Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Kapitola 6

21. září 2008 v 15:37 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Znovu, jako už asi po sté, stála před dveřmi jeho kabinetu a nevěděla zda nemá radši utéct. Ale i tentokrát se odhodlala a vešla. Nečekala, že by se ozvalo to jeho ledové
"Dále," věděla, že nejspíše bude ve svých komnatách a nespletla se. Severus ležel na posteli a měl zavřené oči. Opatrně a lehce zaklepala, nechtěla ho budit, pokud by doopravdy spal. Najednou otevřel oči a upřel je na ni, až se Ella rozechvěla po celém těle.
"Jak je vám, profesore?" nevydržela, musela se ho zeptat.
"Už mi bylo i líp," odsekl a stále si ji měřil.
"Co vám řekl profesor Brumbál? Předpokládám, že jste do teď byla u něho."
"Ano byla," přikývla a popošla blíže k němu, ale opět se zastavila v dostatečné vzdálenosti od jeho postele.
"Co vám řekl?"
"Myslím, že všechno," odpověděla nejistě a čekala nějakou reakci a skutečně nemusela čekat dlouho.
"Takže všechno jo? A komu to vyžvaníte jako první?" odsekl jedovatě, byl naštvaný sám na sebe, že se nechal od Voldemorta přistihnout. Ale teď momentálně se zlobil na Brumbála. Neměl právo jí to vykládat, týkalo se to jen jeho. Vlastně ani nevěděl proč jí to řekl, nechápal důvod, pochyboval, že by Brumbál jen tak na potkání vykládal o jeho soukromí komukoli, kdo o to požádá. Ale jí řekl zřejmě vše, ale proč?
"Nebojte profesore, to, co jsem se dozvěděla si nechám pro sebe. Ode mě se nikdo nic nedozví," řekla a sledovala překvapený výraz v jeho očích.
,Myslí to vážně?' ptal se sám sebe.
"Profesore, nezačneme s tím lektvarem? Dnes je Štědrý den," řekla a doufala, že pochopí, nebo si alespoň bude myslet, že by byla dnes radši někde úplně jinde. I když to nebyla tak úplně pravda.
"Dobře máte pravdu, nebudeme se zbytečně zdržovat. Připravíte mi tedy Rujovníkový lektvar. Postup lektvaru máte v té knížce u kotlíku. Postupujte přesně podle návodu, ať to nemusíte dělat znovu," řekl přísně Severus a zhroutil se zpět na postel. Musel zavřít oči, ta bolest ho asi vysiluje, napadlo Elli. Rychle tedy přešla ke kotlíku a uchopila knihu. Když četla zjistila, že lektvar není zase tak těžký, i když jeho příprava zabere víc času než myslela.
,A to jsem ještě dnes chtěla jít do Prasinek' pomyslela smutně a začala s přípravou lektvaru.
,Ale jsem ráda, že je zpět a v pořádku,' usmála se. Ani nevěděla, že Severus už dávno otevřel oči a upřeněji pozoruje. Najednou se na něho podívala a jejich oči se setkaly, Elle až poskočilo srdce. Lehce se usmála a začala se soustředit na ten lektvar, ale stále na sobě cítila jeho oči, což jí teda moc nepomáhalo.
Severus se na ni neustále díval. Tolik ho fascinovala.
,Vždyť je to tvoje studentka' ozval se káravý hlas v jeho hlavě. Studentka, ještě půl roku a pak z ní bude dospělá žena. Slušelo jí to, když se soustředila na práci, toho si Severus všiml už na hodinách lektvarů. Trvalo skoro dvě hodiny něž Ella ten lektvar měla hotový. Severus už začínal cítit, že je na konci sil, když k němu přistoupila s tím lektvarem.
,Sakra, já už nemůžu, měli jsme s tím lektvarem začít hned,' káral sám sebe.
"Slečno, budete mi muset pomoc, nejsem schopen se sám posadit," řekl a bylo vidět, že prosit jí o pomoc mu dělá potíže. Ale Ella to moc neřešila. Lektvar si odložila na stolek u postele a sedla si k Severusově hlavě. Jemně ho zvedla a přesunula se pod něho, teď jí hlavou spočíval na ňadrech. Severus jenom žasl, nemohl sám sobě nalhávat, že se mu tato pozice nelíbí. Ella rychle vzala lektvar a přiložila mu ke rtům. Severus se na ni nejdříve podíval, než lektvar vypil. Ella položila prázdnou lahvičku zpět na stolek a chystala se vstát, ale Severus ji zadržel.
"Děkuji slečno, vážím si Vaší pomoci."
"Nemáte zač profesore, vy byste pro mě jistě udělal to samé," řekla.
,A možná i za nedlouho budete muset,' pomyslela smutně. Ale díky své nitrobraně k Severusovi nedoletěla ani jedna její myšlenka, i když se snažil jí do mysli proniknout. Teď chtěl vědět na co myslí, když se na něj tak dívala.
,Zdálo se mi to, nebo měla v očích smutek?' ptal se sám sebe. Ella ho položila zpět na postel a vstala.
"Tak pokud již nic nepotřebujete, profesore, tak mě prosím omluvte."
"Jistě běžte a ještě jednou děkuji," řekl a díval se jak odchází a bylo mu najednou podivně smutno

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama