Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Kapitola 7

26. září 2008 v 16:09 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Ella vyšla z jeho kabinetu a zamířila si to rovnou na kolej. Za pár hodin bude štědrovečerní večeře a ona ani ještě nemá zabalený dárek. Byla ráda, že má dárky koupené a stačí je jen zabalit, většinou nechává vše na poslední chvíli. Ale mrzelo ji, že se už nestihne projít v Prasinkách, milovala tuhle dobu kdy Prasinky byly vždy nejkrásnější.
V pokoji zabalila ty dva dárky, co jí tam ležely pečlivě ukryté před zraky spolubydlících. V podstatě tyto dárky ani nemusela kupovat, jenom dva rámečky. Když balila první dárek, neubránila se a do očí ji vstoupily slzy. Rozhodla se dědečkovi dát fotku mámy. Mrzelo ji, že na té fotce není s ní. Tolik jí mrzelo, že máma zemřela hned po porodu a nestihla ji pořádně poznat. Na druhé fotce byla už tentokrát ona a Lily. Znovu cítila smutek. Tuto fotku zabalila a přidala k ní dopis. Potom nad nimi zakouzlila a oba dárky zmizeli.
Když Ella vcházela do velké síně všimla si, že kolejní stoly zmizely a nahradil je jediný stůl uprostřed místnosti. Na Vánoce vždy v hradě zůstávalo jen málo studentů a tak vždy jedli u jednoho stolu s profesory. Ella vcházela jako poslední a tak na ni zůstalo jediné volné místo. Sedla si naproti Brumbálovi a vedle sebe na vlevo seděla profesorka McGonagalová a napravo Severus. Zkoumavě se na něho podívala. Nevěděla zda by se měla zeptat na hlas a tak mu jen poslala myšlenku, věděla, že ji zachytí.
"Profesore, jak se cítíte?" zeptala se, i když trochu nesměle. Jak předpokládala, Severus ji zaslechl a otočil se na ni.
"Díky Vám, slečno, už lepe," řekl a kývl hlavou na znamení díků. Ella se jenom usmála. Pohledem zabloudila k Harrymu. Seděl mezi svými přáteli. Ella se usmála, vypadal tak šťastně a tolik jí připomínal Lily. Snad to všechno dobře dopadne a i oni budou mít možnost se sblížit. Ella se pohledem vrátila k Brumbálovi, který právě vstával a začal pronášet svůj proslov.
"Milí žáci, milí kolegové. Nebudu moc dlouho řečnit, chci Vám jen všem popřát dobrou chuť a šťastné a veselé Vánoce" řekl a na všechny se usmál, odpovědí mu byl potlesk. Sotva si sedl na stole se objevilo jídlo.
Po večeři se všichni rozprchli do svých kolejí, učitelé do kabinetů jen Ella zamířila ven z hradu. Potřebovala na vzduch. Venku bylo snad dvacet čísel sněhu, ale byla pěkná zima. Najednou se Elle zamotala hlava. Nestačila ani udělat krok a sunula se k zemi. Měla štěstí, že zrovna vycházel z hradu Hagrid, který mířil do hájenky. Rychle zamířil k Elli a ještě stihl křiknout na profesora, který rovna vycházel z Velké síně. Když Severus spatřil kdo to leží na zemi rozběhl se k ní. Vzal Elli do náručí a odnášel ji na ošetřovnu. Sotva otevřel dveře hned zvolal
"Popy" a položil Elli na nejbližší postel. Popy k ní přiběhla a zkontrolovala životní funkce, nakonec jen zjistila, že je podchlazená, ale nechápala proč se neprobírá.
Elli "spala" skoro celý následující den, probudila se chvíli po obědě a cítila, že jí po tváři stékají slzy. Věděla, že se ten den blíží a ani nemusela mít to vidění, nebo co to bylo. Po své babičce z otcovy strany zdědila tyto "sny" a pocity. Vždycky jí oznamovaly, když se má stát něco zlého a to se blížilo.
"Slečno Foxová, už jste vzhůru, to je dobře. Nemohla jsem přijít na to, proč jste v bezvědomí, kdyby nebylo profesora Snapa a Hagrida nejspíše byste tam venku zmrzla."
"Profesor Snape mě našel?" zeptala se udiveně.
"No vlastně to byl Hagrid, který potom zavolal profesora Snapa. Teď Vám musím udělat nějaká vyšetření, abych zjistila co se Vám to vlastně stalo."
"To nebude nutné madame Pomfreyová. Jsem v pořádku a tohle se mi nestalo poprvé. Věřte, že to není nic vážného jenom daň za mou moc," řekla záhadně, ale Popy se jí na nic nevyptávala. Sice se jí to moc nelíbilo, ale nakonec ji propustila z ošetřovny. Venku na chodbě se srazila s nějakým klukem.
"Promiň," zamumlala aniž by věděla o koho jde.
"Ty jsi Ella?" zeptal se něčí hlas. Opět se otočila ke klukovi, který na ni promluvil a setkala se s jeho očima, očima, které tak dobře znala.
"Harry," zašeptala a do očí ji vstoupily slzy. Rychle je zahnala mrkáním a podívala se na svého synovce.
"Děkuji za dárek" řekl nesměle, ale neustále se ji díval do očí.
"Nemáš zač, chtěla jsem ti ho dát už dávno, ale nějak jsem se neodhodlala. Promiň, že jsem ti to neřekla," vyhrkla najednou. Harry se na ni usmál, což nečekala.
"To nevadí, jsem rád, žes mi to řekla teď," řekl a udělal něco, co nečekala, objal ji. Ella se už neudržela a z očí jí začaly téct slzy.
"Jak ti mám vlastně říkat?" zeptal se Harry, když se od ní odtáhl. Ella se usmála.
"Říkej mi Ello, na tetu jsem myslím ještě mladá." Harry zamyšleně přikývl.
"Harry, chtěla bych si s tebou promluvit a všechno ti vysvětlit, ale teď nemůžu. Musím na hodinu s profesorem Snapem," řekla a Harry jen přikývl.
"Dobře, promluvíme si zítra, nevím jak dlouho ta hodina bude trvat a nechci, abys na mě čekal. Domluvíme se zítra u snídaně. Můžeme se jít třeba projít do Prasinek, pokud budeš chtít."
"Rád, ale my tam nemůžeme," řekl zklamaně.
"Neboj, promluvím s profesorem Brumbálem. Jo a Harry, nikomu to zatím neříkej. Samozřejmě to můžeš říct svým kamarádům, myslím jen Hermionu a toho zrzavého kluka"
"Rona," pomohl jí Harry a usmíval se.
"Jo Rona, ale nikomu jinému, ano? Pokud budou chtít můžou jít zítra s námi, ale to si už domluv ty. Já už vážně musím jít, nebo bude profesor Snape naštvaný," řekla a Harry opět jen chápavě přikývl a už se každý rozešel na jinou stranu. Ella zamířila do sklepení zatímco Harry do společenské místnosti Nebelvíru.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama