Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Září 2008

Kapitola 13

26. září 2008 v 16:13 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________


Ella zůstala na ošetřovně ještě další týden. Ale když začala škola, trvala na tom, že už je zdravá a Popy ji neochotně propustila. Ella protrpěla celý den výuky a poslední hodinou byly lektvary.
"Snape je dnes nějaký divný," napadlo Ellu. No, možná se mi to jenom zdá. Napomenula se v duchu. Když skončila hodina, která většině studentů jako vždy přišla neskutečně dlouhá, okamžitě se třída vylidnila. Zůstala jen Ella, zamířila ke Snapovi, který seděl za svým stolem.
"Profesore, chci se zeptat jestli dnes platí ten výcvik." "Pokud se na něho cítíte, tak platí," řekl nevrle a Elle bylo jasné, že se nemýlila. Severus měl dnes opravdu špatnou náladu. Vzala si tedy věci a radši se z jeho blízkosti vzdálila. Rozhodla se zamířit k Brumbálovi. Lektvary byla poslední hodina, takže už měla volno. Najednou stála před chrličem.
"Čokoládové žabky" pronesla, ale chrlič se nepohnul.
"Ale ne, děda změnil heslo, co teď?" ptala se sama sebe. Najednou ji něco napadlo. Nebyla si jistá jestli ji uslyší, když k němu vyšle myšlenku. U Severuse tenkrát na večeři si byla jistá, že ji uslyší, sám jí říkal, že její nitrobranu bude testovat, takže věděla, že každou uvolněnou myšlenku zachytí, ale u dědy si tím jistá nebyla. Ale nic jiného jí nezbývalo, když se chtěla dostat nahoru.
"Dědečku" řekla a soustředila se na Brumbála.
"Ano?" ozval se jeho hlas v její hlavě.
"Díky bohu, že jsem se s tebou spojila. Jsem dole a nemůžu se přes chrliče dostat za tebou. Ty jsi změnil heslo?" Chvíli bylo ticho, až si myslela, že se spojení přetrhlo nebo se jí to jen zdálo.
"Heslo je Elleanor, potom ti to vysvětlím," řekl a spojení se přerušilo.
"Elleanor" pronesla trochu nejistě Ella, ale když viděla, že chrlič ustoupil stranou a odkryl schody vyrazila po nich. Jemně zaklepala a hned vešla, přeci jen ji děda očekával.
"Ahoj" pozdravila a zamířila ke křeslu.
"Ahoj, tak jak ti je?"
"Už dobře, ale co to bylo s tím heslem, jak to, že tam máš mé jméno? Co profesoři?"
"Jsem asi první ředitel, co má ke své pracovně dvě hesla. Heslo Elleanor jsem zprovoznil před týdnem, když jsi ležela na ošetřovně. Znáš ho akorát ty a Harry. Totiž, abys to pochopila, když mi chtěl Harry oznámit, co se ti stalo, nedostal se přes heslo nahoru a tak jsem vymyslel jedno, co se nebude měnit, ale vědět o něm bude jen málo osob. Respektive jen vy dva." Řekl a usmíval se, Ella mu úsměv oplatila.
"Jsem tak rád, že jsi už v pořádku" začal zničehonic Brumbál.
"Tak to já taky." Chvíli si ještě tak povídali v podstatě o ničem. Ella mu vyprávěla o dnešním dni ve škole a také o tom, co si řekli s Harrym tenkrát v Prasinkách a Brumbál poslouchal. Vypadal, že ho to velice zajímá a opravdu tomu tak bylo. Když se blížil čas večeře, tak se Ella rozloučila, chtěla si ještě odnést věci do pokoje. Potom zamířila na večeři. Když se začala síň vyprazdňovat, všimla si Ella, že známá trojka stále sedí na místech, zamířila tedy k nim. Sedla si vedle Harryho, Mia s Ronem seděli naproti.
"Ahoj" pozdravila s úsměvem.
"Ahoj, jak ti je?" zeptal se hned Harry. "Už dobře. Byli jste stateční, chvíli jsem myslela, že ani neodejdete když se tam ti smrtijedi ukázali."
"No já ani nechtěl," řekl hned Harry," ale pak jsem si uvědomil, že my bychom ti stejně nepomohli a tak jsme radši utíkali pro pomoc. Ale když jsme tam s profesorem Brumbálem a Snapem přišli už jsi tam nebyla." Řekl smutně Harry.
"Ale není proč se trestat, všechno dopadlo dobře. Už jsem zase zdravá," řekla a podívala se na hodinky.
"Teda zatím" prohlásila žertovně, "za chvíli mám hodinu s profesorem Snapem."
"A jak ti to jde? Myslíš, že tentokrát Kruval porazíme?" zeptala se Hermiona s nadějí v hlase. Ella se od srdce zasmála.
"Tak to nevím Mio, ale opravdu pro to dělám všechno co můžu." Ella tam s nimi ještě chvíli seděla, ale nakonec usoudila, že bude lepší jít, už tak měl Severus špatnou náladu, nechtěla to schytat kvůli tomu, že by přišla pozdě.

Ella stála proti svému profesorovi a jen tak tak se bránila kletbám, které na ni vrhal. Ani mu to nestihala oplácet.
"Dnes musí být opravdu bez nálady," pomyslela si. Metal jednu kletbu za druhou až už Ella nemohla a jedna kletba ji zasáhla do hrudi. Přeletěla celou místnost,narazila na stěnu a zhroutila se na podlahu.
"Slečno Foxová, Ello?" zaslechla jakoby z dálky.
"Jsem v pořádku," zamumlala a otevřela oči. Severus jí chtěl pomoc vstát, ale vyškubla se mu a vstala sama.
"Omlouvám se, asi jsem to trochu přehnal."
"Trochu? Promiňte profesore, ale málem jste mě zabil," řekla vyčítavě.
"Tak to zase přeháníte, slečno."
"Když myslíte, profesore. Celou dobu jste myšlenkami někde jinde. Promiňte, ale půjdu, zřejmě jsem si narazila páteř, dojdu si na ošetřovnu." Severus chvíli nic neříkal, ale když se od něho otočila a chystala se odejít zastavil ji.
"Počkejte, lektvar vám můžu dát i já." Ellla se na něho znovu podívala.
"Děkuji, ale ne. Radši si dojdu na ošetřovnu" řekla znovu, ale tentokrát by ji už nezastavil, kdyby se znovu snažil, ale on už ji nezastavil. Ella si zašla na ošetřovnu a sotva ji dala Popy lektvar, vydala se do společenské místnosti.



Kapitola 12

26. září 2008 v 16:12 | Schali |  Brumbálova vnučka

za bela-red děkuji Lianell

________________________________________


Harry trávil u její postele každý den, ale Ella se ne a ne probrat. Znovu se probrala asi třetí den večer. Celá ošetřovna byla prázdná, nebo si to Ella alespoň myslela. Najednou se v rohu místnosti někdo pohnul, vyděsil ji tak, že až vyjekla.
"Jen klid, to jsem já" slyšela velice známý hlas a aniž by si to chtěla přiznat, uklidnila se. Věděla, že když je tu on, je v bezpečí.
"Co tu děláte profesore?" zeptala se a sledovala jak Severus vyšel ze stínu a zamířil blíže k její posteli. Ella se beze slova kousek posunula a tím mu dala najevo ať si k ní sedne. Severus ani nezaváhal.
"Profesore?" zeptala se znovu.
"Hlídám vás," řekl prostě a doufal, že jí to bude stačit, ale mýlil se.
"Hlídáte? Proč?" Severus se trochu zavrtěl a chvíli mu trvalo než jí odpověděl.
"Potter s ředitelem jsou tu přes den a tak já sem chodím v noci. Jestli vám to vadí, odejdu," řekl a začal se zvedat. Ella se rychle zvedla a chytila ho za ruku. To, ale neměla dělat, rána na břiše se znovu otevřela. V bolestech se zhroutila zpět na postel. Chvíli ležela a čekala dokud ji nepřestane třeštit hlava, Severus ji beze slova pozoroval. Potom si Ella k jeho šoku začala vyhrnovat košili, co měla na sobě. Už chtěl něco říct, ale najednou si všiml, že rána na jejím břiše opět krvácí.
"Sakra," zamumlala Ella.
"Dovolte," řekl Severus, namířil na její ránu hůlku a rána se zacelila. Ella se mu podívala do očí.
"Děkuji," zašeptala, když si zase stahovala košilku.
"Nemáte zač slečno."
"Ale já myslím, že mám. To vy jste mě od něho dostal, že?" zeptala se a sledovala Severuse. Ten se pod jejím upřeným pohledem cítil nesvůj. Nakonec řekl jenom prostě
"Ano." Nic víc.
"Děkuji" zopakovala a zavřela oči, bolest hlavy se opět vrátila. Když ucítila, že se Severus zvedl z postele rychle oči zase otevřela.
"Prosím, nechoďte," zašeptala, ale tentokrát se ho nepokusila zastavit fyzicky, nechtěla riskovat další otevření rány.
"Měla byste spát, musíte nabrat sílu." Řekl, ale stále si nesedl.
"Jak dlouho jsem spala?"
"Asi 3 dny." Ella se zatvářila vyděšeně a pohled, který vrhla na Severuse zapříčinil to, že si opět sedl.
"Opravdu tak dlouho?" nemohla tomu uvěřit.
"Ano, měla jste vážná zranění. Když jsem vás našel, nevěděla jste o světě. Potom jste se tady na ošetřovně na pár minut probrala a rychle zase usnula." Zatímco mluvil, Ella se na něho dívala.
"Ani se nedivím, že ho měla Lily ráda" pomyslela si v duchu.
"Můžete mi říct, co vám Voldemort dělal?" zeptal se. Tahle otázka ho trápila už od té chvíle, kdy ji viděl připoutanou u té zdi. Ella kývla hlavou a spustila.
"Když Harry, Mia a Ron utekli chvíli jsem těm smrtijedům vzdorovala. Skvěle mi pomohly ty naše hodiny, ale najednou mi některý z nich vyslal kletbu do zad a já ztratila vědomí. Když jsem se znovu probrala ležela jsem na zemi před Voldemortem. Tenkrát mi byl užitečný další náš výcvik, nitrobrana. Cítila jsem jak se mi snaží dostat do hlavy. Když se mu to nepovedlo seslal na mě první crucio. Když jsem mu pak odmítla odpovědět na jeho otázky, asi si umíte představit co následovalo. Byl jste také smrtijed, určitě jste něčemu takovému již přihlížel, takže víte jaké má metody." Řekla a najednou viděla v očích na malý okamžik ublížení.
"Nemyslela jsem to zle, vím, že jste tam musel být," řekla to až tak mile, že se na ni musel podívat.
"No, alespoň k něčemu důležitému byly ty naše hodiny."
"Ano, to byly." Řekla a chvíli mezi nimi bylo ticho, ale nakonec ho prolomil Severus.
"Mohl bych se na něco zeptat?"
"Jistě," řekla a napjatě čekala co chce vědět tak důležitého. Severus se obvykle neobtěžoval otázkou typu "můžu se na něco zeptat". Většinou tu otázku rovnou položil.
"Vy jste ten útok smrtijedů čekala?" teď byla Ella v šoku, jak to ví?
"Ano" zašeptala a odvrátila hlavu. Severus nic neřekl, věděl, nebo možná jen doufal, že k tomu řekne víc.
"Nevěděla jsem přesně, že mě napadnou smrtijedi a už vůbec ne, že se to stane v Prasinkách. Ale už delší dobu jsem věděla, že budu stát před Voldemortem, že mě bude mučit. Myslela jsem, že to bude můj konec, že tehdy zemřu. Když jsem v Prasinkách vycítila, že už ten čas nastal, bála jsem se, že už nikoho z vás neuvidím. Harryho, kterému jsem konečně řekla pravdu, dědečka, vás" zašeptala a cítila, že jí po tváři stékají slzy. Doteď se na něho nepodívala, ale teď na něho upřela své zaslzené oči.
"Ale přežila jsem to, vy jste mě zachránil."
"Ano, zachránil, ale nechápu proč jste nám to neřekla, nemuselo se to vůbec stát." řekl a cítil, že se v něm zvedá vztek. Ella to také vycítila.
"Nemohla jsem vám to říci. Vždy když jsem měla nutkání se s tím někomu svěřit měla jsem jiné takzvané vidění. Ta osoba, které jsem to řekla tam byla místo mě, mučili ji. To jsem nemohla dopustit. Byl to můj osud a nesnesla bych, kdyby to schytal někdo za mě," řekla a znovu zavřela oči, ale tentokrát jenom na chvíli, měla strach, že by to byl pro Severuse zase signál, aby odešel.
"No myslím, že je čas, abyste se zase prospala," řekl. Ella se na něho chvíli upřeně dívala, než promluvila.
"Profesore, mohl by jste tu zůstat než usnu?" Severus ji chvíli mlčky pozoroval.
"Jistěže, říkal jsem, že vás v noci hlídám" odpovědí na tohle konstatování byl její úsměv, který ji na rtech zůstal i když už usnula. Severus ještě chvíli seděl na její posteli a pozoroval ji než se zvedl a přesunul se zpátky do temného místa, kde stál předtím.


Kapitola 11

26. září 2008 v 16:12 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________


Severus se přemístil na Voldemortovo sídlo, děkoval bohu, že ho třeba nenapadlo sídlo přestěhovat jinam, když zjistil, že Severus zradil. Najednou se před ním objevili dva smrtijedi, ale Severus na nic nečekal, metal kolem sebe jednu kletbu za druhou a mířil do sálu, kde doufal, že najde Ellu. Když vešel do sálu Voldemort tam nebyl jen asi pět smrtijedů, kteří se ani nestihli otočit a už leželi na zemi. Severus zamířil k ženě, která byla připoutána u zdi. Kouzlem ji zbavil pout a zachytil ji dřív než stihla spadnout na zem. Vzal ji do náručí. Když ji viděl v takovém stavu, nejraději by ušetřil Potterovi starosti a Voldemorta zabil sám.
Měl štěstí, že tam v tu chvíli nebyl. Severus ji k sobě víc přitiskl a pak se s ní přemístil. Objevili se v jeho soukromých komnatách. To bylo jediné místo na hradě, kde bylo dovoleno přemísťování. A to jenom kvůli tomu, že když byl Severus špeh, tak aby nemusel pokaždé když ho Voldemort zavolá chodit za školní pozemky. Rychle s Ellou v náručí zamířil na ošetřovnu. Sotva vešel už u něho stála Poppy, ani ji nemusel volat.
"Co se stalo?" zeptala se když viděla jak je Ella zřízená. "Dostal ji Voldemort," řekl jen a položil Elli na jednu z postelí. Poppy na to nic neřekla a pustila se do jejího ošetřování. Zjistila, že na ni několikrát bylo použito kouzlo Cruciatus, měla hodně pohmožděnin, na břiše měla hlubokou řeznou ránu, zřejmě od nějakého silného kouzla. Pár zlomených žeber, zlomené zápěstí, otřes mozku a kdo ví co ještě všechno. Severus tam jen tak stál a sledoval jak Poppy Ellu vyšetřuje. Najednou si uvědomil, že by o tom měl říct Brumbálovi, ale nechtěl ji tu nechávat samotnou a tak se pouze přesunul ke krbu.
Vhodil do něho letax a vykřikl "ředitelna" strčil do plamenů hlavu, která se vzápětí objevila v krbu u Brumbála.
"Našel jsem ji, pane řediteli" řekl sotva se na něho Brumbál s Harrym, který seděl v křesle otočili.
"Je na ošetřovně a není na tom moc dobře, měli byste sem hned přijít" dořekl a jeho hlava byla pryč. Brumbál s Harrym na nic nečekali a vydali se na ošetřovnu krbem, bylo to rychlejší.
Sotva se objevili na ošetřovně padl jim pohled na dívku na posteli. Byla příšerně zřízená.
"Severusi?" zeptal se Brumbál a oči upínal na svoji vnučku.
"Našel jsem ji u Voldemorta. Poppy zjistila, že na ni několikrát použil Cruciatus. Byla připoutaná ke zdi, naštěstí tam Voldemort nebyl, jinak bych si to s ním hned vyřídil," řekl jako by nic a také pohledem spočíval na Elle, kterou Poppy stále vyšetřovala. Prováděla nad ní jedno kouzlo za druhým, nalila jí do krku několik lektvarů a asi po půlhodině prohlásila, že víc dělat nemůže, musí čekat dokud se neprobere.
Harry si přitáhl židli k její posteli a vzal ji za ruku.
"Elli, musíš se uzdravit. Vzpomínáš? Slíbila jsi mámě, že se o mě postaráš. Prosím, prober se. Nesmíš mě tu nechat samotného!" Zašeptal a z očí mu kapaly slzy. Severus stál opodál a tak slyšel každé jeho slovo.
'Tak tohle myslela, když říkala, že nesmí zklamat Lily. Měla se starat o Pottera' přemítal v duchu Severus. Z myšlenek ho vytrhl něčí hlas.
"Nikdy tě tu nenechám samotného" všichni se podívali na Ellu, která měla otevřené oči.
"Ello?" řekl Harry s Brumbálem naráz.
"Vy vypadáte jako byste viděli ducha," zašeptala a chtěla se usmát, ale tvář se jí zkroutila bolestí. Zlámaná žebra a ta rána na břiše ji neskutečně bolely.
"Proč jsi to udělala? Proč jsi nešla s Harrym a ostatními na hrad?" zeptal se Brumbál na něcom co ho celou dobu trápilo. Ella se na něho upřeně zadívala.
"Nemohla jsem. Musela jsem Harryho ochránit. To kouzlo nebylo dost silné a kdybychom tam byli všichni rychle by zesláblo a smrtijedi by nás dostali všechny," řekla a zavřela oči. Hrozně ji to vysilovalo.
"Odpočívej, teď už jsi v bezpečí," zaslechla než upadla do tvrdého spánku.
Brumbál se otočil na Severuse.
"Nevím jak bych ti měl poděkovat, že jsi ji zachránil"
"To nestojí za řeč," řekl Severus, nebyl zvyklý,že mu někdo děkoval.
"Ale ano stojí, zachránil jsi někoho za koho bych dal život." Severus jen kývl hlavou a odešel. Brumbál s Harrym ještě chvíli zůstali u Elli, ale nakonec Brumbál rozhodl, že už by měli jít spát. Harrymu se moc nechtělo ji tu nechávat samotnou, ale nakonec přikývl a vyšel ven za Brumbálem.



Kapitola 10

26. září 2008 v 16:11 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________


Harry se okamžitě rozeběhl, jako by mu za patami hořelo. Zastavil se až před chrličem, který hlídal vchod do ředitelny. Miu s Ronem už po cestě někde ztratil, ale teď ho zajímalo něco jiného.
"Heslo, ježíš jaký je heslo."
"Profesore Brumbále," zařval Harry jak nejvíc dokázal, bylo mu jedno kdo ho uslyší, hlavně, aby ho slyšel Brumbál. Zkusil zakřičet znovu.
" Pottere, co tu tak řvete," ozval se za ním velice známý hlas. Harry se otočil a stál před Snapem.
"Pane profesore, jaké je heslo do ředitelny. Musím okamžitě mluvit s profesorem," ale nestihl to doříct, nejednou se chrlič za ním pohnul a objevil se Brumbál.
"Harry? Co se děje?" zeptal se starostlivě.
"Pane řediteli, Ella má potíže," řekl a ani si nevšiml, že Severus ztuhl.
"Co se stalo?" "Smrtijedi, napadli nás v Prasinkách," řekl Harry. Brumbál na nic nečekal a rozeběhl se, Severus s Harrym mu byli v patách.
Když se objevili na místě, kde předtím bojovala Ella, už tam nikdo nebyl.
"Pottere, co se vlastně stalo? A co jste dělali v Prasinkách?" zeptal se Severus, snažil se, aby jeho hlas zněl klidně, ale nejradši by na něj zařval.
"Byli jsme se projít, profesor Brumbál nám to dovolil. Chtěli jsme se si Ellou promluvit," dal se do vysvětlování Harry.
"Najednou se Elle tvář zkroutila strachem, zavolala na Hermionu a Rona, kteří šli kousek před námi. Vykouzlila nad námi nějaké ochranné kouzlo, které nás chránilo až na školní pozemky a řekla, abychom utíkali pryč. Sotva to dořekla začali se kolem nás objevovat smrtijedi. Nemohli jsme jí nijak pomoc a tak jsme se rozeběhli pomoc najít. Ella nám jednoho smrtijeda odhodila z cesty. Nevím co se stalo. Jak věděli kde jsme," řekl Harry, ale najednou se zatvářil zděšeně, Brumbál si toho všiml.
"Harry? Co je?"
"Já něco jsem si uvědomil. Ella to věděla. Něž se tu ti smrtijedi objevili řekla, že před vámi něco zatajila, něco co by vás mohlo ranit." Řekl a viděl děs, strach, bolest? To všechno se Brumbálovi mihlo v očích.
"Když nám říkala, abychom utíkali, řekla, že to, co vás má zarmoutit nastalo. Co to znamená?" zeptal se strachem v očích.
"Harry, ty víš o mě a Elle? Co myslíš, že by mě mohlo nejvíce zarmoutit?" nečekal odpověď, věděl, že to Harrymu dojde.
"Ne, to nejde, přece jsem ji teď našel, nemůže mě zase opustit." Harrymu začaly z očí téct slzy. Nesnažil se je zastavit, i když je celou dobu nechápavě pozoroval Snape. Brumbál k němu popošel a objal ho.
"Neboj Harry, nedovolím, aby se jí něco stalo. Taky jsme ji zrovna našel a nechci ji ztratit." Ale to už Severus nevydržel.
"Můžete mi říct o čem tady mluvíte?" Brumbál pustil Harryho a podíval se na Severuse.
"Zdá se mi to, nebo má v očích slzy i on?" ptal se Severus sám sebe.
"Severusi, Ella je moje vnučka a Harryho teta."
"Teta?" zeptal se nechápavě Severus.
"Ano teta, je to sestra Lily."
"Tak proto," řekl tajuplně, ani si neuvědomil, že to řekl nahlas. Teď už chápal, proč mu tolik připomínala Lily.
"Co budeme dělat?" zeptal se Harry, který už to nesmyslné klábosení nemohl vystát, když byla Ella v nebezpečí.
"To jediné co se dělat dá, Pottere, půjdu ji osvobodit." Vyštěkl a jediné co zaslechl než se přemístil bylo Brumbálovo
"Severusi, to je sebevražda," ale on už byl pryč. Brumbál se povzbudivě usmál na Harryho, i když do smíchu mu moc nebylo.
"Neboj, Severus ji odtamtud dostane," snažil se, aby jeho hlas zněl přesvědčivě, ale moc se mu to nepovedlo.
"Opravdu si to myslíte?" zeptal se s nadějí Harry.
"Alespoň doufám, jinak si tam pro ni půjdu sám, to ti přísahám," řekl Brumbál a Harrymu bylo jasné, že by to udělal. Podle řeči poznal, že Ella je jeho jediná příbuzná, byl si jistý, že Brumbál udělá všechno proto, aby byla v pořádku.


Kapitola 9

26. září 2008 v 16:11 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Ella se probudila a cítila se špatně. To, co se stalo včera, to, co viděla na ni doléhalo čím dál víc. Moc se jí nechtělo, ale nakonec vylezla z postele, začala se oblékat a nakonec zamířila do velké síně na snídani. Jelikož pořád ještě byly vánoční prázdniny, ve velké síni byl stále jeden společný stůl. Zase na ni zbylo jediné volné místo. Opět seděla naproti Brumbálovi,vedle Severuse a profesorky McGonagalové.
"Dobré ráno," řekla, když si sedala. Všichni přítomní jí odpověděli, kromě Severuse, který pouze kývl hlavou. Když dosnídali začali se opět všichni rozcházet, u stolu zůstali jen Harry, Hermiona, Ron, Ella a Brumbál, který stále popíjel své kakao.
"Harry?" začala Ella a čekala dokud se na ni její synovec neotočí.
"Tak kdy vyrazíme do těch Prasinek?"
"No můžeme klidně hned," řekl trochu až moc nadšeně. Ella se usmála.
"Hermiono, Rone půjdete taky?"
"Pokud můžeme," řekla Hermiona s otázkou směřovanou na Brumbála. Ella si domyslela, že s Harrym o tom již mluvili. Brumbál si všiml, že se na něho Hermiona dívá a tak se usmál.
"Ale jistě, že můžete. S Ellou jsme o tom včera mluvili. Můžete jít všichni, ale budu rád, když budete do oběda zpátky, abych se o vás nemusel bát." Všichni začali horlivě přikyvovat, jen Ella to řekla nahlas.
"Ano budeme. A teď se běžte nachystat, ať můžeme jít." Sotva to řekla, trojka okamžitě zamířila do společenské místnosti. Ella zůstala sedět.
"Jak ses vyspala?" zeptal se Albus a sledoval svoji vnučku.
"Děkuji dobře, byla jsem opravdu unavená, jak jsem lehla už jsem nevěděla o světě." Albus se najednou zamračil.
"Elli,vůbec se mi nelíbí, že takhle omdléváš. Nešlo by s tím něco udělat?"
"Dědečku, víš dobře, že nešlo. Pokud mi nemíníš vzít mé schopnosti a to ti nedovolím, alespoň dokud nebude Voldemort poražen."
"Tak fajn, jen jsem to zkusil," chvíli seděli mlčky, dokud do síně opět nevešel Harry. Ella se usmála, rozloučila se s Brumbálem a šla za Harrym. Když vyšla z Velké síně, viděla, že už na ni čeká i Hermiona s Ronem. Ella mávla hůlkou a přes ruku najednou měla kožich, který si beze slova oblékla.
"Tak můžeme jít," řekla a vedla je směrem do Prasinek. Za celou dobu nepromluvili ani slovo, dokud nepřekročili školní pozemky. Pak Mia s Ronem přidali do kroku a dopřáli jim malé soukromí, Ella to ocenila.
"Opravdu jsem ráda, že jsi souhlasil, abych ti mohla všechno vysvětlit."
"A proč bych nesouhlasil? Jsi moje teta a konečně mám nějakého normálního příbuzného," řekl a usmál se. Ella to nevydržela a řekla to, co měla v hlavě už tak dlouho.
"Jsi tak neuvěřitelně podobný Lily. Ten úsměv, oči. Jsme ráda, že tě mám." "Ello, řekneš mi co se vlastně stalo? V tom dopise jsi toho moc nenapsala."
"Jistěže řeknu, proto jsme tady." Ella chvíli mlčela, musela přemýšlet čím vlastně začne.
"Harry, můžu ti říct jedno malé tajemství, ale slib mi, že dokud si to nebudu přát neřekneš to ani těm dvěma."
"Jistě," řekl Harry po chvíli zaváhání.
"Můj otec si vzal jistou Elizabeth, z velmi mocné kouzelnické rodiny." Tady se na chvíli odmlčela, ale nakonec se rozhodla pokračovat.
"Ta rodina se jmenuje Brumbálova." Řekla a čekala, reakce se dostavila celkem okamžitě.
"Moment, takže tím chceš říct, že tvoje máma je příbuzná s profesorem Brumbálem?"
"Ano, moje máma byla dcerou Abuse Brumbála." Harry se zastavil a nevěřícně na ni koukal.
"Takže profesor Brumbál je tvůj dědeček? A ví to?" Ella se taky zastavila a vpíjela se do něho očima.
"Ano Harry, dědeček to ví. Řekla jsem skoro všechno."
"Jak to myslíš skoro?" Ella se otočila a dala se zase do kroku a tím Harrymu naznačila, že budou pokračovat v chůzi.
"Víš Harry, po své babičce z otcovy strany jsem zdědila schopnosti, něco jako jasnovidectví. Díky těmto schopnostem vím, co musím udělat. Prostě vím něco, co by ale mého dědečka zarmoutilo, něco co se nesmí dozvědět dokud nebude ta pravá chvíle."
"O co jde?" zeptal se starostlivě Harry.
"Víš, tohle ti nemůžu říct. Ale dozvíš se to a myslím, že už velice brzy," řekla a v hlase jí byl znít smutek, jenom doufala, že si toho Harry nevšiml.
"No, ale to jsme krapet odbočili, vrátíme se zpět k tomu hlavnímu. Když mi byly asi 4 roky, měla jsem sen o Lily. Říkala mi, že se o tebe mám postarat, že ona k tomu už nedostane příležitost. Moc jsem nechápala oč jde, ale slíbila jsem jí to. Když jsem se probudila, zjistila jsem, že Lily a James zemřeli. Dlouho mi trvalo, než jsem se s toho vzpamatovala. Když mi bylo deset zemřel mi otec a mě vychovávala jen babička, která o tobě ani Lily nevěděla. Tehdy jsem nevěděla jak se o tebe postarat a tak jsem tě chodila kontrolovat. Když jsi nastoupil do Bradavic najednou to pro mě bylo všechno lepší. Měla jsem tě na očích a mohla plnit to, co jsem slíbila Lily."
"Takže ty jsi chodila do Kvikálkova a kontrolovala jsi mě?" Ella se usmála, tenkrát si připadala tak důležitá, byla ještě dítě, ale měla tak důležité poslaní.
"Ano, chodila jsem tam každý víkend, když jsem nebyla ve škole. Bylo to docela těžké se vytratit na tak dlouho, aby neměla babička strach. Tolik jsem chtěla abys vyrůstal u nás, ale tenkrát jsem byla dítě a babička by asi neunesla zprávu, že je vlastně prababička."
"Elli, já ti nic nevyčítám, chápu, že jsi se o mě nemohla starat, vždyť jsi jen o 3 roky starší, to po tobě ani nikdo nechtěl." Ella se na něho vděčně usmála. Najednou se jí sevřel žaludek.
,Nééé !' vykřikla v duchu.
"Hermiono, Rone! Pojďte okamžitě k nám!" vykřikla na ty, co byli kousek před nimi. Když zaslechli tón jakým to řekla, rychle se k ní vydali. Sotva k nim došli Ella už měla v ruce hůlku. Něco zamumlala a kolem nich se utvořil ochranný kruh. Ella z něj ovšem vystoupila, Harry na ni zmateně hleděl.
"Co to děláš?"
"Teď není čas. Víš jak jsem ti říkala, že se má stát něco, co dědečka zarmoutí, nastalo to. Harry, musíte se okamžitě vydat zpět do Bradavic, kouzlo vás bude chránit dokud se nedostanete na školní pozemky. " Jakmile to dořekla, najednou se kolem nich začali z ničeho nic objevovat smrtijedi.
"Běžte!" vykřikla zoufale a smrtijeda, co jim stál v cestě odhodila. Najednou se všichni smrtijedi obrátili na Ellu, protože jim došlo, že Harry se chráněný.
"Rychle!" vykřikla znovu, když se nehýbali.
"Musíme jít, musíme to někomu říct." Začala Hermiona, ale Harry se stále nevnímal. Ella zrovna bojovala se dvěma smrtijedy najednou. Najednou se rozhodl, že má Hermiona pravdu, musí to někomu říct a Harry věděl komu.
"Rychle" vyhrkl a dali se do běhu. Ella měla pravdu, kouzlo je chránilo dokud se neobjevili na školních pozemcích.


Kapitola 8

26. září 2008 v 16:10 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________


Když stála Ella před Severusem, spatřila v jeho očích překvapení.
"Nečekal jsem vás slečno, neměla byste být ještě na ošetřovně?" zeptal se naprosto nečitelným hlasem.
"Dobrý den profesore," pozdravila zdvořile "madame Pomfreyová mě propustila, když jsem jí řekla, že se mi to nestalo poprvé a jsem v pořádku."
,Sakra, tohle jsem ani říkat nemusela,' kárala se v duchu.
"Jak to myslíte, že se vám to nestalo poprvé. A to si vás tam Popy nenechala na vyšetření?" zvědavost a starostlivost v jeho hlase ji udivila, ale i potěšila.
"Ne, vím co mé výpadky způsobuje, nepotřebuji další vyšetření." Když mluvila, vyrazila k jeho stolu.
"Začneme dnes s další výukou, nebo když jste se mnou nepočítal odložíme to na zítra?" Severus se rozhodl, že to nechá být.
,Když změnila téma a nechce mi to říct, nebudu ji přece nutit, je to jen její věc a mě do toho nic není,' snažil se přesvědčit sám sebe, ale moc mu to nešlo.
"Víte jistě, že chcete trénovat?"
"Ano profesore, jinak bych tu nebyla. Soutěž je již za dva týdny a myslím,že se mám ještě hodně co učit," řekla rozhodně a když Severus přikývl, pustili se do tréninku. Věděl, že se soutěž blíží, ale nemyslel si, že by se měla ještě hodně co učit. Zlepšovala se každým dnem, co trénovali.
"Je fakt dobrá na obranu," pomyslel si. Zase mu ji připomněla, tolik se podobala jeho milované Lily. Dokonce i to, jak používala hůlku, jak se smála, jak se vyjadřovala. Kdyby zavřel oči a jen ji vnímal byl by přesvědčen, že proti němu stojí Lily. Tentokrát netrénovali moc dlouho. Severus jí oznámil, že má ještě mnoho opravovaní a navíc jeho rána se prý ještě zcela nezahojila. Ella byla ráda, že jí nelhal, ale zároveň ji překvapil. Nikdy od Severuse neslyšela, že by něco nemohl, protože mu třeba není dobře. Musel jí věřit, když to řekl takhle na rovinu.
,A proč by mi taky nevěřil,' ptala se sama sebe. ,Vždyť to já jsem ho včera ošetřovala, přede mnou to nemusí tajit.'
"Dobře profesore, nashledanou zítra," řekla a zamířila ke dveřím. Když je otevřela, leknutím nadskočila.
"Ježíš to jsem se tě lekla, tohle mi už nedělej," řekla káravě, ale tak samozřejmě, že si ani nevšimla, že mu tyká a mají diváka. Ale Brumbál si toho všiml a podíval se Severuse.
"Potřeboval jste něco, pane řediteli?" zeptal se Severus a zvědavě si je oba měřil.
"Ne Severusi, jen jsem hledal tady slečnu Foxovou, když jsem zjistil, že z ošetřovny odešla, napadlo mě, že bude tady. Vidím, že jste zrovna skončili. Doprovodíte mě slečno?" zeptal se Brumbál.
"Nashledanou Severusi," usmál se na něj a spolu s Ellou odcházeli a nechali zmateného Severuse stát pře katedrou bez jakéhokoli vysvětlení.
"Elli, řekneš mi co se stalo? Měl jsem o tebe strach," spustil Brumbál jen co zavřela dveře ředitelny.
"To nic dědečku. Říkala jsem ti, že mám jisté schopnosti jasnovidectví, nebo něčeho podobného a tohle je daň za ně," řekla a smutně se usmála když si sedala do křesla naproti jeho.
"No, alespoň, že jsi v pořádku." Najednou si Ella všimla fotky na jeho stole, tedy na fotku neviděla, ale poznala ten rámeček. Brumbál si všiml na co kouká a usmál se na ni.
"Musím ti poděkovat za tvůj dárek. Možná to nevíš, ale tohle je jediná fotka Elizabeth, co mám a to díky tobě."
"Nemáš zač dědečku, jsem ráda, že jsem ti udělala radost." Najednou si vzpomněla na rozhovor s Harrym.
"Dědečku, mohla bych jít zítra s Harrym a nejspíše i jeho kamarády do Prasinek?"
"Jistě, ale nechápu proč?"
"No dala jsem Harrymu taky dárek. Fotku." řekla a usmála se.
"Na té fotce jsem já a Lily. Přiložila jsem k ní dopis a všechno mu vysvětlila. Dnes za mnou přišel a nic mi nevyčítá," řekla dojatě a opět, jako už po několikáté za poslední dobu ji do očí vstoupily slzy.
,Sakra,' napomenula se. ,Skoro 7 let jsi nebrečela a teď to chceš dohnat?' ptala se sama sebe přísně.
"Ale to je úžasné, zlato. Samozřejmě, že můžete jít do Prasinek, jenom na ně dohlédni," řekl a cítil, že je jeho vnučka šťastná.
"Neboj, dám na ně pozor." Řekla dědečkovi, že se cítí unavená a potřebuje si jít lehnout. Rozloučila se s ním a zamířila na kolej. Sice mu nelhala, ale zase úplná pravda to taky nebyla. Unavená se cítila jenom trošičku, teď potřebovala hlavně přemýšlet. Od toho, co se probudila na to neměla moc času. To co viděla ji však trochu vyděsilo. Znamenalo to, že den D byl až nemožně blízko.



Kapitola 7

26. září 2008 v 16:09 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Ella vyšla z jeho kabinetu a zamířila si to rovnou na kolej. Za pár hodin bude štědrovečerní večeře a ona ani ještě nemá zabalený dárek. Byla ráda, že má dárky koupené a stačí je jen zabalit, většinou nechává vše na poslední chvíli. Ale mrzelo ji, že se už nestihne projít v Prasinkách, milovala tuhle dobu kdy Prasinky byly vždy nejkrásnější.
V pokoji zabalila ty dva dárky, co jí tam ležely pečlivě ukryté před zraky spolubydlících. V podstatě tyto dárky ani nemusela kupovat, jenom dva rámečky. Když balila první dárek, neubránila se a do očí ji vstoupily slzy. Rozhodla se dědečkovi dát fotku mámy. Mrzelo ji, že na té fotce není s ní. Tolik jí mrzelo, že máma zemřela hned po porodu a nestihla ji pořádně poznat. Na druhé fotce byla už tentokrát ona a Lily. Znovu cítila smutek. Tuto fotku zabalila a přidala k ní dopis. Potom nad nimi zakouzlila a oba dárky zmizeli.
Když Ella vcházela do velké síně všimla si, že kolejní stoly zmizely a nahradil je jediný stůl uprostřed místnosti. Na Vánoce vždy v hradě zůstávalo jen málo studentů a tak vždy jedli u jednoho stolu s profesory. Ella vcházela jako poslední a tak na ni zůstalo jediné volné místo. Sedla si naproti Brumbálovi a vedle sebe na vlevo seděla profesorka McGonagalová a napravo Severus. Zkoumavě se na něho podívala. Nevěděla zda by se měla zeptat na hlas a tak mu jen poslala myšlenku, věděla, že ji zachytí.
"Profesore, jak se cítíte?" zeptala se, i když trochu nesměle. Jak předpokládala, Severus ji zaslechl a otočil se na ni.
"Díky Vám, slečno, už lepe," řekl a kývl hlavou na znamení díků. Ella se jenom usmála. Pohledem zabloudila k Harrymu. Seděl mezi svými přáteli. Ella se usmála, vypadal tak šťastně a tolik jí připomínal Lily. Snad to všechno dobře dopadne a i oni budou mít možnost se sblížit. Ella se pohledem vrátila k Brumbálovi, který právě vstával a začal pronášet svůj proslov.
"Milí žáci, milí kolegové. Nebudu moc dlouho řečnit, chci Vám jen všem popřát dobrou chuť a šťastné a veselé Vánoce" řekl a na všechny se usmál, odpovědí mu byl potlesk. Sotva si sedl na stole se objevilo jídlo.
Po večeři se všichni rozprchli do svých kolejí, učitelé do kabinetů jen Ella zamířila ven z hradu. Potřebovala na vzduch. Venku bylo snad dvacet čísel sněhu, ale byla pěkná zima. Najednou se Elle zamotala hlava. Nestačila ani udělat krok a sunula se k zemi. Měla štěstí, že zrovna vycházel z hradu Hagrid, který mířil do hájenky. Rychle zamířil k Elli a ještě stihl křiknout na profesora, který rovna vycházel z Velké síně. Když Severus spatřil kdo to leží na zemi rozběhl se k ní. Vzal Elli do náručí a odnášel ji na ošetřovnu. Sotva otevřel dveře hned zvolal
"Popy" a položil Elli na nejbližší postel. Popy k ní přiběhla a zkontrolovala životní funkce, nakonec jen zjistila, že je podchlazená, ale nechápala proč se neprobírá.
Elli "spala" skoro celý následující den, probudila se chvíli po obědě a cítila, že jí po tváři stékají slzy. Věděla, že se ten den blíží a ani nemusela mít to vidění, nebo co to bylo. Po své babičce z otcovy strany zdědila tyto "sny" a pocity. Vždycky jí oznamovaly, když se má stát něco zlého a to se blížilo.
"Slečno Foxová, už jste vzhůru, to je dobře. Nemohla jsem přijít na to, proč jste v bezvědomí, kdyby nebylo profesora Snapa a Hagrida nejspíše byste tam venku zmrzla."
"Profesor Snape mě našel?" zeptala se udiveně.
"No vlastně to byl Hagrid, který potom zavolal profesora Snapa. Teď Vám musím udělat nějaká vyšetření, abych zjistila co se Vám to vlastně stalo."
"To nebude nutné madame Pomfreyová. Jsem v pořádku a tohle se mi nestalo poprvé. Věřte, že to není nic vážného jenom daň za mou moc," řekla záhadně, ale Popy se jí na nic nevyptávala. Sice se jí to moc nelíbilo, ale nakonec ji propustila z ošetřovny. Venku na chodbě se srazila s nějakým klukem.
"Promiň," zamumlala aniž by věděla o koho jde.
"Ty jsi Ella?" zeptal se něčí hlas. Opět se otočila ke klukovi, který na ni promluvil a setkala se s jeho očima, očima, které tak dobře znala.
"Harry," zašeptala a do očí ji vstoupily slzy. Rychle je zahnala mrkáním a podívala se na svého synovce.
"Děkuji za dárek" řekl nesměle, ale neustále se ji díval do očí.
"Nemáš zač, chtěla jsem ti ho dát už dávno, ale nějak jsem se neodhodlala. Promiň, že jsem ti to neřekla," vyhrkla najednou. Harry se na ni usmál, což nečekala.
"To nevadí, jsem rád, žes mi to řekla teď," řekl a udělal něco, co nečekala, objal ji. Ella se už neudržela a z očí jí začaly téct slzy.
"Jak ti mám vlastně říkat?" zeptal se Harry, když se od ní odtáhl. Ella se usmála.
"Říkej mi Ello, na tetu jsem myslím ještě mladá." Harry zamyšleně přikývl.
"Harry, chtěla bych si s tebou promluvit a všechno ti vysvětlit, ale teď nemůžu. Musím na hodinu s profesorem Snapem," řekla a Harry jen přikývl.
"Dobře, promluvíme si zítra, nevím jak dlouho ta hodina bude trvat a nechci, abys na mě čekal. Domluvíme se zítra u snídaně. Můžeme se jít třeba projít do Prasinek, pokud budeš chtít."
"Rád, ale my tam nemůžeme," řekl zklamaně.
"Neboj, promluvím s profesorem Brumbálem. Jo a Harry, nikomu to zatím neříkej. Samozřejmě to můžeš říct svým kamarádům, myslím jen Hermionu a toho zrzavého kluka"
"Rona," pomohl jí Harry a usmíval se.
"Jo Rona, ale nikomu jinému, ano? Pokud budou chtít můžou jít zítra s námi, ale to si už domluv ty. Já už vážně musím jít, nebo bude profesor Snape naštvaný," řekla a Harry opět jen chápavě přikývl a už se každý rozešel na jinou stranu. Ella zamířila do sklepení zatímco Harry do společenské místnosti Nebelvíru.



Kapitola 6

21. září 2008 v 15:37 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Znovu, jako už asi po sté, stála před dveřmi jeho kabinetu a nevěděla zda nemá radši utéct. Ale i tentokrát se odhodlala a vešla. Nečekala, že by se ozvalo to jeho ledové
"Dále," věděla, že nejspíše bude ve svých komnatách a nespletla se. Severus ležel na posteli a měl zavřené oči. Opatrně a lehce zaklepala, nechtěla ho budit, pokud by doopravdy spal. Najednou otevřel oči a upřel je na ni, až se Ella rozechvěla po celém těle.
"Jak je vám, profesore?" nevydržela, musela se ho zeptat.
"Už mi bylo i líp," odsekl a stále si ji měřil.
"Co vám řekl profesor Brumbál? Předpokládám, že jste do teď byla u něho."
"Ano byla," přikývla a popošla blíže k němu, ale opět se zastavila v dostatečné vzdálenosti od jeho postele.
"Co vám řekl?"
"Myslím, že všechno," odpověděla nejistě a čekala nějakou reakci a skutečně nemusela čekat dlouho.
"Takže všechno jo? A komu to vyžvaníte jako první?" odsekl jedovatě, byl naštvaný sám na sebe, že se nechal od Voldemorta přistihnout. Ale teď momentálně se zlobil na Brumbála. Neměl právo jí to vykládat, týkalo se to jen jeho. Vlastně ani nevěděl proč jí to řekl, nechápal důvod, pochyboval, že by Brumbál jen tak na potkání vykládal o jeho soukromí komukoli, kdo o to požádá. Ale jí řekl zřejmě vše, ale proč?
"Nebojte profesore, to, co jsem se dozvěděla si nechám pro sebe. Ode mě se nikdo nic nedozví," řekla a sledovala překvapený výraz v jeho očích.
,Myslí to vážně?' ptal se sám sebe.
"Profesore, nezačneme s tím lektvarem? Dnes je Štědrý den," řekla a doufala, že pochopí, nebo si alespoň bude myslet, že by byla dnes radši někde úplně jinde. I když to nebyla tak úplně pravda.
"Dobře máte pravdu, nebudeme se zbytečně zdržovat. Připravíte mi tedy Rujovníkový lektvar. Postup lektvaru máte v té knížce u kotlíku. Postupujte přesně podle návodu, ať to nemusíte dělat znovu," řekl přísně Severus a zhroutil se zpět na postel. Musel zavřít oči, ta bolest ho asi vysiluje, napadlo Elli. Rychle tedy přešla ke kotlíku a uchopila knihu. Když četla zjistila, že lektvar není zase tak těžký, i když jeho příprava zabere víc času než myslela.
,A to jsem ještě dnes chtěla jít do Prasinek' pomyslela smutně a začala s přípravou lektvaru.
,Ale jsem ráda, že je zpět a v pořádku,' usmála se. Ani nevěděla, že Severus už dávno otevřel oči a upřeněji pozoruje. Najednou se na něho podívala a jejich oči se setkaly, Elle až poskočilo srdce. Lehce se usmála a začala se soustředit na ten lektvar, ale stále na sobě cítila jeho oči, což jí teda moc nepomáhalo.
Severus se na ni neustále díval. Tolik ho fascinovala.
,Vždyť je to tvoje studentka' ozval se káravý hlas v jeho hlavě. Studentka, ještě půl roku a pak z ní bude dospělá žena. Slušelo jí to, když se soustředila na práci, toho si Severus všiml už na hodinách lektvarů. Trvalo skoro dvě hodiny něž Ella ten lektvar měla hotový. Severus už začínal cítit, že je na konci sil, když k němu přistoupila s tím lektvarem.
,Sakra, já už nemůžu, měli jsme s tím lektvarem začít hned,' káral sám sebe.
"Slečno, budete mi muset pomoc, nejsem schopen se sám posadit," řekl a bylo vidět, že prosit jí o pomoc mu dělá potíže. Ale Ella to moc neřešila. Lektvar si odložila na stolek u postele a sedla si k Severusově hlavě. Jemně ho zvedla a přesunula se pod něho, teď jí hlavou spočíval na ňadrech. Severus jenom žasl, nemohl sám sobě nalhávat, že se mu tato pozice nelíbí. Ella rychle vzala lektvar a přiložila mu ke rtům. Severus se na ni nejdříve podíval, než lektvar vypil. Ella položila prázdnou lahvičku zpět na stolek a chystala se vstát, ale Severus ji zadržel.
"Děkuji slečno, vážím si Vaší pomoci."
"Nemáte zač profesore, vy byste pro mě jistě udělal to samé," řekla.
,A možná i za nedlouho budete muset,' pomyslela smutně. Ale díky své nitrobraně k Severusovi nedoletěla ani jedna její myšlenka, i když se snažil jí do mysli proniknout. Teď chtěl vědět na co myslí, když se na něj tak dívala.
,Zdálo se mi to, nebo měla v očích smutek?' ptal se sám sebe. Ella ho položila zpět na postel a vstala.
"Tak pokud již nic nepotřebujete, profesore, tak mě prosím omluvte."
"Jistě běžte a ještě jednou děkuji," řekl a díval se jak odchází a bylo mu najednou podivně smutno


Kapitola 5

21. září 2008 v 15:35 | Schali |  Brumbálova vnučka
Tako kapitola je trošku krátká,ale snad se vám bude líbit. Komentáře uvítám :)


za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

Ella se znovu objevila v ředitelně a bylo vidět, že už na ni ředitel čeká. Usmál se a pokynul jí, aby si sedla.
"Nic ti neřekl, že?" zeptal se, i když věděl, že má pravdu. Ella mu to potvrdila přikývnutím.
"Co se mu stalo? Zrovna jsem šla za tebou, protože jsem cítila, že je v nebezpečí a sotva otevřu dveře, tak on tu leží na zemi," cítila, že se jí začaly třást ruce a tak je složila do klína.
"Jak jsi to myslela, že jsi cítila, že se něco stalo?" zeptal se zvědavě.
"No už asi dva dny jsem cítila, že je něco v nepořádku. Věděla jsem, že se mu něco stalo, ale až dnes jsem se odvážila a přišla za tebou."
"Elli, tohle je neobyčejná schopnost." řekl a usmál se, najednou zvážněl a Ella pochopila, že jí chce říct co se stalo. Napjatě čekala.
"Jak jsi řekla, před dvěma dny zjistil Voldemort, že je Severus můj špeh. Nějak nechápu, proč ho hned nezabil, ale mučil ho. Dnes se mu podařilo utéct, Voldemort nejspíše podcenil jeho síly, naštěstí. " Ella přikývla, ale nevěděla co na to říct. Takže Severus byl jeho špeh, její děda vsázel jeho život jen na to, aby se něco dozvěděl, to snad ne.
"Elli, vím že bys mě teď nejraději uškrtila, ale věř, že se Severus nabízel sám. Má s Voldemortem nevyřízené účty a tak jenom přivítal, když jsem ho o to požádal."
"Jistě dědečku, já to jen nemůžu pochopit, ale věřím, že k tomu máte, tedy jste měli pádný důvod." Brumbál jenom přikývl.
"Co mu vlastně Voldemort dělal?" zeptala se a bojácně vyslovila jeho jméno.
"Zkoušel od Severuse zjistit co mi všechno prozradil. Sídlo Fénixova řádu a kouzla, kterými jsou chráněny Bradavice. " Ella jen přikývla, nemusela se ptát jestli mu něco z toho řekl, věděla, že Severus by raději zemřel, něž někoho, hlavně Brumbála zradil.
"Elli, teď mě tak napadá, kdy chceš říct Harrymu, že jsi jeho teta?" zeptal se a byl rád, že odpovědí svolila ke změně tématu.
"Nevím, musím si to promyslet. Bojím se, že mě odvrhne, protože jsem se o něho nestarala."
"Ale Elli, jak by tě mohl odvrhnout, pochopí, že jsi byla ještě mladá, vždyť jsi jen o 4 roky starší," utěšoval ji.
"Jenom mě udivuje, že můžeš být tak podobná Elizabet a přitom některé rysy máš stejné jako Lily," usmál se zamyšleně. Elli tohle zjištění potěšilo.
"Jsem ráda, že se podobám mamince i sestře," usmála se na něho. Chvíli tam seděli potichu, ani jeden nepromluvil, když se najednou Elli podívala na hodinky.
"Měla bych jít. Pomoci mu s tím lektvarem," řekla a vstala.
"Ahoj dědečku," usmála se a tentokrát odešla dveřmi. Potřebovala chvíli přemýšlet a cesta do sklepení jí tu chvíli poskytne. Začalo ji na Severusovi záležet, a to až moc. Bála se toho co k němu začala cítit, ale nejvíce se bála o něho. Pokud by Severus zjistil, co Ella musí udělat určitě by jí v tom zabránil a to nemohla dopustit.
"Musím se tomu citu bránit" rozkázala sama sobě, "jinak bych mohla přijít o všechny, které miluji".


Kapitola 4

21. září 2008 v 15:34 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-red děkuji Lianell

________________________________________

Čím víc se přibližovaly Vánoce, tím větší měla Ella strach. Věděla, že se Severus má vrátit až těsně kolem Vánoc, ale cítila, že se něco stalo. Každý den odpoledne trávila se svým dědou. Povídali si a Ella cítila, že má zase rodinu. Ovšem myšlenky na Severuse ji zabíraly zbytek času.
Když už nastal Štědrý den, nevydržela to a vydala se do ředitelny.
"Musím se zeptat dědečka co je se Severusem" rozhodla se.
"Čokoládové žabky" oznámila chrliči, který hlídal vchod do ředitelny. Netrpělivě vyběhla schody a stála před dveřmi. Zaklepala a než stihl kdokoli odpovědět otevřela dveře. Najednou v nich přimrzla. Ten výjev co měla před sebou jí dočista vyrazil dech. Albus klečel na zemi, byl k ní otočený zády, ale viděla, že musí klečet u nějakého těla, viděla nohy.
"Dědečku?" zašeptala a postoupila k němu. Albus se otočil v očích děs.
"Ello, rychle použij krb a přiveď madame Pomfreyovou," řekl a zatímco mluvil, Ella zírala na muže u kterého klečel. Když se na ni Albus otočil, konečně uviděla do tváře muži.
"Severus?" zašeptala a najednou se cítila slabá.
"Elli, rychle" Ella už na nic nečekala, vhodila do krbu letax a už byla na ošetřovně. "Madame Pomfreyová?" vykřikla a čekala odkud vyjde.
"Co se děje?"
"Rychle madame, profesor Snape je v ředitelně, zraněný, máte hned přijít," řekla a sledovala jak madame Pomfreyová vyběhla k ošetřovny. Ani ji nestačila zadržet, mohla přeci použít krb. Ella přešla tedy znovu ke krbu a vhodila do něho letax, který si schovala v ruce.
"Co se stalo?" zeptala se vyděšeně sotva se objevila v ředitelně. Dědeček se k ní znovu otočil, ale tentokrát to nebyl on, kdo promluvil.
"Nic slečno a neměla byste být na koleji?" ozval se ledový hlas s křesla opodál.
"Ne neměla Severusi" zastavil jeho proslov Albus. Ella se na něho usmála a přešla k němu. Ten jí zezadu objal, ale stále koukal na Severuse.
"Co to..." ale nestihl to doříct, protože se ve dveřích objevila madame Pomfreyová. Brumbál nenápadně sundal ruce z Elly, aby si toho nevšimla. Netoužil, aby to věděl celý hrad, Severus si to nechá pro sebe, o tom byl přesvědčen.
"Profesore co se stalo?"mzeptala se madame Pomfreyová po tom, co pozdravila Brumbála.
"To není zase tak moc důležité" odpověděl jí záhadně Brumbál a nevšímal si zvědavého pohledu své vnučky.
"Poppy, Severus má hlubokou ránu na břiše, mohla by ses na ni podívat?"
"Jistě," odpověděla a čekala dokud si Severus ránu neodkryje. Tomu se, ale moc nechtělo v přítomnosti žákyně a zvlášť žákyně, na kterou celý týden nemohl zapomenout. Nakonec tak ale učinil a sledoval vyděšený výraz v její tváři.
"Profesore?" zeptala se Ella zatímco ho madame Pomfreyová vyšetřovala. Severus jen zavrtěl hlavou, jako, že jí do toho nic není. Obrátila se tedy na Brumbála.
"Potom ti to povím" usmál se a pohladil jí po tváři. Tolik mu připomínala Elizabet. Nikdo z těch dvou si nevšiml vražedného pohledu, který na ně vrhl Severus.
"No, rána je způsobená silným kouzlem černé magie" promluvila Popy a Severus jen přikývl.
"Na tohle nemám žádná kouzla" řekla smutně.
"Vnitřní zranění, polámaná žebra, to všechno jsem Vám již zahojila, profesore. Ale s tou ránou si nevím rady." Severus přikývl a Brumbál jí poděkoval a to bylo pro Popy znamení, že se má vzdálit. Sotva odešla Brumbál se zavrtal pohledem de Severuse.
"Severusi, budeš si muset připravit lektvar. Ale nejspíše budeš potřebovat pomoc," řekl a hlavou ukázal na Ellu.
"Ale pane řediteli,.." chtěl protestovat, ale pohled, který na něho Albus vrhl byl tak přísný, že okamžitě zmlknul.
"Nemáš dost sil vařit lektvar a Ella ti jistě ráda pomůže." Podíval se na svou vnučku, byla v šoku, to poznal, ale nakonec přikývla.
"Elli, pomoz prosím Severusovi do jeho komnat a pokud ti sám nepoví co se stalo, tak se sem zase vrať," Ella znovu přikývla a zamířila k Severusovi, ten vypadal pěkně v šoku. Ella na nic nečekala, sklonila se k Severusovi a pomohla mu vstát. Usoudila, že nejlepší bude použít opět letax, jinak by je někdo mohl vidět, cesta z ředitelny do sklepení je přes celý hrad a to nechtěla riskovat. Pomohla mu do krbu, nabrala si letax a naposledy se usmála na dědečka, než spolu zmizeli.
Když se objevili ve sklepení, rychle se od ní Severus odtrhl
"Nepotřebuji pomoc, můžu chodit sám," vyštěkl a trochu vrávoral, když zamířil k posteli, naštěstí tam došel. Elle bylo jasné, že se předtím nechal odvést jen proto, že tam byl děda. Zamířila k němu, ale zastavila se v dostatečné vzdálenosti. Čekala, že Severus něco řekne, ale ten zarytě mlčel. Ella si povzdechla rozhodnutá, že musí zpět za dědou.
"Profesore, kdy Vám mám přijít pomoct s tím lektvarem?" zeptala se a odpovědí jí byl jeho ledový pohled.
"Slečno, věřte, že kdybych se necítil tak mizerně, těžko bych potřeboval pomoc s jakýmkoli lektvarem. Přijďte tak za hodinu, potřebuji se dát trochu do hromady a pak vám řeknu postup toho lektvaru," sotva do dořekl bylo Elle jasné, že skončil. Jen přikývla a aniž by se zeptala, přešla ke krbu.
"Ředitelna," zvolala a pohltily ji zelené plameny. Severus ležel na posteli a jen se za ni díval.
,Co se to tady děje?' ptal se sám sebe. Ale odpovědi se nedočkal.


Kapitola 3

20. září 2008 v 21:52 | Schali |  Brumbálova vnučka

za beta-red děkuji Lianell

________________________________________

Když teď nemusela každý den na hodiny se Severusem, měla pro sebe dosti času. Konečně se mohla věnovat učení a četbě knih, které tak milovala. Zrovna seděla venku u jezera a v rukách měla knihu, kterou již měla rozečtenou skoro měsíc. Ale ani tentokrát nečetla. Neustále pokukovala po chlapci, který seděl opodál s přáteli. Ella se na něho dívala a v duchu jí srdce krvácelo.
,Tak ráda bych za ním šla, ale co bych mu řekla?' ptala se sama sebe.
,Ne, to nesmím,' napomínala se. Harry ještě není připravený. Najednou se setkala s očima dívky, která si povídala s Harrym. Něco mu řekla a vstala, mířila k ní.
"Ahoj," usmála se a sedla si k ní.
"Ahoj," odpověděla trochu nejistě Ella.
"Já jsem Hermiona Grangerová, ze 3. ročníku, Nebelvír," představila se a upřeně ji pozorovala.
"Já jsem Ella Foxová, poslední ročník, Mrzimor, ráda tě poznávám" usmála se Ella. ,Ta dívka se mi líbí' pomyslela si.
,Bude určitě chytrá a mohla by mi potom pomoci s Harrym, až nastane ten pravý čas. Jo, ale kdy ten nastane?' zeptala se sama sebe ironicky, ale na sobě nedala nic znát.
"Všimla jsem si, že nás pozoruješ, chtěla jsi něco?" nedala se Hermiona.
"Ne Mio, můžu ti tak říkat?"
"Jistě," usmála se dívka a čekala na vysvětlení. "Nedívala jsem se na vás, jenom jsem přemýšlela," řekla rychle, ale byla si jistá, že jí Mia nevěří, ale nemohla jí říci pravdu. Mia přikývla a vzdálila se zpět ke svým kamarádům.
Ella zrovna mířila do společenské místnosti, když na chodbě potkala profesora Brumbála.
"Dobrý den slečno Foxová," řekl s úsměvem. Ella mu úsměv oplatila.
"Dobrý den, Al.. profesore."
,Sakra, náno pitomá, málem jsi všechno zkazila. Doufej, že si toho tvého přeřeknutí nevšiml.' A jak pozorovala Brumbála, skutečně to zřejmě nepostřehl.
"Jakpak Vám jde trénink, slečno?" zeptal se mile.
"Jde to profesore, teď jsme ho museli na chvíli přerušit, ale to jistě víte. Myslím, že to zvládnu, dokonce i profesor Snape myslí, že mám velkou šanci proti Kruvalu."
"Tak to jsem opravdu rád. Pokud vyhrajete, v což doufám, bude to skvělé zakončení Vašeho působení tady, co říkáte."
"Jistě, profesore." řekla trochu smutně a Brumbál se na ni upřeně zadíval.
"Nechcete jít na chvíli se mnou do pracovny, slečno?"zeptal se, ale vyznělo to spíše jako příkaz. Ella přikývla a následovala ho.
"Posaďte se prosím," vybídl jí profesor, když si sám sedal za svůj stůl. Ella se na něho dívala, ale nevěděla co říct.
"Slečno Foxová, nechcete mi něco říct? Cítím, že přede mnou něco tajíte a musím přiznat, že se mi to moc nezamlouvá. " Ella sebou po jeho proslovu mírně cukla.
"Pane profesore, jak jste na to přišel?" zeptala se a snažila se, aby její tón zněl nevině, ale moc jí to nešlo. Nakonec když Albus nic neřekl, vzdala to a rozhodla se mu říci co mu tají.
"Ano, je tu něco, co nevíte, ale nevím jak na to budete reagovat," řekla trochu nesměle.
"Ale to nezjistíte, dokud mi to nepovíte, slečno," řekl s úsměvem Brumbál, i když byl nedočkavý co mu to vlastně tají.
"Asi bych měla začít od začátku, jinak bych se do toho zamotala," na chvíli ztichla, najednou ztratila odvahu, ale když se na ní Albus usmál a kývl hlavou odvaha se jí vrátila.
"Můj otec se jmenuje Gregory Fox a má matka Elizabet. Než si vzala mého otce, tak se jmenovala Elizabet Brumbálová," řekla trochu nejistě a viděla v očích svého dědy zděšení, pochopení, bolest a ani nevěděla co všechno. Smutně se na něho usmála. "Když jsem se narodila má matka zemřela. Vy jste si jistě celou dobu myslel, že zemřela na nějakou nemoc či kletbu, ani nevím, otec o vás moc nemluvil." Když to řekla, opět zahlédla v Brumbálových očích smutek.
"Mám pokračovat?" zeptala se pro jistotu. Nevěděla zda to chce vědět. Brumbál jenom přikývl, na nic víc se nezmohl, právě se dozvěděl, že má vnučku.
"Když mi byly asi tři roky, tak mi otec sdělil, že mám sestru. Teď Vás to asi hodně překvapí. Asi tak 16 let před mým narozením se můj otec vyspal s mudlou. Nakonec se jí narodila dcera, která byla později přijata sem do Bradavic. Jmenovala se Lily," řekla a do očí jí vstoupily slzy. Nemohla jinak, bolelo ji opět na to vzpomínat.
"A co bylo dál?"zeptal se Albus a hlas měl zastřený dojetím, nebo něčím jiným, ale Ella to nedokázala rozeznat. "Otec mi vyprávěl, že prý původně ani nechtěli Lily pustit do Bradavic, její sestra jí prý nenáviděla, tuším, že se jmenovala Petúnie. Její rodina nemohla pochopit jak se jim mohla narodit čarodějka, ale matka Lily to věděla. Chvíli před tím, než mi bylo 5 let mě Lily navštívila. Dlouho jsme si povídaly, i když byla o tolik starší, měly jsme o čem mluvit. Hned se z nás staly kamarádky. Pamatuji si na ten den, jako by to bylo včera. Ten den, kdy Lily zemřela jsem měla sen. Byla v něm Lily, říkala, že se musí rozloučit. Prosila mě, abych jí dávala pozor na syna, že ona se o něho už nebude mít možnost postarat. Nechápala jsem jí, ale slíbila jsem, že na Harryho dohlédnu. Když jsem tak učinila, zmizela. Dalšího dne jsem se z novin dozvěděla, že ona i James jsou po smrti. Zhroutila jsem se," řekla a cítila, jak jí z očí tečou slzy. Nemohla je zastavit a ani nechtěla. Už tak dlouho nebrečela. Albus vstal a přešel k ní. Klekl si před ní a zvedl jí hlavu, aby se mu podívala do očí. Cítil, že to není všechno.
"Co bylo dál?" zeptal se jemně.
"Když jsem trochu dospěla, začala jsem Harryho hlídat, chodila jsem pravidelně k Dursleyovým a sledovala jak se k němu chovají. Tolikrát jsem tam chtěla jít a Harryho odvést k nám, ale nemohla jsem. Po smrti Lily otec onemocněl a když mi bylo 10 let, zemřel. Pak mě vychovávala babička, která ovšem o Lily ani Harrym nevěděla. Jak jsem řekla, dávala jsem na Harryho pozor a pořád ještě dávám, ale nevím jak to zvládnu až odsud odejdu. Jsem v posledním ročníku a až opustím tuto školu, kdo bude na něho dohlížet?" zeptala se a uslzené oči upřela na svého dědu. Ten se usmál a udělal něco co od něho nečekala, objal ji. Ella se stulila do jeho náruče, potřebovala obejmout, už tak dlouho jí nikdo nedržel v náručí. Po chvíli ji Albus od sebe odtáhl a zadíval se jí do očí.
"Ty na Harryho dohlédneš. Zůstaneš tady v Bradavicích. Nenechám tě odejít zrovna když jsem tě našel," zašeptal a usmál se na ni.
"Ale co tu budu dělat?" zeptala se.
"Něco se najde, na hradě je spousta volných pozic, buď budeš vyučovat, pomáhat na ošetřovně nebo v knihovně. Něco se najde, abys tu mohla zůstat," řekl a usmál se. Ella vyskočila a znovu ho objala, byla šťastná.
"Děkuji, dědečku," řekla tak samozřejmě, že si to ani neuvědomila. Zděšeně se od něho odtáhla a zadívala se mu do očí.
"To je v pořádku, můžeš mi tak říkat, budu rád" řekl a znovu ji objal. Ella byla ráda, že to ví. Alespoň se nebude muset strachovat, že se to dozví od někoho jiného.
"Ale byla tu ještě jedna věc, ale tu mu neřeknu," rozhodla se. Kdyby to věděl, nejspíše by mě někde schoval, aby se mi nic nestalo. Ale to by pak znamenalo, že by byla zasažena jiná osoba a to nemohla dopustit.



2.kapitolka

Kapitola 2

20. září 2008 v 21:51 | Schali |  Brumbálova vnučka
za beta-read děkuji Lianell


________________________________________

Znovu nastal čas, kdy se měla setkat se Severusem.
"Tentokrát už si musíš dávat pozor na co myslíš!" přikazovala sama sobě. A opravdu to zvládla.
Severus se neustále motal v jejich myšlenkách, ale nic nezjistil a to bylo nesnesitelné. Nemohl přestat myslet na to, že Ella znala Lily, což mu právě nedávalo moc smysl.
,Vždyť Elle je tak 18 let, je v posledním ročníku, Lily zemřela před 14 lety,' uvažoval v duchu.
,To znamená, že Elle byly 4 roky. Ale kde se s Lily mohla potkat? Vždyť ona byla v tu dobu v Godrikově dole a schovávala se před Voldemortem. Jak může tedy znát Lily?' A ještě víc ho mátlo to, že oslovovala Brumbála Albus. I když jen v její hlavě, vlastně to dokonce i jednou řekla nahlas. Neznal nikoho ze školy, kdo by ho tak oslovoval, každý k Brubálovi měl takovou úctu, že i když jim to ředitel nabídl sám, vždy ho radši oslovovali Brumbále. Ale ona ne, říkala mu Albusi a to ho právě mátlo. Nevěřil, že by k Brumbálovi necítila úctu, byla zřejmě dobře vychovaná, ale jak to tedy dokázala? On sám měl povolení Brumbálovi říkat křestním jménem, ale nikdy tak neučinil, ani v myšlenkách, ale ona ano. Nevěděl co ho mátlo víc. Díky téhle dívce, teda skoro ženě, co stála naproti němu, měl v hlavě pěkný zmatek. Znovu na ni použil nitrozpyt, ale ona ho do své mysli ani nepustila. Severus jen žasl. Naučila se nitrobranu ovládat velice rychle, asi jí opravdu záleželo na tom, co měla ukrytého v mysli. Pouhý týden výuky a už ji ovládala skvěle.
"Výborně slečno, už ovládáte nitrobranu. Ovšem nezapomeňte ji neustále používat. Musím vás upozornit, že vám ji budu testovat, i kdybyste to nečekala. Protože kdybyste ji používala jenom, když jste v mé nebo něčí blízkosti ztratila by snadno pořádný účinek. Nikdy nevíte, kdo se Vám může zrovna prohrabávat v mysli," řekl a díval se na ni. Věděla, že má pravdu, skutečně si musí dávat pozor, aby nitrobranu neustále používala.
"Souhlasím profesore, máte pravdu, že pokud chci uchránit to, co mám v hlavě, musím být neustále ve střehu." Severus si jí zkoumavě prohlížel, někoho mu připomínala, ale nějak si nemohl vybavit koho. To jak mluvila, když teď spolu trávili každý den, začal ji lépe poznávat, zvykl si na ni.
"Takže od příštího týdne začneme procvičovat obranu v praxi," řekl.
"Proč až od příštího týdne?"nechápala a zkoumavě se na něho dívala.
"Protože, slečno, v sobotu je Štědrý den, pokud jste nezapomněla. A já mám do té doby jisté povinnosti, takže se Vám nebudu moci věnovat. Další hodina tedy bude až 25., pokud tedy neodjíždíte na vánoce domů, pak bychom to museli odložit až po prázdninách." řekl a čekal na odpověď. Najednou na ni koukal s nechápavým výrazem.
,Zdálo se mi to, nebo má v očích smutek? Ne, to se mi určitě zdá, proč by taky měla být smutná?' ptal se sám sebe. Když však Ella promluvila, potvrdila mu, že má pravdu, protože smutek se odrážel i v jejím hlase.
"Uvidíme se příští týden, profesore, zůstávám přes vánoce na hradě," řekla a na znamení, že už o tom nechce dál mluvit si vzala brašnu, rozloučila se a pelášila pryč. Severuse tam nechala stát s nechápavým výrazem ve tváři.


Kapitola 1

20. září 2008 v 21:51 | Schali |  Brumbálova vnučka
za beta-readl děkuji Lianell

_______________________________________


Ella stála před dveřmi do učebny lektvarů a nejraději by utekla někam hodně daleko. Když se dneska dozvěděla, že ji moudrý klobouk vybral na tu soutěž, stal se ten den nejhorším v jejím životě. Když došla za Brumbálem oznámil jí, že bude každý den v 7 hodin docházet za Snapem a procvičovat se v obraně. Ella se snažila protestovat, nechápala proč by ji měl učit zrovna Snape, byl tu přeci ještě profesor Lupin, který zde obranu vyučoval.
,Proč mě to musí učit zrovna on?' ptala se sama sebe zatímco klepala na dveře učebny.
"Dále," ozvalo se. Ella roztřesenýma rukama vzala za kliku a dveře otevřela. Snape seděl jako vždy za svým stolem a ani se neobtěžoval k ní zvednout oči.
"Dobrý den, profesore," pozdravila zdvořile, i když by byla nejraději někde úplně jinde.
"Tak tohle jsi mi určitě udělal schválně Albusi," pomyslela si v duchu a pohledem sledovala Snapa, který se teď bůh ví proč na ni mračil.
"Slečno Foxová, nemyslím, že je vhodné oslovovat ředitele jeho křestním jménem," napomenul jí přísně Snape. Ella se jen zděsila.
"Profesore, máte mi pomoci v obraně proti černé magii a ne se mi hrabat v hlavě! A do toho jak oslovuji ve své HLAVĚ pana ředitele je jen moje věc," řekla vztekle a nasupeně pozorovala Snapa.
"Jistě, odebírám Mrzimoru 20 bodů za Vaši drzost" a potutelně se usmál. Ella se naštvala ještě víc.
"No myslím, že toho už necháme, slečno Foxová a pustíme se do procvičování," řekl a pokynul jí, aby se posadila do křesla naproti němu. Ella sice chvíli váhala, ale nakonec tak učinila.
"Myslím, že nejlepší bude začít s nitrobranou, jelikož žáci Kruvalu jsou v magii daleko zběhlejší a jistě by si snadno mohli ve Vaší mysli přečíst každý váš krok a tomu musíme zabránit."
,No skvělé, ne jenom, že mě bude učit zrovna on, ale taky se mi bude hrabat v hlavě. To přeci nejde. Co když zjistí, že..' najednou se odmlčela, protože jí došlo, že na ni její učitel stále upřeně hledí.
"Zjistím co, slečno?" zeptal se a v hlase mu znělo pobavení.
"Něco do čeho Vám nic není" odsekla mu. ,Tohle by mi Lily nikdy neodpustila,' pomyslela si smutně.
,Kdyby věděla, že to zjistili, zklamala bych ji a to nesmím dopustit, už jen kvůli ostatním, pravda by je mohla zničit.' Tentokrát už byl Severus opravdu v šoku. Nemohl odolat a četl si její myšlenky jako otevřenou knihu. Když pomyslela na Lily hrklo v něm. Najednou se na něho Ella znovu podívala a bylo vidět, že jí došlo, že opět zaslechl na co myslí. Celá zčervenala.
"Pane profesore" začala, ale najednou zmlkla.
"Slečno Foxová, nechcete mi něco říct?" zeptal se a upřeně ji pozoroval. Ella se zhluboka nadechla, nesmí to vědět.
"Víte, nemůžu vám to říct. Prosím, nedívejte se mi do hlavy, mohlo by to ublížit mnoha lidem." Severuse její odpověď hodně zmátla.
"Jak to myslíte? Komu a proč?" "Vím, že jste viděl na co myslím, musím se začít ovládat. Ale prosím, neptejte se mě na to. Mnoho lidí by mohlo přijít k úhoně, kdyby zjistilo to, co vím já. Nejspíše zajdu za Albusem, ježíš pardon, za profesorem Brumbálem a řeknu mu ať vybere jiného studenta. Já na to nejsem vhodná, mám až moc nebezpečných tajemství," řekla a v tváři měla smutek. Naposledy se podívala na Snapa, který nebyl zřejmě schopen mluvit. Vstala a vydala se ke dveřím.
"Slečno Foxová," zarazil ji, když chytala za kliku, zřejmě se už vzpamatoval z toho šoku.
"Nikam nechoďte, naše hodina ještě neskončila" řekl a sledoval jak se k němu Ella otáčí.
"Promiňte profesore, ale nemůžu pokračovat."
"Možná nemůžete, ale musíte. Teď se prosím vraťte sem, ať si to můžeme v klidu vyjasnit." Ella se zhluboka nadechla. Znovu se otočila ke dveřím jako by chtěla skutečně odejít. Pak se však obrátila zpět na něho a vykročila ke křeslu, ze kterého před chvílí vstala. Když si sedla, Severus promluvil.
"Slečno, věřím, že máte důvod k tomu, co jste mi tu před chvíli řekla a budu ctít vaše rozhodnutí," řekl a sledoval její nevěřícný výraz.
"Pokud mluvíte pravdu, o to víc bude naléhavější, abyste se naučila nitrobranu."
"Ale.." chtěla protestovat Ella, ale Severus ji zastavil.
"Nechte mě domluvit slečno!" řekl přísně a stále jí upřeně pozoroval.
"Jak jsem již řekl, pokud mluvíte pravdu budete nitrobranu potřebovat. Můžu vám, ale slíbit, že pokud se z Vaší mysli cokoli dozvím nikde to nebudu roztrubovat. Zůstane to mezi námi, protože věřím, že k tomu máte jisté důvody, souhlasíte?" Ella na něj celou dobu jen vyjeveně koukala. Když se začala pomalu vzpamatovávat z toho, co jí řekl, promluvila.
"Profesore, stále nevím jestli je to dobrý nápad. Neurazte se, ale moc vám nevěřím," řekla nesměle a čekala nějaký výbuch, ale nic se nestalo, Severus na ni jenom upřeně zíral.
"Neurazil jsem se, chápu vás. Ale věřte, že říkám pravdu." Ella chvíli přemýšlela a nakonec přikývla. "Dobře profesore, ale chci se ještě zeptat, udržel byste v tajemství i to, kdybyste se dozvěděl, že pracuji pro Voldemorta a cokoli se na hradě stane mu okamžitě donáším?" musela se zeptat, nebyla to samozřejmě pravda, ale musela se nějak ujistit, že jí říká pravdu.
"Slečno, tohle je trošku stupidní otázka. Jelikož kdybyste pracovala pro Pána zla, jistě bych o tom věděl, ale vím kam tím míříte. A ano, nechal bych si to pro sebe, i když bych po tom zjištění na Vás dohlížel a snažil se Vám to všemožně překazit," řekl a upřený pohled, který na něho upírala jí oplatil.
"Dobře, věřím Vám" řekla jen ve své mysli, ale bylo jí jasné, že to Severus uslyší, a taky že ano, protože přikývl.
"Mám jenom jednu otázku" nevydržel Severus, musím se zeptat nebo se zblázním, pomyslel.
"Ptejte se, pokud budu moci, odpovím." "Slečno, ta Lily na kterou jste myslela, byla to Lily Potterová nebo jenom shoda jmen?" zeptal se a v očích se mu mihl s tím bolesti, který ovšem Ella postřehla. Nebyla si jistá, zda mu to má říci, ale musí mu věřit. Pokud to má všechno dokázat, nesmí na to být sama.
"Ano profesore, ta Lily na kterou jsem myslela byla Harryho máma," řekla a sledovala jeho zděšený výraz.
"Ale jak? Lily je už více jak 14 let mrtvá, jak jste to myslela, že byste ji zklamala?" neodpustil si. Ella posmutněla až tak, že si toho nemohl nevšimnout.
"Tohle Vám, profesore nemůžu říct, alespoň ne dnes," řekla a cítila jak jí vlhnou oči. Rychle zamrkala, aby odehnala slzy, které už začínala cítit v očích. "Dobře, slečno, budu tedy respektovat, že mi to nechcete říci." Ella se na něj vděčně usmála.
"Profesore, budeme ještě dnes něco procvičovat, nebo už můžu jít?" zeptala se v naději, že ji již propustí
. "Dobře slečno, můžete jít, ale zítra opět v 7 hodin a už začneme opravdu s tréninkem. Nechceme přeci, aby nás Kruval porazil."
"Jistě, že ne, profesore. Nashledanou" rozloučila se a zamířila ke dveřím. Tentokrát ji už Severus nezastavil.
"Musím zjistit co to přede mnou tají. Musím vědět, co myslela tím, že raní Lily" pomyslel.
"Nikomu o tom neřeknu, ale musím to vědět," rozhodl se a vrátil se zpět k esejím, které opravoval, než ho Ella vyrušila.
Ella se kárala za to, že se nechala tak snadno načapat. Skoro přišel na celé její tajemství. Jak by na to asi zareagoval, ptala se sama sebe. Musela se usmát, když si přestavila Severusův výraz až zjistí, co je vlastně Ella zač.



Prolog

20. září 2008 v 21:50 | Schali |  Brumbálova vnučka


** Povídka se odehrává v době,kdy Harry studuje třetí ročník. Děj ovšem není stejný,ani podobný jako ve třetím díle. V této povídce se seznámíte s překvapivím odhalením,které všem vyrazí dech. Samozřejmě zde nechybý ani boj s Voldemortem,láska,nenávist a samozřejmě bych se ráda dostala ke šťastněmu konci :)

Hlavní postavy: Harry Potter, Ella Foxová, Severus Snape,
Vedlejší postavy: Hermiona Grangerová, Ron Wesley, Albus Brumbál a další:)




za beta-read děkuji Lianell

________________________________________

"Jak se k vám jistě již doneslo, za dva měsíce se koná každoroční soutěž v obraně proti černé magii mezi naší školou a školou Kruval." Albus Brumbál ze svého místa na stupínku před učitelským sborem shlížel na studenty všech kolejí, kteří se zde sešli na snídani. Někteří ho jistě ani pořádně nevnímali, ale Brumbálovi to nevadilo, jen se usmíval a v proslovu pokračoval dále.
"Tento rok jsme vybrali studentku z koleje Mrzimor. Je zvykem, že každý rok se soutěže účastní jeden žák, pokaždé ovšem z jiné koleje. Tento rok moudrý klobouk určil slečnu Ellu Foxovou," řekl a pohledem se zaměřil na dívku, která zrovna teď nevypadá vůbec nadšeně.
,Proč já? Vždyť v obraně nejsem vůbec dobrá, našli by se lepší a to i z mé koleje," řekla si v duchu Ella, když se zadívala na Brumbála.
"Slečno Foxová, pojďte prosím za mnou a vy ostatní s chutí do jídla," řekl a tak dal znamení, že už s proslovem skončil. Ella nebyla moc nadšená, že musí jít za Brumbálem a zrovna teď. Nerada bývala středem pozornosti a teď se na ni dívali skoro všichni žáci Bradavic. Vydala se tedy za Brumbálem, který na ni zatím čekal u dveří vedoucích z Velké síně.




nenávist nebo láska?

15. září 2008 v 15:16 | Schali |  <<JEDNORÁZOVKY>>
Hlavní postavy: Severus Snape,Hermiona Grangerová
Vedlejší postavy: HarryPotter, Ron Wesley, Neville Longbottom
Žánr: romantika


za beta-read děkuji Lianell
-----
,,Sakra a mám zkažený celý den, to musíme mít hned po ránu dvouhodinovku lektvarů?" rozčiloval se Ron u snídaně.
,,Tak s tím nic nenaděláš," ujistila ho Hermiona, ale ani jí nebylo moc do smíchu. Nebyla ráda, že hned po ránu stráví se Snapem rovnou dvě hodiny. Zvláště po tom, co se stalo včera, nejraději by ho už nikdy neviděla.
,,Jo Herm, jak vlastně proběhl včera ten trest se Snapem?" zeptal se Harry a neuniklo mu, že sebou Hermiona lehce škubla.
,,Jak asi mohl proběhnout, když jsem ho měla se Snapem?" zeptala se, ale odpověď nečekala. Nemínila jim to vše popisovat, vlastně si ani nebyla jistá, zda se s tím, co se stalo bude moci někdy vyrovnat. Znovu se vrátila v myšlenkách do včerejška.

Stála před dveřmi do učebny lektvarů. Poté, co zaklepala, se ozvalo nevrlé ,,Dále". Když vešla, seděl Snape za svým stolem a měřil si ji nepřístupným pohledem.
,,Dobrý den pane profesore," pozdravila a odvážně se vydala blíž k místu, kde seděl. ,,Slečno Grangerová, strhávám Nebelvíru 5 bodů za pozdní příchod," řekl a stále si ji měřil. Když se pohnul, jemně sykl bolestí. Hermiona se na něj zmateně podívala.
,,Jste v pořádku profesore?" zeptala se a upřeně ho pozorovala.
,,Nestarejte se Grangerová. Na tabuli máte postup lektvaru, který jste díky Longbotomovi zkazila, tak se do něj pusťte ať to máme oba za sebou." řekl a dál si jí nevšímal. Hermiona na něj vrhla ještě jeden znepokojivý pohled a odebrala se ke své lavici, kde se pustila do práce. Hermiona mlčky dělala lektvar, ale stále pokukovala po Snapovi, na kterém bylo chvílemi vidět, že má, bůh ví proč, bolesti. Když se asi po třetí zkroutil bolestí, tak už to Hermiona nevydržela.
,,Pane profesore, nemám zavolat madame Pomfreyovou?" zeptala se nesměle, ale odpovědí jí byl ledový pohled jejího profesora, který v zápětí opět vystřídalo bolestivé syknutí.
,,Grangerová, už máte hotový ten lektvar?" zeptal se nevrle a v hlase byla slyšet bolest.
,,Ano, jenom ho naliji do lahviček." řekla po chvíli ticha Hermiona a vrátila se zpět ke kotlíku. Rychle nalila lektvary do flakónků. Nestála o to, tu být. ,Vždyť jsem mu jenom nabídla pomoc, co za to mám? Ledový pohled a opovržení. Co jsi vlastně čekala?' ptala se sama sebe, zatímco rozlévala lektvar do lahviček. Rychle po sobě uklidila, umyla kotlík a s lahvičkami v rukách zamířila ke Snapovi.
,,Hotovo," řekla a lektvary mu podala. Když si je bral, opět sykl bolestí a lahvičky mu spadly na stůl. ,To snad ne? Co teď? Snad po mě nebude chtít abych to dělala znovu?'
,,Ne to opravdu nebudu" řekl Snape a upřeně ji pozoroval.
,,Lektvar byl v pořádku a teď už vypadněte," řekl a mávnutím hůlky lektvar, který mu začínal kapat ze stolu na zem, uklidil. Rychle sebrala brašnu a vydala se ke dveřím. Než k nim ovšem došla, zaslechla tupou ránu. Otočila se a spatřila, jak její profesor leží na zemi v bezvědomí. Rozeběhla se k němu a poklekla vedle něj. Když teď na něj koukala zblízka, připadal jí ještě bledší než obvykle.
,,Profesore?" řekla jemně, ale žádná odezva.
,,Profesore?" zkusila znovu, opět bez výsledku. Napotřetí s ním jemně zatřásla, ale stále nic. Co teď? Mám ho dostat na ošetřovnu? Vždyť už je pozdě, madame Pomfreyová už tam nebude a navíc Snape by jí zato určitě nepoděkoval, tím si byla jistá. Vstala a namířila na něj hůlkou.
,,Wingadium leviosa," pronesla a sledovala, jak se tělo jejího profesora zvedá do výšky. Vydala se s ním k zadním dveřím, kde tušila jeho soukromé komnaty. Když otevřela dveře, ani jí neudivilo, že celý pokoj byl zařízený v černé barvě. Uložila Snapa do postele, která byla uprostřed místnosti.
,,Skvělé, ale co teď?" ptala se znovu a úzkostlivě pozorovala svého profesora, který byl stále v bezvědomí. Najednou jí došlo, co je vlastně její profesor zač a rozhlédla se po místnosti. Když spatřila skříňku s lektvary, zamířila k ní. Rychle našla, co hledala a opět se vrátila ke Snapeovi. Trochu mu nadzvedla hlavu a obsah lahvičky mu vlila do krku. Netrvalo dlouho a Severus se probral. Bylo vidět, že je zmatený, najednou na ní spočinul pohledem.
,,Grangerová?" zeptal se a jeho oči ji neuvěřitelně hypnotizovaly.
,,Co sakra děláte v mých soukromých komnatách?" zeptal se a začal se zvedat, najednou opět sykl bolestí a zhroutil se zpět na postel. Hermiona k němu starostlivě přiskočila.
,,Jste v pořádku?" Severus ji pozoroval a přemýšlel, jestli o něj má opravdu takový strach, jaký viděl v jejích očích.
,,Pořád mi ještě dlužíte odpověď," nenechal se odbýt.
,,Když jsem odcházela, najednou jste se zhroutil. Nemohla jsem vás probrat a tak jsem vás odlevitovala sem. Dala jsem vám lektvar na probuzení, opravdu nemám zavolat madame Pomfreyovou?"
,,Není nutné Grangerová, ale…" začal a na chvíli se odmlčel.
,,Mohla byste mi s něčím pomoci, pokud by vás to neobtěžovalo," řekl a napjatě ji sledoval. Ani nevěděl proč, ale chtěl, aby souhlasila.
,,Samozřejmě profesore," řekla a očekávala, co po ní může chtít.
,,V koupelně, dveře za vámi, je lékárnička, potřeboval bych, abyste mi obvázala jednu ránu," řekl a sledoval, jak vyrazila do koupelny. Opatrně si vyhrnul rukáv a najednou slyšel zalapání po dechu. Hermiona se vrátila.
,,Co se vám stalo?" zeptala se, ale byla to zbytečná otázka. Na levé ruce, kde bývalo jasné znamení zla, teď byla velice hluboká rána. Znamení zla se stále pohybovalo a jakoby se mu vrývalo do ruky stále víc, ránu měl celou zarudlou a tekla mu krev. Hermiona k němu rychle vyrazila.
,,Pane profesore?" zeptala se a pohledem, kterým doteď spočívala na ráně, vyhledala jeho oči.
,,Grangerová, Hermiono, nikomu prosím ani slovo, mohlo by to někoho stát i život." řekl a pozoroval ji. Hermiona byla v šoku. ,On mě oslovil křestním jménem? Nebo jsem se přeslechla?' Hermiona přikývla a pustila se do ošetřování rány. Hůlkou zastavila krvácení, pak ránu vyčistila, natřela hojivou mastí a převázala. Když skončila a chystala se zvednout, Severus ji chytil za ruku.
,,Děkuji Hermiono" řekl, trochu se nadzvedl a políbil ji. Hermiona se od něj vyděšeně odtáhla, podívala se mu do očí a zděšeně utekla.

A teď opět stála před dveřmi do učebny lektvarů. ,Jak se na něj mám po včerejšku vůbec podívat? Vždyť políbila profesora, ne, vlastně on políbil ji. Ale proč?' Najednou otevřel dveře ,,Dovnitř" vyhrkl a pustil studenty dovnitř. Když kolem něj procházela Mia, snažil se vyhledat její oči, ale ona se schválně dívala na druhou stranu. Sakra, pěkně jsem to zkazil, káral sám sebe. Zavřel za studenty dveře a přešel ke katedře. Vysvětlil studentům postup lektvaru, který se vzápětí objevil na tabuli za ním. Zatímco žáci pracovali, on, jako obvykle, pochodoval mezi lavicemi. Snažil se držet dál od Mii, od včerejška na ni musel celou noc myslet. Asi to přehnal, ale v tu chvíli ho nic jiného nenapadlo, prostě to chtěl udělat. Když se blížil konečně konec a žáci mu předávali lahvičky s lektvarem, všichni rychle vyrazili ze třídy. Mezi prvními u dveří byla Mia, ale on ji zastavil.
,,Slečno Grangerová, mohla byste na moment?" zeptal se, bylo jasné, že se neptá, ale oznamuje to. Mia se zarazila a nejraději by utekla. Harry s Ronem kolem ní prošli a naznačili jí, že počkají venku. Hermiona se podívala na Severuse a řekla jen: ,,Sejdeme se ve společenské místnosti" kluci jen přikývli a odešli. Mia se Severus osaměli. Mia položila tašku na nejbližší lavici a vydala se zpět ke katedře, zastavila se v dostatečné vzdálenosti od něj. Sev najednou vstal a obešel stůl, a tak vzdálenost mezi nimi ještě zmenšil.
,,Slečno Grangerová, chtěl jsem s vámi mluvit o tom, co se stalo včera. Chci se omluvit za to, že jsem vás políbil. V tu chvíli jsem nad tím vůbec nepřemýšlel, byl jsem vděčný za pomoc a tak jsem vám chtěl poděkovat." Pohledem se stále vpíjel do jejích očí. Nevěděl co si myslí a to ho ubíjelo.
,,V pořádku profesore, já už na to zapomněla," řekla a sama sobě vynadala, že lže jemu i sobě. Nezapomněla, myslela na to každou minutu.
,,Jak vám je?"
,,Díky vám už lépe," řekl a stále se očima vpíjel do těch jejích.
,,Pokud je to vše, profesore, musím jít na další hodinu," řekla nejistě a potom co přikývl vyběhla z místnosti.

Uběhl asi týden od jejich polibku a Mia na něj stále musela myslet. Vždy, když ho uviděla, rozbušilo se jí srdce. ,Co to se mnou je?' ptala se jednoho dne u snídaně. ,Proč na něj musím pořád myslet? Co se to se mnou děje?'
,,Nejspíš to, co je se mnou," uslyšela cizí hlas ve své hlavě. Když jí došlo čí to byl hlas, otočila se ke stolu, kde seděli profesoři. Pohledem vyhledala Severuse, který jí upřeně pozoroval.
,,Profesore?" zeptala se ve své hlavě, připadala si divně, ale věděla, že jí odpoví.
,,Grangerová," řekl a kývl hlavou, aby si byla jistá, že se jí to nezdá.
,,Co děláte v mé hlavě?" zeptala se a radši se opět otočila a zahleděla se do talíře před sebou.
,,Jen jsem si říkal, co to s vámi je, celý týden se mi vyhýbáte a v mých hodinách jste neobvykle potichu."
,,A zjistil jste to, co jste chtěl" zeptala se .
,,Myslím, že už znám důvod Hermiono." Řekl to takovým tónem, až jí přeběhl mráz po zádech. Vyskočila, řekla Harrymu a Ronovi, že se sejdou na hodině a vyběhla z velké síně. Neměla žádný konkrétní cíl, jen chtěla být co nejdál od něj. Když doběhla k jezeru, sedla si a zhluboka oddechovala. ,Co to má znamenat? Skutečně k němu něco cítím, nebo jsem se zbláznila? Co myslel tím, že jsou na tom stejně? Fakt jsem se musela zbláznit.'
,,Nezbláznila jste se Hermiono," uslyšela, tentokrát se hlas neozval v její hlavě, ale za ní. Vyskočila na nohy a stála tváří v tvář Severusovi.
,,Pane profesore, co tu děláte?"
,,Myslím, že si musíme promluvit," řekl a ukázal rukou, že se projdou kolem jezera. Mia se vzchopila a šla s ním. Chvíli oba mlčeli, ale nakonec ticho prolomila Mia.
,,Pane, proč mi pořád čtete myšlenky?" zeptala se, ale nepodívala se na něj.
,,Hermiono, chtěl jsem zjistit, jestli mě nenávidíte za ten polibek." Mia se zastavila a podívala se na něj.
,,Na to jste se mě mohl zeptat a ne mi lézt do hlavy."
,,Tak se tedy ptám. Nenávidíte mě?" Mia se na něj dívala a přemýšlela, co odpovědět. ,Co kdyby mu řekla, že k němu nenávist necítí, ale, že se do něj nejspíš zamilovala? Co by na to asi řekl?'
,,Necítím k vám nenávist, stačí?"řekla a otočila se, že půjde spět do hradu. Nemohla tu s ním jen tak stát.
,,A co ke mně cítíte?" zastavil ji sotva se otočila. Zhluboka se nadechla a otočila se zpět k němu.
,,Nenávist to není." Severus se na ni upřeně díval.
,,A co to je?" zeptal se opět jen v jejích myšlenkách.
,,Vypadněte z mé hlavy," vyštěkla a otočila se, že už konečně vypadne. Severus jí to však nedovolil, chytil ji za ruku a otočil zpět k sobě.
,,Mio," řekl a objal ji v pase. Najednou se ocitla u něj tak blízko, že se jí srdce neuvěřitelně rozbušilo. Severus se sklonil a přitiskl své rty na ty její. Ze začátku to byl lehký polibek, ale když Mia začala odpovídat, stal se náruživější. Objala ho kolem krku a přitáhla si ho ještě blíž. Najednou se Mia odtrhla. Zmateně na něj dívala a snažila se mu vyprostit z náručí, ale Sev objetí ještě zesílil.
,,Nikam mi neutíkej," řekl a Hermiona žasla, když viděla úsměv na jeho rtech.
,,Tohle jsem chtěl udělat už dlouho." Sotva to dořekl, znovu se k ní sklonil. Mia ho tentokrát už nepolíbila, otočila hlavu.
,,To nejde," řekla a jakoby jí do očí stouply slzy.
,,Mio, chceš to stejně jako já, to víme oba." Znovu jí políbil, tentokrát nestačila uhnout.
,,Miluji tě," poslal ji myšlenku. Hermiona se od něj odtrhla a zadívala se mu do očí. Když v nich viděla potvrzení jeho slov, políbila ho. To bylo poprvé, co ho políbila sama od sebe. Najednou se ozval zvonek, který ohlašoval začátek hodiny. Hermiona se od něj odtrhla a rozběhla se do hradu. Tentokrát ji už nezastavil. Když tam tak stál přemýšlel, jestli neudělal chybu. Nejen, že políbil studentku, dokonce jí i řekl, co k ní cítí. Tohle by možná ještě překousl, ale vadilo mu, že ona na to nic neřekla. Prostě jen odešla. Severus zamířil zpět do školy. Celý den na to musel myslet, dokonce ani dnes netýral studenty, sotva zazvonilo všichni se vytratili. ,Vždyť jsem dnes nikomu ani nesebral body, žádný školní trest. Co to se mnou udělala?'

Bylo už po večeři, když Severus seděl za svým stolem a stále dokola se vracel k tomu co se stalo u jezera. Najednou někdo zaklepal.
,,Dále" vyštěkl, dnes neměl na nikoho náladu. Když se dlouho nic nedělo zvedl hlavu a zadíval se na osobu, co stála u dveří. Mia se usmála a zamířila k němu. Severus vyskočil ze židle, obešel stůl a ocitl se přímo před ní. Tentokrát to byla Hermiona, kdo přerušil mezeru mezi nimi a objala ho. Když k němu zvedla oči, usmívala se.
,,Taky tě miluji," řekla a políbila ho. Sev jí polibek oplatil s takovou vervou, že by se jí podlomily kolena, kdyby ji nedržel v náručí.

Každý večer se Sev a Mia scházeli u něj v soukromých komnatách. Den před tím, než měla skládat závěrečné, a poslední, zkoušky na této škole, jí Severus požádal o ruku. Mia souhlasila a po půl roce se konala svatba. Harry a Ron to nepřijali moc dobře, ale když viděli jak je Mia šťastná, rádi jí šli za svědky.



dvacátátřetí kapitola-závěr

2. září 2008 v 15:05 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
----

Severus stál vedle Annie a zezadu jí jemně objímal. Před nimi seděl Brumbál s Harrym.
"Myslím, že nám dlužíte vysvětlení," vyhrkl Brumbál, ale neubránil se úsměvu.
"Víš tati," začala Annie, ale najednou cítila, že Severus ztuhnul.
"Tati?"
"Jo, Albus je můj otec," řekla a zářivě se na něho usmála. Jasně, teď už to dávalo smysl. Když se podíval na Harryho a viděl jeho úsměv, hned mu to došlo.
"Ty jsi to věděl?" zeptal se Severus s Brumbálem dvojhlasně.
"Ano, Annie mi to řekla už dávno," řekl usmívajíc se na svoji kmotru.
"Fajn, teď jsme si vyjasnili naše rodinné poměry, ale dozvíme se konečně, co se děje?"
"Jistě, no já a Annie se budeme brát," řekl trochu nejistě Severus. Harry vyskočil a oba je objal. "Tak to je skvělý," vykřikl. K jeho gratulacím se přidal i Albus, který se usmíval od ucha k uchu.
"Něco podobného jsem tušil a jsem rád, opravdu rád."
"Děkuji tati, ale je tu ještě jedna věc, kterou byste měli vědět."
"A to?" zeptal se netrpělivě Brumbál.
"Zanedlouho budete dědeček a Harry, ty budeš mít sourozence," řekl Severus.
"Opravdu, nikdy jsem netušil, myslel jsem, že budu vždy jedináček," řekl s radostí a oba je objal. ,Byl šťastný. Měl rodinu po které toužil. Měl otce, Annie a zanedlouho bude mít i sestřičku či brášku. Co víc bych si mohl přát?' ptal se sám sebe.
O měsíc později se v Bradavicích konala velkolepá svatba. Harry měl konečně dva rodiče a ještě k tomu dědečka. Brumbál, když zjistil že bude Annie mámou, řekl Harrymu, aby mu říkal dědečku. Vždyť bude nevlastním synem Annie. Harry jeho nabídku s radostí přijal. Na konci června se jim narodila holčička. Do rodiny Snapeových přibyla malá Lily. Harry měl vše o čem se nikdy ani neodvážil snít. Rodiče, dědečka i sestřičku. Byl šťastný, konečně byl šťastný.


............

Ta tímto můj příběh končí. Doufám,že se vám líbil. :)



dvacátádruhá kapitola-výsledky boje

2. září 2008 v 14:48 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
----

Harry seděl u postele svého otce a z očí mu tekly slzy. Nestyděl se za ně, nebál se, že by někdo zjistil pravdu. Bylo mu to všechno jedno. Jediné, co chtěl bylo, aby jeho otec žil. Najednou ho někdo pohladil po zádech.
"Harry, zlato, měl bys ještě ležet," řekla jeho kmotra starostlivým hlasem. Harry přikývl a s její pomocí se dostal do postele nedaleko té otcovy. Annie ho přikryla a usmála se.
"Všechno bude v pořádku, uvidíš," řekla a podala mu lektvar na spaní. Harry ho bez protestu vypil. Když usnul, Annie ho ještě pohladila, a pak od jeho postele odešla. Zastavila se u Severuse. Sedla si na židli vedle něho a chytila ho za ruku.
"Seve, miluji tě. Věřím, že se brzy uzdravíš a ty věř mě, že se o tvé dítě postarám." Po tváři jí tekly slzy. Vstala, políbila ho a odešla. Ve dveřích se srazila s otcem.
"Lekla jsem se."
"Promiň zlato," řekl smutně Brumbál a zahleděl se jí do očí.
"Půjdeme ke mně, chci s tebou ještě mluvit," řekl a vedl jí k sobě. Znovu promluvil, až když si Ann sedla do křesla.
"Zlato jsi si opravdu jistá? Severus se uzdraví, není důvod abys odjížděla." "Tati, nemůžu tu zůstat, ne teď potom všem," řekla a zvedla se a odešla.

Severus otevřel oči ,To jsem v nebi?' pomyslel si. Ale když se rozhlédl zjistil, že to není nebe, ale ošetřovna v Bradavicích. ,Co se stalo?' ptal se sám sebe. Znovu se podíval po pokoji a najednou spatřil postavu vedle na posteli.
"Harry," zašeptal hlasem plným strachu. Postava na posteli sebou trhla a doslova z té postele vystřelila.
"Tati," vyhrkl a vrhl se mu kolem krku.
"Harry, jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě a pohladil syna po tváři.
"Jsem, všechno dopadlo dobře," řekl a usmíval se.
"Co Voldemort?"
"No potom, co jsi zničil všechny smrtijedy se Voldemort trochu vyděsil. No a já toho využil. Ale musím přiznat, že jsem měl namále. Když jsem viděl tvoje tělo, nebyl jsem schopen se pohnout. Měl jsem strach, že jsem tě ztratil," řekl a proklínal ty slzy, které mu začaly stékat po tváři.
"Já měl taky strach, ale musel jsem něco udělat, chtěl jsem hlavně, abyste ty a Ann byli v pořádku," řekl a díval se mu do očí.
"Brumbál říkal, že jsi první kouzelník, co tohle kouzlo zvládl a ještě k tomu přežil."
"Já vím," řekl a pohled nespustil ze syna.
"Harry, proč jsi tak smutný?"
"Víš,jde o Annie," řekl a ani si neuvědomil, co tohle nevinné prohlášení s otcem udělalo.
"Co je s ní? Je v pořádku?"
"Jo, nic jí není. Ale chce odjet, nechápu proč. Sotva se vrátila, tak chce zase pryč," znovu byl smutný, ale nebyl jediný.
"A proč odjíždí?" zeptal se, ale přitom se bál odpovědi.
"To nevím, řekla, že se to brzy dozvím, ale že teď na to není vhodná chvíle. Nechci aby odjela," řekl a pevně objal otce. ,Já taky ne,' pomyslel si Severus.

Annie stála u kufru a skládala tam své věci. Nechtělo se jí pryč, ale musela. Nemohla tu zůstat po tom, co se stalo. Vždyť mohl Severus umřít a to jenom proto, že se jí snažil chránit nebo si to alespoň myslela.
"Co to děláš?" ozvalo se ode dveří. Leknutím nadskočila a otočila se. Stál tam.
"Co tu děláš?"
"Slyšel jsem, že se chystáš odjet, tak se jdu zeptat na důvod," řekl a vešel do pokoje, najednou ho zradily nohy a sunul se k zemi. Annie k němu přiskočila a pomohla mu na postel.
"Měl bys ještě ležet, nejsi dost silný na to, aby ses tady tak procházel," kárala ho, ale byla ráda, že ho vidí živého.
"Já se tu neprocházím, přišel jsem za tebou. Proč odjíždíš?"
"Myslím, že to je vlastně jedno," řekla a otočila se od něho.
"Ne není. Děláš přesně to, co mi udělala Lily."
"Já ne.." najednou se zasekla ,Vždyť on má pravdu. Chce odjet a opět nedovolí Severusovi, aby byl u svého dítěte. Jenže co mám dělat?' ptala se sama sebe.
"Promiň, ale nemůžu jinak. Nesnesu tu žít vedle tebe," rychle se otočila, aby neviděl slzy, které jí stékaly po tváři.
"Ann prosím, zůstaň. Dovol mi s tebou vychovávat naše dítě, chci s tebou strávit zbytek života. Miluji tě," řekl a vstal. Pořád se cítil slabý, ta cesta k ní ho vyčerpala. Postavil se za ní a otočil ji k sobě čele.
"Ann, miluji tě," zopakoval a zahleděl se jí do očí. Chvíli na sebe jenom koukali a najednou promluvila Annie.
"Taky tě miluji Seve," řekla a políbila ho. Severus ji objal, jako by měl strach, že chce stále odejít.



dvacátáprvní kapitola- boj

2. září 2008 v 13:47 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
---

"Seve, musím si s tebou promluvit," řekla a upřeně ho pozorovala. Stála u něho v kabinetu poprvé za ty dva měsíce a on najednou nevěděl co říct.
"Víš, neodpustila bych si, kdybych to před tebou zatajila. Lily neměla na výběr, protože tě nesehnala, ale já tě mám před očima," řekla a najednou se odvrátila, nemohla se na něho dívat. "Ta noc, kterou jsme spolu strávili, nemluvili jsme o tom spolu, ale musím ti to říct. Jenže zatraceně nevím jak," řekla a podívala se na Seva.
"Prostě mi to řekni," skoro vyštěkl a posadil se za stůl. Annie se ulevilo, když si sedl, alespoň mezi nimi bylo více překážek.
"Takže, to prostě řeknu. Jsem těhotná. Pokud tohle přežiji, nebudu ti bránit vídat se s tvým dítětem, jenom jsem chtěla, abys to věděl," řekla a dala se na útěk. Když zaslechla jak Severus vykřikl "Stůj," ještě zrychlila. ,Musela sebrat všechnu odvahu, aby mu to řekla, chtěla aby to věděl nebo ne? Konečně se ocitla u sebe v pokoji, v bezpečí. Udělala správně, že mu to řekla?'

Nastal den D. Všichni, co pobývali na hradě se seřadili ve velké síni. Severus si chtěl promluvit s Ann, ale ona ho ignorovala. Vyhýbala se mu, jak jenom mohla. Najednou se do Velké síně přemístilo několik kouzelníků, byli to všechno členové Fénixova řádu. Lupin se pozdravil s Brumbálem a podal mu přenášedlo, které držel v ruce.
"Harry, Rone, Hermiono, rád vás vidím, ale radši bych byl, kdyby to bylo za jiných okolností." "Remusi," řekl Harry a objal ho. ,Po smrti Siria byl jediný, koho měl. Ale to už teď taky nebyla pravda,' pomyslel. Měl otce i kmotru.
"Jak je Harry?"
"Co myslíte? V takovéhle situaci," řekl a usmál se.
"Reme?" ozvalo se za nimi.
"Ann? Bože jak dlouho jsem tě neviděl," chytil ji za ruce a podíval se na ni.
"Jsi stále stejně krásná," řekl a vroucně ji objal.
"Ach Reme," řekla a usmála se na něho, když ji pustil.
"Ale ty s námi doufám nejdeš Ann, že ne?"
"Ale jdu, musím přeci dohlížet na kmotřence, když jsem to celou dobu nedělala." Tón, kterým to řekla, naznačoval, že už o tom nebude diskutoval. Annie se přivítala se všemi členy řádu, ale jediný na koho se ani nepodívala byl Severus. Včera mu řekla, že je těhotná a od té doby se mu vyhýbala. Měla strach, co by řekl, nenechala ho totiž včera ani promluvit.

"Brumbále, můžete na chvíli," zeptal se Severus a s Brumbálem v zádech šli stranou.
"Co se děje Severusi?"
"Víte, přemýšlel jsem nad tou bitvou a myslím, že jsem na něco přišel. Rozhodl jsem se použít kouzlo Exhourcisku mesletko," řekl a upřeně se podíval na Brumbála.
"To ať tě ani nenapadne Severusi! To kouzlo sice vymyslel mocný kouzelník, ale jistě víš, že ho zatím nikdo nepoužil. Tedy použil, ale nikomu se nepovedlo a navíc všichni, co to zkusili přišli o život," řekl a zahleděl se mu do očí.
"Jistě, to všechno vím, ale je to jediná možnost. Díky tomu kouzlu oslabíme Voldemorta, když nebude mít kolem sebe smrtijedy snáz ho Harry porazí. Pochopte, jde mi o syna, pokusím se mu pomoc, jak jen bude v mích silách," řekl a odešel od něho. Brumbál stál a mlčky za ním koukal. Věděl, proč to chtěl udělat, ale nemohl mu to dovolit, musí vymyslet něco, co ho zastaví. Najednou se celé Bradavice otřásly.
"Už to začalo," vyhrkl Moody. Všichni se vydali k vstupní bráně. Brumbál jí máchnutím hůlky otevřel.
Najednou se semlelo tolik věcí. Profesoři a členové řádu vyběhli a vytvořili kruh kolem Harryho, když na ně zaútočili smrtijedi, nějak si je rozdělili a každý se věnoval tomu svému. "Severusi," zaslechli hlas Voldemorta. ,,Nestojíš na špatné straně?"
"Ne, stojím přesně tam, kde mám," vykřikl a udeřil kouzlem jednoho ze smrtijedů. Harry se snažil ubránit třem, co se vydali na něho, když se do toho vložila Annie. Brumbál zatím bojoval s Belatrix. Annie smrtijedy zdolala a pustila se do dalších. Harry zamířil k Voldemortovi. ,To je to, co musím udělat,'pomyslel si.
"Á, slavný Harry Potter," řekl posměšně Voldemort.
"Zdravím Tome."
"Už mi nikdy neříkej tím mudlovským jménem. Jsem Lord Voldemort." Harry se jen zasmál.
"Fajn, Voldemort klidně, ale Lord? Nepřeháníš to trochu?" snažil se ho vyprovokovat a byl úspěšný. "Crucio," vykřikl a hůlkou zamířil na Harryho.
"Protego," kouzlo se zaseklo o jeho štít.
"Ale no tak,Voldíku, takové silné kouzlo a hned na začátek?" ptal se Harry a stále se smál.
"Jak chceš Pottere, tak to skončíme, chtěl jsem si s tebou trochu pohrát, ale už to ukončíme," zazněl jeho hlas.
"Avada…" začal, ale Harry zareagoval.
"Expeliarmus," vykřikl, sice se mu nepovedlo vyrazit mu hůlku z ruky, ale alespoň získal ještě čas.

Severus zabil dalšího smrtijeda, když zahlédl jak se Harry ubránil kouzlu Crucio. Byl na něho hrdý, ale když zaslechl, že to chce Voldemort skončit, dostal strach. Harry obstál, ale Severus věděl, že už nemá moc času. Zbývá jen jediné, pomyslel si. Rychle se rozhlédl, Annie zrovna ležela na zemi a nad ní trčel Malfoy.
"Mdloby na tebe," zařval Severus a sledoval jak jde Malfoy k zemi. Teď už byl rozhodnutý. Musí to ukončit. Věděl, že to nejspíše nepřežije, ale stačilo mu vědět, že Harry bude v pořádku. Věděl,že se o něho Annie postará a Harry bude vyrůstat se svým bratrem či sestrou. Najednou se v něm rozlil smutek. Chtěl vidět vzrůstat své dítě. Ale hlavně, že budou žít, pomyslel si. Pevně uchopil hůlku a zamířil do prázdna.
"Exhourcisku mesletko," vykřikl a už přestal vnímat. Poslední, co postřehl bylo jak Brumbál vykřikl
"Néééé!" Jediné, co cítil, bylo, jak jeho tělo stoupá do výšky. Když byl asi tak 20 m nad zemí z hrudi mu vystřelilo bílé světlo. Chtělo se mu omdlít, ale musel myslet na Ann. Musí ji zachránit, ji a své děti. Najednou už přestal myslet i na Ann, všechno zčernalo a než jeho tělo dopadlo na zem zaslechl "Avada kedavra," srdce mu poskočilo strachem a najednou byl klid, jeho tělo leželo na trávě a kolem něho stáli členové řádu.


20.kapitolka

dvacátá kapitola-přípravy

1. září 2008 v 22:07 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
----

S Harrym dosti otřáslo, když zjistil, že boj s Voldemortem se blíží. Byl ovšem neskutečně šťasten, že má otce při sobě a že mu pomáhá. Máma měla pravdu, pomyslel si. Bez něho bych to nezvládl. Každý večer chodil Harry na cvičení. Severus nebyl moc nadšený, když ho cvičil, ale věděl, že je to lepší, než kdyby byl nepřipravený. Ovšem ho cvičil i nitrobranu.
Nesouhlasil s Brumbálem, že by mu to bylo k ničemu. Věděl, že před Voldemortem je lepší jisté věci tajit, a tak si s tím nedal pokoj.
Vždy jeden den cvičili kouzla a druhý ho otec trápil s nitrobranou. Postupně se zlepšoval, už dokázal Seva vyhodit z hlavy vždy, když chtěl. Sice se na to musel hodně soustředit, ale dokázal to. Asi po měsíci cvičení už se mu tam Severus ani nedostal.
"Výborně Harry, co se týče nitrobrany, už tě nemůžu naučit nic, umíš vše," mile se na syna usmál.
"Teď musíme začít cvičit štít proti kletbám, které se nepromíjejí. Mám na mysli kouzla Crucio a Imperio. Proti kouzlu Avada štít není, to jistě víš. Kouzlo, které tě teď budu učit je kouzlo Protego. Nejdříve budeme štít jen cvičit na lehkých kouzlech, jako mdloby na tebe a nakonec zkusíme i kouzla těžší. Ale nemusíš se bát. Kouzlo na tebe jenom vyšlu a hned ukončím i kdyby tvůj štít byl slabý maximálně ti může vyrazit dech, jinak se ti nic nestane," řekl a sledoval, jak Harry přikývl.

Začali tedy cvičit, Severus chtěl, aby byl jeho syn co nejlépe připraven, aby se mu nic nestalo. Všechen svůj volný čas trávil se synem a snažil se nemyslet na Annie. Jenže to nešlo, Harry sice zabíral jeho volné chvilky, ale Annie zabírala jeho myšlenky. Pořád myslel na to, jak se spolu milovali.
Ann jim pravidelně sdělovala, když měla další vizi, aby se mohli lépe připravovat. Když přišla naposledy, řekla jim, že Voldemort zaútočí v den, kdy se bude konat vánoční večírek.
Brumbál začal dělat opatření, aby ve škole nebyli žádní studenti, pro ty, co neměli kam jít, hledal vhodné místo, kde by byli v bezpečí.
Jak se tak den boje blížil, začínali být všichni nervózní.
Ron s Hermionou odmítli odjet, a tak na poslední hodiny výcviku chodili s Harrym.
Severus se je snažil všechny připravit na nastávající boj, ale sám sobě si nevěřil. Nevěděl zda zvládne vidět Harryho proti Voldemortovi. Nechtěl o něho přijít, měl ho rád i když si to nechtěl přiznat. A nebyl jediný koho měl rád, ale to, že by miloval Annie bylo ještě těžší si připustit, než to, že má rád Harryho.

Zítra nastane den, na který poslední dobou všichni mysleli. Ve škole Bradavice bylo až neobvykle ticho, až na profesory, Annie, Harryho, Rona a Hermionu byly Bradavice prázdné. Severus cítil, že je všechny připravil, ale nemohl se vyrovnat s tím, že je do boje vůbec pouští.
Měl strach i o Annie, poslední dobou vypadala hodně unaveně a ještě víc než kdy před tím se mu vyhýbala. Což nechápal..



devatenáctá kapitola-věštba

1. září 2008 v 21:31 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
----

Když se objevili v ředitelně viděli, jak Annie sedí v křesle a Brumbál na ni starostlivě hledí. Najednou oba pohledem sjeli na nově příchozí.
"Pojďte dál," pozval je Brumbál.
"Annie, co se děje?" nenechal Harry nikoho promluvit a začal sám.
"Před chvíli v jídelně jsem měla vidění. Moje první," řekla a podívala se ze Severuse na svého otce.
"Pořád ale nechápu proč já? Myslíš, že to mám po mámě?" zeptala se otce.
"Asi jo zlato, stejně pořád nechápu, proč mi to neřekla." Severus na ně nechápavě koukal, nějak nechápal o co mezi nimi jde.
"Nechtěl bych vás rušit, ale co jsi viděla Annie?" zeptal se Harry.
"Voldemorta. Už se to blíží."
"Co přesně?" tentokrát to byl Severus.
"Za nedlouho zaútočí na Bradavice a většina žáků bude zabita i někteří profesoři," řekla a podívala se upřeně na Seva.
"Harry proti němu stál sám, ale nakonec zvítězil, jenže za jakou cenu," řekla a po tváři jí stékaly slzy. "Tohle se nestane!" vyhrkl Harry až se na něho všichni podívali.
"Prostě nedovolím, abych vás všechny ztratil, když jsem vás našel. I kdybych za ním měl jít hned."
"Harry, tohle by k ničemu nevedlo. Místo toho musíme najít způsob, jak tomu zabránit. Taky nechci přijít o to, co jsem zrovna našel," řekl Brumbál a usmál se na dceru, která ho držela za ruku. Severus na ně nepřítomně koukal. Tohle už jednou prožil.
"Nejdříve musíme Harryho naučit sebeobranu. Nitrobrana myslím je už k ničemu. Víme co Voldemort plánuje, a tak se podle toho musíme zařídit. Severusi, naučíš ho všechno, co víš o černé magii, musíš ho připravit i na kletby, které se nepromíjejí."
"Brumbále, vy jste se zbláznil, chcete po mě, abych syna učil černou magii." vyštěkl Sev a nevěřícně na něho koukal. Harry už chtěl něco říct, když klidným hlasem promluvil Brumbál.
"Ano, nemáme totiž jinou možnost, když ho odmítneš učit, stane se nejspíše to, co Annie předpověděla. Nezapomeň, že Harry je jediný, kdo může Voldemorta zabít a je jenom na nás, jestli na to bude sám nebo mu pomůžeme." Severus věděl, že má pravdu,ale nemohl se s tím smířit. "Fajn, ale chci abyste věděl, že s tím nesouhlasím."
"Vím jak ti je Severusi," řekl Brumbál a podíval se na Annie.
"No myslím, že my půjdeme," řekl trochu nejistě, ale rozhodně Severus. Annie se na něho podívala, ale s jeho očima se nesetkala a to jí hluboce ranilo. Když odešli, otočil se Brumbál na dceru.
"Ann, co máš se Severusem?" zeptal se a pohledem se do ní vpíjel.
"Nic tati, jenom ho miluji a on mě ne," řekla a znovu cítila, že jí po tváři stékají slzy.
"Ann?" "Tati, miluji ho, dnes v noci jsme se spolu milovali," svěřila se. "Když jsem se ráno probudila, byl pryč a dnes se na mě ani nepodíval, sám jsi to viděl. Nevím co dělat," řekla a smutně se na něho podívala.
"Ann, na Severuse je teď toho trochu moc, nesmíš mu to zazlívat.Vydrž, on si uvědomí, že tě miluje stejně jako ty jeho, uvidíš," řekl a povzbudivě se na ni usmál.
"Když myslíš," řekla a vstala. Potřebovala se na chvíli natáhnout a navíc měla zanedlouho hodinu. Severuse viděla až u večeře, ale i tam se na ni ani nepodíval