Některé postavy, patří J.K.R. a já na ně nemám žádná práva.Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.Publikované obrázky jsou pozbírané z internetu-nemám na ně žádná práva.       
 
V mé hodině nebudou žádná pošetilá mávání hůlkou a přihlouplá zaříkadla!

Srpen 2008

dvanáctá kapitola-Severusův příběh

31. srpna 2008 v 20:29 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
----

Když Harry odešel, Annie se Severusem osaměli. Severus se podíval na Annie a udělal něco co nečekala, sednul si do křesla, ze kterého Harry vstal. Myslela, že odejde, že s ní nebude chtít mluvit.
"Annie,děkuji," řekl a teď už byla Annie opravdu v šoku.
"Za co, Seve?" zeptala se a pohlédla na něho.
"Za pomoc s Harrym. Nemusela jsi to dělat.Ale jsem ti vděčný, popravdě nevěděl jsem si rady."
"Ale to bylo samozřejmé. Jsem přeci jeho kmotra, nesnesla jsem, jak se vy dva míjíte. Alespoň jsem byla nějak užitečná, snad to bylo k něčemu," řekla a podívala se stranou. Nemohla se na něho tak dlouho dívat, byli tu sami a její pocity k němu stále nezmizely.
"Ale i přesto jsem ti vděčný," řekl a vypadal, že neví jak dál.
"Seve, nechtěl by jsi mi říct tvůj příběh?" zeptala se. Chvíli čekala než Severus promluvil.
"Tenkrát, když jsem ještě chodil s Lily, hluboce jsem ji miloval. Byl jsem s ní tak šťastný. Jak jistě víš, nebo jsi si alespoň domyslela, strávili jsme spolu noc. Ale najednou se všechno změnilo. Lily začínala být odtažitá a hradem se začalo proslýchat, že má něco s Jamesem. Nechtěl jsem tomu věřit, ale když jsem jednou šel okolo učebny přemísťování, zaslechl jsem tebe a Lily. Mluvily jste o tom, že se k ní nehodím a že nechápeš, jak dlouho se mnou už je. Najednou jsi nadhodila Jamese a Lily řekla, že on je skvělí, vždy ho měla ráda. Dál jsem už neposlouchal a odešel jsem. Bylo mi hrozně, nevěděl jsem co dělat. Snažil jsem se Lily vyhýbat a nedal jí možnost, aby mi to řekla do očí, to bych nesnesl," najednou se zasekl, když si všiml, že se Annie směje.
"Co je taky k smíchu? Neměl jsem ti to vůbec říkat," řekl a vstal. Annie se nahnula přes stůl a chytila ho za ruku.
"Ne počkej, neurážej se. Já ti to hned vysvětlím, jenom si zase sedni," řekla, ale Severus se nehnul, jenom koukal na její ruku, která stále držela tu její. Annie se ho rychle pustila, jakoby se spálila. Čekala než si Severus znovu sednul a spustila.
"Pamatuji si na ten den o kterým mluvíš, je to ironie. Mohlo být všechno jinak, kdybys nás neslyšel a nebo alespoň slyšel vše," sledovala ten jeho zmatený výraz. Kdyby je tenkrát neslyšel, mohla být Lily živá a Harry vyrůstat se svým otcem, pomyslela si smutně. Ale oba teď dostali ještě jednu šanci a Annie ji nesmí zkazit.
"Skutečně jsme říkaly to, co jsi slyšel, ale kdybys slyšel vše věděl bys, že tě Lily milovala. Tenkrát řekla, že James jí není lhostejný, že ho má ráda, ale že tebe miluje. Snažila jsem se ji přimět, aby chodila radši s Jamesem. Myslela jsem, že pro tebe není Lily dobrá nebo ty pro ni, to už přesně nevím. Ale možná jsem to řekla proto, že jsem žárlila, tenkrát jsem byla do tebe blázen," nedokázala se při řeči dívat Severusovi do očí, a tak koukala po třídě. Severus se na ni díval a nebyl si jistý zda slyšel dobře, ale rozpaky v jejích očích a chování ho utvrdilo, že to opravdu řekla. Rozhodl se, že ji nechá, sám nechtěl tohle téma rozebírat.
"Takže mi chceš říci, že kdybych zůstal slyšel bych, že mě miluje?" ptal se a sledoval, jak se na něho Annie znovu obrací.
"Ano, víš, kdybych tenkrát nebyla tak žárlivá, nebo co, mohli jste být spolu. Asi je to moje chyba," najednou cítila, jakoby jí do očí stoupaly slzy. Sev na ni koukal a nevěděl co říct. Ona se opravdu obviňovala z toho, že s Lily nebyli spolu, ale on jí vinu nedával.
"Annie, ty za to nemůžeš, jestli někdo tak já, že jsem byl tak prchlivý. Kdybych si Lily vyslechl..." Najednou se mezi nimi utvořilo nesnesitelné ticho. Annie myslela na to, co mu řekla, snad jsem to nepřehnala. Neměla jsem mu vůbec říkat, že jsem ho milovala.

Severus seděl a koukal na Annie. Velice na něho zapůsobilo, co mu řekla. Chvíli ještě seděli mlčky, když nakonec ticho prolomil Sev.
"No, myslím, že jsme si to už vyříkali, asi půjdu, je už dosti pozdě." Annie se na něho podívala.
"Máš pravdu, děkuji, že z toho neviníš mě."
Severus na to nic nedodal, sebral se a vyšel z kabinetu a zamířil zpět do sklepení. Cítil se lépe, konečně věděl, jak to skutečně bylo. ,Přiznej si to, je ti lépe protože ti Annie řekla, že tě milovala.' Přikazoval sám sobě. Ze všeho nejradši byl, že se konečně sblížil se synem. To je poprvé, kdy ho Harry vyslechl a souhlasil, proboha dokonce mu dovolil, aby mu říkal křestním jménem. ,Ale jak se to bude vyvíjet?' ptal se sám sebe. Pořád se nemohl vyrovnat s tím, že je to jeho syn, ale budou mít na to dost času.


11.kapitolka

jedenáctá kapitola-kmotra

31. srpna 2008 v 18:13 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
---

Harry nevěděl kam jít, do společenské místnosti se mu nechtělo. Najednou ho něco napadlo. Rychle změnil směr a rozběhl se ke kabinetu Annie. Rychle zaklepal a počkal dokud neslyšel její hlas, kterým oznamovala, že může vejít.
,,Harry?" zeptala se, sotva ho viděla ve dveřích. Harry to potřeboval všechno ze sebe rychle dostat, a tak když za sebou zavřel dveře, spustil. Řekl jí vše, co před pár minuty řekl Severusovi.
"Anni, prostě to nevydržím. To jak se ke mně chová, ví že jsem jeho syn, ale chová se jako když jsem byl hnusný spratek, syn Jamese Pottera. Jenže to nejsem, teď už ne," řekl a smutně se na ni podíval.
,,Harry,co vlastně chceš?" zeptala se a pohled mu opětovala.
,,Tak tohle je to, co nevím. Nesnesu když jsem s ním, ale už vůbec nesnesu, když mě ignoruje. Je těžké ho brát za otce, ale ještě těžší je vidět, že mě jako syna nechce," řekl a zhroutil se na křeslo před jejím pracovním stolem.
,,Víš Harry, kdysi jsem se cítila podobně. Teď ti něco svěřím, ale slib mi, že to nikomu neřekneš, ani kamarádům, ano?" Harry jenom přikývl na znamení, že souhlasí.
,,Víš jak jsem ti říkala, že jsem vyrůstala sama bez otce a to jak jsem ho poprvé potkala až tady na škole?" Harry opět přikývl, tenkrát mu tohle větou vyrazila dech.
,,Takže, když jsem tenkrát nastoupila, věděla jsem, že tu otec pracuje, ale nevěděla jsem, jak se k němu chovat. Celý svůj život jsem ho neznala a najednou měl vstoupit do mého života. Ale on byl skvělý, dal mi čas se s tím vypořádat, zvyknout si na něj. Se vším mi tenkrát pomáhal. Teď to pro tebe bude trošku šok, když ti řeknu, že můj otec je Albus Brumbál," řekla a čekala na jeho reakci. Vůbec se nespletla, Harry byl skutečně v šoku.
,,Takže profesor Brumbál je tvůj otec?"
,,Ano Harry, je. Vím, že je mezi ním a Severusem rozdíl, ale věř, že jsem se tenkrát cítila jako ty. Nevěděla jsem jak se k němu chovat, ale jak jsem řekla, on mi dopřál čas se vzpamatovat a právě teď se lišíme. Ty ten čas nemáš, Harry a v tom je ten problém. Voldemort brzy zaútočí a ty potřebuješ jeho pomoc. Musíte si to všechno vyříkat. Nemusíte se hned chovat jako otec se synem," řekla a když říkala poslední větu zpozorovala, že nejsou v místnosti sami, ale Harrymu nic neřekla.
,,Jde o to Harry, že se nejdříve musíte sblížit, důvěřovat si. Pojem otec a syn obnáší hodně. Na tohle budete mít času dost. Teď je důležité, abyste se navzájem respektovali a dokázali si pomoct. Harry, pokud ti Sev nepomůže, promiň, že to řeknu takhle na plno, ale nemáš šanci nad Voldemortem vyhrát," řekla a upřeně se podívala na Harryho.
,,Vím, že máš pravdu Annie. Ale není to tak jednoduché. Je to Snape, nikdy jsem s ním nevycházel a teď mu mám důvěřovat?"
,,To jsem opravdu tak špatný?" ozvalo se za ním. Harry leknutím nadskočil, ale Annie se jen pohodlně uvelebila v křesle.
,,Ahoj Seve," řekla a usmála se. Vypadá to přirozeně, když je v mém kabinetě, řekla si.
,,Profesore, co tu děláte?" zeptal se Harry a upřeně na svého otce koukal.
"No napadlo mě, že by mi Annie mohla pomoc. A už myslím pomohla, ani jsem s ní nemusel mluvit," řekl a pohled svého syna opětoval.
"Víš, dosti mě mrzelo to, co jsi mi řekl. Bude to znít divně, ale tvoji matku jsem hluboce miloval. Nikdy jsem nevěděl, že se mnou čeká dítě, nenechal bych ji, aby se mi vzdálila. Jenže mi to neřekla, nevím, zda jí budu moci odpustit," řekl a podíval se z Harryho na Annie. Ta mu pohled opětovala. Když takhle mluvil o Lily, cítila náznak žárlivosti, ale proč? ptala se sama sebe. Harry nevěděl co má dělat, cítil se divně.
"Poslyš Harry, Annie má pravdu. Na to, abychom se chovali jako otec se synem je opravdu brzy, to jistě uznáváš i ty. Já sám jsem si ani nezvykl na myšlenku, že mám syna. Ale taky mi dáš za pravdu, když řeknu, že se musíme stýkat. Ne jenom kvůli tomu, že jsem tvůj profesor a ty bys měl chodit na moje hodiny," řekl a chtěl tím Harrymu naznačit, že už jeho nepřítomnost dále trpět nebude.
"Ale navíc tě musím naučit tu nitrobranu a lektvar. Musíme se navzájem poznat, vždyť o sobě nic nevíme," řekl a podíval se Harrymu upřeně do očí. Ten byl trochu v šoku, když zjistil, že může být Severus také milý. Podíval se na něho a přikývl. Severus se usmál, to byl jeho první úsměv věnovaný Harrymu a Severus si byl jistý, že ne poslední. Když se podíval na Annie, zjistil, že na ně s dojetím hledí. ,Měla v očích slzy?' ptal se sám sebe. Vypadala úžasně za tím stolem, dřív když jí znával, byla to jenom taková šedá myška, nejspíše by si jí ani nevšiml, kdyby nebyla kamarádka Lily. Ale teď když na ni tak koukal, úplně rozkvetla. Na co to myslím, napomenul sám sebe. Znovu se podíval na Harryho.
"No,myslí, že dnešní hodinu už odpískáme. Sejdeme se příští týden ve stejnou dobu, souhlasíš?" zeptal se a čekal na odpověď.
"Ano," řekl Harry a podíval se otci do očí.
"Ještě jedna věc, jak vám mám říkat? V mém kabinetě jsem zaslechl vaše myšlenky, že nesnesete, když vás oslovuji Potter, upřímě mě to zní taky divně. Co kdybych vám říkal Harry? Vadilo by vám to?" Harry na něho chvíli koukal a přemýšlel, zda se nespletl.
"Ne nevadilo profesore," řekl a podíval se na Annie, která z nich nespustila oči.
"A toho profesora si nechte, pokud nebudeme na hodině, říkejte mi třeba Severusi, bude to mnohem lepší jak profesore," řekl a čekal na Harryho reakci. Ten jenom přikývl neschopen slova.


desátá kapitola-první hodina nitroobrany

31. srpna 2008 v 17:35 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
---

Harry věděl, že má Annie pravdu. Ale nemohl se s tím jenom tak lehce smířit. Kdyby to byl kdokoli jiný, ale šlo o Snapa, protivného profesora lektvarů. Harry pomalu kráčel do sklepení. Dnes měl právě první hodinu nitrobrany. Vůbec se mu tam nechtělo, ale nechtěl riskovat další spojení s Voldemortem. Došel před dveře jeho kabinetu, zhluboka se nadechl a zaklepal.
,,Dále," ozval se ten jeho nepříjemný hlas. Sakra, jak je to možný, že i ten jeho hlas je nepříjemný? Otevřel dveře a vešel, byl odhodlaný to nějak přežít.
,,Jsem tady profesore," řekl a podíval se přes stůl na svého otce.
,,Fajn, Pottere, zatím si sedněte, potřebuji ještě něco dodělat," řekl a dál si ho nevšímal.
,Proč mi musí pořád říkat Pottere, od něho to zní dosti divně,' pomyslel si. K jeho smůle jeho myšlenky Severus zaslechl, ale nic k tomu neřekl. ,Vždyť on má pravdu,' káral sám sebe.
,Ale jak mu mám říkat? Harry? V tomhle si nevěděl rady.' Rychle dodělal jistou věc pro Brumbála a podíval se na svého syna.
,,Takže, nejdříve mi řekněte, jestli si pamatujete nejdůležitější věc v nitrobraně," zeptal se ho, ale odpověď nedostal. Harry tam stále seděl a koukal na něj. Co teď, ptal se Severus sám sebe. ,,Podívejte, pokud nebudete spolupracovat nemá to cenu. Jestli máte nějaký problém tak bude asi nejlepší, když si to vyříkáme teď, ať můžeme dělat to, proč jste tady." Ale to už Harry nevydržel a vybuchl.
,,Jestli s vámi mám nějaký problém. Už přes dva týdny víte, že jsem váš syn a ani jednou jste o tom se mnou nemluvil. Vím, že jste mámu nemiloval, napsala mi všechno do dopisu, který mi předal Brumbál. Fajn, s tím jsem se smířil, nestál jste o ni, nestojíte o mě, ale proboha nechovejte se jako idiot," řekl. Neměl náladu s ním už dál mluvit. Možná to trochu přehnal, ale muselo to z něj ven. Teď se cítil alespoň o poznání lépe. Rychle vstal a zamířil si to ke dveřím. Když stiskl kliku, zjistil, že jsou dveře zamčené. Obrátil se na Snapa, který držel v ruce hůlku.
,,Myslím,že jsme ještě neskončili," řekl a upřeně se mu díval do očí.
,,Mýlíte se profesore, my jsme ještě ani nezačali a myslím, že ani nezačneme," řekl a znovu se otočil ke dveřím.
,,Alohomora," pronesl a hůlkou, kterou si zatím vytáhl, ukázal na dveře. Než mohl Severus zareagovat, už byl Harry pryč.
,,Sakra," zaklel nahlas Sevrus. Měl možnost si se synem promluvit a takhle ji zkazil. Zase si sedl a upřeně se podíval před sebe. Tohle nezvládnu, řekl si, Harry mě nechce ani vidět, natož poslouchat, jak si s ním mám teda promluvit? Nechtělo se mu to připustit, ale došlo mu, že bude potřebovat pomoct.
Od koho? Přemýšlel. Najednou ho napadla jediná možnost. Rychle vstal a rázoval si to pryč z kabinetu.


devátá kapitola-Annie

31. srpna 2008 v 10:06 | Schali |  Harry syn Severuse

za beta-read děkuji Lianell
---

,Udělal jsem správně?' ptal se sám sebe, zatímco chodil po pokoji. Najednou se dveře pokoje otevřely a stála v nich Hermiona s Ronem.
,,Harry, co se děje? Jak to, že jsi byl na ošetřovně?" zeptala se a sedla si na jeho postel, zatímco Ron se uvelebil na té své. Harry jim vypověděl vše, co slyšel když mířil do knihovny, potom najednou zmlkl. Když opět promluvil, jeho hlas zněl smutně.
,,Brumbál mi přikázal cvičit se Snapem nitrobranu a ještě mě má naučit nějaký lektvar na posilnění mysli nebo co."
,,No o tom lektvaru jsem už slyšela, říká se mu diferesa. Zabrání protivníkovi dostat se ti do hlavy, je velice účinný a s nitrobranou prý neporazitelný." Harry se na ni podíval.
,,Hermiono, tady ale vůbec nejde o nějaký lektvar, tady jde o to, že musím být se Snapem. A on už přitom vše ví." Najednou Ron i Hermiona zpozorněli, Hermiona dokonce vstala.
,,Jak to myslíš, že všechno ví? Jak dlouho?"
,,To nevím jak dlouho, ale dnes na ošetřovně Brumbál řekl, že Voldemorta můžu porazit jenom s pomocí svého otce, díval se přitom na Snapa, on mu na to odpověděl, jestli myslí tu nitrobranu. Prostě to ví. Ví to a nic neřekl." Chvíli bylo v pokoji ticho, Harry si sedl na sedátko u okna a složil si hlavu do dlaní.
,,Harry," řekla Hermiona a přešla k němu, opět promluvila až když seděli vedle sebe.
,,Vůbec nevíš jak dlouho to ví a navíc, kdy s tebou měl asi mluvit? Když jsi nechodil na hodiny? Nebo když jsi se mu na chodbě vyhýbal?" Zeptala se a čekala, že Harry nějak zareaguje, když nepromluvil pokračovala.
,,Harry, uvědom si, že pro Snapa je to taky nové. Teď, když spolu budete cvičit tu nitrobranu a lektvar, budete mít možnost si to vyjasnit. Musíte téhle možnosti využít a sblížit se, jinak nemáte šanci."
,,Souhlasím," ozvalo se ode dveří. Všichni přítomní se otočili. Ron s Hermionou vyskočili.
,,Paní profesorko, co vy tady?" Hups, řekl si v duchu Harry, vždyť já jim zatím nic neřekl. Pamatoval si, jak se z něj snažili něco vytáhnout hned ten první den, ale on byl vykolejený jeho setkáním se Snapem. Vždyť oni ani nevědí, kdo vlastně Annie je.
,,Annie, co ty tady?" zeptal se Harry a nevšímal si zděšených pohledů, které na něj vrhli kamarádi. Annie vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře.
,,Harry vím, že se ti na tu nitrobranu nechce, ale musíš to zkusit, musíte se sblížit." Harry se na ni podíval, aniž by si všímal pohledů Rona a Hermiony, na ni znovu promluvil.
,,Annie, jak dlouho už to vlastně ví?" zeptal se a čekal.
,,Víš, my jsme mu to řekli hned, jak jsi odešel, na začátku roku."
,,Co? To mi chceš jako říct, že už to ví přes dva týdny? A ani jednou se mnou nepromluvil?" Znovu si sedl, ale na Annie stále zahlížel. Tentokrát se odvážila promluvit Hermiona.
,,Harry, už jsem ti to říkala, že s tebou nemohl mluvit, když jsi se mu vyhýbal a nemyslím, že by jsi takhle měl mluvit s profesorkou Moryerovou." řekla a omluvně se podívala na Annie.
,,Omlouvám se Hermiono, ještě jsem vám to neřekl. Annie je moje kmotra, ta co zmizela po mém narození," řekl a tentokrát to byl Harry, kdo se omluvně díval.
,,Takže vy jste Harryho kmotra," nebyla to otázka, ale pouze konstatování.
,,Ano," usmála se Annie ,,A pokud budeme sami, byla bych radši, kdybyste mi říkali Annie, přeci jen jste Harryho kamarádi," řekla a opět se podívala na Harryho, už ani nepostřehla ten úsměv Rona a Hermiony.
,,Harry, víš pro Seva to taky není jednoduché. Myslím, že ho dosti ranilo, když jsem mu řekla celý příběh." Najednou Harry zpozorněl.
,,Jak celý příběh? Co máš na mysli?" Annie se podívala po přítomných a nakonec promluvila. Vyprávěla Harrymu, Ronovi a Hermioně vše, co tenkrát řekla Severusovi. Když skončila podívala se na Harryho.
,,Severus byl v šoku, byl naštvaný, že mu Lily nechala dopis v domě, kam se po škole nevrátil, teda prý už tam nikdy nevkročil. Harry, uvědom si, že nejsi jediná oběť," řekla a podívala se na Harryho. Harry věděl, že má pravdu, ale prostě se s tím nedokázal vyrovnat.
,,Harry prosím, zkus to, jste otec se synem, musíte se sblížit. Vím jaké to je žít celý život bez otce. Otce jsem poznala, až když jsem nastoupila sem do školy. Harry, není to jednoduché, to vím, ale musíte se oba snažit," řekla, ještě jednou se podívala na Harryho a potom se s nimi rozloučila.



osmá kapitola-na ošetřovně

30. srpna 2008 v 17:40 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
---

Annie koukala na dveře, kterými Severus odešel. Trvalo to celou věčnost, než se otočila zpět k Brumbálovi.
,,Albusi, myslíš, že bylo dobré to takhle na Seva vybalit? Přeci jen žil celá ta léta v domnění, že ho Lily nechtěla a navíc se dozvěděl, že má osmnáctiletého syna," řekla Annie a pozorovala Brumbála.
,,Annie zlato, možná to je pro tebe těžké, zvláště když byla Lily tvoje kamarádka, ale sama jsi řekla, že to musíme říci Severusovi co nejdříve, a tak jsem využil situace, když se tu objevil." Annie věděla, že má pravdu, udělali asi správně, že mu to řekli, ale i tak by byla radši, kdyby si před tím mohla promluvit s Harrym, v soukromí. Chtěl mu toho hodně říci, ale ne před Brumbálem.
,,Annie, proč jsi mi nikdy neřekla, že máma byla jasnovidka?" zeptal se a upřeně se na ni podíval.
,,Nechtěla abys to věděl, po mém narození v sobě objevila tyto schopnosti. Když jsem nastupovala sem do školy, k tobě, prosila mě abych ti to neříkala. Doteď vlastně ani nechápu proč," řekla a srdce se jí sevřelo, když pomyslela na svoji zesnulou matku.

,,Tolik mě to mrzí zlato," řekl, když viděl, jak posmutněla.,,Promiň, že jsem s tebou nebyl, když jsi to nejvíce potřebovala," řekl a podíval se na svoji dceru.
,,Ale to je v pořádku tati, tenkrát zrovna povstal Voldemort, chápala jsem, že musíš být tady a navíc jsem byla ráda, že jsi mohl dávat pozor na Harryho za mě," řekla a mile se na něj usmála. Brumbál jí úsměv oplatil. Tohle bylo snad poprvé od doby, co nastoupila do prvního ročníku, co mu řekla tati. Vždy mu říkala jenom Albusi či Brumbále, nechtěla, aby kdokoli věděl, že je to jeho dcera. Našlo se ovšem pár takových, co to věděli, někteří profesoři a samozřejmě Lily.
,,No já půjdu, na první den školy toho bylo myslím už dost," řekla, obešla stůl a políbila otce. Potom se s ním rozloučila a odešla. Jak jenom je asi Harrymu? Musí to být pro něj hrozně těžké. Věděla od Síria, že měl Harry svého otce, tedy Jamese velice rád. Upnul se na myšlenku, že James a Lily jsou jeho rodiče. Určitě je těžké se smířit s tím, že Severus je jeho pravý otec. Kdyby tu tak byl Sirius, určitě by to bylo jednoduší, povzdechla si. Spolu by to zvládli. Annie se vypravila do svých komnat, musela se ještě připravit na zítřejší vyučování.

Dva týdny byly celkem normální, Harry chodil na hodiny a cítil se už lépe. Největší problémy mu ale dělaly lektvary. Dřív je jen neměl rád, ale teď, když věděl, že je Snape jeho otec, prostě se nemohl donutit na ty hodiny docházet. Raději zůstával v knihovně či společenské místnosti. Věděl, že z toho budou problémy, ale nesnesl by, kdyby musel celou hodinu na něj koukat. Poslouchat jeho výklad látky. Když jednou byla opět hodila lektvarů, Harry zamířil do knihovny. najednou se mu zatmělo před očima.
,,Tak mí příznivci, blíží se den, kdy to všechno skončíme. Zanedlouho zabiji toho, který přežil. Zabiji tebe Harry Pottere," slyšel v hlavě, najednou už nic nevěděl, skácel se rovnou k zemi. Když se znovu probudil, ležel na ošetřovně.
,,To snad ne" zašeptal a snažil se rozpoznat lidi, kteří stáli kolem postele. Nakonec zjistil, že je to Annie, Brumbál a Snape.
,,Severusi, jak to, že nebyl Harry na hodině a co to vůbec znamená, že jsi ho od začátku roku na hodině ještě neviděl?" ptal se Brumbál. Snape se zrovna chystal mu odpovědět, když se do rozhovoru vmísila Annie.
,,Už ses probudil Harry?"
Harry se chtěl posadit, ale zatočila se mu hlava. Opět si lehl.
,,Pomalu Harry, praštil jsi se do hlavy," tak proto se mi tak točí, řekl si v duchu.
,,Co se stalo?" zeptala se Annie a starostlivě na něj koukala.
,,Nic co by se nikdy nestalo, Annie. Jenom..." Harry to nechtěl říkat, když byl na ošetřovně i Snape, ale Brumbál mu nedal na výběr.
,,Co jenom, Harry?"
,,Když jsem šel do knihovny, najednou se mi zatmělo před očima a slyšel jsem ho."
,,Co říkal?" najednou to nebyl Brumbál kdo promluvil, ale Snape. Harry se na něj podíval, ale nebyl schopen promluvit, co tu vlastně dělá? Už to ví?
,,Harry?" promluvil opět Brumbál.
,,Promiňte, zamyslel jsem se," řekl Harry a omluvně se na Brumbála podíval.
,,Já vím Harry," řekl a upřeně se mu podíval do očí. Sakra nitrozpyt, pomyslel a když Brumbál přikývl věděl, že má pravdu.
,,Harry?" zkusil znovu a tentokrát se odpovědi už dočkal.
,,No říkal, že se blíží den, kdy to všechno skončí, kdy zabije toho který přežil, ale potom řekl něco divného. Řekl ,den kdy zabiji tebe Harry Pottere'. Jakoby mluvil přímo ke mě, ale to přece není možné, ne?" zeptal se a čekal, že mu Brumbál odpoví. Ale to, co viděl v jeho očích se mu moc nelíbilo. Byl tam strach, strach z toho, co právě slyšel.
,,Harry, nejspíše to pravda bude. Voldemort si uvědomil to, čeho jsem se tak bál. Uvědomil si, že je jisté spojení mezi vámi. Musíme zabránit tomu, aby tě začal ovládat. Víš co se stalo na Ministerstvu, když povstal. Tenkrát tě posedl protože jsi byl blízko, ale když si uvědomil to, jak jste propojeni." Nakousl Brumbál a Harrymu se udělalo špatně od žaludku.
,,Myslíte, že by to mohl zkusit znovu? A tentokrát by nemusel ani stát přede mnou?"
,,Ano Harry, přesně toho se bojím." Harry zavřel oči, tohle nejde. Tenkrát by nejradši umřel, sám se divil, že to dokázal přežít. Jestli se něco podobného stane znovu, co když mě donutí někoho zabít? Rona, Hermionu či dokonce Brumbála? Ne, to ne, radši odejdu, nemůžu je přeci ohrozit.
,,Tak to ať tě ani nenapadne," zazněl Brumbálův hlas a Harry s leknutím znovu oči otevřel. ,,Harry, útěk ničemu nepomůže. Zvládneme to, spolu. Dokážeme to spojení mezi vámi přerušit. Ty to dokážeš, jenom s malou pomocí svého otce," řekl a podíval se na Severuse. Takže to ví, napadlo Harryho. Takže to ví a nic neudělal, nesnažil se s ním mluvit, prostě nic.
,Myslíte nitrobranu, profesore? Ale víte, že to už jsme zkoušeli, Potter není dost silný aby tohle zvládl. A navíc proti Voldemortovi je to v celku zbytečné. Víte, že já musím vždy vypít lektvar když jdu k němu a i tak kolikrát nevím zda ze mě už něco nedostal."
,,Máš pravdu Severusi, nitrobrana není dosti účinná, ale vymyslel jsem něco jiného. Naučíš tady Harryho nitrobranu, aby ji uměl tak perfektně jako já či ty. A k tomu ho naučíš ten lektvar a budeš mu ho každý den podávat, pro jistotu. Víš jaké by to mělo následky, kdyby se mu Voldemort trvale dostal do hlavy," řekl a vypadalo to, že už je rozhodnuto. Harry ležel a koukal na ně. Najednou to nemohl vydržet. Vyskočil z postele a vstal. Sotva si stoupl zase se mu zatočila hlava a už se sunul k zemi. Naštěstí ho na poslední chvíli zachytil Severus, který stál nejblíže. Opatrně ho položil zpět na postel. Harry se po chvíli opět probral. Sakra, zaklel.
,,Harry, co to vyvádíš?" zeptala se Annie.
,,Mluvíte o mě, jako bych tu vůbec nebyl. A upozorňuji vás, že nebudu cvičit nitrobranu a ani se učit nějaký lektvar. Prostě nebudu s ním v jedné místnosti sám!" řekl a otočil se k němu zády. Možná by to i strpěl, věděl, že se to musí naučit. Vydržel by s ním sám, ale jenom pokud by nevěděl pravdu. Jenže tu už ví, ví jí bůh ví jak dlouho a nic mu neřekl. Nepokusí se s ním promluvit a to mu vadilo ze všeho nejvíc. Ani si to neuvědomil a měl v očích slzy. Tak to teda ne, nakázal si v duchu. Přeci nebudu brečet, nestojí mi za to.
,,Harry?" řekl Brumbál.
,,Nelezte mi pořád do hlavy!" vyštěkl na něj Harry. Najednou si uvědomil svoji chybu, byl tak naštvaný na Snapa, sám na sebe a teď si to vylil na Brumbálovi.
,,Takhle s ním nemluv," vyjela najednou Annie, která byla doteď potichu.
,,Omlouvám se, ale jak by bylo tobě?" zeptal se a najednou ho něco napadlo.
,,Annie, nemohla bys mě tu nitrobranu učit ty?" zeptal se s nadějí v hlase. Snape to celé poslouchal a najednou ho bodlo u srdce. ,Proč ho Harry tak nenávidí?' Znovu promluvila Annie. "Harry, ráda bych tě to učila, jenže nikdo to neovládá tak, jako Severus. Chápu tvoje problémy s ním, ale pochop, pokud nechceš, aby se ti znovu Voldemort dostal do hlavy, nezbývá ti nic jiného. Je to jediná možnost," řekla a sledovala, jak je Harry na vážkách. Souhlasil by, jenže on mi nic neřekl, zalitoval v duchu zase.
,,Fajn, když nemám jinou možnost," řekl Harry a podíval se na Brumbála, Snapa ignoroval. Ale jemu se hrozně ulevilo. Konečně bude mít možnost si s ním nerušeně promluvit. Kdykoli ho potkal na chodbě a chtěl s ním mluvit, Harry urychleně změnil směr, jenom aby se mu vyhnul. Teď bude mít možnost mu všechno vysvětlit.


sedmá kapitola-nečekané zjištění

30. srpna 2008 v 16:37 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
---

,,Takže už letos, no máš pravdu Annie, skutečně to budeme muset říci Severusovi co nejdříve." Harry se najednou cítil divně, tohle přeci nejde.
,,Pane profesore, pokud vám to nebude vadit, prosím řekněte mu to vy tady s Annie. Já u toho být nechci. I kdyby se s tím Snape vyrovnal rychle, mě to bude chvíli trvat. Nemůžu ho přijmout jako otce." Poslední větu skoro vykřikl, potom zamumlal prosté "omlouvám se" a vyběhl z profesorovy pracovny. Když sbíhal ze schodů a probíhal chodbou od ředitelny, do někoho vrazil.
,,Á, pan Potter, strhávám Nebelvíru 10 bodů za to, že jste tak neuvěřitelně nešikovný. To nemůžete koukat kam jdete?" Harry se podíval do očí svého otce, nic neřekl, prostě kolem něho prošel a mířil zpět do společenské místnosti.
,,Samolibý parchant, jako jeho otec," řekl si pro sebe Severus a namířil si to do ředitelny. Když zaklepal na dveře a vešel, nečekal, že bude přítomna i Annie. Znal ji, byla nejlepší kamarádka Lily, ona jediná věděla o jeho vztahu k ní.
,,Pane řediteli, chtěl jste se mnou mluvit?" zeptal se Severus a přešel k Brumbálovi blíže, na Annie se skoro nepodíval.
,,Ano, chtěl jsem s tebou probrat jisté záležitosti okolo tvých hodin, ale to teď bude muset počkat. Musíme ti říci něco důležitějšího," řekl a podíval se na Annie, která mu pohled oplatila.
,,Ale Brumbále, tím, že jsem řekla brzy jsem nemyslela zrovna dnes," řekla a upřeně na něho hleděla.
,,Čím dříve tím lépe, i pro Harryho."
,,Potter, co s tím má sakra společného Potter?" zeptal se Snape, který doposud byl celkem potichu. Annie si rezignovaně sedla do jednoho z křesel u profesorova stolu. Brumbál se na ni podíval, ale nic neřekl dokud nepřikývla, že s tím tedy souhlasí.
,,Severusi, je tu něco, co by jsi měl vědět, ale nejlepší asi bude, když si to přečteš," řekl a vytáhl z psacího stolu dopis od Lily a předal mu ho.
,,Tento dopis mi zanechala Lily Potterová, je sice určený výhradně pro mě, ale týká se to i tebe a asi bude jednoduší, když si to přečteš sám," řekl a sledoval jak si Severus nechápavě dopis bere. Začal ho číst a když byl asi tak v půlce, najednou si sedl do druhého křesla, vedle Annie. Oba ho netrpělivě pozorovali a čekali na jeho reakci.
,,Tohle je nějaký žert, musí to být žert." řekl hned, jak dopis přečetl.
,,Ne, není to žert Seve. Lily otěhotněla hned tu noc, co jste se milovali."
,,Ale proč mi to teda neřekla?" něž stihla Annie odpovědět na Severusovu otázku, promluvil Brumbál.
,,Annie, ty jediná víš všechny podrobnosti. Myslím, že by bylo nejlepší, abys nám vypověděla celý příběh od začátku, třeba to Severus i já konečně pochopíme." Annie chvíli nic neříkala, Brumbálovi by to řekla i ráda, ale Severus si to podle ní nezasloužil, už podle toho, co Lily udělal. Ale nakonec souhlasila.
,,Dobře, řeknu vše co vím," řekla a vstala. ,Bude se mi to říkal líp, když nebudu tak blízko u Seva.'
,,Když jste spolu začali chodit, byla Lily ta nejšťastnější. Když jí bylo tuším 18 najednou se objevila v pokoji se slzami v očích. Dlouho mi trvalo, než jsem z ní dostala, co se stalo. Říkala, že je těhotná, že tě miluje, ale nebyla si najednou jistá, jestli ty jí taky," řekla a objala si rukama ramena. Potom se otočila k přítomným zády, nesnesla ty jejich upřené pohledy. Připadala si, jako by Lily zrazovala.
,,Připadala mi úplně na dně. Snažila jsem se jí přesvědčit, aby ti vše řekla, že máš právo znát své dítě. Ale Lily měla strach, měla strach, jak bys reagoval, měla strach slyšet od tebe, že o ni a dítě nestojíš. Když už na ní začínalo být to těhotenství vidět, tak si uvědomila, že to právo skutečně máš. Nebyla, ale schopna ti to říci do očí, a tak napsala dopis." Znovu se otočila, všichni přítomní na ni stále hleděli. Čekala, že ji teď Sev přeruší, ale nic neřekl, jen na ni stále hleděl.
,,Když Lily dopsala ten dopis, vydala se k tobě domů. Ale ty jsi tam nebyl, proto nechala dopis u tvé skřítky, říkala, že ti ho doručí hned, jak se vrátíš. Napsala, že pokud máš o ni a dítě zájem, tak na tebe počká na Příčné v cukrárně. Napsala ti den a hodinu. Čekala na tebe, čekala skoro tři hodiny, ale ty jsi nepřišel. Ale k něčemu to přeci bylo," řekla a usmála se.
,,Lily pochopila, že o ni nestojíš, ale nejvíce ji bolelo to, že si nechtěl dítě. V ten den se potkala s Jamesem. Byla tenkrát úplně na dně, a tak Jamesovi řekla úplně vše. James ji už tenkrát miloval, a tak jí od té doby pomáhal. Když jí nabídl, aby si ho vzala souhlasila. Na jejich svatbě, když byla Lily se svatebních šatech a chystala se jít na obřad, doufala, že nedělá špatně. Pořád ho milovala, ale on se jí neozval. Byla svatba, porod a křtiny. Když jsme křtili Harryho, došlo tenkrát k té věštbě. Když ji Lily slyšela, byla si jistá, že se to musí Severus dozvědět. Totiž, i když mu napsala ten dopis, pořád doufala, že jsi ho nikdy nečetl. Já se jí sice snažila přesvědčit, že není možné, abys dopis nečetl, ale ona mi nevěřila. Rozhodla se tedy napsat dopisy, Harrymu a Brumbálovi. Doufala, že ti dva to spolu nějak vydrží. Já už tenkrát dostala dopis z domova a musela jsem odjet, ale slíbila jsem Lily, že kdyby cokoli potřebovala, že budu na dosah a kdykoli se vrátím. Jenže ona nenapsala." Znovu se otočila, ale tentokrát jen na chvíli a když se otočila zpátky, měla v očích slzy.
,,Potom jsem se dozvěděla, že je ona a James po smrti. Psali to ve všech novinách, ale najednou přišel dopis. Psal mi Sirius, nevěřila jsem, že by je zradil Voldemortovi, miloval je, nikdy by toho nebyl schopen. Psal mi, že jsou Lily a James po smrti, ale že on to nebyl. Věřila jsem mu. Potom když ho chytili a zavřeli do Azkabanu, jsme si psali. Věděla jsem od něj vše, co se stalo. Že to byl Peter, kdo to tenkrát zradil, že je Harry v bezpečí a já mám zůstat tam, kde jsem, prý to bude bezpečnější. Vždy se mě snažil jenom chránit," řekla a slza, kterou měla doposud v oku ji stékala po tváři. Rychle se zase otočila, ale Brumbál i Severus si toho všimli. Ale ani jeden z nich nepromluvil.
,,Potom najednou jsem zjistila, že je Sirius mrtvý,Voldemort znovu povstal a já si uvědomila, že ta věštba se začíná naplňovat." Znovu se otočila, tentokrát měla oči už suché.
,,Každým dnem jsem čekala dopis od Brumbála. Věděla jsem, že jakmile si přečte dopis od Lily dojde mu, že já jediná znám pravdu a můžu mu to potvrdit či vyvrátit. Snažila jsem se najít tu správnou věštbu, abyste to pochopili, moje matka byla jasnovidka, ukládala do myslánky všechno, co předpověděla. Tam jsem našla i věštbu o Voldemortově povstání. Asi měsíc po tom, co jsem našla to, co jsem hledala mi konečně Brumbál napsal. Věštba kterou jsem hledala obsahovala to, že se syn s otcem spojí a spolu porazí toho, který se před čtyřmi lety vrátil." Annie domluvila a konečně si sedla. Severus z toho, jak tam tak stála začínal být už nervózní.
,,Takže je to skutečně pravda, Potter, teda Harry, je můj syn. Sakra, proč mi to Lily neřekla."
,,Ale řekla," skoro vykřikla Annie, byla rozhodnutá svoji nejlepší kamarádku hájit.
,,Napsala ti dopis, musel jsi to vědět."
,,Možná bych se to i dozvěděl, kdyby ten dopis Lily neodnesla do domu, kde už jsem dávno nežil, do domu, kam jsem se už nikdy nevrátil," řekl a naštvaně vyrazil z ředitelny. ,Proč se tam jen nevrátil, mohlo to být všechno jinak,' nadával sám sobě.


šestá kapitola- nová profesorka

29. srpna 2008 v 21:59 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
---

Harry procházel bradavickou vstupní branou.
,Konečně doma,' řekl si v duchu a usmál se. Všichni žáci vyšších ročníků se vydali do jídelny, kde si všichni zasedli ke stolům podle koleje. Harry, Ron a Hermiona zamířili ke stolu úplně v pravo, stolu Nebelvíru.
Sotva se usadili, Harry pohledem sklouzl k profesorskému stolu. Brumbál seděl jako vždy v čele. Zrovna si povídal s profesorkou Prýtovou, která učila bylinkářství. Harry se podíval po stole dál. Byl tam, seděl ke konci stolu a tvářil se stejně, pořád se mračil.
,Jak můžu být, pro boha, jeho syn?' ptal se sám sebe.
,Jak?' Harry se znovu otočil na Brumbála, ten se tentokrát nebavil s kolegyní, ale koukal na něj. Díval se mu přímo do očí. Harry mu pohled oplatil, nevěděl přesně, co Brumbál chce, ale věděl jistě, že se to brzy dozví.
Brumbál nespouštěl oči z Harryho, najednou se podíval na ženu, která seděla po jeho pravici a potom se podíval zpět na Harryho. Harry se podíval na ženu, na kterou před tím Brumbál, nikdy ji neviděl, ale byl si jistý, že Brumbál chtěl něco, co se týkalo jí. Harry se na ni pořád koukal, zatímco bylo zařazování prvňáků nespouštěl Harry oči z té neznámé a Brumbála. Harry ani nestihl zaregistrovat, kdy zařazování skončilo, když najednou Brumbál vstal.
,,Milí žáci, vítám zde nové tváře, ale i tváře, které již známe. Tento školní rok máme novou profesorku. Bude vyučovat obranu proti černé magii, prosím přivítejte profesorku Moreyovou." Neznámá, teď už profesorka Moreyová, vstala a mírně se žákům uklonila. Harry se na ni pořád díval, ale stále nevěděl zda ji zná nebo by alespoň měl. Brumbál domluvil a před žáky se objevilo jídlo. Jako vždy se stoly až prohýbaly. Harry se pustil do jídla, přestože neměl hlad, znovu se podíval na neznámou a na Snapa. Sakra, zaklel v duchu. Tohle už nevydržím. Když všichni dojedli, znovu povstal Brumbál.
,,Prefekti vás nyní odvedou do vašich kolejí. Od zítřka začne vyučování. Přeji vám všem, ať se vám v tomto školním roce daří," řekl a najednou se všichni jako na povel zvedli a začali vycházet ven. Harry taky vstal, ale opět se podíval k profesorskému stolu. Brumbál stále stál a koukal na Harryho, potom se podíval na dveře, kterými vždy profesoři odchází a zpět na Harryho. Ten pochopil, přikývl.
,,Rone, Hermi, Brumbál chce se mnou mluvit, sejdeme se ve společenské místnosti," řekl rychle a zamířil za profesorem, který již za těmi dveřmi zmizel. ,Snad jsem ho pochopil dobře,' modlil se v duchu Harry. Když prošel dveřmi, uviděl, že pochopil. Brumbál na něho čekal hned za dveřmi.
,,Harry, půjdeme do pracovny ať máme klid." Harry přikývl a vydal se za Brumbálem. Když došli k chrliči, za kterým se schovávala Brumbálova pracovna pronesl Brumbál
"Lékořicové bonbony." Harry se usmál, vždy to heslo byl nějaký pamlsek, který měl Brumbál nejraději. Když se před nimi objevily schody, vyšli oba nahoru. Brumbál otevřel dveře do pracovny a pustil Harryho dovnitř, potom je zase zavřel. V pracovně už někdo čekal, byla to ta profesorka Moreyová.
,,Dobrý den, paní profesorko," řekl Harry, ale nějak nechápavě se podíval na Brumbála, který přešel za svůj stůl a sedl si do svého křesla.
,,Tak Harry, abych ti to vysvětlil. Tady profesorka Moryerová je křestním jménem Annie, jméno které jistě znáš." Harry se podíval na profesorku.
,,Annie?" řekl, ani ho nenapadlo, že by to bylo nevhodné říkat takhle své profesorce. Harry se opět otočil na Brumbála.
,,Pane profesore, takže jste ji našel, říkal jste, že mi dáte hned vědět." Obvinil ho Harry.
,,Já vím, ale Annie mi napsala chvíli před začátkem školy a tak jsem myslel, že už to nemá cenu, že to těch pár dní už počká. Omlouvám se."
,,Nemáte se za co omlouvat profesore," tentokrát to byla Annie, kdo promluvil ,,To já bych se měla omluvit. Harry, vím, že se na mě nejspíše zlobíš, po smrti tvých rodičů, Síria, nebyla jsem tady. Omlouvám se." Řekla a čekala na Harryho reakci.
,,To je v pořádku," řekl, ale sám si tím nebyl jistý. Najednou tu měl svoji kmotru a i otce.
,,Annie, teda pokud ti tak smím říkat," zeptal se.
,,Jistě, že můžeš," řekla a mile se na něj usmála.
,,Děkuji, určitě ti profesor Brumbál řekl o tom dopise. Potřebuji vědět zda je to pravda, je skutečně můj otec?" Annie se na něj podívala,viděla mu v očích, co chce slyšet, ale nemohla, nemohla mu lhát. Musí vědět pravdu, Lily by to tak chtěla.
,,Ano Harry, Severus je skutečně tvůj otec. Musíme najít způsob, jak mu to říci a to co nejdříve." Harry najednou zpozorněl.
,,Jak co nejdříve?"
,,Harry, podle věštby ti musí pomoci v boji, jenže nevíš vše. Severus je velice paličatý, musíme mu to říci, aby se s tím mohl vyrovnat a pomoci ti. Harry, už nemáme moc času, nejspíše to nevíš, vlastně to neví nikdo, ale zjistila jsem, že k tomu boji dojde už tento rok." Když to řekla dokonce i Brumbál zpozorněl, v křesle, ve kterém seděl se napřímil za zahleděl se na Annie.
,,Jak to myslíš, tento rok?" zeptal se.
,,Víte profesore, zdědila jsem po rodičích jisté jasnovidecké schopnosti. Poslední dobou jsem se snažila zajistit, kdy k boji dojde a neustále mi vycházelo, že brzy, tento rok."


pátá kapitola- reakce

29. srpna 2008 v 20:40 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
---

,,Harry?" jakmile se Harry objevil v obývacím pokoji u Weaslyových, uviděl před sebou svoji nejlepší kamarádku.
,,Ahoj Hermiono," řekl a usmál se i když mu v tuto chvíli moc do smíchu nebylo.
,,Harry, co tu děláš?" zeptala se Hermiona, ale najednou si uvědomila, že Harry se tu neobjevil sám. Rychle vyskočila z pohovky, na které si četla jednu z učebnic, kterou bude v tomto ročníku potřebovat.
,,Pane profesore, co tu děláte?"
,,Slečno Grangerová, rád vás vidím. Tak Harry užij si prázdniny," řekl a mrkl na Harryho. Harry přikývl, že rozumí a už se nemohl dočkat, až mu Brumbál napíše, že našel Annie.
,,Uvidíme se ve škole," řekl a dřív než mohl kdokoli zareagovat, už byl pryč.
,,Harry, jak to, že jsi už tady a ještě k tomu tě sem dopravil Brumbál?"
,,Hermiono, Brumbál byl náhodou u mě, když mi donesl dopis od mámy. A pak mě přemístil sem."
,,Harry, dopis od mámy?" Harry se na ni podíval, jak rád by jí řekl vše, co v něm psala. ,Ale jak by reagovala? Vždyť on sám se nemůže smířit s tím, že Snape je jeho otec.'
,,Psala jenom, že je ráda, že jsem se dožil plnoletosti a že mě má ráda." Řekl a v hlase mu byla slyšet bolest. Hermiona k němu došla a objala ho.
,,Harry?" uslyšel za sebou. Když se od něj Hermiona odpoutala, viděl svého kamaráda Rona. ,,Harry, co tu děláš?"
,,Rone, rád tě vidím," řekl a objal kamaráda. Ani mu neodpověděl na jeho otázku. Místo toho se do toho vložila Hermiona.
,,Harryho sem přemístil Brumbál, Harry mu psal, jestli by nemohl odjet už teď, a tak ho sem Brumbál přemístil," řekla a podívala se na Harryho. Ten jí úsměvem poděkoval. Věděla, že pro Harryho bylo těžké mluvit o tom dopise, a tak Ronovi podala trochu odlišnou verzi, aby uchránila Harryho před jeho otázkami. I když byl Ron skvělý kamarád, někdy nedokázal zastavit svoji zvědavost a toho chtěla Hermiona právě v tuto chvíli Harryho ušetřit. Harry se na ně podíval a najednou si byl jistý jedinou věci. Musí jim to říci. Nemůže to před nimi tajit, navíc bude potřebovat jejich pomoc, aby se s tím vyrovnal. Řekne jim to a ještě dnes. Byl si tím najednou tak jistý.
,,Rone, Hermiono, musím s vámi mluvit, ale necháme to až na večer. Nemůžu mluvit teď, nesmí to nikdo slyšet, takže zatím ani slovo a sejdeme se pak v pokoji." Oba na něj chvíli koukali, ale nakonec přikývli. Bylo na nich vidět, že by chtěli slyšet daleko víc a to hned, ale zřejmě pochopili, že by z Harryho stejně nic nedostali.
,,Hermiono, zvládla bys potom pokoj zabezpečit? Je opravdu důležité, aby nás nikdo neslyšel, nechci aby to někdo věděl dokud nebude čas." Řekl a koukal na Hermionu.
,,Jistě, to nebude problém," řekla a dál se o tom nebavili, protože se najednou v hale objevili i zbylí Weaslyovi. Nikdo moc nechápal, co tam vlastně Harry dělá, ale když řekl, že mu Brumbál dovolil se k nim vydat už teď a navíc ho k nim sám přemístil, bylo vše v pořádku. Po celý den bylo co dělat, hráli famfrpál, potom pomáhali paní Weaslyové na zahradě zasadit pár stromů a ani se nenadáli a už byl večer. Harrymu připadalo, že to neskutečně uteklo. ,No jo, když se člověk baví,' řekl si pro sebe, když zrovna večeřeli. Hermiona s Ronem už byli netrpěliví, co jim vlastně chce Harry říct. Rychle do sebe naházeli večeři a vydali se všichni do pokoje Harryho a Rona. Sotva za sebou zavřeli dveře Hermiona vytáhla hůlku a provedla nezbytná kouzla, aby nikdo nezaslechl, co si budou říkat.
,,Tak a je to," řekla a přisedla si k Ronovi na postel.
,,Tak už mluv." Harry si najednou už nebyl tak jistý. Jak na to zareaguje Brumbál, až to zjistí? Ale musel jim to říci, už to nakousl a navíc si o tom potřeboval promluvit.
,,Chci vás nejdříve poprosit, abyste nikomu neřekli ani slovo z toho, co se dozvíte." Oba přikývli a netrpělivě čekali, co je tak strašně tajemného.
,,Dnes mi přišel dopis od Brumbála, posílal mi dopis, který u něj schovala máma. Měl mi ho předat v den mých narozenin a tak i udělal." Řekl a vytáhl dopis z kapsy.
,,Asi bude nejednodušší, když si to přečtete sami, já bych to asi zatím nedokázal vyslovit nahlas," řekl a dopis jim podal. Nejdříve si ho vzala Hermiona, ale Ron jí celou dobu koukal přes rameno. Když ho dočetla podala ho Ronovi a nevěřícně koukala na Harryho. Ale Harry nic neřekl dokud si dopis nepřečetl i Ron. Když skončil, podal dopis zpět Harrymu, který si ho opět strčil do kapsy.
,,Je to pecka co?" řekl a pokusil se o úsměv, ale moc mu to nešlo.
,,Harry, jak jsi reagoval?"
,,Jak asi, nemohl jsem tomu věřit, ale pak se v pokoji objevil Brumbál. Máma mu napsala podobný dopis. Ale navíc připsala, že umřu pokud mi Snape nepomůže, jedině s jeho pomocí zabiji Voldemorta. Ale nejlepší na tom je, že to nejdříve budu muset Snapovi říci." Chvíli bylo ticho. Nikdo nebyl schopen promluvit, každý se s tou zprávou musel nějak vyrovnat. Jako první se probral Ron.
,,Co ti na to vlastně řekl Brumbál?"
,,Řekl, že tuší, že tomu nevěřím, a proto nabídl jedinou možnost, jak se dozvědět pravdu. Pokusí se najít Annie."
,,Annie, myslíš tvojí kmotru?" Harry přikývl ,,Ano, ona jediná znala rodiče a tudíž mi může říci zda je to pravda." Oba jenom přikývli, ani jeden si nedovedl představit jak asi Harrymu je.
,,Mrzí nás to Harry. Tohle si ani jeden z nás nepředstavoval." Harry přikývl.
,Já si to snad přestavoval?' zeptal se sám sebe.
,,Teď asi chápete proč jsem nechtěl, aby nás kdokoli slyšel," řekl a v hlase mu byl znát smutek.

Od toho večera se na toto téma už nebavili. Harry čekal každý den dopis od Brumbála. Ale nic nedostal, nechtěl mu psát, věděl, že kdyby něco objevil určitě by mu hned dal vědět. Ani se nenadál a už byl konec prázdnin, zítra měli odjíždět do Bradavic. Moc se mu tam nechtělo, bude tam Snape, bude se s ním muset sejít. Promluvit si s ním. Ale to bude řešit, až k tomu dojde, nejdřív si bude muset promluvit s Brumbálem. Ten mu pomůže.



Jak to asi bylo...

29. srpna 2008 v 10:06 | Schali |  <<JEDNORÁZOVKY>>
Halvní postavy: James Potter,Lily Evansová,Remus Lupin,Sirius Black
Žánr: Humor,romantika

za beta-read děkuji Lianell
......
Když se James probudil, ležel na ošetřovně. ,Jak jsem se sem dostal?' přemýšlel, ale nějak si nemohl vzpomenout. Věděl, že hrál famfrpál, ale na nic jiného si nevzpomínal. Najednou někdo otevřel dveře.
,,Dvanácteráku, jak je?" byl to Remus, jeho nejlepší přítel a za ním v závěsu šel Sirius.
,,Dobře, ale nemůžu si vzpomenout, co se stalo." řekl a pohledem je prosil o pomoc.
,,No něco takového jsem v životě neviděl, ty jsi spadl z koštěte" řekl Sirius a smál se, nemohl přestat, ani když ho Rem zpražil pohledem.
,,Víš Jamesi, ty jsi nespadl jenom tak, viděl jsi Lily, asi ses na ni díval moc dlouho a ztratil jsi rovnováhu a spadl." ,No jasně, to mě mohlo napadnout. Sakra, co si o něm teď bude myslet? Je v sedmém ročníku, za měsíc skládají poslední zkoušky a pak odejdou ze školy. Pokud jí neřekne, že jí miluje, tak už jí zřejmě nikdy neuvidí.' Přestože kamarádům neřekl ani slovo, věděli co se mu honí hlavu, znali ho až moc dobře.
,,Musíš se už vymáčknout" řekl Sirius, který se konečně přestal smát.
,,Jasně, to se lehce řekne, ale hůř provede. Vždyť se mnou vůbec nemluví." Na tohle nemohl ani jeden z jeho kamarádů nic říct. Věděli, že je to pravda. Sirius a Rem se rozloučili a šli na přeměňování. Profesorka McGonagalová byla ředitelka nebelvírské koleje, jejich koleje, ale nikomu nenadržovala a to na ní bylo obdivuhodné. Po hodině šel Sirius k jezeru, prý nadýchat se čerstvého vzduchu, ale Remusovi bylo jasné, že jde za nějakou svojí nynější přítelkyní. Střídal je pěkně rychle. Remus se na něj podíval a s úsměvem přikývl. Když se rozběhl ven na pozemky, vydal se Remus do knihovny.

Sotva vešel, všiml si, že tam je jenom jedna osoba, rychle k ní zamířil.
,,Lily?" řekl a oslovená osoba se na něj podívala.
,,Ahoj Reme" řekla a opět se sklonila ke knize, kterou zřejmě četla. Rem si k ní přisedl.
,,Lily, James je na ošetřovně víš to?" řekl a sledoval jak se k němu otáčí.
,,Ano vím to, no a?"
,,No a? to je vše? Lily, ty ho miluješ stejně jako on tebe, tak v čem je problém?" Lily vztekle zaklapla knihu a vstala.
,,Do toho ti nic není." řekla a s knihou v ruce se vydala k policím, odkud knihu vzala. Když ji vrátila na místo a otočila se, zjistila, že Remus stojí za ní.
,,Lily, jste oba mí přátelé, nemůžu se dívat na to jak se trápíte." Lily bylo najednou do pláče. Sakra co to s ní je? Ale ona věděla co, ani se nemusela nikoho ptát, cítila to, už skoro měsíc to věděla.
,,Reme, mám tě ráda, ale tohle je jen mezi mnou a Jamesem. Nikdo jiný s tímhle nemá nic společného."
,,Lily, o co tu jde, řekni mi to. Slibuji, že Jamesovi nic neřeknu, jen to chci pochopit." Lily se otočila a vydala se k oknu, u kterého byla lavice. Sklesle si na ni sedla. Když k ní Remus došel a klekl si před ní, podívala se mu do očí. "
,,Víš není to pro mě zrovna jednoduché. Nevím jak to mám říct."
,,Lily, řekni to, žádné otálení." a na důkaz svých slov ji chytil za ruku.
,,Já jsem těhotná." řekla a sklopila oči, nemohla vystát ten jeho pohled, co si o ní teď bude myslet. ,,Lily, ale to je přeci báječné, musíš to říct Jamesovi."
,,Jo, ale jak? To mám k němu jen tak přijít a říct: Budeš otec."
,,ANO!" ozvalo se za nimi, až oba nadskočili.
Stála tam jediná osoba, kterou tu ani jeden nečekali.
,,Jamesi? nemáš ležet na ošetřovně?"
,,Asi jo, ale už jsem to tam nevydržel." Řekl, ale nespouštěl oči z Lily. Rem se podíval z jednoho na druhého, pak proklouzl kolem Jamese a odešel. Ten zatím neustále koukal na Lily a pomalu k ní přešel. Sedl si vedle a chytil ji za ruku, ani se nesnažila vzpírat.
,,Lily, proč jsi mi to neřekla?"
,,Nevěděla jsem jak" řekla a měla v očích slzy.
,,Lily" řekl a chytil ji pod bradou. ,,Miluji tě, díky tobě jsem ten nejšťastnější na světě." a políbil ji. Přesně tohle Lily chtěla, už tak dlouho.
,,Taky tě miluji, ale co teď?" zeptala se a upřeně se podívala na Jamese. Ten vstal a udělal jedinou věc, kterou od něj nečekala, klek si před ni.
,,Lily Evansová staneš se mojí ženou a budeš se mnou vychovávat naše dítě? Miluji tě" Lily vyskočila a vrhla se mu kolem krku.
,,Ano." řekla a políbila ho. James se s ní zatočil dokola a když ji znovu postavil zjistil, že za nimi stojí dvě osoby.
,,Á, tady máme svědky" řekl a mrkl na Rema a Síria.
,,Svědky?" podívali se na sebe a najednou se začali všichni objímat. Měsíc po skončení školy byla svatba, které se účastnil i samotný Brumbál.

...
No a asi všichni ví,jak to dopadlo. Tohle je moje verze toho,jak to asi vypadalo když James zjistil,že je Lily těhotná. Co vy na to? líbilo?

videa 2

29. srpna 2008 v 9:24 | Schali |  videa HP/HG




videa

29. srpna 2008 v 9:22 | Schali |  videa HP/HG



další

29. srpna 2008 v 9:17 | Schali |  videa RW/HG
...........
........
......
....
..
.

Ruprt a Emma



dalších pár

29. srpna 2008 v 9:14 | Schali |  videa RW/HG





hezká videa

29. srpna 2008 v 9:11 | Schali |  videa RW/HG



dvě hezká videa

29. srpna 2008 v 9:09 | Schali |  videa HP/GW


Jaké je to cítit život..

28. srpna 2008 v 22:32 | Schali |  <<JEDNORÁZOVKY>>
Hlavní postavy: Severus Snape, Hermiona Grangerová
Žánr:Romantika


za beta-read děkuji Lianell
........
Hermiona stála u okna a pozorovala západ slunce. Najednou někdo zaklepal na dveře.
,,Dále" řekla, ale ani se neobtěžovala otočit, věděla totiž naprosto jistě, kdo to je.
,,Slečno Grangerová, tady máte lektvar - bezesný spánek." Hermiona se otočila ke svému bývalému profesorovy lektvarů.
,,Děkuji pane." řekla a lahvičku s lektvarem si od něj vzala. Snape se s ní rozloučil a rychle opustil její pokoj. Byla u něj doma už skoro týden a po celou dobu se k ní choval takhle. Za celou dobu, co tu byla, s ní prohodil sotva pár slov. Vzal ji sem po tom boji, po boji, ve kterém přišla o všechno. Ztratila kamarády, blízké, a dokonce i rodinu. Voldemort těsně před začátkem bitvy zaútočil na mudlovské rodiče studentů Bradavic. Bohužel mezi nimi byli i rodiče Hermiony. O týden později, když došlo k boji mezi Voldemortem a Harrym na školních pozemcích, zemřelo jich tolik. Harry, Ron, Ginny, Fred a George Weasleyovi, Moody, Kingsley, další členové řádu, McGonagalová a spousta jiných profesorů. V ten den Hermiona přišla i o to poslední, co měla. Brumbál se tenkrát domluvil se Snapem, že může zůstat u něj, dokud se nedá magický svět zas do pořádku. Od toho dne jí Severus každý večer dělal lektvar na bezesný spánek, ale nikdy mu neřekla, že neúčinkuje. Každou noc se ve snech vracela k boji. Už ani nemohla spát, nechtěla, pořád vídala umírat své blízké.

Bylo něco po půlnoci a Hermiona kráčela po schodech do haly. Moc nevycházela ze svého pokoje, nechtěla se potkat se Snapem a připomínat mu tak, že je stále v jeho domě, věděla, že z toho není zrovna nadšený. Když se ocitla v hale, musela se rozhlédnout, aby si uvědomila, kde vlastně kuchyň je. Poté, co ji sem Severus přivedl, ji krátce provedl domem, ale tenkrát moc nevnímala. Když si vzpomněla, že jsou to ty dveře vpravo od knihovny, která zabírala celou východní zeď, rozešla se dál.
,,Hermiono?" řekl někdo z křesla, které právě míjela. Leknutím tak nadskočila, že upustila sklenici, kterou právě držela v ruce a chtěla odnést do kuchyně.
,,Profesore, promiňte lekla jsem se." řekla a začala urychleně sbírat střepy. Věděla jak se Snape dokáže naštvat a nechtěla, aby se to stalo. Když zrovna zvedala ten největší střep tak se Severus zvedl z křesla a Hermiona se lekla podruhé. Střep, který držela v ruce, sjel zpátky na zem a rozřízl jí dlaň.
,,Au" řekla a prohlížela si ránu. Severus k ní rychle přiskočil. Cosi tiše pronesl a v hale se najednou rozsvítilo, doteď vycházelo světlo jen z krbu v rohu místnosti.
,,Jste v pořádku?" zeptal se a Hermiona měla pocit, že špatně slyší. Nejenom, že se jí ptal jestli je v pořádku, ale zaskočila ji ta účast v jeho hlase. Severus se jí podíval do očí a ona si uvědomila, že ve vzduchu pořád visí jeho nezodpovězená otázka.
,,Ano, nic mi není." řekla, ale on jí zřejmě nevěřil. Chytil ji za ruku a chvíli si ránu prohlížel. Potom ji jemným tahem nahoru donutil vstát. Jak si sedala na křeslo, ze kterého Severus předtím vstal, pozorovala Severuse beze slova odejít do vedlejší místnosti, tušila, že tam má laboratoř. Když se vrátil, měl v ruce lahvičku.
,,Tenhle lektvar vám ránu zahojí, ale nejdřív z ní musím vytáhnout úlomky střepů, co vám tam uvízly." Hermiona přikývla a Severus trochu neohrabaně pomocí pinzety začal vytahovat jeden ze tří malých úlomků. Ani nevěděla, že umí s něčím takovým zacházet. Hermionu to bolelo, ale nedala na sobě nic znát. Když vytahoval poslední střep, vzal do ruky lahvičku, Hermiona sledovala jak se jí rána hojí. Najednou zvedl Severus oči a jejich pohledy se střetly. Hleděli jeden druhému upřeně do očí, když najednou, bůh ví proč, vklouzl Severus do jejich myšlenek. Ani to nechtěl, ale nemohl si pomoct. Překvapilo ho, že ho Hermiona nechala, vždyť nitrozpyt ovládala bravurně, sám ji učil, stejně jako Pottera a Weasleyho, na Brumbálův příkaz. Najednou narazil na něco divného. Uviděl její sny, všechny ty, co se jí zdály každou noc. Vypadl z její hlavy a nevěřícně na ni koukal.
,,Proč jste mi probůh neřekla, že ty lektvary nezabírají a sny se vám pořád zdají?"
,,Nechtěla jsem vás otravovat, vím, že nejste rád, že jsem tady." Severus na ni obdivně zíral.
,,Víte, i kdyby to byla pravda, tak to přeci není důvod proto, abyste se trápila, mohla jste cokoli říct." Věděla, že má pravdu, ale prostě nemohla. Hermiona se na něj podívala a opět cítila ten zvláštní pocit. Vždy, když chodil k ní do pokoje, měla chuť ho zadržet a říci mu, aby neodcházel. Ať se jí to líbilo nebo ne, začínala ho mít ráda, byl na ni hodný, i když se s ní moc nebavil. Ty chvilky, co byl v její blízkosti na ni zanechaly stopy. Asi je to tím, že už nikoho nemám, řekla si Hermiona v duchu. Vždyť je to můj profesor, tohle nejde! Napomenula se.
,,Slečno Grangerová, Hermiono, Vaším profesorem nejsem už pěkně dlouho" řekl a pořád jí hleděl do očí. Najednou si uvědomila, že v ní čte jako v knize. Tak tohle je konec, teď mě vyhodí a já půjdu nejspíše pod most, řekla si, ale pozdě si uvědomila, že Severus jí stále hledí do očí a tak jistě zachytil každou její myšlenku.
,,Pod most ne, slečno Grangerová, ale jestli se na mě nepřestanete takhle dívat, nebude to most kam půjdete, ale moje ložnice." řekl a sledoval jak se v jejích očích mihl strach? Potěšení?Láska? nemohl to identifikovat a ani si nebyl jist jestli chce.
,,Slečno, nejste jediná, kdo tu má takové pocity" řekl a opět se jí podíval do očí. Najednou udělal něco, co nečekala, strhl ji k sobě do náruče a vroucně políbil. Bylo v tom tolik vášně, že nemohla zůstat bez účasti. Po chvíli se od ní odtrhl a podíval se na ni, touha, to je to, co viděl v jejích očích. Znovu ji políbil a zvedl z křesla, potom ji objal a přemístil se s ní do svého pokoje.

Když se Hermiona probudila, ležela vedle Severuse. Poté, co se objevili u něj v pokoji, ani si nestihla uvědomit, co se stalo a už ležela v posteli nahá a on na ní. Bylo to úžasné, to je jediné na co dokázala myslet. Postava vedle ní se pohnula.
,,Ne bylo, ale bude ty moje čarodějko." řekl a strhl ji zpět do své náruče.
,,Nelez mi pořád do hlavy" řekla, snažila se, aby to vyznělo káravě, ale nějak jí to nevyšlo. Severus se na ni usmál.
,,Jestli chceš, podívej se do hlavy ty mě" řekl a upřeně se jí zadíval do očí. Hermiona neodolala, vždyť ji sám pozval. Když se mu dostala do hlavy, zachytila jedinou myšlenku, byla tak silná, že přehlušila všechny ostatní. Vyklouzla mu z hlavy, ale spojení jejich očí nepřerušila.
,,Taky tě miluji, Severusi Snape." řekla a políbila ho. Severus se na ni usmál a vyslal k ní ještě jednu myšlenku, když ji Hermiona zachytila nevěřícně se na něj podívala, ale nakonec se usmála.
,,Ano" řekla a políbila ho.
,,Ano, stanu se tvojí ženou". Severusovi se ulevilo, měl strach, že by ho odmítla. Znovu ji políbil a cítil se šťastný, nejšťastnější na světě. Ale Hermiona byla také šťastná, konečně nebyla sama, měla v životě někoho, koho milovala a kdo miloval ji. Konečně po těch týdnech samoty cítila zase život. A bylo to krásné.



pár dalších

28. srpna 2008 v 14:22 | Schali |  videa SS/HG



jedno hezké video

28. srpna 2008 v 14:03 | Schali |  videa SS/HG

čtvrtá kapitola- pomoc

25. srpna 2008 v 16:55 | Schali |  Harry syn Severuse
Tato kapitolka je trochu delší, ale snad se vám bude líbit

za beta-read děkuji Lianell
................

Jak Harry zaslechl hlas vedle sebe, lekl se tak, až vyskočil. Ale ten hlas poznal, okamžitě.
,,Pane profesore?" Albus Brumbál na něj starostlivě koukal zpoza jeho půlměsícových brýlí.
,,Harry, jak se cítíš?" Harry se na něj podíval a jenom přikývl a sedl si zpět na postel. Brumbál na něj chvíli jen tak koukal, ale nakonec vytáhl hůlku a vyčaroval si křeslo, které se objevilo naproti Harrymu, pohodlně se do něj usadil a opět starostlivě koukl na Harryho. Chvíli bylo ticho, ani jeden z nich nepromluvil, ale nakonec se prvního slova ujal právě Harry.
,,Pane profesore, vy jste to věděl?" řekl a podíval se na svého profesora, měl tolik smutku v očích, až se Brumbálovi sevřelo srdce.
,,Ne Harry, nevěděl jsem to. Až do dneška, než jsem si přečetl ten dopis." Harry měl v hlavě pořád zmatek.
,,Pane profesore, myslíte, že je to skutečně pravda?" Brumbál se pousmál, věděl, že pro Harryho nebude lehké tohle přijmout. Celou dobu jeho studií věděl, jak se Harry a Snape nenávidí a najednou zjistí, že je to otec se synem.
,,Harry, skutečně si myslím, že je to pravda. Tvoje matka by si nikdy nic takového nevymyslela."
,Já si to myslel, ale pochopte, není lehké tohle strávit. A co vám vlastně máma napsala?" Brumbál vytáhl dopis z kapsy a Harrymu ho přečetl. Psala ve smyslu to samé, co napsala Harrymu, že Severus Snape je otec Harryho, že o tom neví a také to o té věštbě. Ale navíc připsala jeden odstavec. ,Pane profesore, nevím co si o mě teď můj syn myslí, ale prosím přesvědčte ho, že jsem ho milovala a nikdy jsem mu nechtěla ublížit. Ale vy dobře víte, že ta věštba je pravá, už jen podle toho, že já a James jsme nejspíše mrtví. Jestli Harry porazí Voldemorta, tak jedině s pomocí svého otce a to vy myslím pochopíte. Severus má své styky a pokud půjde o jeho syna, jistě mu pomůže. Prosím, najděte nějaký způsob, jak to Severusovi sdělit bez toho, aby nenáviděl mě či svého syna. Děkuji. Lily Potterová.'

Brumbál opět dopis složil a zahleděl se na Harryho.
,,Harry, je to jistě pro tebe nevýslovně těžké, ale tvá matka tu píše pravdu. Severus Snape je jediný, kdo ti může pomoci a ne jenom díky tomu, že je to tvůj otec. Je to bývalý smrtijed, je to náš špeh. Může ti pomoci více jak já. Ale jediné, co teď bude naše starost, je jak mu říci, že jsi jeho syn." Harry svého profesora poslouchal, ale v hlavě měl takový zmatek. 18 let žil s tím, že je Harry James Potter, jenže to teď vlastně taky není. ,Jaké je teď vlastně jeho jméno?' Ale ať si říká každý co chce, své jméno si nezmění, i kdyby ho nakonec Snape chtěl prohlásit za svého syna, jméno si nezmění, prostě vždy bude synem Lily a Jamese Potterových.
,,Pane profesore, nevím jestli chci, aby Snape věděl, že jsem jeho syn. Možná si myslíte opak, jenže on mě vždy nesnášel a jak si myslíte, že zareaguje, až se dozví, že má syna, tedy pokud to už dávno neví a právě proto mě nenávidí."
,,Harry, tohle si opravdu myslíš? Myslíš, že to Severus celou dobu ví a proto se k tobě tak chová?" Harry neodpověděl, už ani nevěděl co si má vlastně myslet. Doufal, že až bude plnoletý bude mít život daleko jednodušší, odstěhuje se od Dursleyových a bude v pohodě, jenže teď se mu život obrátil naruby. Jak se s tímhle vyrovnat?
,,Harry věř, že Severus by tohle nikdy neudělal, nikdy by se takhle k tobě nechoval, kdyby věděl pravdu. Celá ta jeho nenávist pramení s toho, že si myslí, že jsi synem Jamese. Pochop, kdysi Severus Lily miloval, ale ona si nakonec vzala Jamese." Harry ho poslouchal, ale nemohl to takhle nechat, teď jeho máma vypadala jako ta špatná a tak to přeci nikdy nebylo.
,,Pane profesore, v tomhle se mýlíte. Mamka mi napsala, že Snapa milovala, ale on ji ne. A když zjistila, že je těhotná táta se nabídl, že si ji vezme. Prý ho měla vždy ráda, ale ne tak jako Snapa." Nebyl schopen mu říkal táto. Ani takhle mezi ním a Brumbálem, pro něho je a bude otec James Potter.
,,Harry, o tomhle tématu ani jeden z nás nic moc neví. Je jediná osoba, která by nám mohla říci celou pravdu s první ruky, ale bude těžké ji najít."

Harry najednou zpozorněl, kdo další o tomhle může něco vědět, třeba se nakonec zjistí, že je to jenom nějaký hloupý vtip a bude zase vše tak, jak má být.
,,Kdo je ta osoba, pane profesore?"
,,Tvoje kmotra." No jasně!
,,Annie," že ho to nenapadlo dříve. ,Ona přeci znala jeho rodiče, ona musí vědět celou pravdu.'
,,Ty víš o Annie, Harry?"
,,Ano, Sirius mi o ní vyprávěl. Prý brzy po mém narození dostala zprávu z domova a už o ní nikdo nevěděl."
,,To je pravda, proto bude těžké ji najít, ale slibuji, že pro to udělám, co budu moci. Nabídl jsem ti pomoc, slíbil jsem pomoc tvé matce a teď to dodržím." Harry se na něj vděčně podíval. Věděl, že Brumbál svůj slib dodrží, třeba to nakonec nebude pro něj tak těžké, jak si myslel.
,,Takže Harry, spojím se co nejdříve s Annie, budu ti pravidelně podávat informace, když něco zjistím, slibuji. Jenom bych tě chtěl o něco poprosit, neříkej nikomu, co jsi právě zjistil, víš, nevím jak by na tohle reagoval kterýkoli z Weaslyových nebo slečna Grangerová. Nechceš nejdříve zjistit všechny podrobnosti?" musel souhlasit, i když se mu nechtělo tohle tajit před Ronem a Hermionou, ale Brumbál měl pravdu, bude lepší si to nechat pro sebe dokud nezjistí celou pravdu.,,Souhlasím profesore, nechám si to zatím pro sebe, ale najděte co nejdříve Annie, ano?"
,,Jistě," řekl a usmál se na Harryho, byl rád, že to nenese tak hrozně, jak si zpočátku myslel. Nejspíše Harry opravdu celou dobu uvažuje o tom, že je to jenom nějaký vtip. Ale Brumbál o tom pochyboval, cítil, že je to pravda.
,,Pane profesore, mohl bych se na něco zeptat, když už jste tady?"
,,Jistě Harry, o co jde?"
,,Možná víte, že mám zbytek prázdnin strávit u Rona, myslíte, že bych tam mohl jet už teď? Nebo musím čekat do půlnoci než pro mě přijedou?" Brumbál na Harryho chvíli koukal, ale nakonec se rozhodl, tušil, že v dané situaci pro něj bude jednoduší, když nebude sám.
,,Víš co Harry, chtěl jsem, abys tu zůstal dokud nebudeš plnoletý, aby tě ochránilo kouzlo rodinné krve. Ale myslím, že těch pár hodin už na tom zase moc nezmění. Jak jsi daleko s balením? Přemístím tě do Doupěte a pak se vrátím do školy a pustím se do hledání tvé kmotry, souhlasíš?" ,,Jestli souhlasím, to je nejlepší dárek jaký jste mi mohl dát. Mám už sbaleno, můžu hned vyrazit." Brumbál se musel zasmát, viděl jak se Harry těší až odsud vypadne.
,,Takže Harry, napiš strýci a tetě nějaký vzkaz, že jsi odešel a můžeme vyrazit."

Harry na nic nečekal, přešel ke stolu, vzal kus papíru, na který napsal, že odchází dřív a už se nevrátí. To bylo vše, neměl potřebu se nějak rozpovídávat, věděl, že se jim nebude stýskat. Lístek s jeho vzkazem odnesl do kuchyně a připnul na ledničku, věděl, že tam se podívají nejdříve. Když se vrátil zpátky do pokoje, Brumbál už byl nachystaný, křeslo opět odčarované. Harry si stoupl k Brumbálovi, který zatím stál vedle jeho kufru a klece, ve které ještě před chvíli byla Hedvika.
,,Tvou sovu jsem poslal do Doupěte. Teď se mě chytni za ruku a mysli na Doupě." Ozvalo se hlasité PRASK a v pokoji nebylo ani živáčka.


třetí kapitola-šok

25. srpna 2008 v 9:57 | Schali |  Harry syn Severuse
za beta-read děkuji Lianell
--

Harry najednou nevěděl, jak se má cítit. Držel v ruce dopis, který mu napsala jeho máma zhruba před 18 lety. Harrymu se najednou začaly třást ruce. Opatrně, jakoby to bylo to nejcennější, co v životě má, dopis otevřel. Ihned se mu zalíbilo to ladné písmo, které uviděl.


Milý Harry, pokud Ti tento dopis předal Brumbál, znamená to, že už nejsem s tebou.
Že nás Voldemort skutečně našel. Ale věř, že tě s Jamesem milujeme.
Ale je tu jedna věc, kterou Ti musím oznámit. Omlouvám se,
asi Ti to způsobí bolest, ale musím Ti to říci, pokud Ti chci zachránit život.
Podle věštby jsi Ty ten, kdo porazí Voldemorta, ale nebudeš na to sám.

,,Máma, píše mi moje máma." Harry se najednou cítil nevýslovně šťastný. Ale jak to myslela, že na boj s Voldemortem nebude sám? O té věštbě Harry věděl, řekl mu to Brumbál, ale o další osobě tenkrát nepadlo ani slovo.



Teď to pro Tebe bude asi trochu šok, synku. Ale musím Ti to říci.
James Potter, můj manžel, nebyl Tvůj otec. Harry prosím, neopovrhuj mnou,
tolik jsem milovala Tvého otce, tenkrát jsem snila zůstat s ním do konce života.
Jenže on o mě zřejmě nestál. Potom jsem najednou uviděla Jamese, zjistila jsem, že mě miluje, on mi taky nebyl zrovna proti mysli. A když jsem zjistila, že jsem těhotná,
James se nabídl, že Tě uzná za svého syna. Věděl o té věštbě,
a tak Ti chtěl pomoci dožít se plnoletosti. Tolik Tě miloval
i když jsi nebyl jeho, alespoň ne pokrevně. Harry teď Tě to asi vyděsí,
naštve. Předpokládám, že svého pravého otce znáš.
Ale než Ti řeknu jeho jméno chci, aby jsi věděl, že on o Tobě neví,
nikdy jsem mu neřekla, že má syna. Nevím jak se k Tobě chová, ale věř,
že on nemá tušení, že jsi jeho syn. Tvůj otec je Severus Snape.




,,Ne, ne to nemůže být pravda!" Harry odhodil dopis stranou a začal procházet po pokoji.
,,Pane bože, tak já mám být synem Snapa. To ne! to prostě není pravda, ten dopis je nějaký podvrh. Jo, tak to bude, je to padělek," řekl, ale najednou se v něm opět všechno vzepřelo.
,,Sakra, nemůže to být padělek, vždyť mi to poslal sám Brumbál," řekl. Harry byl zmatený, vždyť ho Snape tak nesnáší, to má být jako jeho otec?
,,Ale máma přeci psala, že o mě Snape neví, jenže je to opravdu pravda? Co když ví celou dobu, že jsem jeho syn, ale nechce mě, protože jsem také synem Lily. Vždyť psala, že Snapa milovala, ale on ji ne, třeba mě prostě nechce." Harry byl zmatený. Ale vždyť on o něj přeci taky nestál. Tak proč by se tím teď měl trápit. On nestojí o takového otce a Snape zase nechce takového syna. Je to ale takhle jednoduché?
,,Máma přeci psala, že jestli chci zabít Voldemorta, musím se nejdříve spojit se Snapem." Harry ještě párkrát přešel pokoj, ale nakonec si sedl a opět chytl po dopise.

Miláčku, vím, že je to pro Tebe nejspíše těžké, ale věř, že je to pravda.
Severus je Tvůj otec a pokud máš nad Voldemortem vyhrát,
musí ti Tvůj otec pomoci. Ale mám pro Tebe velice těžký úkol,
musíš mu říct pravdu, musí to vědět Harry. Musíš říct Severusovi,
pravdu protože jinak Ti nebude ochoten pomoci. Vždycky byl takový.
Ale neboj, nebudeš na to sám. Brumbál ti pomůže, když jsem mu nechala
tenhle dopis, aby Ti ho předal, dala jsem mu dopis i pro něj. Teď si ho nejspíše čte a dozvídá se to, co Ty. Za nedlouho by se měl u Tebe objevit, prosím, nějak to vyřešte.
Harry prosím, neodsuzuj mě, miluji Tě a vždy budu.

Máma

,Takže je to všechno pravda, Snape je skutečně můj otec,' pomyslel si. Harry seděl a nebyl schopen ani myslet. ,Tohle přeci takhle nejde.' Harry jakoby se zasekl, koukal pořád na jedno místo.
Když se najednou za ním ozvalo ,,Harry, jak je?"