přesunout se jinam." Řekla a otočila se k nim zády. Docela jí vadilo jak se k ní choval. Severusovi došlo, že trochu přestřelil, ale než stačil něco říct, promluvil Brumbál.
"Elli tak se neurážej, jsi tolik podobná matce, že mě to někdy i děsí." Prohlásil zastřeným hlasem Brumbál. Ella se k němu otočila a Severus si všiml, že se jí v očích lesknou slzy.
"Pohlídejte mi to na chvíli, musím.." řekla a vyběhla z kuchyně. Severus z Brumbálem za ní chvíli koukali a pak se Severus obrátil na Abuse z otázkou v očích.
"Víš, Ellu stále ještě bolí zmínka o Elizabeth, o její matce" prohlásil a stále se díval na dveře, kterými jeho vnučka vyběhla. Severus jen přikývl, věděl jaké to je ztratit blízkou osobu.
"Tak co se dělo na setkání?" zeptal se Albus po chvíli.
"Tentokrát jsem měl docela na mále Albusi. Když probíhalo setkání a všichni měli masky bylo to celkem v pohodě, ale najednou Pán zla prohlásil, že chce, aby si všichni přítomní masky sundali." Řekl a viděl, že Albus skoro až zalapal po dechu a nebyl jediný.
Ve dveřích se objevila Ella a byla pěkně v šoku. Když Severus mluvil, ani si nevšiml, že se dveře otevřely. Brumbál se na Ellu povzbudivě usmál a otočil se spět k Severusovi
"Co se dělo pak?"
"No, naštěstí se to asi dvěma smtijedům moc nelíbilo a tak se začali bouřit a já měl čas zmizet. Kdyby mě tam Pán zla chytil, víte jak by to dopadlo." Neodpustil si konstatovat Severus. Už ho nebavilo, že ho Brumbál stále vystavoval riziku.
"Máš pravdu Severusi, ale my potřebujeme ty informace." Severus už chtěl něco říci, ale Ella byla rychlejší.
"Dědečku,to nemyslíš vážně, že ne? Ty se pořád staráš o to, co by mohl pan profesor zjistit, ale to, že ho dnes Voldemort málem odhalil a zabil, to je ti snad jedno. Myslela jsem si o tobě, že ti na nás záleží, ale kdo ví." Řekla a otočila se k odchodu. Sev musel uznat, že řekla pravdu. Pravdu o které byl sám delší dobu přesvědčen. Podíval se na Brumbála, který se zdál být v šoku. Dlouhou dobu ani jeden z nich nepromluvil, ale nakonec se ticho rozhodl prolomit právě Severus.
"Albusi, Ella má pravdu," řekl a ani si neuvědomil, že ji poprvé oslovil křestním jménem a ještě k tomu nahlas.
"Mě se taky nelíbí jak mě pořád vystavuješ tomu riziku a mám pocit, že poslední dobou je to naprosto k ničemu."
"Asi máš pravdu Severusi. Souhlasím s tebou, nesmíš se k němu už vrátit. Vymyslím něco jiného." Řekl s pohledem stále upřeným na dveře, kterými Ella odešla.
"Víš co, Albusi, půjdu najít slečnu Foxovou a přivedu ji zpět. Ty bys měl alespoň zamíchat tou čínou nebo se ještě připálí," řekl a vstal, ani nečekal na jakoukoli odpověď a vyšel ze dveří. Albuse ponechal sedět sklíčeně u stolu.



Kapitola 20

6. prosince 2008 v 15:20 | Schali |  Brumbálova vnučka
za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Od toho dne, kdy se Harry poprvé objevil u Brumbála doma uplynul už skoro měsíc, to znamenalo, že byli v polovině prázdnin. Ale nikomu z jejich nového domova to nevadilo, naplno si jich užívaly. Harry se nemohl dočkat až se konečně uvidí s Hermionou a Ronem. Zrovna si balil nějaké věci, když se dveře jeho pokoje otevřely.
"Tak co Harry, už jsi sbalený?"
"Ne dědečku," odvětil rychle. Ze začátku mu připadalo divné takhle Brumbála oslovovat, ale když žil v jeho domě asi týden začal si na to zvykat. Teď už to pro něho byla naprostá samozřejmost. Zrovna měl odjet na týden do Doupěte, slíbil paní Weasleyové, že je přijede navštívit a tak to musel přeci splnit.
"Tak si pospěš, Molly tě bude čekat zhruba za deset minut u krbu," řekl a s úsměvem opět opustil jeho pokoj. Harry si rychle dobalil věci a zamířil do haly. Když scházel ze schodů všiml si, že tam Ella i dědeček už čekají. Najednou se mu nikam nechtělo, připadal si, jako by opouštěl rodinu.
,Ale vždyť to tak je!' ozvalo se mu v hlavě.
,Ano, je, ale jenom na chvíli,' ubezpečil sám sebe.
"Tak připraven?"
"Ano," řekl a vydal se k Elle. Rozloučil se s ní a pořádně ji objal. Potom už následoval Brumbála ke krbu.
"Harry a nezlob, než se vrátíš nachystám pokoje pro Rona i Hermionu," zavolala za ním ještě Ella.
"Já přeci nikdy nezlobím," zaslechla ještě něž Harry zmizel v zeleném ohni, následován Brumbálem.
Ella v celém domě osaměla a tak se vydala do knihovny "studovat". Domluvila se s dědečkem, že od tohoto roku začne vyučovat OPČM a tak se na to chtěla připravit. Nejdříve si myslela, že na to nemá, ale pak jí došlo, že kdyby to tak bylo, nikdy by ji na toto místo Brumbál nenavrhl. Věděla, že by ji radši strčil do knihovny než jakkoli ohrozil studenty nešikovným učitelem. Sotva si Ella sedla do svého oblíbeného křesla ozvalo se v hale hlasité PRÁSK až nadskočila.
,Proč jsi tak lekavá?' ptala se sama sebe a zamířila do haly v domnění, že se vrátil dědeček, i když říkal, že tam chvíli zůstane, prý potřebuje s Weasleyovými něco probrat.
,Jenže kdo jiný by to byl?' Ella vešla do haly a rychle tasila hůlku. Před ní stál muž v černém plášti a Elle bylo hned jasné, že je to smrtijed.
"Mdloby na tebe" křikla, ale muž se k ní včas obrátil a kouzlo odrazil.
"Sakra Foxová, co to vyvádíte?"
"Profesor Snape?" zeptala se už poznání klidněji.
"Jasně, kdo myslíte.."najednou mu došlo, že má na sobě stále smrtijedský plášť a masku, kterou si začal rychle sundávat.
"Omlouvám se, že jsem vás vyděsil, neuvědomil jsem si, že ji mám stále na sobě." Řekl omluvně, ale ve tváři se mu žádná omluva neobjevila.
"To já se omlouvám, že jsem na vás vyslala kouzlo, ale lekla jsem se, když jsem vás viděla." Severus jen přikývl a bylo na něm vidět, že už o tom nechce mluvit.
"Je tu profesor Brumbál?"
"Ne zrovna odešel k Weasleyovým, tak do hodiny by se měl vrátit."
"Fajn, skočím si ještě do Bradavic a za chvíli se vrátím" a byl pryč. Ella ještě chvíli stála na tom samém místě a pak se vydala do kuchyně. Uvařila si horkou čokoládu a vrátila se do knihovny. Zapálila v krbu oheň, četla si a usrkávala čokoládu, tohle byla její oblíbená činnost. Stalo se to takovou její tradicí vždy když šel Harry spát, ona tu ještě dlouho do noci posedávala.
Ani nevěděla jak dlouho tam tak seděla, když se z haly opět ozvalo PRÁSK. Tentokrát už se ani neobtěžovala vstát, ale jen zvolala
"Profesore?" a otočila se ke dveřím, kde se po chvíli objevila jeho hlava.
"Ano jsem to já" řekl jen a chvíli na ni mlčky hleděl. Potom popošel blíž.
"Albus se ještě nevrátil?" Odpovědí mu bylo jen zavrtění hlavou. Sev popošel blíž a sedl si do křesla naproti ní.
"Co to čtete?"
"Ale, jen se probírám různými kouzly, dědeček chce, abych nastoupila na post učitele OPČM." Sotva to dořekla zpozorovala, že sebou Severus trhl.
"Promiňte profesore, vím, že byste o to místo stál vy."
"Jak jste na to přišla?" přerušil ho jeho příkrý hlas. Ella se na něho trochu nejistě usmála a potom promluvila.
"Každý ví, že o post učitele OPČM usilujete už roky. Víte klidně bych vám to místo nechala, kdyby to znamenalo, že se na mě přestanete tak mračit, ale nemohu. Potřebuji zůstat ve škole i po jejím absolvování. A abych učila místo vás lektvary to nepřipadá v úvahu,to jistě uznáváte sám. Na lektvary jste tu odborník vy." Severus jí chvíli mlčky pozoroval.
"Na lektvary opravdu nemáte kvalifikaci, ale máte ji na OPČM?" V jeho hlase bylo znát tolik pochybností, až to Ellu zamrzelo.
"Omlouvám se" řekl Sev, když si toho všiml.
"Když se vrátím ze setkání, nemám moc dobrou náladu." Ella jen přikývla, ale nic na to neřekla. Sklopila pohled opět do knížky, ale nebyla schopna něco přečíst. Cítila na sobě jeho oči. Když asi po dvou minutách opět vzhlédla, setkala se s jeho upřeným pohledem. Chvíli se jeden na druhého dívali dokud Severus nepromluvil.
"Co vlastně dělá Albus u Weasleyových?"
"Šel doprovodit Harryho, který tam na týden zůstane a prý si s nimi potřebuje promluvit." Ella se podívala na velké stojící hodiny u dveří a odložila knížku.
"Pokud mě teď omluvíte, půjdu chystat večeři, dědeček by se měl za chvíli vrátit, říkal, že do večeře bude určitě zpět." Vstala a vydala se do kuchyně následována Severusem, který se zvedl hned po ní.



19.kapitolka