Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Kapitola 8

26. září 2008 v 16:10 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________


Když stála Ella před Severusem, spatřila v jeho očích překvapení.
"Nečekal jsem vás slečno, neměla byste být ještě na ošetřovně?" zeptal se naprosto nečitelným hlasem.
"Dobrý den profesore," pozdravila zdvořile "madame Pomfreyová mě propustila, když jsem jí řekla, že se mi to nestalo poprvé a jsem v pořádku."
,Sakra, tohle jsem ani říkat nemusela,' kárala se v duchu.
"Jak to myslíte, že se vám to nestalo poprvé. A to si vás tam Popy nenechala na vyšetření?" zvědavost a starostlivost v jeho hlase ji udivila, ale i potěšila.
"Ne, vím co mé výpadky způsobuje, nepotřebuji další vyšetření." Když mluvila, vyrazila k jeho stolu.
"Začneme dnes s další výukou, nebo když jste se mnou nepočítal odložíme to na zítra?" Severus se rozhodl, že to nechá být.
,Když změnila téma a nechce mi to říct, nebudu ji přece nutit, je to jen její věc a mě do toho nic není,' snažil se přesvědčit sám sebe, ale moc mu to nešlo.
"Víte jistě, že chcete trénovat?"
"Ano profesore, jinak bych tu nebyla. Soutěž je již za dva týdny a myslím,že se mám ještě hodně co učit," řekla rozhodně a když Severus přikývl, pustili se do tréninku. Věděl, že se soutěž blíží, ale nemyslel si, že by se měla ještě hodně co učit. Zlepšovala se každým dnem, co trénovali.
"Je fakt dobrá na obranu," pomyslel si. Zase mu ji připomněla, tolik se podobala jeho milované Lily. Dokonce i to, jak používala hůlku, jak se smála, jak se vyjadřovala. Kdyby zavřel oči a jen ji vnímal byl by přesvědčen, že proti němu stojí Lily. Tentokrát netrénovali moc dlouho. Severus jí oznámil, že má ještě mnoho opravovaní a navíc jeho rána se prý ještě zcela nezahojila. Ella byla ráda, že jí nelhal, ale zároveň ji překvapil. Nikdy od Severuse neslyšela, že by něco nemohl, protože mu třeba není dobře. Musel jí věřit, když to řekl takhle na rovinu.
,A proč by mi taky nevěřil,' ptala se sama sebe. ,Vždyť to já jsem ho včera ošetřovala, přede mnou to nemusí tajit.'
"Dobře profesore, nashledanou zítra," řekla a zamířila ke dveřím. Když je otevřela, leknutím nadskočila.
"Ježíš to jsem se tě lekla, tohle mi už nedělej," řekla káravě, ale tak samozřejmě, že si ani nevšimla, že mu tyká a mají diváka. Ale Brumbál si toho všiml a podíval se Severuse.
"Potřeboval jste něco, pane řediteli?" zeptal se Severus a zvědavě si je oba měřil.
"Ne Severusi, jen jsem hledal tady slečnu Foxovou, když jsem zjistil, že z ošetřovny odešla, napadlo mě, že bude tady. Vidím, že jste zrovna skončili. Doprovodíte mě slečno?" zeptal se Brumbál.
"Nashledanou Severusi," usmál se na něj a spolu s Ellou odcházeli a nechali zmateného Severuse stát pře katedrou bez jakéhokoli vysvětlení.
"Elli, řekneš mi co se stalo? Měl jsem o tebe strach," spustil Brumbál jen co zavřela dveře ředitelny.
"To nic dědečku. Říkala jsem ti, že mám jisté schopnosti jasnovidectví, nebo něčeho podobného a tohle je daň za ně," řekla a smutně se usmála když si sedala do křesla naproti jeho.
"No, alespoň, že jsi v pořádku." Najednou si Ella všimla fotky na jeho stole, tedy na fotku neviděla, ale poznala ten rámeček. Brumbál si všiml na co kouká a usmál se na ni.
"Musím ti poděkovat za tvůj dárek. Možná to nevíš, ale tohle je jediná fotka Elizabeth, co mám a to díky tobě."
"Nemáš zač dědečku, jsem ráda, že jsem ti udělala radost." Najednou si vzpomněla na rozhovor s Harrym.
"Dědečku, mohla bych jít zítra s Harrym a nejspíše i jeho kamarády do Prasinek?"
"Jistě, ale nechápu proč?"
"No dala jsem Harrymu taky dárek. Fotku." řekla a usmála se.
"Na té fotce jsem já a Lily. Přiložila jsem k ní dopis a všechno mu vysvětlila. Dnes za mnou přišel a nic mi nevyčítá," řekla dojatě a opět, jako už po několikáté za poslední dobu ji do očí vstoupily slzy.
,Sakra,' napomenula se. ,Skoro 7 let jsi nebrečela a teď to chceš dohnat?' ptala se sama sebe přísně.
"Ale to je úžasné, zlato. Samozřejmě, že můžete jít do Prasinek, jenom na ně dohlédni," řekl a cítil, že je jeho vnučka šťastná.
"Neboj, dám na ně pozor." Řekla dědečkovi, že se cítí unavená a potřebuje si jít lehnout. Rozloučila se s ním a zamířila na kolej. Sice mu nelhala, ale zase úplná pravda to taky nebyla. Unavená se cítila jenom trošičku, teď potřebovala hlavně přemýšlet. Od toho, co se probudila na to neměla moc času. To co viděla ji však trochu vyděsilo. Znamenalo to, že den D byl až nemožně blízko.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama