Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

nenávist nebo láska?

15. září 2008 v 15:16 | Schali |  <<JEDNORÁZOVKY>>
Hlavní postavy: Severus Snape,Hermiona Grangerová
Vedlejší postavy: HarryPotter, Ron Wesley, Neville Longbottom
Žánr: romantika


za beta-read děkuji Lianell
-----
,,Sakra a mám zkažený celý den, to musíme mít hned po ránu dvouhodinovku lektvarů?" rozčiloval se Ron u snídaně.
,,Tak s tím nic nenaděláš," ujistila ho Hermiona, ale ani jí nebylo moc do smíchu. Nebyla ráda, že hned po ránu stráví se Snapem rovnou dvě hodiny. Zvláště po tom, co se stalo včera, nejraději by ho už nikdy neviděla.
,,Jo Herm, jak vlastně proběhl včera ten trest se Snapem?" zeptal se Harry a neuniklo mu, že sebou Hermiona lehce škubla.
,,Jak asi mohl proběhnout, když jsem ho měla se Snapem?" zeptala se, ale odpověď nečekala. Nemínila jim to vše popisovat, vlastně si ani nebyla jistá, zda se s tím, co se stalo bude moci někdy vyrovnat. Znovu se vrátila v myšlenkách do včerejška.

Stála před dveřmi do učebny lektvarů. Poté, co zaklepala, se ozvalo nevrlé ,,Dále". Když vešla, seděl Snape za svým stolem a měřil si ji nepřístupným pohledem.
,,Dobrý den pane profesore," pozdravila a odvážně se vydala blíž k místu, kde seděl. ,,Slečno Grangerová, strhávám Nebelvíru 5 bodů za pozdní příchod," řekl a stále si ji měřil. Když se pohnul, jemně sykl bolestí. Hermiona se na něj zmateně podívala.
,,Jste v pořádku profesore?" zeptala se a upřeně ho pozorovala.
,,Nestarejte se Grangerová. Na tabuli máte postup lektvaru, který jste díky Longbotomovi zkazila, tak se do něj pusťte ať to máme oba za sebou." řekl a dál si jí nevšímal. Hermiona na něj vrhla ještě jeden znepokojivý pohled a odebrala se ke své lavici, kde se pustila do práce. Hermiona mlčky dělala lektvar, ale stále pokukovala po Snapovi, na kterém bylo chvílemi vidět, že má, bůh ví proč, bolesti. Když se asi po třetí zkroutil bolestí, tak už to Hermiona nevydržela.
,,Pane profesore, nemám zavolat madame Pomfreyovou?" zeptala se nesměle, ale odpovědí jí byl ledový pohled jejího profesora, který v zápětí opět vystřídalo bolestivé syknutí.
,,Grangerová, už máte hotový ten lektvar?" zeptal se nevrle a v hlase byla slyšet bolest.
,,Ano, jenom ho naliji do lahviček." řekla po chvíli ticha Hermiona a vrátila se zpět ke kotlíku. Rychle nalila lektvary do flakónků. Nestála o to, tu být. ,Vždyť jsem mu jenom nabídla pomoc, co za to mám? Ledový pohled a opovržení. Co jsi vlastně čekala?' ptala se sama sebe, zatímco rozlévala lektvar do lahviček. Rychle po sobě uklidila, umyla kotlík a s lahvičkami v rukách zamířila ke Snapovi.
,,Hotovo," řekla a lektvary mu podala. Když si je bral, opět sykl bolestí a lahvičky mu spadly na stůl. ,To snad ne? Co teď? Snad po mě nebude chtít abych to dělala znovu?'
,,Ne to opravdu nebudu" řekl Snape a upřeně ji pozoroval.
,,Lektvar byl v pořádku a teď už vypadněte," řekl a mávnutím hůlky lektvar, který mu začínal kapat ze stolu na zem, uklidil. Rychle sebrala brašnu a vydala se ke dveřím. Než k nim ovšem došla, zaslechla tupou ránu. Otočila se a spatřila, jak její profesor leží na zemi v bezvědomí. Rozeběhla se k němu a poklekla vedle něj. Když teď na něj koukala zblízka, připadal jí ještě bledší než obvykle.
,,Profesore?" řekla jemně, ale žádná odezva.
,,Profesore?" zkusila znovu, opět bez výsledku. Napotřetí s ním jemně zatřásla, ale stále nic. Co teď? Mám ho dostat na ošetřovnu? Vždyť už je pozdě, madame Pomfreyová už tam nebude a navíc Snape by jí zato určitě nepoděkoval, tím si byla jistá. Vstala a namířila na něj hůlkou.
,,Wingadium leviosa," pronesla a sledovala, jak se tělo jejího profesora zvedá do výšky. Vydala se s ním k zadním dveřím, kde tušila jeho soukromé komnaty. Když otevřela dveře, ani jí neudivilo, že celý pokoj byl zařízený v černé barvě. Uložila Snapa do postele, která byla uprostřed místnosti.
,,Skvělé, ale co teď?" ptala se znovu a úzkostlivě pozorovala svého profesora, který byl stále v bezvědomí. Najednou jí došlo, co je vlastně její profesor zač a rozhlédla se po místnosti. Když spatřila skříňku s lektvary, zamířila k ní. Rychle našla, co hledala a opět se vrátila ke Snapeovi. Trochu mu nadzvedla hlavu a obsah lahvičky mu vlila do krku. Netrvalo dlouho a Severus se probral. Bylo vidět, že je zmatený, najednou na ní spočinul pohledem.
,,Grangerová?" zeptal se a jeho oči ji neuvěřitelně hypnotizovaly.
,,Co sakra děláte v mých soukromých komnatách?" zeptal se a začal se zvedat, najednou opět sykl bolestí a zhroutil se zpět na postel. Hermiona k němu starostlivě přiskočila.
,,Jste v pořádku?" Severus ji pozoroval a přemýšlel, jestli o něj má opravdu takový strach, jaký viděl v jejích očích.
,,Pořád mi ještě dlužíte odpověď," nenechal se odbýt.
,,Když jsem odcházela, najednou jste se zhroutil. Nemohla jsem vás probrat a tak jsem vás odlevitovala sem. Dala jsem vám lektvar na probuzení, opravdu nemám zavolat madame Pomfreyovou?"
,,Není nutné Grangerová, ale…" začal a na chvíli se odmlčel.
,,Mohla byste mi s něčím pomoci, pokud by vás to neobtěžovalo," řekl a napjatě ji sledoval. Ani nevěděl proč, ale chtěl, aby souhlasila.
,,Samozřejmě profesore," řekla a očekávala, co po ní může chtít.
,,V koupelně, dveře za vámi, je lékárnička, potřeboval bych, abyste mi obvázala jednu ránu," řekl a sledoval, jak vyrazila do koupelny. Opatrně si vyhrnul rukáv a najednou slyšel zalapání po dechu. Hermiona se vrátila.
,,Co se vám stalo?" zeptala se, ale byla to zbytečná otázka. Na levé ruce, kde bývalo jasné znamení zla, teď byla velice hluboká rána. Znamení zla se stále pohybovalo a jakoby se mu vrývalo do ruky stále víc, ránu měl celou zarudlou a tekla mu krev. Hermiona k němu rychle vyrazila.
,,Pane profesore?" zeptala se a pohledem, kterým doteď spočívala na ráně, vyhledala jeho oči.
,,Grangerová, Hermiono, nikomu prosím ani slovo, mohlo by to někoho stát i život." řekl a pozoroval ji. Hermiona byla v šoku. ,On mě oslovil křestním jménem? Nebo jsem se přeslechla?' Hermiona přikývla a pustila se do ošetřování rány. Hůlkou zastavila krvácení, pak ránu vyčistila, natřela hojivou mastí a převázala. Když skončila a chystala se zvednout, Severus ji chytil za ruku.
,,Děkuji Hermiono" řekl, trochu se nadzvedl a políbil ji. Hermiona se od něj vyděšeně odtáhla, podívala se mu do očí a zděšeně utekla.

A teď opět stála před dveřmi do učebny lektvarů. ,Jak se na něj mám po včerejšku vůbec podívat? Vždyť políbila profesora, ne, vlastně on políbil ji. Ale proč?' Najednou otevřel dveře ,,Dovnitř" vyhrkl a pustil studenty dovnitř. Když kolem něj procházela Mia, snažil se vyhledat její oči, ale ona se schválně dívala na druhou stranu. Sakra, pěkně jsem to zkazil, káral sám sebe. Zavřel za studenty dveře a přešel ke katedře. Vysvětlil studentům postup lektvaru, který se vzápětí objevil na tabuli za ním. Zatímco žáci pracovali, on, jako obvykle, pochodoval mezi lavicemi. Snažil se držet dál od Mii, od včerejška na ni musel celou noc myslet. Asi to přehnal, ale v tu chvíli ho nic jiného nenapadlo, prostě to chtěl udělat. Když se blížil konečně konec a žáci mu předávali lahvičky s lektvarem, všichni rychle vyrazili ze třídy. Mezi prvními u dveří byla Mia, ale on ji zastavil.
,,Slečno Grangerová, mohla byste na moment?" zeptal se, bylo jasné, že se neptá, ale oznamuje to. Mia se zarazila a nejraději by utekla. Harry s Ronem kolem ní prošli a naznačili jí, že počkají venku. Hermiona se podívala na Severuse a řekla jen: ,,Sejdeme se ve společenské místnosti" kluci jen přikývli a odešli. Mia se Severus osaměli. Mia položila tašku na nejbližší lavici a vydala se zpět ke katedře, zastavila se v dostatečné vzdálenosti od něj. Sev najednou vstal a obešel stůl, a tak vzdálenost mezi nimi ještě zmenšil.
,,Slečno Grangerová, chtěl jsem s vámi mluvit o tom, co se stalo včera. Chci se omluvit za to, že jsem vás políbil. V tu chvíli jsem nad tím vůbec nepřemýšlel, byl jsem vděčný za pomoc a tak jsem vám chtěl poděkovat." Pohledem se stále vpíjel do jejích očí. Nevěděl co si myslí a to ho ubíjelo.
,,V pořádku profesore, já už na to zapomněla," řekla a sama sobě vynadala, že lže jemu i sobě. Nezapomněla, myslela na to každou minutu.
,,Jak vám je?"
,,Díky vám už lépe," řekl a stále se očima vpíjel do těch jejích.
,,Pokud je to vše, profesore, musím jít na další hodinu," řekla nejistě a potom co přikývl vyběhla z místnosti.

Uběhl asi týden od jejich polibku a Mia na něj stále musela myslet. Vždy, když ho uviděla, rozbušilo se jí srdce. ,Co to se mnou je?' ptala se jednoho dne u snídaně. ,Proč na něj musím pořád myslet? Co se to se mnou děje?'
,,Nejspíš to, co je se mnou," uslyšela cizí hlas ve své hlavě. Když jí došlo čí to byl hlas, otočila se ke stolu, kde seděli profesoři. Pohledem vyhledala Severuse, který jí upřeně pozoroval.
,,Profesore?" zeptala se ve své hlavě, připadala si divně, ale věděla, že jí odpoví.
,,Grangerová," řekl a kývl hlavou, aby si byla jistá, že se jí to nezdá.
,,Co děláte v mé hlavě?" zeptala se a radši se opět otočila a zahleděla se do talíře před sebou.
,,Jen jsem si říkal, co to s vámi je, celý týden se mi vyhýbáte a v mých hodinách jste neobvykle potichu."
,,A zjistil jste to, co jste chtěl" zeptala se .
,,Myslím, že už znám důvod Hermiono." Řekl to takovým tónem, až jí přeběhl mráz po zádech. Vyskočila, řekla Harrymu a Ronovi, že se sejdou na hodině a vyběhla z velké síně. Neměla žádný konkrétní cíl, jen chtěla být co nejdál od něj. Když doběhla k jezeru, sedla si a zhluboka oddechovala. ,Co to má znamenat? Skutečně k němu něco cítím, nebo jsem se zbláznila? Co myslel tím, že jsou na tom stejně? Fakt jsem se musela zbláznit.'
,,Nezbláznila jste se Hermiono," uslyšela, tentokrát se hlas neozval v její hlavě, ale za ní. Vyskočila na nohy a stála tváří v tvář Severusovi.
,,Pane profesore, co tu děláte?"
,,Myslím, že si musíme promluvit," řekl a ukázal rukou, že se projdou kolem jezera. Mia se vzchopila a šla s ním. Chvíli oba mlčeli, ale nakonec ticho prolomila Mia.
,,Pane, proč mi pořád čtete myšlenky?" zeptala se, ale nepodívala se na něj.
,,Hermiono, chtěl jsem zjistit, jestli mě nenávidíte za ten polibek." Mia se zastavila a podívala se na něj.
,,Na to jste se mě mohl zeptat a ne mi lézt do hlavy."
,,Tak se tedy ptám. Nenávidíte mě?" Mia se na něj dívala a přemýšlela, co odpovědět. ,Co kdyby mu řekla, že k němu nenávist necítí, ale, že se do něj nejspíš zamilovala? Co by na to asi řekl?'
,,Necítím k vám nenávist, stačí?"řekla a otočila se, že půjde spět do hradu. Nemohla tu s ním jen tak stát.
,,A co ke mně cítíte?" zastavil ji sotva se otočila. Zhluboka se nadechla a otočila se zpět k němu.
,,Nenávist to není." Severus se na ni upřeně díval.
,,A co to je?" zeptal se opět jen v jejích myšlenkách.
,,Vypadněte z mé hlavy," vyštěkla a otočila se, že už konečně vypadne. Severus jí to však nedovolil, chytil ji za ruku a otočil zpět k sobě.
,,Mio," řekl a objal ji v pase. Najednou se ocitla u něj tak blízko, že se jí srdce neuvěřitelně rozbušilo. Severus se sklonil a přitiskl své rty na ty její. Ze začátku to byl lehký polibek, ale když Mia začala odpovídat, stal se náruživější. Objala ho kolem krku a přitáhla si ho ještě blíž. Najednou se Mia odtrhla. Zmateně na něj dívala a snažila se mu vyprostit z náručí, ale Sev objetí ještě zesílil.
,,Nikam mi neutíkej," řekl a Hermiona žasla, když viděla úsměv na jeho rtech.
,,Tohle jsem chtěl udělat už dlouho." Sotva to dořekl, znovu se k ní sklonil. Mia ho tentokrát už nepolíbila, otočila hlavu.
,,To nejde," řekla a jakoby jí do očí stouply slzy.
,,Mio, chceš to stejně jako já, to víme oba." Znovu jí políbil, tentokrát nestačila uhnout.
,,Miluji tě," poslal ji myšlenku. Hermiona se od něj odtrhla a zadívala se mu do očí. Když v nich viděla potvrzení jeho slov, políbila ho. To bylo poprvé, co ho políbila sama od sebe. Najednou se ozval zvonek, který ohlašoval začátek hodiny. Hermiona se od něj odtrhla a rozběhla se do hradu. Tentokrát ji už nezastavil. Když tam tak stál přemýšlel, jestli neudělal chybu. Nejen, že políbil studentku, dokonce jí i řekl, co k ní cítí. Tohle by možná ještě překousl, ale vadilo mu, že ona na to nic neřekla. Prostě jen odešla. Severus zamířil zpět do školy. Celý den na to musel myslet, dokonce ani dnes netýral studenty, sotva zazvonilo všichni se vytratili. ,Vždyť jsem dnes nikomu ani nesebral body, žádný školní trest. Co to se mnou udělala?'

Bylo už po večeři, když Severus seděl za svým stolem a stále dokola se vracel k tomu co se stalo u jezera. Najednou někdo zaklepal.
,,Dále" vyštěkl, dnes neměl na nikoho náladu. Když se dlouho nic nedělo zvedl hlavu a zadíval se na osobu, co stála u dveří. Mia se usmála a zamířila k němu. Severus vyskočil ze židle, obešel stůl a ocitl se přímo před ní. Tentokrát to byla Hermiona, kdo přerušil mezeru mezi nimi a objala ho. Když k němu zvedla oči, usmívala se.
,,Taky tě miluji," řekla a políbila ho. Sev jí polibek oplatil s takovou vervou, že by se jí podlomily kolena, kdyby ji nedržel v náručí.

Každý večer se Sev a Mia scházeli u něj v soukromých komnatách. Den před tím, než měla skládat závěrečné, a poslední, zkoušky na této škole, jí Severus požádal o ruku. Mia souhlasila a po půl roce se konala svatba. Harry a Ron to nepřijali moc dobře, ale když viděli jak je Mia šťastná, rádi jí šli za svědky.


 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 doxii doxii | Web | 7. srpna 2009 v 3:17 | Reagovat

:-) wow je to sice slaďák, ale užasnej. píšeš hodně čtivě a happyend člověka vždycky potěší...

2 lucrecia lucrecia | Web | 19. července 2010 v 17:26 | Reagovat

je to velice povedený slaďák s krásným happyendem a taky jsem se u toho několikrát musela rozesmát, což je také velké plus

3 erte erte | 5. září 2010 v 5:56 | Reagovat

sorry, nechci kritizovat, ale ten posledni odstavec je fakt desnej:D:D

4 Katharine Katharine | 11. června 2011 v 20:17 | Reagovat

[3]: Naprosto souhlasím... Povídka fakt úžasná, ale ten epilog...

5 Emily Emily | Web | 28. června 2011 v 8:49 | Reagovat

Hehe... to je sranda :-) jsem ráda za to, jak to dopadlo! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama