Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Kapitola 3

20. září 2008 v 21:52 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-red děkuji Lianell

________________________________________

Když teď nemusela každý den na hodiny se Severusem, měla pro sebe dosti času. Konečně se mohla věnovat učení a četbě knih, které tak milovala. Zrovna seděla venku u jezera a v rukách měla knihu, kterou již měla rozečtenou skoro měsíc. Ale ani tentokrát nečetla. Neustále pokukovala po chlapci, který seděl opodál s přáteli. Ella se na něho dívala a v duchu jí srdce krvácelo.
,Tak ráda bych za ním šla, ale co bych mu řekla?' ptala se sama sebe.
,Ne, to nesmím,' napomínala se. Harry ještě není připravený. Najednou se setkala s očima dívky, která si povídala s Harrym. Něco mu řekla a vstala, mířila k ní.
"Ahoj," usmála se a sedla si k ní.
"Ahoj," odpověděla trochu nejistě Ella.
"Já jsem Hermiona Grangerová, ze 3. ročníku, Nebelvír," představila se a upřeně ji pozorovala.
"Já jsem Ella Foxová, poslední ročník, Mrzimor, ráda tě poznávám" usmála se Ella. ,Ta dívka se mi líbí' pomyslela si.
,Bude určitě chytrá a mohla by mi potom pomoci s Harrym, až nastane ten pravý čas. Jo, ale kdy ten nastane?' zeptala se sama sebe ironicky, ale na sobě nedala nic znát.
"Všimla jsem si, že nás pozoruješ, chtěla jsi něco?" nedala se Hermiona.
"Ne Mio, můžu ti tak říkat?"
"Jistě," usmála se dívka a čekala na vysvětlení. "Nedívala jsem se na vás, jenom jsem přemýšlela," řekla rychle, ale byla si jistá, že jí Mia nevěří, ale nemohla jí říci pravdu. Mia přikývla a vzdálila se zpět ke svým kamarádům.
Ella zrovna mířila do společenské místnosti, když na chodbě potkala profesora Brumbála.
"Dobrý den slečno Foxová," řekl s úsměvem. Ella mu úsměv oplatila.
"Dobrý den, Al.. profesore."
,Sakra, náno pitomá, málem jsi všechno zkazila. Doufej, že si toho tvého přeřeknutí nevšiml.' A jak pozorovala Brumbála, skutečně to zřejmě nepostřehl.
"Jakpak Vám jde trénink, slečno?" zeptal se mile.
"Jde to profesore, teď jsme ho museli na chvíli přerušit, ale to jistě víte. Myslím, že to zvládnu, dokonce i profesor Snape myslí, že mám velkou šanci proti Kruvalu."
"Tak to jsem opravdu rád. Pokud vyhrajete, v což doufám, bude to skvělé zakončení Vašeho působení tady, co říkáte."
"Jistě, profesore." řekla trochu smutně a Brumbál se na ni upřeně zadíval.
"Nechcete jít na chvíli se mnou do pracovny, slečno?"zeptal se, ale vyznělo to spíše jako příkaz. Ella přikývla a následovala ho.
"Posaďte se prosím," vybídl jí profesor, když si sám sedal za svůj stůl. Ella se na něho dívala, ale nevěděla co říct.
"Slečno Foxová, nechcete mi něco říct? Cítím, že přede mnou něco tajíte a musím přiznat, že se mi to moc nezamlouvá. " Ella sebou po jeho proslovu mírně cukla.
"Pane profesore, jak jste na to přišel?" zeptala se a snažila se, aby její tón zněl nevině, ale moc jí to nešlo. Nakonec když Albus nic neřekl, vzdala to a rozhodla se mu říci co mu tají.
"Ano, je tu něco, co nevíte, ale nevím jak na to budete reagovat," řekla trochu nesměle.
"Ale to nezjistíte, dokud mi to nepovíte, slečno," řekl s úsměvem Brumbál, i když byl nedočkavý co mu to vlastně tají.
"Asi bych měla začít od začátku, jinak bych se do toho zamotala," na chvíli ztichla, najednou ztratila odvahu, ale když se na ní Albus usmál a kývl hlavou odvaha se jí vrátila.
"Můj otec se jmenuje Gregory Fox a má matka Elizabet. Než si vzala mého otce, tak se jmenovala Elizabet Brumbálová," řekla trochu nejistě a viděla v očích svého dědy zděšení, pochopení, bolest a ani nevěděla co všechno. Smutně se na něho usmála. "Když jsem se narodila má matka zemřela. Vy jste si jistě celou dobu myslel, že zemřela na nějakou nemoc či kletbu, ani nevím, otec o vás moc nemluvil." Když to řekla, opět zahlédla v Brumbálových očích smutek.
"Mám pokračovat?" zeptala se pro jistotu. Nevěděla zda to chce vědět. Brumbál jenom přikývl, na nic víc se nezmohl, právě se dozvěděl, že má vnučku.
"Když mi byly asi tři roky, tak mi otec sdělil, že mám sestru. Teď Vás to asi hodně překvapí. Asi tak 16 let před mým narozením se můj otec vyspal s mudlou. Nakonec se jí narodila dcera, která byla později přijata sem do Bradavic. Jmenovala se Lily," řekla a do očí jí vstoupily slzy. Nemohla jinak, bolelo ji opět na to vzpomínat.
"A co bylo dál?"zeptal se Albus a hlas měl zastřený dojetím, nebo něčím jiným, ale Ella to nedokázala rozeznat. "Otec mi vyprávěl, že prý původně ani nechtěli Lily pustit do Bradavic, její sestra jí prý nenáviděla, tuším, že se jmenovala Petúnie. Její rodina nemohla pochopit jak se jim mohla narodit čarodějka, ale matka Lily to věděla. Chvíli před tím, než mi bylo 5 let mě Lily navštívila. Dlouho jsme si povídaly, i když byla o tolik starší, měly jsme o čem mluvit. Hned se z nás staly kamarádky. Pamatuji si na ten den, jako by to bylo včera. Ten den, kdy Lily zemřela jsem měla sen. Byla v něm Lily, říkala, že se musí rozloučit. Prosila mě, abych jí dávala pozor na syna, že ona se o něho už nebude mít možnost postarat. Nechápala jsem jí, ale slíbila jsem, že na Harryho dohlédnu. Když jsem tak učinila, zmizela. Dalšího dne jsem se z novin dozvěděla, že ona i James jsou po smrti. Zhroutila jsem se," řekla a cítila, jak jí z očí tečou slzy. Nemohla je zastavit a ani nechtěla. Už tak dlouho nebrečela. Albus vstal a přešel k ní. Klekl si před ní a zvedl jí hlavu, aby se mu podívala do očí. Cítil, že to není všechno.
"Co bylo dál?" zeptal se jemně.
"Když jsem trochu dospěla, začala jsem Harryho hlídat, chodila jsem pravidelně k Dursleyovým a sledovala jak se k němu chovají. Tolikrát jsem tam chtěla jít a Harryho odvést k nám, ale nemohla jsem. Po smrti Lily otec onemocněl a když mi bylo 10 let, zemřel. Pak mě vychovávala babička, která ovšem o Lily ani Harrym nevěděla. Jak jsem řekla, dávala jsem na Harryho pozor a pořád ještě dávám, ale nevím jak to zvládnu až odsud odejdu. Jsem v posledním ročníku a až opustím tuto školu, kdo bude na něho dohlížet?" zeptala se a uslzené oči upřela na svého dědu. Ten se usmál a udělal něco co od něho nečekala, objal ji. Ella se stulila do jeho náruče, potřebovala obejmout, už tak dlouho jí nikdo nedržel v náručí. Po chvíli ji Albus od sebe odtáhl a zadíval se jí do očí.
"Ty na Harryho dohlédneš. Zůstaneš tady v Bradavicích. Nenechám tě odejít zrovna když jsem tě našel," zašeptal a usmál se na ni.
"Ale co tu budu dělat?" zeptala se.
"Něco se najde, na hradě je spousta volných pozic, buď budeš vyučovat, pomáhat na ošetřovně nebo v knihovně. Něco se najde, abys tu mohla zůstat," řekl a usmál se. Ella vyskočila a znovu ho objala, byla šťastná.
"Děkuji, dědečku," řekla tak samozřejmě, že si to ani neuvědomila. Zděšeně se od něho odtáhla a zadívala se mu do očí.
"To je v pořádku, můžeš mi tak říkat, budu rád" řekl a znovu ji objal. Ella byla ráda, že to ví. Alespoň se nebude muset strachovat, že se to dozví od někoho jiného.
"Ale byla tu ještě jedna věc, ale tu mu neřeknu," rozhodla se. Kdyby to věděl, nejspíše by mě někde schoval, aby se mi nic nestalo. Ale to by pak znamenalo, že by byla zasažena jiná osoba a to nemohla dopustit.



2.kapitolka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pája Pája | 2. července 2009 v 22:34 | Reagovat

:-)

2 Teressska Teressska | Web | 23. února 2011 v 17:24 | Reagovat

[1]: přesně tak :-)  souhlasím :-)

3 prom dresses prom dresses | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 20:27 | Reagovat

Great post, great topic, I am always amazed by this.
http://www.bestsundress.org/wedding-dresses.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama